V tomto článku je použita zastaralá šablona.

Oldřich z Lichtenštejna

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
(přesměrováno z Ulrich von Liechtenstein)
Jump to navigation Jump to search
Ulrich von Lichtenstein
Codex Manesse Ulrich von Liechtenstein.jpg
Narození 1200
Murau
Úmrtí 26. ledna 1275 (ve věku 74–75 let)
Povolání básník, spisovatel a hudební skladatel
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Nuvola apps bookcase.svg Seznam dělSouborném katalogu ČR
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Oldřich z Lichtenštejna (německy Ulrich von Liechtenstein, 1200?26. ledna 1275[1]) byl přední štýrský ministeriál, minnesenger a básník. Autor skladeb Frauendienst a Frauenbuch.[2]

Životopis[editovat | editovat zdroj]

Oldřich byl syn Dětmara z Lichtenštejna. Mládí strávil jako panoš pravděpodobně na dvoře istrijského markraběte Jindřicha a roku 1218 převzal po otcově smrti dědictví. Roku 1222 byl na dvoře rakouského vévody Leopolda VI. pasován na rytíře. V přestrojení za Venuši putoval z Itálie na Moravu a roku 1227 se ve Valticích zúčastnil turnaje se Siegfriedem Sirotkem. O pár let později jako král Artuš cestoval ze Štýrska, oblehl Vídeňské Nové město a v polním ležení uspořádal představení o rytířích kulatého stolu.[3]

Příbuzenstvo
otec Dětmar III. z Lichtenštejna
manželka Perchta z Weissensteinu
syn Ota II. z Lichtenštejna
matka Oldřich II. z Lichtenštejna
dcera Dietmut
dcera Perchta

V letech 1244–1245 zastával úřad stolníka. Roku 1246 se zúčastnil bitvy na Litavě, kde padl vévoda Fridrich Bojovný. Po jeho skonu byl jedním z mála, kteří chválili čest a štědrost zesnulého,[4] poté se stal předním straníkem vlády Přemysla Otakara II. ve Štýrsku. V únoru 1252 se v Hainburku zúčastnil jeho svatby s Markétou Babenberskou.[5] V letech 1267–1272 zastával post zemského maršálka. V souvislosti s ohrožením Přemyslova štýrského panství skončil v říjnu 1268 společně s dalšími předními štýrskými šlechtici v českých hradních vězeních (na Křivoklátě, Zvíkově, Vranově a Veveří). Důvodem byly pravděpodobně bez souhlasu panovníka nárokované či vybudované hrady, krátce předtím byl dokončen štýrský urbář.[6] Vězni byli propuštěni po 26 týdnech věznění 17. března 1269 a dali souhlas s obsazením a případným zbořením svých hradů. Oldřich údajně přišel o Murau, Frauenburk a Lichtenštejn.[7] Celá událost velice zaujala Otakara Štýrského, jenž ji společně s vyhnáním Gertrudy Babenberské zmínil ve své kronice.[8] Situace se zklidnila na přelomu 60. a 70. let 13. století, kdy se Oldřich z Lichtenštejna stal zemským sudím[9] a nadále si podržel vliv na vývoj v zemi.

Zemřel v lednu 1276 a byl pohřben v benediktinském klášteře Seckau.[10]


Zajímavosti[editovat | editovat zdroj]

Oldřich z Lichtenštejna se objevuje ve filmu Příběh rytíře z roku 2001.[11]

Vydané texty[editovat | editovat zdroj]

  • Franz Viktor Spechtler (Hg.): Frauendienst. Ulrich von Liechtenstein, (= Göppinger Arbeiten zur Germanistik; Band 485), Göppingen 1987 ISBN 3-87452-721-2
  • Ursula Peters (Hg.): Frauendienst (Jugendgeschichte). In Abbildungen aus dem Münchner Cod. germ. 44 und der Großen Heidelberger Liederhandschrift, (= Litterae; Nr. 17), Göppingen 1973 ISBN 3-87452-147-8
    Legenda (Frauenburg)
Busta Ulricha von Liechtensteina v Rakousku (Grazer Burg)

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. LINDEN, Sandra; YOUNG, Christopher John. Ulrich von Liechtenstein: Leben - Zeit - Werk - Forschung. [s.l.]: Walter de Gruyter 599 s. Dostupné online. ISBN 9783110241099. (německy) 
  2. SPECHTLER, Franz Viktor. Liechtenstein, Ulrich von [online]. www.deutsche-biographie.de [cit. 2016-05-22]. Dostupné online. 
  3. VEBER, Václav, a kol. Dějiny Rakouska. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 2002. ISBN 80-7106-491-2. S. 130. Dále jen Dějiny Rakouska. 
  4. Veber, str. 114
  5. VANÍČEK, Vratislav. Velké dějiny zemí Koruny české III. 1250-1310. Praha: Paseka, 2002. ISBN 80-7185-433-6. S. 44-45. 
  6. ŽEMLIČKA, Josef. Přemysl Otakar II. : král na rozhraní věků. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 2011. ISBN 978-80-7422-118-7. S. 173-174. 
  7. Vaníček, str. 120-121
  8. Žemlička, str.173-174
  9. Vaníček, str. 124
  10. www.lehrer.uni-karlsruhe.de
  11. http://www.csfd.cz/film/24164-pribeh-rytire/ www.csfd.cz

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Franz Viktor Spechtler und Barbara Maier (Hrsg.): Ich - Ulrich von Liechtenstein. Literatur und Politik im Mittelalter. Akten der Akademie Friesach "Stadt und Kultur im Mittelalter" 1996. Hrsg. v. . - Klagenfurt: Wieser Verlag 1999 (=Schriftenreihe der Akademie Friesach, Band 5). ISBN 3-85129-266-9
  • Heinz Gerstinger: Frau Venus reitet... - Die phantastische Geschichte des Ulrich von Lichtenstein, 1995.
  • Jan-Dirk Müller: Artikel "Ulrich von Liechtenstein", in: Verfasserlexikon Bd. 9 (1995), Spalte 1274-1282
  • Ursula Peters: Frauendienst. Untersuchungen zu Ulrich von Lichtenstein und zum Wirklichkeitsgehalt der Minnedichtung (= Göppinger Arbeiten zur Germanistik; Band 46), Göppingen 1971
  • Michael Pieper: Die Funktionen der Kommentierung im "Frauendienst" Ulrichs von Liechtenstein, (= Göppinger Arbeiten zur Germanistik; Band 351), Lauterburg 1982 ISBN 3-87452-564-3
  • Hermann Reichert: Rosensiegel Ulrichs von Lichtenstein. In: Jahrbuch des Vereins für Landeskunde von Niederösterreich 46/47 (1980/81). S. 425-440 und Bildanhang.
  • Hermann Reichert: Vorbilder für Ulrichs von Lichtenstein Friesacher Turnier. In: Carinthia I 173 (1983). S. 171-192.
  • Klaus M. Schmidt (Bearb.): Begriffsglossare und Indices zu Ulrich von Lichtenstein, (= Indices [Indizes] zur deutschen Literatur; 14/15), München 1980 ISBN 3-601-00409-7
  • Bernd Thum: Ulrich von Lichtenstein. Höfische Ethik und soziale Wirklichkeit, Heidelberg 1968
  • Moravo, Čechy, radujte se!. Praha: Aula, 1998. 232 s. ISBN 80-901626-9-X. 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]