Uglegorsk (Sachalinská oblast)
| Uglegorsk Углегорск | |
|---|---|
.jpg) Uglegorsk (2022) | |
.png) znak | |
| Poloha | |
| Souřadnice | 49°4′ s. š., 142°2′ v. d. |
| Nadmořská výška | 30[1] m n. m. |
| Časové pásmo | UTC+11[2] |
| Stát |  Rusko |
| Federální okruh | Dálněvýchodní |
| Oblast | Sachalinská |
 Sachalinská oblast na mapě Ruska | |
  Uglegorsk Město na mapě Sachalinské oblasti | |
| Rozloha a obyvatelstvo | |
| Počet obyvatel | 8 041 (2021) |
| Správa | |
| Vznik | 1915 |
| Telefonní předvolba | (+7)42432 |
| PSČ | 69920 |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Uglegorsk (rusky Углегорск) je pobřežní přístavní město a okresní centrum Uglegorského okresu v Sachalinské oblasti v Rusku. Nachází se na západním pobřeží ostrova Sachalin, 277 km severozápadně od oblastního centra Južno-Sachalinsku.[3] Žije zde 8 041 obyvatel (2021).
Etymologie[editovat | editovat zdroj]
Původní ainský název osady byl Etuutoru, což se dá přeložit jako Mezi mysy, během japonského období se město nazývalo Esutoro, což vzniklo zjednodušením původního domorodého názvu.[3] Po připojení k SSSR získalo město současný název Uglegorsk (Uhelná hora).
Historie[editovat | editovat zdroj]
V roce 1915 byla založena japonská osada Esutoro na místě malé ainské rybářské osady. Město se rychle rozrůstalo, stalo se průmyslovým centrem a Japonci zvažovali udělat z něho nové hlavní město prefektury Karafuto. V roce 1941 zde žilo 39 026 obyvatel a bylo tak největším městem na Sachalinu. Město bylo rozděleno na dvě části, pobřežní s centrem v přístavu a horskou s centrem okolo uhelných dolů.
V důsledku druhé světové války se město v roce 1945 stalo součástí Sovětského svazu, v roce 1946 získalo oficiálně sovětská městská práva a svůj současný název Uglegorsk.
Populace[editovat | editovat zdroj]
| Rok | Počet obyvatel |
|---|---|
| 1925 | 5.700 |
| 1941 | 39.026 |
| 1979 | 18.429 |
| 1989 | 18.402 |
| 2002 | 13.396 |
| 2010 | 10.400 |
| 2021 | 8.041 |
Od rozpadu SSSR dochází k výraznému poklesu obyvatel. V roce 1989 zde žilo 18 402 lidí, v roce 2021 již jen 8 041. Obyvatelé se vystěhovávají zejména do evropské části Ruska a to v důsledku vysoké kriminality a ekonomických faktorů.
Hospodářství[editovat | editovat zdroj]
Základ městské ekonomiky tradičně tvoří uhelné těžařské podniky, které v okolí města provozují doly na uhlí.
Od 20. let 20. století ve městě fungovala celulózka a papírna, která zpracovávala dřevo ze sachalinských lesů. V době největší slávy v závodě pracovalo dva tisíce zaměstnanců. Po rozpadu SSSR podnik zkrachoval a v roce 1996 ukončil činnost.
Město je důležitým sachalinským zemědělským centrem, pěstují se zde zejména brambory a zelenina.
Námořní přístav[editovat | editovat zdroj]
Ve městě je námořní přístav Uglegorsk, který je terminálem námořního přístavu Šachťorsk. V přístavu se překládá uhlí a dřevo.
Galerie[editovat | editovat zdroj]
-
Uglegorsk (2019) -
Městská radnice (2022) -
Uglegorský přístav (2008) -
Pravoslavný kostel ve městě (2016) -
Esutoru (1945)
.jpg)
Odkazy[editovat | editovat zdroj]
Reference[editovat | editovat zdroj]
V tomto článku byl použit překlad textu z článku Углегорск (Сахалинская область) na ruské Wikipedii.
- ↑ Global Gazetteer [online]. Falling Rain Genomics, Inc., 2010 [cit. 2012-05-21]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ Ruský federální zákon 107-ФЗ Moskva: Правительство Российской Федерации, 2011-06-03, rev. 2016-05-04 [cit. 2016-05-08]. (rusky)
- ↑ a b Народная энциклопедия "Мой город". Углегорск (Сахалинская область). www.mojgorod.ru [online]. [cit. 2023-04-23]. Dostupné online.
Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Uglegorsk na Wikimedia Commons
