Turecké úžiny
Turecké úžiny (turecky Türk Boğazları) jsou dvě mezinárodně významné vodní cesty v severozápadním Turecku. Úžiny vytvářejí soustavu mezinárodních průlivů, které spojují Egejské moře a Středozemní moře s Černým mořem. Tvoří je Dardanely a Bospor. Úžiny se nacházejí na opačných koncích Marmarského moře. Úžiny a Marmarské moře jsou součástí svrchovaného mořského území Turecka a jsou považovány za turecké vnitřní vody.
Úžiny se nacházejí v západní části pevniny Eurasie a tradičně jsou považovány za hranici mezi kontinenty Evropy a Asie, stejně jako za rozhraní mezi evropským Tureckem a asijským Tureckem. Díky svému strategickému významu pro mezinárodní obchod, politiku a válčení hrály úžiny významnou roli v evropských i světových dějinách. Od roku 1936 se jejich režim řídí konvence z Montreux.
Geografie
[editovat | editovat zdroj]
Jako námořní vodní cesty spojují Turecké úžiny různé oblasti moří v východním Středomoří, na Balkáně, na Blízkém východě a v západní Eurasii. Konkrétně umožňují námořní spojení z Černého moře až do Egejského a Středozemního moře, dále do Atlantského oceánu přes Gibraltarský průliv a do Indického oceánu prostřednictvím Suezského průplavu, což z nich činí klíčové mezinárodní vodní cesty, zejména pro přepravu zboží z Ruska.
Turecké úžiny se skládají z následujících vodních cest:
- Bospor (též Bosporus; turecky Boğaziçi nebo turecky İstanbul Boğazı, „Istanbulský průliv“), dlouhý přibližně 30 km (19 mil) a místy široký pouze 700 metrů (2 300 stop), spojuje Marmarské moře s Černým mořem na severu. Protéká městem Istanbul, což z něj činí město ležící na dvou kontinentech. Překračují jej tři visuté mosty (Bosporský most, most sultána Mehmeda Dobyvatele a most sultána Selima I. Hrozného ) a dva podmořské tunely (železniční Marmaray a silniční Eurasijský tunel). Plánují se i další přechody, o nichž se v různých fázích diskutuje.
- Dardanely (turecky Çanakkale Boğazı, „Çanakkaleský průliv“), dlouhé 68 km (42 mil) a široké 1,2 km (0,75 míle), spojují Marmarské moře se Středozemním mořem na jihozápadě poblíž města Çanakkale. V antice byl průliv znám jako Hellespont. Průliv a poloostrov Gallipoli na jeho západním břehu byly dějištěm bitvy o Gallipoli během první světové války. Most 1915 Çanakkale, otevřený pro provoz 18. března 2022, spojuje okres Gelibolu v evropské části provincie Çanakkale s okresem Lapseki na anatolské straně a je prvním mostem překračujícím tento průliv.[1]
Rozvoj hospodářských aktivit ohrožuje mořské ekosystémy včetně endemických delfínů a sviňuch.[2]
Otázka úžin
[editovat | editovat zdroj]
Úžiny mají zásadní námořně-strategický význam přinejmenším od doby mykénského období a úzké přechody mezi Asií a Evropou poskytovaly ještě po delší dobu trasy pro migraci a invaze (například pro Peršany, Galaty či Turky). V období úpadku Osmanské říše byla tzv. „otázka úžin“ předmětem diplomatických jednání evropských mocností a Osmanů.
Podle podmínek Londýnské úmluvy o úžinách, uzavřené 13. července 1841 mezi velmocemi Evropy – Ruskem, Spojeným královstvím, Francií, Rakouskem a Pruskem – bylo znovu potvrzeno „starobylé pravidlo“ Osmanské říše uzavírající turecké úžiny pro všechny válečné lodě, s výjimkou lodí spojenců osmanského sultána v době války.[4] Tato smlouva byla jednou z řady dohod týkajících se přístupu do Bosporu, Marmarského moře a Dardanel. Vyvinula se z tajné smlouvy z roku 1833, z Hünkâr-İskelesi, v níž Osmanská říše zaručila v případě všeobecné války výhradní používání úžin válečnými loděmi „černomořských mocností“ (tj. Osmanské a Ruské říše).
Úžiny získaly mimořádný význam během první světové války (1914–1918) jako potenciální spojnice mezi mocnostmi Dohody na východní a západní frontě. Anglo-francouzské námořní síly nedokázaly ovládnout Dardanely (únor–březen 1915), avšak v tajné dohodě o úžinách z března až dubna 1915 se členové Trojdohody dohodli, že v případě vítězství ve válce postoupí území kontrolující úžiny Ruskému impériu. Anglo-francouzské jednotky poté zahájily kampaň u Gallipoli, nakonec neúspěšnou operaci s cílem získat kontrolu nad úžinami po obojživelném vylodění na poloostrově Gallipoli (duben 1915 – leden 1916). Revoluce v Petrohradě v roce 1917 nakonec zastavily ruské plány na obsazení úžin.[5][6] Na východní frontě proběhly mimo jiné černomořský nájezd, bitva o Saryč, akce z 10. května 1915, bitva o ostrov Kirpen a akce z 8. ledna 1916.
Současnou mezinárodní smlouvou upravující průchod je Montreuxská úmluva o režimu úžin z roku 1936, která zůstává v platnosti k roku 2025 Úmluva ukládá Turecké republice povinnost umožnit v době míru volný průjezd všem civilním plavidlům a zároveň stanoví, že Turecko musí v době míru povolit průchod válečným lodím některých států, avšak pouze za přísných podmínek – omezení počtu, velikosti a délky pobytu v Černém moři (u států, které nejsou černomořskými mocnostmi), předchozí oznámení Turecku a další podmínky.
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Reference
[editovat | editovat zdroj]- ↑ BUTLER, Daren. Erdogan opens huge suspension bridge linking Europe and Asia. www.reuters.com. Reuters, 18 March 2022. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 18 March 2022.
- ↑ KHAN, S. An Economic Boom in Turkey Takes a Toll on Marine Life. Yale Environment 360. 17 June 2013. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 26 February 2020.
- ↑ Groundbreaking ceremony for bridge over Dardanelles to take place on March 18. Hürriyet Daily News. 17 March 2017. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 18 March 2017.
- ↑ ROZAKIS, Christos L.; STAGOS, Petros N. The Turkish Straits. [s.l.]: Martinus Nijhoff Publishers, 1987. Dostupné online. ISBN 90-247-3464-9. S. 24–25.
- ↑ WINDCHY, Eugene G. Twelve American Wars: Nine of Them Avoidable. 2nd. vyd. [s.l.]: iUniverse, 2014. Dostupné online. ISBN 9781491730546. Kapitola World War I (1917 to 1918), s. 283.
- ↑ MCMEEKIN, Sean. July 1914: Countdown to War. London: Icon Books Ltd, 2013. Dostupné online. ISBN 9781848316096.