Turistická navigace

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Turistický navigační přístroj značky Garmin

Turistický navigační přístroj, jednodušeji turistická navigace nebo lidově GPSka je přenosné zařízení, pro určení vlastní polohy využívá službu satelitní navigace. Využívá se v terénu a pro snazší orientaci např. při turistice, cykloturistice nebo hře Geocaching.

Oproti navigačním přístrojům pro auta jsou turistické navigátory uzpůsobeny pro delší provoz na baterie a bývají odolnější povětrnostním podmínkám, dokonce i vodě [1]. Samozřejmostí bývá také nižší váha a ergonomičtější rozměry.

Jejich funkci z velké části převzaly chytré telefony nebo chytré hodinky, které umí pracovat se satelitní navigací i mapami.

Historie[editovat | editovat zdroj]

Původní přístroje byly určeny výhradně pro zjištění přibližné pozice v terénu, protože systém Global Positioning System měl v sobě úmyslně zaváděnou chybu, která nedovolovala určení pozice na desítky metrů. Po vypnutí této překážky v roce 2000 začal rozvoj těchto zařízení i pro širokou veřejnost.

Rozdělení[editovat | editovat zdroj]

V základu lze přístroje rozlišit na mapové a nemapové.[2]

Mapové přístroje[editovat | editovat zdroj]

Mapový přístroj Garmin

Mapové přístroje jsou vybavené mapovými podklady a navigace probíhá podobně jako v případě navigace do automobilu. Uživatel vidí na displeji mapu a na ní zobrazenou svou pozici, případně pozici cílového místa. Jasnou výhodou těchto přístrojů je přehled o okolí a tak je méně pravděpodobné, že se uživateli do cesty postaví řeka nebo rokle.

Nemapové přístroje[editovat | editovat zdroj]

Nemapový navigátor

Nemapové přístroje slouží pouze jako pomůcka ke klasické mapě a zobrazují buď aktuální souřadnice nebo kompas s ukazatelem směru k cíli. Tyto jsou postupně nahrazovány mapovými modely a na trhu se objevují již pouze kvůli nízké ceně. Výjimku tvoří náramkové přístroje, spíše hodinky s funkcí satelitní navigace.[3]

Funkce[editovat | editovat zdroj]

Přístroje fungují jako přijímače signálu z družic globálního družicového polohového systém. Nedokáží jej vysílat. Po určení polohy signálem ze 3 - 4 družic je zařízení následně schopné uživateli dávat informace o aktuální rychlosti, směru, nadmořské výšce a vzdálenosti do definovaného cíle.

Mapové podklady[editovat | editovat zdroj]

V závislosti na mapových podkladech pak navigátor může vést trasu po silnicích, pěších a turistických trasách nebo přímo. Zpravidla každý přístroj vybavený potřebnou mapou lze použít i v automobilu, ale zde se stává nevýhodou menší displej a absence navádění hlasem.

Hardwarové vybavení[editovat | editovat zdroj]

Aby přístroj mohl kromě polohy určovat také přesný směr, je většina modelů vybavena kompasem. Ten může být elektronický nebo elektromagnetický. Nevýhoda elektromagnetického kompasu spočívá v tom, že dobře určuje světové strany pouze, když je uživatel s přístrojem v pohybu.

K určení nadmořské výšky přístroje využívají barometrický výškoměr nebo signál GPS. Nevýhoda signálu GPS spočívá v potřebě příjmu signálu z více družic a měření není tak přesné jako u barometrického výškoměru.[2]

Ostatní funkce[editovat | editovat zdroj]

Přístroje zpravidla disponují dodatečnými funkcemi jako např.:

Výrobci[editovat | editovat zdroj]

Mezi přední světové výrobce patří společnost Garmin. Mezi dalšími například Leadtek.

Reference[editovat | editovat zdroj]

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

  • Navigovat.cz – Server o navigačních přístrojích, mapách a navigaci obecně
  • POI.cz – Rozsáhlá databáze bodů zájmu pro navigační přístroje