U 105 (1940)

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Základní údaje
Vlajka
Typponorka
TřídaIX B
Jméno podleU 105
Objednána24. května 1938 v Brémách v závodech DeSchiMAG AG Weser pod výrobním číslem 968
Zahájení stavby16. listopadu 1939
Spuštěna na vodu15. června 1940
Uvedena do služby10. října 1940
Poznámkadomovský přístav Lorient
Takticko-technická data
Výtlak1 051 t (na hladině)
1 178 t (pod hladinou)
1 430 (plný)
Délka76,5 m vnější plášť
58,75 m vnitřní plášť
Šířka6,76 m vnější plášť, 4,40 m vnitřní plášť
Ponor4,70 m
Pohondiesel – elektrický
2× dieselový motor
2× elektrický motor
4 400 PS (3 200 kW) diesel
1000 PS (740 kW) elektrický
Rychlost18,2 uzlů (na hladině, 33,7 km/h)
7,3 uzlů (pod hladinou, 13,5 km/h)
Dosah12 000 nm (22 000 km) při 10 uzlech (19 km/h
64 nm (119 km) pod hladinou při 4 uzlech (7,4 km/h)
Posádka48 (4 důstojníci a 44 mužstvo)
Výzbroj1× 105mm kanón SK C/32
1× 37mm kanón
1× 20mm kanón FlaK 30
6× 533mm torpédomet (4 na přídi, 2 na zádi)
22 torpéd nebo 44 TMA nebo 66 TMB námořních min.
Ostatnímax. ponor 230 m

U 105 (1940) byla německá ponorka dalekého dosahu typu IX B postavená před 2. světovou válkou pro německé válečné námořnictvo (Kriegsmarine). V období prosinec 1940 až června 1943 vyplula na 9 bojových plaveb. U 105 potopila 22 spojeneckých lodí o celkové tonáži 123 924 BRT a 1 válečnou loď o celkové tonáži 1 546 BRT. Do služby byla zařazena 10. září 1940 pod velením Georga Schewe. Dalšími veliteli byli Heinrich Schuch, Hans-Adolf Schweichel a posledním velitelem byl Jürgen Nissen.

Konstrukce[editovat | editovat zdroj]

Ponorka U 105 byla objednána 24. května 1938 v loděnicích Duetsche Schiff– und Maschinenbau Altiengesselschaft Wesser v Brémách pod výrobním číslem 968. Výroba byla zahájená 16. listopadu 1939. Na vodu byla spuštěna 15. června 1940. Do služby byla zařazena 10. září 1940. Typ IX B byla delší než původní ponorky typu IX. Na hladině měla výtlak 1 051 tun, při ponoření 1 178 tun. Ponor byl 4,7 m, výška 9,6 m. Pohon tvořily dva devíti válcové diesel motory MAN M 9 V 40/46 o celkovém výkonu 4 400 PS (3 240 kW) k pohonu na hladině a dobíjení baterií. K plavbě pod vodu sloužily dva elektromotory Siemens-Schuckert 2 GU 345/34 o celkovém výkonu 1000 PS (740 kW). Dvě lodní hřídele poháněly ponorku pomocí lodních šroubů o průměru 1,92 m. Mohla se potopit a plout až 230 m pod hladinou moře. Její maximální rychlost byla 18,2 uzlů (33,7 km/h) na hladině a 7,3 uzlů (13,5 km/h) pod hladinou. Dosah byl 12 000 námořních mil (22 000 km) při rychlosti 10 uzlů (19 km/h), pod vodou při rychlosti 4 uzly (7,4 km/h) urazila 64 námořních mil (119 km).

Historie služby[editovat | editovat zdroj]

U 105 od 10. října 1940 do 31. prosince 1940 byla zařazena k jako výcviková ponorka 2. ponorkové flotily–školní ve Wilhelmshavenu. Od 1. ledna 1941 do 2. června 1943 byla převelena pod 2. ponorkovou flotilu (německy 2. U-Flottille, anglicky 2nd U-boat Flotilla) ve Wilhelmshaven pak v Lorientu ve Francii. Během své služby se zúčastnila čtyř vlčích smeček.

První bojová plavba[editovat | editovat zdroj]

Na první bojovou plavbu ponorka U 105 vyplula z Kielu 24. prosince 1940 a vrátila se 31. ledna 1941 do Lorientu. Operační prostor byl v Severním moři, severozápadně od Irska a západně od Severního průlivu. Potopila 3 lodi o celkové tonáži 14 923 BRT.

Datum Jméno Příslušnost Tonáž [BRT] Konvoj Pozice
9. ledna 1941 Bassano UK 4 843 57°57′N 17°42′W
26. ledna 1941 Heemskerk Nizozemsko 6 516 SL 61 53°43′N 16°07′W
26. ledna 1941 Lurigethan UK 3 564 SL 61 53°50′N 15°40′W

Konvoj SL 61 byl bombardován německými letadly. 20. ledna 1941 byla zapálená nizozemská nákladní loď Heemskerk. 26. ledna 1941 ji torpédovala a potopila U 105. Další útok Luftwaffe byl 23. ledna 1941, kdy byla potopená nákladní loď Langleegors (UK) a nákladní loď Lurigethan byla bombardována a zapálená, o tři dny později 26. ledna 1941 byla ponorkou U 105 torpedována a potopena.[p. 1]

Druhá bojová plavba[editovat | editovat zdroj]

Na druhou bojovou plavbu U 105 vyplula 22. února 1941 z Lorientu a vrátila se 13. června 1941. Operační prostor byl v jižní části Atlantiku u Pernambuco, Kanárských ostrovů u pobřeží Freetownu a ve centrální části Atlantského oceánu. U 105 potopila 12 lodí o celkové tonáži 71 450 BRT. Dne 4. března 1941 v Las Palmas ponorka U 105 doplnila 70 m³ paliva. Od 29. března 1941 do 1. dubna 1941 doplnila z pomocného křižníku Kormoran 13 torpéd a zásoby paliva a pitné vody. Od 8. do 9. dubna 1941 doplnila ze zásobovací lodi Nordmark 36 m³ paliva a opět z Nordmark 4. května 1941 doplnila 107 m³ paliva. Od 20. do 21. května 1941 doplnila ze zásobovací lodi Egerland tři torpéda, proviant a 100 m³ paliva.

Datum Jméno Příslušnost Tonáž

[BRT]

Konvoj Pozice
8. března 1941 Harmodius UK 5 229 SL 67 20°35′N 20°40′W
18. března 1941 Medjerda UK 4 380 SL 68 17°N 21°W
19. března 1941 Mandalika Nizozemsko 7 750 SL 68 18°16′N 21°26′W
21. března 1941 Benwyvis UK 5 920 SL 68 20°N 26°W
21. března 1941 Clan Ogilvy UK 5 802 SL 68 20°04′N 25°45′W
21. března 1941 Jhelum UK 4 038 SL 68 21°N 25°W
5. dubna 1941 Ena de Larringa UK 5 200 OB 276 1°10′N 26°00′W
6. května 1941 Oakdene UK 4 255 OG 59 6°19′N 27°55′W
13. května 1941 Benyrackie UK 6 434 OB 312 0°49′N 20°15′W
15. května 1941 Benvenue UK 5 920 OB 314 4°27′N 18°25′W
16. května 1941 Rodney Star UK 11 803 5°03′N 19°02′W
1. června 1941 Scottish Monarch UK 4 719 OB 319 12°58′N 27°20′W

Německé vrchní velení námořnictva (Oberkommando der Marine) navedlo na konvoj SL 67 ještě ponorku U 124.

Potopení lodi Mandalia je podle Seznamu potopených lodí v březnu 1941 (list of shipwrecks in March 1941) přičteno ponorce U 106.

Třetí bojová plavba[editovat | editovat zdroj]

Na třetí bojovou plavbu U 105 vyplula 3. srpna 1941 z Lorientu a vrátila se 20. září 1941. Operační prostor byl v severním Atlantském oceánu, jihozápadně od Islandu. U 105 potopila jednu loď o celkové tonáži 1 549 BRT. Ponorka U 105 se zúčastnila vlčí smečky Grönland.

Datum Jméno Příslušnost Tonáž

[BRT]

Konvoj Pozice
11. srpna 1941 Montana Panama 1 549 SC 42 63°40′N 35°50′W

Čtvrtá bojová plavba[editovat | editovat zdroj]

Na čtvrtou bojovou plavbu U 105 vyplula 8. listopadu 1941 z Lorientu a vrátila se 13. prosince 1941. Operační prostor byl v severní části Atlantského oceánu, v Dánském průlivu, u Newfoundlandu a u mysu Cape Race. Nebyly potopeny ani poškozeny žádné lodě. U 105 se zúčastnila vlčí smečky Steuben.

Pátá bojová plavba[editovat | editovat zdroj]

Na pátou bojovou plavbu U 105 vyplula 25. ledna 1942 z Lorientu a vrátila se 8. února 1942. Operační prostor v severní části Atlantského oceánu. U 105 potopila jednu loď o celkové tonáži 1 546 BRT.

Datum Jméno Příslušnost Tonáž

[BRT]

Konvoj Pozice
31. ledna 1942 HMS Culver Royal Navy 1 546 SL 98 48°43′N 20°14′W

HMS Culver byl součástí eskortní skupiny 40 (EG 40),[p. 2] která doprovázela konvoj 26 lodí.

Šestá bojová plavba[editovat | editovat zdroj]

Na šestou bojovou plavbu U 105 vyplula 25. února 1942 z Lorientu a vrátila se 15. dubna 1942. Operační prostor v západní části Atlantského oceánu a u východního pobřeží USA, byly potopeny dvě lodě o celkové tonáži 10 005 BRT. V období od 27. až 18. června 1942 ponorka U 105 doplnila 43 m³ paliva z ponorky U 459.

Datum Jméno Příslušnost Tonáž

[BRT]

Konvoj Pozice
25. březen 1942 Narrangansett UK 10 389 34°46′N 67°40′W)
27. březen 1942 Svenør Norsko 7 616

Tanker Svenør byl potopen u východního pobřeží USA, 300 km od mysu Hatteras, Severní Karolína.

Sedmá bojová plavba[editovat | editovat zdroj]

Na sedmou bojovou plavbu U 105 vyplula 7. června 1942 z Lorientu a vrátila se 30. června 1942. Při plavbě v Biskajském zálivu byla napadena australským hlídkovým hydroplánem Short Sunderland od 10. perutě RAAF. Ponorka byla poškozená a kvůli opravě plula do španělského přístavu Ferrol, kde byla od 12. června do 28. června 1942. Během plavby nepotopila ani nepoškodila žádnou loď.

Osmá bojová plavba[editovat | editovat zdroj]

Na osmou bojovou plavbu U 105 vyplula 23. listopadu 1942 z Lorientu a vrátila se 14. února 1943. Operační prostor byl u Azorských ostrovů a v západní Atlantského oceánu v Karibiku, u Francouzské Guyany, u ostrava Trinidad a Tobago. U 105 potopila čtyři lodě o celkové tonáži 19 844 BRT. 3. prosince 1942 ponorka U 105 doplnila 20 m³ paliva z ponorky U 118 a 3. února 1943 doplnila 40 m³ paliva z ponorky U 504.

Datum Jméno Příslušnost Tonáž

[BRT]

Konvoj Pozice
14. prosince 1942 Orfor UK 6 578 16°N 55°W
12. ledna 1943 C.S. Flight UK 67 12°25′N 65°00′W
24. ledna 1943 British Vigilance UK 8 093 TM 1
27. ledna 1943 Cape Decision USA 5 106 UGS 4 22°57′N 47°28′W

Plachetnice C.S. Flight byla potopena palbou z děla.

Devátá bojová plavba[editovat | editovat zdroj]

Na devátou bojovou plavbu U 105 vyplula 16. března 1943 z Lorientu. Operační prostor v centrální části Atlantiku, u pobřeží Freetownu a u Dakaru. U 105 potopila jednu loď o celkové tonáži 4 669 BRT. Během plavby doplnila 19. května 90 m³ paliva z ponorky U 460.

Datum Jméno Příslušnost Tonáž

[BRT]

Konvoj Pozice
15. května 1943 Marusso Logothetis Řecko 4 669 5°28′N 14°28′W

Zničení[editovat | editovat zdroj]

2. června byla ponorka U 105 napadena hydroplánem Potez-CAMS 141 od 141. perutě Svobodných Francouzů a byla potopena u pobřeží Dakaru, Senegal. Celá posádka 53 námořníků zahynula.[1]

Vlčí smečky[editovat | editovat zdroj]

Ponorka U 105 se zúčastnila v průběhu bojových operací čtyř vlčích smeček

  1. Hammer (5. srpna 1941 – 12. srpna 1941)
  2. Grönland (12. srpna 1941 – 27. srpna 1941)
  3. Markgraf (27. srpna 1941 – 11. září 1941)
  4. Steuben (14. listopadu 1941 – 2. prosince 1941)

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Poznámky[editovat | editovat zdroj]

  1. Údaje podle Seznamu potopených lodí v lednu 1941 (List of shipwrecks in January 1941) na anglické wikipedii.
  2. EG 40 tvořily dělové šalupy Londonderry, Landguard, Lulworth, Bideford a Culver.

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byly použity překlady textů z článků German submarine U-105 (1940) na anglické Wikipedii, U-105 (1940) na ruské Wikipedii, U 105 (Kriegsmarine) na německé Wikipedii a List of shipwrecks in January 1941 na anglické Wikipedii.

  1. Kemp, Paul (1999). U-Boats Destroyed – German Submarine Losses in the World Wars. London: Arms & Armour. ISBN 1-85409-515-3.

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Busch, Rainer; Röll, Hans-Joachim (1999). Deutsche U-Boot-Verluste von September 1939 bis Mai 1945. Der U-Boot-Krieg (in German) IV (Hamburg, Berlin, Bonn: Mittler). ISBN 3-8132-0514-2.
  • Gröner, Erich; Jung, Dieter; Maass, Martin (1991). U-boats and Mine Warfare Vessels. German Warships 1815–1945 2. Translated by Thomas, Keith; Magowan, Rachel (London: Conway Maritime Press). ISBN 0-85177-593-4.
  • Kemp, Paul (1997). U-Boats Destroyed, German Submarine Losses in the World Wars. Arms and Armour. ISBN 1-85409-515-3.
  • Kemp, Paul (1999). U-Boats Destroyed - German Submarine Losses in the World Wars. London: Arms & Armour. ISBN 1-85409-515-3.

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]