Turan (květina)

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Jak číst taxoboxTuran
alternativní popis obrázku chybí
Turan čárkovitý (Erigeron linearis)
Vědecká klasifikace
Říše rostliny (Plantae)
Podříše cévnaté rostliny (Tracheobionta)
Oddělení rostliny krytosemenné (Magnoliophyta)
Třída vyšší dvouděložné rostliny (Rosopsida)
Řád hvězdnicotvaré (Asterales)
Čeleď hvězdnicovité (Asteraceae)
Rod turan (Erigeron)
L.
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Turan (Erigeron) je rozsáhlý rod rostlin, které jsou velice rozmanitého vzhledu s různě zbarvenými květy. Je zařazen do čeledě hvěznicovitých (Asteraceae), kde dále přísluší do podčeledě Asteroideae a tribu Astereae.

Výskyt[editovat | editovat zdroj]

Tyto rostliny jsou rozšířeny téměř celosvětově, nejvíce druhů roste v mírném podnebném pásu. Počet druhů rodu turan není ještě ustálen, poslední údaj hovoří o 200 druzích.[1]

České republice vyrůstá ve volné přírodě těchto 7 druhů:

Mimo tyto se v zahradnictví pěstují další druhy pro své květy jako skalkové rostliny nebo letničky. Jsou to např.

Popis[editovat | editovat zdroj]

Jsou to roční, dvouleté nebo vytrvalé byliny, zřídka keře, dosahující výšky od 0,2 do 1,5 m. Vyrůstají buď z kůlovitého, rozvětveného, rozprostřeného vláknitého kořene nebo z oddenků. Lodyhy bývají vzpřímené, vystoupavé nebo poléhavé, jednoduché nebo větvené, lysé, chlupaté nebo žláznaté. Přízemní listy bývají kopinaté, obkopinaté, vejčité, hrubě pilovité o délce 1,5 až 8 cm a šířce až 2 cm. Lodyžní jsou kopinaté až podlouhlé kopinaté, obvykle vyrůstající na lodyze střídavě, mívají řapíky či jsou přisedlé. Čepele s výraznou žilnatinou bývají celokrajné, lalokovité nebo zubaté, lysé nebo mírně ochlupené.

Květní lůžko o průměru 5 až 35 mm bývá diskovité nebo miskovité, většinou vyrůstá na chlupatých stopkách jednotlivě, vzácněji jsou seřazeny do řídkého květenství, chocholíkové laty. Venkovní jazykovité květy v počtu 0 až 100 i více v jedné nebo více řadách jsou pestíkovité, obvykle bílé, namodralé, purpurové až růžové, nebo vzácně žluté. Středních bisexuálních diskových květů s 5 korunními lístky žluté nebo oranžové barvy bývá 25 až 450, vnějších jen samičích pak 50 až 200 v 1 až 4 řadách. Koruna diskových květů bývá úzká, nálevkovitá. Polokulovitý zákrov je tvořen 30 až 125 plochými úzkými listeny, ve 2 (maximálně 5) řadách, jsou tvaru eliptického až kopinatého a mají 1 nebo 3 žilky.

Plody jsou podlouhlé jednoplodé nažky o délce 1 až 2 mm s chmýřím, rozšiřovány jsou nejčastěji větrem, vodou nebo zvířaty. Semena, kterých bývá na dobře vzrostlé rostlině i stovky tisíc, mohou po opylení dozrát do plodného stadia i na pokosené rostlině.[4][5][6]

Význam[editovat | editovat zdroj]

Turan je většinou považován za plevelnou rostlinu a některé druhy i za invazivní, přesto mnoho škod většinou nečiní. Roste obvykle na neobdělávaných místech s písčitou půdou, na úhorech, nevyužívaných loukách a zahradách, skládkách, okrajích cest a podél železničních tratí.

Variety některých druhů jsou pro své květy podobné astrám v oblibě a proto se množí v zahradnických podnicích. Rostliny se pak vysemeňují do volné přírody a za příhodných podmínek se nekontrolovaně rozmnožují. Obdobným způsobem se rozšířil i turan roční. Při pěstování vytrvalých druhů lze turan množit dělením trsů.[3][7]

Květy některých druhů[editovat | editovat zdroj]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. STEVENS, P. F. Angiosperm Phylogeny Website [online]. University of Missouri, St Louis, and Missouri Botanical Garden, USA, rev. 28.05.2011 [cit. 2011-09-23]. Dostupné online. (anglicky) 
  2. HOSKOVEC, Ladislav. BOTANY.cz: Veškeré druhy rostlin ČR I [online]. BOTANY.cz, rev. 17.01.2008 [cit. 2011-09-23]. Dostupné online. (česky) 
  3. a b Katalog botanických zahrad Florius: Erigeron [online]. Unie botanických zahrad [cit. 2011-09-23]. Dostupné online. (česky) 
  4. Flora of North America: Erigeron [online]. Missouri Botanical Garden, St. Louis, MO & Harvard University Herbaria, Cambridge, MA, USA [cit. 2011-09-23]. Dostupné online. (anglicky) 
  5. WEBB, C. J; SYKES, W. R; GARNOCK-JONES, P. J. Flora of New Zealand: Erigeron [online]. Lancare Research, Manaaki Whenua Press, Lincoln, NZ, rev. 1988 [cit. 2011-09-23]. Dostupné online. (anglicky) 
  6. PERRY, Leonard. Perry's Perennial Pages: Erigeron [online]. University of Vermont, Burlington, VT, USA, rev. 1988 [cit. 2011-09-23]. Dostupné online. (anglicky) 
  7. DEYL, Miloš. Plevele polí a zahrad. Praha: Československá akademie věd, 1956. 374 s. (česky) 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

(anglicky) Flora of North America: Erigeron