Uživatelské testování

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání

Uživatelské testování je jednou z nejdůležitějších a nejčastěji používaných metod při testování použitelnosti v rámci vývoje počítačových aplikací. Její princip spočívá v tom, že tato metoda pozoruje chování samotných uživatelů, čímž může odhalit chyby, které zůstaly vývojářům skryté. Toto testování je vhodné aplikovat již při vývoji aplikace, čímž může vývojářům poskytnout cenné informace, se kterými snáze eliminují další problémy. Uživatelské testování tak může určovat správný směr při vývoji samotné aplikace a předcházet tak vznikajícím problémům. Podle Steva Kruga tak můžeme uživatelské testování přirovnat k návštěvě cizinců ve vašem městě: Když je budete provádět po vašem městě, nevyhnutelně uvidíte věci, kterých jste si obvykle nevšímali, protože jste na ně byli zvyklí. A současně si uvědomíte, že spousta věcí, které vám připadají jasné, nemá být zřejmá všem.[1]

Metody testování použitelnosti[editovat | editovat zdroj]

Cílem testování použitelnosti je odkrýt nejzávažnější problémy, se kterými budou mít uživatelé pravděpodobně problémy.[2]Testování může probíhat jak kdykoliv v samotném procesu vývoje, tak v době, kdy je samotná aplikace již funkční a následné testování může přispět k redesignu dané aplikace. Testování použitelnosti by mělo být objektivním nástrojem, který pomáhá řešit spory, které při vývoji mohou nastat. Jednotlivé metody testování lze i vhodně kombinovat, samotné testování by pak nemělo být jedinečný proces, ale mělo by se používat opakovaně v jednotlivých fázích vývoje procesu.

Rozdělení metod testování použitelnosti[editovat | editovat zdroj]

Metody testování použitelnosti můžeme rozdělit do několika tříd podle různých kritérií, B. Kumar tyto metody dělí podle toho, kdo testování provádí. Metody potom můžeme rozdělit na čtyři třídy: automatické testování, které provádí speciální testovací program, formální a heuristické testování, kde testování provádí vyškolení odborníci na použitelnost, a uživatelské testování, kde testování probíhá pomocí uživatelů systému.[3]

Card – Sorting[editovat | editovat zdroj]

Card sorting je metoda, která spočívá, jak už je vidno z jejího názvu, v „třídění kartiček“. Tato metoda je úzce spojena s informační architekturou, používá se při tvorbě nových aplikací, ale i při redesignu stávající aplikace. Při této metodě je důležité řídit se podle požadavků uživatelů, tato metoda, ač se jeví na první pohled velmi snadně, se může stát poměrně náročným úkolem.

Focus Groups[editovat | editovat zdroj]

Metoda skupinové diskuze je spíše doplňkovou metodou testování použitelnosti a uplatněním této metody výzkumník zjišťuje, co uživatelé od tohoto systému požadují. Obvykle tyto skupiny mívají 6-9 členů, trvají obvykle kolem dvou hodin a jsou vedeny moderátorem, který by měl celou diskuzi řídit a držet její směr podle zkoumaného tématu.[4] Skupinové diskuze by měly být neformální a měly by přinášet spontánní reakce a myšlenky. Tato metoda má hned několik úskalí, účastníci diskuze mohou mluvit jinak, než by ve skutečnosti jednali. V diskuzi může být vůdčí osoba, díky které může dojít ke zkreslení výsledků. Na druhou stranu je tato metoda poměrně levnou záležitostí a při vhodném zastoupení v diskuzi můžeme získat různé informace od lidí z různých prostředí a s rozdílným společenským postavením.

Eye Tracking[editovat | editovat zdroj]

Eye tracking je velice populární metoda, která spočívá ve sledování pohybu očí uživatele po monitoru. Tato metoda tak eliminuje možnost, že se testující osoba bude při testování chovat jinak, než obvykle. Tato metoda nám pomůže zjistit, která z částí systému je právě sledována a to sice pomocí „heat zone maps“. Tyto „tepelné mapy“ ukazují, jaké části obrazovky testující sledoval a po jakou dobu. Nejvíce sledované části jsou potom zbarveny červeně, nejméně sledované části šedě. Při této metodě by testujícímu měl být předložen nějaký úkol ke splnění, ne jen testujícímu ukázat danou obrazovku. Pro eye-tracking se využívá řada nástrojů, ať už v podobě speciálních brýlí nebo helem.

Kromě uvedených metod existují i další metody jako např. heuristický odhad, kontrola funkcí, konzistentní inspekce nebo poznávací průchod.[5]

Související články[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. KRUG, Steve. Nenuťte uživatele přemýšlet!: praktický průvodce testováním a opravou chyb použitelnost [sic] webu. Vyd. 1. Brno: Computer Press, 2010, s. 115. ISBN 978-80-251-2923-4.
  2. DUMAS, Joseph S a Janice REDISH. A practical guide to usability testing. Rev. ed. Portland, Or.: Intellect Books, c1999, xxii, 404 p. ISBN 18-415-0020-8.
  3. KUMAR. Evaluation of Fiji National University campus information systems. International journal of advanced research in computer science IJARCS ; a bimonthly scientific journal of computer science [online]. 2011, č. 2 [cit. 2013-03-26]. ISSN 0976-5697. Dostupné z: http://arxiv.org/ftp/arxiv/papers/1106/1106.3369.pdf
  4. The Use and Misuse of Focus Groups. Norman Nielsen group [online]. 1997 [cit. 2013-03-19]. Dostupné z: http://www.nngroup.com/articles/focus-groups/
  5. NIELSEN, Jacob. Summary of Usability Inspection Methods. Nielsen Norman group [online]. 1995 [cit. 2013-04-18]. Dostupné z: http://www.nngroup.com/articles/summary-of-usability-inspection-methods/