Trolejbusy Škoda

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Znak Škody na předním čele trolejbusu Škoda 8Tr

Trolejbusy vyrábí plzeňská firma Škoda Electric od roku 2003, přičemž sama navázala na výrobu trolejbusů podniku Škoda v Plzni v letech 1936–1960 a podniku Škoda Ostrov v letech 1960–2004. Nejstarší trolejbus značky Škoda, třínápravový prototyp z roku 1936 označený jako 1Tr, byl určen pro Prahu. Po druhé světové válce byla koncepce trolejbusů změněna, od typu 6Tr se jednalo o dvounápravové vozy se samonosnou karoserií. První kloubový vůz vlastní výroby typu 15Tr spatřil světlo světa v roce 1983, o deset let později opustil brány továrny první nízkopodlažní trolejbus (22Tr). Nejnovější modely využívají karoserií autobusových výrobců, Škoda Electric spolupracuje především s firmami Iveco Czech Republic, Solaris Bus & Coach a SOR Libchavy.

Historický přehled[editovat | editovat zdroj]

Výroba v Plzni do roku 1960[editovat | editovat zdroj]

Interiér plzeňského trolejbusu Škoda 6Tr

První trolejbus značky Škoda začal být konstrukčně zpracováván od roku 1932, kdy podnik (podobně jako firmy Praga a Tatra) podal nabídku Elektrickým drahám hl. m. Prahy do soutěže na dodávku trolejbusů pro chystanou trolejbusovou síť, díky čemuž byly vyrobeny celkem tři trolejbusové prototypy.[1][2] Vůz Škoda 1Tr, vzniklý v roce 1936 spoluprací plzeňské Škody a automobilového závodu Škody v Mladé Boleslavi, byl třínápravový a měl podvozkovou konstrukcí s rámem a dřevěnou karoserií, podvozek pocházel z nákladního automobilu Škoda. Mladoboleslavský závod vyrobil mechanickou část vozu, do které byla v Plzni zabudována elektrická výzbroj. Tento vůz byl dodán do Prahy, kde jezdil spolu s dalšími dvěma prototypy, Tatrou 86 a Pragou TOT.[3] Na základě výsledků provozu byla v roce 1938 postavena pro Prahu pětikusová série upravených vozů Škoda 2Tr; tyto trolejbusy již měly, mimo jiné, ocelovou karoserii, vybaveny byly také akumulátory pro nouzový pojezd.[4][5] Plzeňské vozy Škoda 3Tr z let 1941 a 1943, rovněž vyrobené ve spolupráci mladoboleslavského a plzeňského závodu, koncepčně vycházely z typu 2Tr, poválečná třetí série z let 1947 a 1948 již disponovala upravenou karoserií vyprodukovanou v Plzni.[6][7] Z období druhé světové války pochází nerealizované projekty 4Tr, odvozený od předchozího typu 3Tr, a menší 5Tr, jenž představoval změny v konstrukci škodováckých trolejbusů: měl být dvounápravový, měl mít samonosnou karoserií a sériový motor (oproti kompaundním motorům v předchozím typech).[8][9] Na tento směr vývoje navázaly vozy Škoda 6Tr, které byly v roce 1949 již kompletně vyrobeny v Plzni a které byly určeny pro Brno (+ jeden vůz pro Plzeň).[10] Typ Škoda 7Tr, vyráběný v Plzni v letech 1950–1955, byl upravenou verzí modelu 6Tr a zároveň prvním trolejbusem značky Škoda, který byl dodán do téměř všech trolejbusových provozů v Československu a který byl také exportován. Vozy z části druhé výrobní série byly kvůli nedostatku výrobních kapacit vybaveny elektrickou výzbrojí z pražského ČKD.[11] Trolejbusy Škoda 8Tr měly mechanickou část shodnou s předchozím typem, úpravy se dotkly pouze elektrické části. Tyto vozy již byly poměrně rozsáhle exportovány. Jejich produkce, která mezi lety 1956 a 1961 dosáhla téměř 750 kusů, probíhala nejprve v Plzni, v roce 1960 byla přesunuta do nového závodu v Ostrově, kde vznikl podnik Škoda Ostrov.[12]

Výroba v Ostrově 1960–2004[editovat | editovat zdroj]

Škoda 9TrHT v ukrajinském Rovně

Typ Škoda 9Tr, pokračovatel vývojové řady, se se svými téměř 7500 vyrobenými vozy stal nejpočetnějším trolejbusem s okřídleným šípem ve znaku a po sovětském ZiU-9/ZiU-682 také druhým nejvyráběnějším trolejbusem na světě.[13] Jeho první prototyp, vzniklý v Plzni v roce 1958,[14] se zapojil do porovnávacích provozních zkoušek s třínápravovým trolejbusem Tatra 401, jež navázaly na porovnávání typů 8Tr a T 400 konané od roku 1957. Po jejich vyhodnocení v roce 1959 byla v Tatře ukončena výroba trolejbusů a Škoda se tak stala jediným československým trolejbusovým producentem.[1][15] Upravený druhý prototyp z roku 1960 byl již vzorem pro sériovou výrobu, která byla zahájena v Ostrově o rok později ověřovací sérií. V průběhu 21leté produkce tohoto modelu, jehož výroba byla ukončena v roce 1982, došlo k řadě úprav, přičemž těmi nejvýznamnějšími bylo zabudování hydraulického řízení (od roku 1976 typ 9TrH) a osazení tyristorové pulzní regulace, která umožnila snížit spotřebu elektrické energie (od roku 1979 typ 9TrHT, prototypy 9TrT pocházely již z let 1970–1972).[14] Z trolejbusů 9Tr byl odvozen třínápravový kloubový typ 10Tr, k jeho realizaci však nikdy nedošlo.[16] Škoda T 11 měla představovat unifikaci trolejbusu a autobusu, neboť téměř shodné mechanické části, tj. podvozek a karoserii sestavenou z panelů, měla vyrábět vysokomýtská Karosa. Zatímco autobusy pod označeními Karosa ŠM/ŠL/ŠD 11 byly produkovány v tisícových sériích, trolejbus T 11 se po funkčním vzorku (1964) a prototypu (1965) dočkal v roce 1967 pouze šestikusové ověřovací série.[17] Důvodem byly jednak vysoké ceny dílů karoserie, jednak celkové omezování trolejbusové dopravy v celém Československu a útlum jejich výroby.[18] Projekt 12Tr představoval na základě požadavku kyjevského dopravního podniku spřažení dvou trolejbusů 9Tr do trolejbusového vlaku (označován jako tzv. scepka), který by byl ovládán pouze řidičem z předního vozu, přičemž měla být i po rozpojení zachována provozuschopnost obou samostatných vozidel. Ačkoliv tento typ nebyl ve Škodě vyráběn, někteří dopravci v Sovětském svazu si podle dokumentace upravovali svoje vozy sami, čímž vzniklo asi 500 souprav.[19][20]

Škoda 14Tr v Brně

Nerealizovaný typ 13Tr měl mít laminátovou sendvičovou karoserii s ocelovou kostrou jednotlivých panelů, kvůli problémům se zaváděním výroby nových materiálů však zůstalo pouze u projektu.[21] Jeho koncepci a tvarové řešení však částečně převzala Škoda 14Tr, která byla s téměř 3300 vyrobenými kusy základního modelu druhým nejpočetnějším trolejbusem značky Škoda. Samonosná karoserie tohoto typu byla opět ocelová, tentokrát však svařená z několika skupin (rám, čela, boční stěny, střecha), vozy také disponovaly tyristorovou pulzní regulací. Ačkoliv první dva prototypy byly vyrobeny již v letech 1972 a 1974, kvůli stagnaci trolejbusové dopravy v 70. letech 20. století[1] byly konstrukční práce obnoveny teprve v roce 1978[22] a produkce pokračovala v roce 1980 dalšími prototypy, po nichž následovala v roce 1981 ověřovací série a poté běžná sériová výroba.[23] Ta trvala do roku 1999 a během let docházelo k různým úpravám produkovaných vozidel.[24] Od vozů 14Tr byl odvozen třínápravový kloubový model Škoda 15Tr, který se stal prvním článkovým trolejbusem československé výroby. Jeho první dva prototypy vznikly v roce 1983,[25] sériová výroba byla zahájena v roce 1988.[26] Roku 1985 byla vyrobena souprava (řešená od roku 1979 opět na základě zájmu kyjevského dopravního podniku) dvou spřažených vozů 14Tr, která byla označena jako trolejbusový vlak TV – 14Tr. Jeho přední vůz měl být po rozpojení schopen běžného provozu, zadní vůz disponoval pouze omezenou možností pojezdu. Zkoušky vlaku však nebyly dokončeny a další produkce nebyla zahájena.[27][28] Typ 16Tr měl být modernějším nástupcem „čtrnáctky“, k jeho výrobě však nedošlo.[29] V roce 1983 vznikl ideový návrh tříčlánkového čtyřnápravového trolejbusu odvozeného od typu 14Tr, který byl později označen jako 20Tr, ani tento model se realizace nedočkal.[30][31]

Škoda 17Tr měla být, podobně jako typ T 11 o 20 let dříve, vozem z unifikované řady autobusů a trolejbusů. Výrobcem mechanické části, téměř shodné s autobusy nové řady 800, byla opět Karosa. Ve Škodě byl v roce 1987 dokončen funkční vzorek trolejbusu. Zkoušky však nebyly dokončeny, výroba nebyla zahájena (podobně však skončily i autobusy řady 800). Kromě funkčního vzorku byly Karosou vyrobeny a Škodě dodány i dvě karoserie pro plánované prototypy. Všechny tři vozy 17Tr byly nakonec odprodány ostravskému dopravnímu podniku, který je v průběhu 90. let dokončil a zprovoznil s elektrickou výzbrojí z typu 14Tr.[32][33] Společně s modelem 17Tr byl konstrukčně zpracován i třínápravový kloubový trolejbus 18Tr a došlo též k ideovému návrhu čtyřnápravového tříčlánkového typu 19Tr.[34][35]

Škoda 22TrAC v maďarském Szegedu

Po roce 1990 se prvním novým a také vůbec prvním nízkopodlažním modelem stal třínápravový kloubový trolejbus Škoda 22Tr, jehož první dva prototypy byly vyrobeny v letech 1993 (s elektrickou výzbrojí AEG) a 1994. Po dořešení poměrně dlouhého vývoje byla v roce 2002 zahájena sériová výroba, která však trvala pouze do uzavření ostrovského závodu v roce 2004. Kromě běžných vozů vybavených stejnosměrnou výzbrojí s GTO tyristorovým pulzním měničem a synchronními motory vznikl i prototyp 22TrAC se střídavou výzbrojí, asynchronním motorem a IGBT tranzistorovým pulzním měničem.[36][37] K rodině trolejbusu 22Tr patří také standardní dvounápravový typ Škoda 21Tr (unifikovaný s autobusem Škoda 21Ab), který byl vyráběn v letech 1995–2004. I ten se dočkal varianty se střídavou výzbrojí (typ 21TrAC) a navíc s možností pomocného dieselagregátu (typ 21TrACI).[38][39] Pod označením 23Tr se skrývá ideový návrh čtyřnápravového tříčlánkového nízkopodlažního trolejbusu, který měl být odvozen od „dvaadvacítky“.[40]

V 90. letech 20. století vzniklo několik odlišných variant trolejbusů 14Tr a 15Tr. Mezi lety 1995 a 2004 byly vyráběny modernizované verze těchto vozidel, které byly označeny jako Škoda 14TrM a Škoda 15TrM.[41][42] Zcela speciální verze vznikly pro americké provozy v Daytonu a San Franciscu. V obou případech byly sériové vozy kompletovány až v USA, kam Škoda dodala skelety karoserií a elektrickou výzbroj. Pro Dayton byly tímto způsobem vyrobeny vozy Škoda 14TrE,[43] pro San Francisco obdobný typ Škoda 14TrSF i jeho kloubová verze Škoda 15TrSF.[44][45] Výroba trolejbusů ve Škodě Ostrov byla ukončena v roce 2004,[46] v následujících letech byly ještě v areálu závodu (nejprve Škodou, posléze firmou JPR lighting) vyráběny náhradní skelety vozů 14TrM, které byly určeny pro modernizace starších vozidel.[47]

Výroba v Plzni od roku 2003[editovat | editovat zdroj]

Škoda 24Tr Irisbus v rumunském Temešváru

Ještě před opuštěním ostrovského závodu uzavřela v roce 2003 plzeňská Škoda Electric exkluzivní smlouvu se společností Irisbus na dodávky autobusových karoserií, která byla ukončena v roce 2008; spolupráce Škody a Irisbusu (resp. Iveca Czech Republic) však trvá i nadále.[48] Zástavbou elektrické výzbroje na bázi IGBT do původně autobusových skříní Irisbus vznikly dva typy nízkopodlažních trolejbusů: standardní vůz Škoda 24Tr Irisbus (prototyp 2003,[49] výroba od 2004), a třínápravový kloubový vůz Škoda 25Tr Irisbus (prototyp 2004,[50] výroba od 2005). Do roku 2005 využívaly tyto modely karoserií Citybus 12M/Citybus 18M (resp. Agora) a následně do konce roku 2007 Citelis 1A 12M/Citelis 1A 18M, od podzimu 2007 to jsou upravené verze s označením Citelis 1B.[51] Oba typy, 24Tr i 25Tr, jež jsou vyráběny dodnes, je také možné na přání zákazníka vybavit pomocným pohonem buď ve formě dieselagregátu nebo trakční akumulátorové NiCd baterie.[49][50]

Po ukončení exkluzivní smlouvy začala Škoda Electric na jaře 2008 spolupracovat také s polským autobusovým výrobcem Solaris Bus & Coach, který jí od té doby dodává tři typy nízkopodlažních trolejbusových karoserií Trollino. Jako první byl již v roce 2008 vyroben třínápravový model Škoda 28Tr Solaris o délce 15 metrů, roku 2009 byl představen prototyp standardního modelu Škoda 26Tr Solaris a v roce 2010 opustil brány továrny v Plzni poprvé také třínápravový kloubový model Škoda 27Tr Solaris. Jejich elektrická výzbroj s IGBT prvky je shodná s výzbrojemi použitými u typů 24Tr (oproti němu má však 26Tr slabší motor) a 25Tr (u 27Tr a 28Tr). Všechny tři typy, rovněž vyráběné dodnes, je možné na přání zákazníka vybavit pomocným zdrojem pohonu, což může být dieselagregát, trakční baterie nebo superkapacitory.[48] Označení 29Tr je určeno pro projekt tříčlánkového trolejbusu, jehož pohon řešila Škoda Electric od roku 2012 bez určení výrobce karoserie.[52]

Posledním z trojice autobusových výrobců, se kterými Škoda Electric spolupracuje, je SOR Libchavy, jenž poskytuje nízkopodlažní trolejbusové karoserie TNB 12 a TNB 18. Prototypy standardního trolejbusu Škoda 30Tr SOR i třínápravového kloubového typu Škoda 31Tr SOR byly v Plzni dokončeny na konci roku 2010, sériová výroba byla zahájena v roce 2011. Oba modely disponují obdobnou modulární výzbrojí na IGBT bázi jako mají typy 24Tr–28Tr, zástavba pomocného dieselagregátu je také možná.[53][54] Od roku 2018 je nabídka rozšířena o typ Škoda 32Tr SOR, který využívá karoserii vycházející z autobusu typu SOR NS 12. První trolejbusy tohoto typu mají být dodávány do Opavy v září 2018. Tyto trolejbusy budou také disponovat bateriemi pro jízdu mimo trolejové vedení s dojezdem okolo osmi kilometrů.[55] V roce 2018 byl rovněž vyroben prototyp trolejbusu Škoda 35Tr, založený na autobusu Iveco Urbanway 18M.[56]

Značení typů trolejbusů[editovat | editovat zdroj]

Trolejbusy vyráběné Škodou mají typické označení podobné značení jiných vozidel vyráběných touto skupinou. Označení se skládá z pořadového čísla typu tak, jak byly postupně navrženy a vyvíjeny, a písmen „Tr“ (značící trolejbus). Výjimkou je pouze model Škoda T 11. První typ je tedy značen jako Škoda 1Tr, zatím nejvyšší číslo z vyrobených vozů má Škoda 35Tr.

Za písmeny „Tr“ se nachází číslo výrobní série, přičemž tyto série se mezi sebou často v detailech (ale i podstatnějších komponentech) odlišují. Číslice 0 je využívána pro ověřovací série (např. Škoda 14Tr0), běžné série začínají číslem 01 (např. Škoda 14Tr01 až Škoda 14Tr14). U typů 14Tr a 15Tr byly některé série značeny zvlášť pro napěťovou soustavu 600 V (číslice 6 za lomítkem, např. Škoda 14Tr08/6) a zvlášť pro soustavu 750 V (číslice 7 za lomítkem, např. Škoda 14Tr08/7). Některé typy byly vyráběny také ve výrazněji odlišných variantách, které jsou značeny přidaným písmenem či písmeny za číselným označením (např. Škoda 14Tr17/6M).

U nejnovějších typů (počínaje 24Tr), které využívají autobusových karoserií jiných výrobců, je za číselné označení přidán název výrobce této karoserie (např. Škoda 24Tr Irisbus, Škoda 26Tr Solaris, Škoda 30Tr SOR).

Seznam typů trolejbusů[editovat | editovat zdroj]

Typ Obrázek Série Dodávky Roky výroby Počet vyrobených vozů
(stav k 3. 2. 2018)
Poznámky Zdroj
1Tr Česko 1936 1 pouze prototyp [2][57]
2Tr Česko 1938 5 [57][58]
3Tr Trolejbus Škoda 3Tr z roku 1947 v Plzni 1–3 Česko 1941–1948 34 [7][57]
6Tr Trolejbus Škoda 6Tr z roku 1949 v Brně 1, 2 Česko 1949 16 [57][59]
7Tr Trolejbus Škoda 7Tr z roku 1954 v Brně 1–6 Česko, Polsko, Slovensko 1950–1955 173 vozy z části 2. série měly el. výzbroj ČKD [57][60]
8Tr Trolejbus Škoda 8Tr z roku 1958 v Brně 1–12 viz přehled 1956–1961 742 [57][61]
9Tr Trolejbus Škoda 9Tr z roku 1971 v Brně 0–28 viz přehled 1958–1982 7439 [57][62]
T 11 Trolejbus Škoda T 11 z roku 1967 v Brně 0 Česko, Slovensko 1964–1967 8 karoserie Karosa [18][57]
14Tr Trolejbus Škoda 14Tr z roku 1989 v Tallinnu 0–14 viz přehled 1972–1999 3265 + 2 vozy ze soupravy TV–14Tr [57][24]
TV – 14Tr Česko 1985 1 souprava souprava tvořená dvěma samostatnými vozy 14Tr [27]
14TrE Trolejbus Škoda 14TrE z roku 1995 v Daytonu —, 2 USA 1995–1998 57 kompletace Škoda Ostrov/AAI Baltimore [43][57]
14TrM Trolejbus Škoda 14TrM z roku 2009 v Bratislavě —, 13, 14, 17, 18 viz přehled 1995–2004 291 + 31 skeletů v letech 2002–2008
část skeletů vyrobena firmou JPR lighting
[41][57]
14TrSF Trolejbus Škoda 14TrSF z roku 2001 v San Franciscu USA 1998–2003 241 kompletace Škoda Ostrov/AAI Baltimore [44][57]
15Tr Trolejbus Škoda 15Tr z roku 1993 v Košicích 2, 3, 7, 8, 10–12 viz přehled 1983–1995 469 + 1 podvozek [57][63]
15TrM Trolejbus Škoda 15TrM z roku 1996 v Plzni —, 10, 13 Česko, Lotyšsko, Slovensko 1995–2004 121 + 1 náhradní karoserie[64] [42][57]
15TrSF Trolejbus Škoda 15TrSF z roku 2003 v San Franciscu USA 1999–2003 33 kompletace Škoda Ostrov/AAI Baltimore [45][57]
17Tr Trolejbus Škoda 17Tr z roku 1987 v Brně Česko 1987–1990 3 karoserie Karosa [32][57]
21Tr Trolejbus Škoda 21Tr z roku 2000 v Brně viz přehled 1995–2004 135 + 2 nedokončené skelety [38][57]
22Tr Trolejbus Škoda 22Tr z roku 2003 v Brně Česko, Maďarsko 1993–2004 13 1. prototyp měl el. výzbroj AEG [36][57]
24Tr Trolejbus Škoda 24Tr Irisbus z roku 2006 v Mariánských Lázních viz přehled 2003–2014 285 karoserie Irisbus
25Tr Trolejbus Škoda 25Tr Irisbus z roku 2006 v Bratislavě Česko, Slovensko 2004–2014 78 karoserie Irisbus
26Tr Trolejbus Škoda 26Tr Solaris z roku 2009 v Teplicích viz přehled 2009–dosud 265 karoserie Solaris
27Tr Trolejbus Škoda 27Tr Solaris z roku 2013 v Otrokovicích viz přehled 2009–dosud 162 karoserie Solaris
28Tr Trolejbus Škoda 28Tr Solaris z roku 2009 v Brně Česko 2008–dosud 35 karoserie Solaris
30Tr Trolejbus Škoda 30Tr SOR z roku 2016 v Pardubicích Česko, Slovensko 2010–dosud 106 karoserie SOR
31Tr Trolejbus Škoda 31Tr SOR z roku 2011 v Prešově Česko, Slovensko 2010–dosud 143 karoserie SOR
32Tr Česko 2018–dosud karoserie SOR
35Tr 2018–dosud karoserie Iveco
Dodávky

Poznámka: Seznam je seřazen dle továrních typů, začíná tedy trolejbusem Škoda 1Tr a končí zatím posledním typem Škoda 32Tr SOR. Řada mezi těmito dvěma modely ale není kompletní, neboť některé typy byly sice vyprojektovány, k jejich výrobě ale z různých příčin nedošlo (chybí tedy např. trolejbusy Škoda 4Tr, 5Tr a další). O některých nerealizovaných projektech pojednává článek Nerealizované trolejbusy Škoda.

Za označením a fotografií typu se nachází sloupce „Série“, kde jsou uvedena (známá) čísla výrobních sérií. V „Dodávkách“ jsou uvedeny současné státy, na jejichž území byl daný typ vyvážen. Následují sloupce „Roky výroby“, „Počet vozů“ vyrobených v rámci daného továrního typu a „Poznámky“. Poslední sloupec „Zdroj“ uvádí odkazy na zdroje informací k jednotlivým typům v tabulce.

Další typy trolejbusů s elektrickou výzbrojí Škoda[editovat | editovat zdroj]

Škoda se také podílela na výrobě dalších trolejbusů, které do kterých zabudovávala či zabudovává svoji elektrickou výzbroj. V tabulce níže jsou uvedeny tyto typy podle roků výroby.

Typ Obrázek Ostatní firmy
participující na výrobě
Dodávky Roky výroby Počet vyrobených vozů
(stav k 1. 1. 2015)
Poznámky Zdroj
Škoda-Sanos 200Tr Trolejbus Škoda-Sanos S 200Tr z roku 1986 ve Zlíně FAS 11. Oktomvri, Energoinvest viz přehled 1982–1987 77 [57][65]
Škoda-Sanos 115Tr FAS 11. Oktomvri Bosna a Hercegovina 1987 1 pouze prototyp [57][66]
ŠEAL 100 Energoinvest, Vaso Miskin Crni Bosna a Hercegovina 1987–1997 3 [57][67]
Neoplan AN440LF-ETB Trolejbus Neoplan AN440LF/ETB z roku 2004 v Cambridge Neoplan USA USA 2002–2005 28 [57][68]
MTRZ-5279-0000010 LiAZ, MTRZ Rusko 2003–2004 9 [69][70]
Neoplan DMA-460LF Duobus Neoplan DMA-460LF z roku 2005 v Bostonu Neoplan USA USA 2004–2005 32 duobus [57][71]
MTRZ-52791 LiAZ, MTRZ Rusko 2004–2005? 10?[p. 1] [69][72]
BredaMenarinibus Avancity +SF BredaMenarinibus Itálie 2010–2012 45 [73][74][75]
Solaris Trollino 12 Trolejbus Solaris Trollino 12 z roku 2011 v Lublinu Solaris Bus & Coach viz přehled 2009–dosud 63 [75][76][77][78][79][80]
Ikarus-Škoda Tr187.2 Magyar Trolibusz Maďarsko 2013–2014 13 [79][81]
Iveco Crealis Neo 18 Iveco France Itálie 2014–dosud 2 [82][83][84]
Dodávky

Kromě uvedených typů spolupracovala Škoda Electric také s firmou Belkommunmaš, pro jejíž trolejbusy, určené bývalým státům SSSR, dodávala asynchronní pohony a trakční motory (desítky kusů – stav v roce 2008).[85] Škoda rovněž dodává samostatné trakční trolejbusové motory, jejich dodávky do Evropy a Severní Ameriky dosáhly do roku 2005 počtu 955 kusů.[86]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Poznámky[editovat | editovat zdroj]

  1. V letech 2004–2008 bylo vyrobeno celkem 39 kusů trolejbusu MTRZ-52791 s elektrickými výzbrojemi Škoda, Cegelec a Čergos, elektrickou výzbroj Škoda má minimálně 10 vozů z let 2004–2005.

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b c HOLUB, Ladislav; VYCHODIL, Petr; ČERMÁK, Jiří. Atlas trolejbusů. Praha: Nakladatelství dopravy a spojů, 1986. S. 59–62.  [Dále jen Holub.]
  2. a b ŠINDELÁŘ, Michal; MAZNÝ, Petr; ŠPLÍCHAL, Karel. Historie trolejbusů Škoda. Plzeň: Škoda, 2005. S. 8.  [Dále jen Šindelář.]
  3. Holub, s. 93–95.
  4. Holub, s. 95–97.
  5. Šindelář, s. 73.
  6. Holub, s. 98–100.
  7. a b Šindelář, s. 12.
  8. Holub, s. 101.
  9. Holub, s. 102–103.
  10. Holub, s. 103–105.
  11. Holub, s. 106–108.
  12. Holub, s. 109–110.
  13. HARÁK, Martin. Encyklopedie československých autobusů a trolejbusů, II. díl. Praha: Nakladatelství Corona, 2006. ISBN 80-86116-31-X. S. 183.  [Dále jen Harák.]
  14. a b Holub, s. 111–117.
  15. Harák, s. 160.
  16. Holub, s. 118–119.
  17. Holub, s. 120–122.
  18. a b Šindelář, s. 30.
  19. Holub, s. 123.
  20. Šindelář, s. 32.
  21. Holub, s. 124.
  22. Holub, s. 177.
  23. Holub, s. 125–127.
  24. a b Šindelář, s. 34.
  25. Holub, s. 128–130.
  26. Harák, s. 207.
  27. a b Šindelář, s. 49.
  28. Šindelář, s. 96.
  29. Šindelář, s. 42.
  30. Šindelář, s. 48.
  31. HINČICA, Libor, a kol. Trolejbusový vlak Škoda TV – 14Tr. Československý dopravák. 2013 Čís. 4, s. 29. Samostatná příloha časopisu.  [Dále jen Hinčica.]
  32. a b Šindelář, s. 44.
  33. Šindelář, s. 92.
  34. Šindelář, s. 46.
  35. Šindelář, s. 47.
  36. a b Šindelář, s. 62.
  37. Šindelář, s. 103.
  38. a b Šindelář, s. 60.
  39. Šindelář, s. 102.
  40. Šindelář, s. 64.
  41. a b Šindelář, s. 52.
  42. a b Šindelář, s. 54.
  43. a b Šindelář, s. 50.
  44. a b Šindelář, s. 56.
  45. a b Šindelář, s. 58.
  46. BOČEK, Václav. Malé ohlédnutí za posledními trolejbusy ze Škody Ostrov nad Ohří. Městská doprava. 2005 Čís. 1, s. 11. 
  47. Autobusy a trolejbusy (nielen) MHD: Škoda Ostrov nad Ohří, CZ [online]. Kamim.sk [cit. 2013-07-02]. Dostupné online. (slovensky) 
  48. a b HINČICA, Libor. Trolejbusy řady Škoda Solaris. Československý dopravák. 2010 Čís. 5, s. 47–58. 
  49. a b POTĚŠIL, Tomáš. Škoda 24 Tr Irisbus. Městská doprava. 2003 Čís. 6, s. 12–13. 
  50. a b MYKL, Tomáš. Trolejbus ŠKODA 25Tr IRISBUS. Městská doprava. 2004 Čís. 4, s. 6–7. 
  51. KAPR, Radek. Výroba trolejbusů ve ŠKODĚ ELECTRIC a.s.. Městská doprava. 2008 Čís. 2, s. 18. 
  52. Hinčica, s. 30.
  53. KOVÁČ, Mário. V Banskej Bystrici budú onedlho premávať nové trolejbusy. Československý dopravák. 2011 Čís. 2, s. 24–25. (slovensky) 
  54. HINČICA, Libor. Hradec Králové omlazuje vozový park trolejbusů. Československý dopravák. 2011 Čís. 3, s. 16–23. 
  55. HINČICA, Libor. DO OPAVY ZAMÍŘÍ TROLEJBUSY ŠKODA 32 TR. PRVNÍ TROLEJBUSY S KAROSERIÍ SOR NS 12 [online]. Československý dopravák, 2018-01-10 [cit. 2018-01-10]. Dostupné online. 
  56. HINČICA, Libor. ŠKODA 35 TR. V PLZNI DOKONČILI TROLEJBUS S KAROSERIÍ URBANWAY [online]. Ilustrace Zdeněk Kresa. Československý dopravák, 2018-02-02 [cit. 2018-02-02]. Dostupné online. 
  57. a b c d e f g h i j k l m n o p q r s t u v w Šindelář, s. 129.
  58. Šindelář, s. 10.
  59. Šindelář, s. 18.
  60. Šindelář, s. 20.
  61. Šindelář, s. 22.
  62. Šindelář, s. 24.
  63. Šindelář, s. 40.
  64. Škoda 15 Tr [online]. Imhd.sk [cit. 2013-07-02]. Dostupné online. (slovensky) 
  65. Šindelář, s. 36.
  66. Šindelář, s. 39.
  67. Šindelář, s. 38.
  68. Šindelář, s. 122.
  69. a b Šindelář, s. 123–124.
  70. Vehicles List Moscow. MTrZ-5279-0000010 [online]. Transphoto.ru [cit. 2013-07-02]. Dostupné online. (anglicky) 
  71. Šindelář, s. 123.
  72. Vehicles List Moscow. MTrZ-52791 „Sadovoye Koltso“ [online]. Transphoto.ru [cit. 2013-07-02]. Dostupné online. (anglicky) 
  73. BredaMenarinibus AVANCITY +SF pro Řím [online]. Plzensketrolejbusy.cz [cit. 2013-07-02]. Dostupné online. 
  74. Řím pomáhá otevírat dveře do západní Evropy. Škodovák [online]. 2010 [cit. 2013-07-02]. Roč. 2010, čís. 2, s. 3. Dostupné online. 
  75. a b KAPR, Radek. ŠKODA ELECTRIC a. s. v roce 2012. Československý dopravák. 2013 Čís. 1, s. 18–20. 
  76. KAPR, Radek. Trolejbusy ŠKODA v roce 2009. Městská doprava. 2009 Čís. 6, s. 9. 
  77. KAPR, Radek. Trolejbusy ŠKODA v roce 2010. Městská doprava. 2011 Čís. 1, s. 4–5. 
  78. NELHÜBEL, Jan. Škoda Electric v roce 2011. Městská doprava. 2012 Čís. 1, s. 4–7. 
  79. a b dabra. Tradiční přehled dodávek trolejbusů ze Škody Electric v roce 2013 [online]. Busportal.cz, 2014-01-17 [cit. 2014-01-30]. Dostupné online. 
  80. Trolejbusy Solaris Trollino – Metrostyle budou jezdit také Castellón de la Plana [online]. Buspress.cz, 2014-02-24 [cit. 2015-01-01]. Dostupné online. 
  81. Ikarus - Škoda Tr 187.2 pro Szeged [online]. Plzensketrolejbusy.cz [cit. 2015-01-01]. Dostupné online. 
  82. Na výrobě trolejbusů pro Bolognu se bude podílet Škoda Electric [online]. Busportal.cz, 2014-03-18 [cit. 2015-01-01]. Dostupné online. 
  83. Iveco Crealis Neo 18 pro Bolognu [online]. Plzensketrolejbusy.cz [cit. 2015-01-01]. Dostupné online. 
  84. Zeptali jsme se na počty trolejbusů dodaných Škodou Electric a s elektrovýzbrojí [online]. Busportal.cz, 2015-02-05 [cit. 2015-02-21]. Dostupné online. 
  85. KAPR, Radek. Trolejbusy ŠKODA v roce 2008. Městská doprava. 2008 Čís. 6, s. 10–11. 
  86. Šindelář, s. 130.

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • ČERNÝ, Martin, a kol. Malý atlas městské dopravy 2002. Praha: Gradis Bohemia, 2002. 288 s. ISBN 80-902791-5-5. 
  • HARÁK, Martin. Encyklopedie československých autobusů a trolejbusů, I. díl. Praha: Nakladatelství Corona, 2005. 240 s. ISBN 80-86116-30-1. 
  • HARÁK, Martin. Encyklopedie československých autobusů a trolejbusů, II. díl. Praha: Nakladatelství Corona, 2006. 224 s. ISBN 80-86116-31-X. 
  • HOLUB, Ladislav; VYCHODIL, Petr; ČERMÁK, Jiří. Atlas trolejbusů. Praha: Nakladatelství dopravy a spojů, 1986. 184 s. 
  • NELHÜBEL, Jan. Atlas trolejbusů 2012. Ostrava: Pro trolejbusy, o.s., 2012. 96 s. ISBN 978-80-260-2548-1. 
  • ŠINDELÁŘ, Michal; MAZNÝ, Petr; ŠPLÍCHAL, Karel. Historie trolejbusů Škoda. Plzeň: Škoda, 2005. 133 s. 
  • HINČICA, Libor. Trolejbusy řady Škoda Solaris. Československý dopravák. 2010 Čís. 5, s. 47–58. 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]