Tureia

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Tureia
Pohled na atol ze satelitu NASA
Pohled na atol ze satelitu NASA
Tureia
Tureia
Tureia, Francouzská Polynésie
Lokalizace Tichý oceán
Stát FrancieFrancie Francie
• Zámořské společenství Francouzská PolynésieFrancouzská Polynésie Francouzská Polynésie
Topografie
Rozloha 47 km²
Zeměpisné souřadnice
Délka 15 km
Šířka 8 km
Osídlení
Počet obyvatel 243 (2012)
Hustota zalidnění 5,2 obyv./km²
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Tureia je atol v jihovýchodní části souostroví Tuamotu v rámci Francouzské Polynésie. Nejbližším sousedem je atol Vanavana, ležící přibližně 58 km na západ a také známý atol Mururoa, vzdálený necelých 115 km na jih. Od Tahiti je Tureia vzdálen 1 100 km. Na délku měří 13 km a na šířku 8 km. Má kosodélníkový tvar a po obvodu je téměř zcela uzavřen souvislým pásem souše, přerušeným jen na západní straně několika úzkými průtoky. Voda v laguně je proto slanější než v oceánu.

Historie[editovat | editovat zdroj]

Atol objevil britský kapitán Edward Edwards 19. března 1791 během své pátrací plavby na lodi Bounty se vzbouřenci. Nazval ho „Carysfort“. Po něm atol navštívil i britský mořeplavec Frederick William Beechey 25. ledna 1826.

V roce 1850, když se atol stal francouzským územím, měl 110 obyvatel.[1].

Mezi lety 1966 až 1996 bylo na atolu kvůli jaderným zkouškám na nedalekých atolech Mururoa a Fangataufa umístěno Pacifické experimentální centrum s meteorologickou stanicí. Dnes jsou tyto budovy opuštěné.

V roce 1985 bylo na atolu zřízeno letiště s 900 m asfaltovou dráhou.

Administrativní členění[editovat | editovat zdroj]

Atol je centrem stejnojmenné komunity, do které patří ještě atoly Fangataufa, Mururoa, Vanavana a Tematangi.

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byly použity překlady textů z článků Tureia na slovenské Wikipedii a Tureia na anglické Wikipedii.

  1. Notices sur les colonies françaises, Étienne Avalle, éditions Challamel aîné, Paris, 1866, p.641 Ouvrage dostupné na Google Books

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]