Fluorid uranový

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
(přesměrováno z UF6)
Fluorid uranový
Obecné
Systematický názevFluorid uranový
Triviální názevhex
Anglický názevUranium hexafluoride
Německý názevUran(VI)-fluorid
Sumární vzorecUF6
Vzhledbílé krystalky nebo prášek
Identifikace
Registrační číslo CAS7783-81-5
PubChem24560
ChEBI30235
UN kód2978 (<1 % 235U)
2977 (>1 % 235U)
Číslo RTECSYR4720000
Vlastnosti
Molární hmotnost352,017 g/mol
Teplota tání64,1 °C (tlak)
Teplota sublimace56,5 °C
Hustota4,68 g/cm³ (21 °C)
Kritická teplota Tk230,2 °C
Kritický tlak pk4 610 kPa
Rozpustnost ve voděreaguje
Rozpustnost v polárních
rozpouštědlech
alkoholy (reaguje)
Rozpustnost v nepolárních
rozpouštědlech
tetrachlormethan
Měrná magnetická susceptibilita1,535×10−6cm3g−1
Ionizační energie17,7 eV (tlak)
Struktura
Krystalová strukturakosočtverečná
Hrana krystalové mřížkya= 990 pm
b= 896,2 pm
c= 520,7 pm
Tvar molekulyčtyřboká bipyramida
Dipólový moment0 Cm
Termodynamické vlastnosti
Standardní slučovací entalpie ΔHf°−2 188 kJ/mol
Entalpie sublimace ΔHsub140,3 J/g
Standardní molární entropie S°227,8 JK−1mol−1
Standardní slučovací Gibbsova energie ΔGf°−2 053,5 kJ/mol
Izobarické měrné teplo cp0,473 6 JK−1g−1
Bezpečnost
Vysoce toxický
Vysoce toxický (T+)
Nebezpečný pro životní prostředí
Nebezpečný pro životní prostředí (N)
R-větyR26/28, R33, R51/53
S-věty(S1/2), S20/21, S45, S61
Není-li uvedeno jinak, jsou použity
jednotky SI a STP (25 °C, 100 kPa).

Některá data mohou pocházet z datové položky.

Fluorid uranový (UF6), označovaný v jaderném průmyslu jako „hex“, je sloučenina používaná v procesu obohacování uranu, ve kterém se vyrábí palivo pro jaderné reaktory a jaderné zbraně.[1]

Chemické vlastnosti[editovat | editovat zdroj]

Za standardní teploty a tlaku vytváří bílé krystalky, je vysoce toxický, snadno reaguje s vodou a způsobuje korozi většině kovů. Slabě reaguje s hliníkem, přičemž vytváří slabou vrstvu AlF3, která odolává dalším reakcím.[1]

Reakcí s chloridem hlinitým poskytuje chlorid uranový.[2]

Výroba[editovat | editovat zdroj]

Rozemletá uranová ruda – U3O8 – je rozpustná v kyselině dusičné. Tím vytváří uranylový nitrát UO2(NO3)2. Čistý uranylový nitrát se získává extrakcí. Přidáním amoniaku vzniká (NH4)2U2O7. Ten redukcí za pomoci vodíku poskytuje UO2, který je dále přeměněn přidáním kyseliny fluorovodíkové (HF) na fluorid uraničitý UF4. Oxidací s fluorem konečně vzniká UF6.[1]

Použití[editovat | editovat zdroj]

Aplikace v jaderném palivovém cyklu[editovat | editovat zdroj]

Fluorid uranový se užívá v obou metodách obohacování uranu – v plynné difúzi a v odstředivce plynu, protože má trojný bod na 64 °C (147 °F, 337 K) a jemně vyšším tlaku než je atmosférický.[2]

Plynná difúze potřebuje asi šedesátkrát více energie než proces v plynné odstředivce, přesto jsou to asi 4 % energie, která může být vyrobena výsledným obohaceným uranem.[3][1]

Tato sloučenina se používá v pokročilé znovuzpracovací metodě vyvinuté v České republice. V tomto procesu je oxid jaderného paliva ošetřen plynným fluorem za vzniku směsice fluoridů. Směsice je poté destilována, aby se oddělily jednotlivé druhy materiálu.[1]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b c d e ŠTAMBERG, Karel a České VYSOKÉ UČENÍ TECHNICKÉ V PRAZE. JADERNÁ A FYZIKÁLNĚ INŽENÝRSKÁ FAKULTA. Technologie jaderných paliv II. 3. vydání. vyd. V Praze: České vysoké učení technické, 2017. ISBN 9788001060773;ISBN 8001060772;
  2. a b GREENWOOD, N.N.; EARNSHAW, A. Chemie prvků. 1. vyd. Praha: Informatorium, 1993. 1635 s. ISBN 80-85427-38-9. S. 1574. 
  3. VILLANI, S. Uranium enrichment. Berlin: Springer-Verlag, 1979.

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • VOHLÍDAL, Jiří; ŠTULÍK, Karel; JULÁK, Alois. Chemické a analytické tabulky. 1. vyd. Praha: Grada Publishing, 1999. ISBN 80-7169-855-5. 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]