Trnucha americká

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Jak číst taxoboxTrnucha americká
alternativní popis obrázku chybí
Trnucha americká
Stupeň ohrožení podle IUCN
téměř ohrožený
téměř ohrožený[1]
(jako Hypanus americanus)
Vědecká klasifikace
Říšeživočichové (Animalia)
Kmenstrunatci (Chordata)
Třídaparyby (Chondrichthyes)
Nadřádrejnoci (Batoidea)
Řádpraví rejnoci (Rajiformes)
Čeleďtrnuchovití (Dasyatidae)
Rodtrnucha (Dasyatis)
Binomické jméno
Dasyatis americana
Hildebrand & Schroeder, 1928
Areál rozšíření
Areál rozšíření
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Trnucha americká (Dasyatis americana Hildebrand & Schroeder, 1928) je druh paryby z čeledi trnuchovitých, která se řadí mezi rejnoky.[2] Dorůstá velikosti mezi 1,5 až 2 m a hmotnosti okolo 130 kg. Vyskytuje se převážně v západní části Atlantského oceánu, od USA až po Brazílii.

Jedná se o živočicha, který žije přisedlým způsobem života na mořském dně a v noci se vydává za potravou. Na svoji obranu používá dlouhý jedový trn umístěný v ocasní části těla, kterým je schopen bolestivě zranit i člověka. Útočí, pokud je v ohrožení nebo vyprovokovaný k útoku.[3]

Amerikaanse pijlstaartrog.jpg

Popis[editovat | editovat zdroj]

Vnější stavba[editovat | editovat zdroj]

Trnucha americká dorůstá maximální velikosti 1,5 m (jiné zdroje uvádějí délku až 2 m[4]) a může dosahovat hmotnosti až 136 kg. Průměrná délka života je neznámá.[5] U druhu se projevuje pohlavní dimorfismus ve velikosti jedinců – samice je větší než samec.[6]

Tělo je uzpůsobeno přisedlému životu na mořském dně, je zploštělé v horizontálním směru s vystupující hlavou, což trnuše umožňuje pozorovat okolí, když je zahrabána v písku.[2] Tehdy nad povrch vyčnívají pouze její spirakuly v podobě dvou otvorů.[3] Má tvar disku s ostrým zakončením na stranách, kde se nacházejí ploutve, které umožňují pohyb. Disk je přibližně 1,2krát širší než delší.[2] Na vrcholku těla se nachází dvě oči. Na hřbetě se táhne vystouplá část těla, která přechází do ocasu, jenž je zakončen ostrým vroubkovaným trnem. Začíná přibližně v polovině ocasu, na spodní straně ocasu se nachází kožní lalok.[3] Trn má obrannou funkci[4] proti útokům žraloků,[3] trnucha v případě ohrožení zaútočí a vpraví do útočníka jed.[6] Takový útok může bolestivě poranit i člověka. V případě zasažení se doporučuje pro zmenšení účinku jedu okamžité ponoření do horké vody.[3] Délka ocasu dosahuje často až dvojnásobné délky vůči délce zbytku těla.[2] Na břišní straně těla se nachází ústa. Na každé čelisti je umístěno 52 až 80 zubů[2] a pět žaberních štěrbin.

Trnucha má v dospělosti většinou na hřbetní straně tmavě zelenou až olivově hnědou barvu. Mláďata jsou šedá. Na břišní straně je bílá.[4] Na této straně se současně nachází i ústa pro příjem potravy.

Vnitřní stavba[editovat | editovat zdroj]

Trnucha má celou kostru chrupavčitou. Kosti zcela schází, což je zajímavá skutečnost vzhledem k tomu, že předchůdci trnuchy měli vyvinuté kosti.[6]

Chování[editovat | editovat zdroj]

Trnuchy jsou často pozorovány jak osamoceně, tak i pohybující se v páru či ve velkém hejnu čítajícím desítky jedinců.[4]

Podobně jako manta obrovská využívá trnucha „čisticí stanice“ na korálových útesech, kam cíleně připlouvá nechat si drobnými rybkami, jako jsou kněžík dvoupruhý nebo ostnatec ryšavý, odstranit parazity na své kůži.[4]

Pohled na břišní stranu trnuchy

Rozšíření[editovat | editovat zdroj]

Trnucha americká obývá převážně příbřežní vody západní části Atlantského oceánu od oblasti New Jersey v USA, přes Mexický záliv, Karibik (oblast Malých a Velkých Antil) až po jihovýchodní oblasti Brazílie. Preferuje oblasti s písčitým dnem, oblasti s mořskou trávou či korálové útesy. V letních měsících se hojně objevuje v oblasti Floridy, kde se často pohybuje v oblastech říčních ústí do moře.[5]

Trnucha byla pozorována do maximální hloubky 53 m.[5] Obývá pouze teplé vody, kde teplota dosahuje teploty 28 až 32 °C.[2]

Potrava[editovat | editovat zdroj]

Trnucha je dravá paryba, která se živí drobnými bezobratlými živočichy (např. červy) žijícími na dně a ve vrstvě usazenin či rybami z nadřádu kostnatých, které žijí na mořském dně. Za potravou se vydává převážně v noci.[3] Potravu loví tak, že se přiblíží ke kořisti a za pomocí pohybu ploutví vytvoří podtlak v písku, který ji obnaží z písčitého úkrytu.[4] Předpokládá se, že trnucha využívá pro vyhledávání potravy dobře vyvinutý čich a hmat ve spojení s elektro-receptory.[2][3]

Mezi její přirozené nepřátele vyjma člověka patří žraloci a velké ryby, které jsou schopny ji ulovit.[2]

Rozmnožování[editovat | editovat zdroj]

Trnucha americká je málo prozkoumaný druh. Z této skutečnosti vychází i nedostatek poznatků o jejích rozmnožovacích návycích. Doba, kdy jedinci dosahují pohlavní dospělosti není přesně prozkoumaná, ale odhaduje se, že je to při velikosti 75 až 80 cm u samice a 51 cm u samce.[5]

Vajíčka jsou po oplodnění uchovávána v těle samice, kde se líhnou do zvláštního vaku. Zárodky jsou zde chráněny před okolními predátory. Výživa je zajišťována trávením žloutkového váčku.[4] Samice po 4,5 až 7,5 měsících rodí 2 až 10 živých mláďat, která dosahují velikosti 17 až 34 cm. V zajetí je samice schopna rodit dvakrát ročně, ale v přírodě nejspíše jen jednou za rok.[5] Řadí se mezi vejcoživorodé.[4]

Trnucha nad písčitým dnem

Hospodářský význam[editovat | editovat zdroj]

Trnucha americká je lovena v oblastech Jižní Ameriky převážně v Brazílii a Venezuele. Zde se její lov začíná odrážet na stavu populace trnuch v této lokalitě. V pobřežních vodách USA není lovena a je zde hojně zastoupena. Pozorování naznačují, že není v této oblasti pod přímou hrozbou vyhubení. Na druhou stranu se jedná o málo prozkoumaný druh, u kterého není známo, jaké jsou dopady rybolovu na její výskyt a populaci. K roku 2008 neexistuje žádné ochranné opatření, které by mělo za cíl chránit tento druh.[5]

Druh byl přibližně do roku 1987 zcela na okraji veškerého vědeckého i veřejného zájmu.[6] V současnosti se jedná i o důležitou turistickou atrakci pro amatérské potápěče v oblasti Karibiku, kteří mohou snadno plavat v jejich přítomnosti, jelikož trnucha americká není na člověka agresivní (vyjma případů sebeobrany).[3][5]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. The IUCN Red List of Threatened Species 2021.1. 25. března 2021. Dostupné online. [cit. 2021-04-12]
  2. a b c d e f g h Ichthyology at the Florida Museum of Natural History - SOUTHERN STINGRAY [online]. [cit. 2008-08-07]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2008-07-20. (anglicky) 
  3. a b c d e f g h KOLEKTIV AUTORŮ. Oceán: Poslední divočina světa. 1. vyd. Bánská Bystrica: Knižní klub, 2007. ISBN 978-80-242-1876-2. S. 336–337. 
  4. a b c d e f g h Marinebio.org - Dasyatis americana [online]. [cit. 2008-08-07]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2008-06-05. (anglicky) 
  5. a b c d e f g Grubbs, D.R., Snelson, F., Piercy, A., Rosa, R.S. & Furtado, M. 2006. Dasyatis americana. In: IUCN 2007. 2007 IUCN Red List of Threatened Species. <www.iucnredlist.org>. https://web.archive.org/web/20081204143912/http://www.iucnredlist.org/search/details.php/60149/all Citováno 7. srpna 2008.
  6. a b c d SPENDER, M. Animald Diversity Web - southern atlantic stingray [online]. 2002 [cit. 2008-08-07]. Dostupné online. (anglicky) 

Literatura[editovat | editovat zdroj]

↑ KOLEKTIV AUTORŮ. Oceán: Poslední divočina světa. 1. vyd. Bánská Bystrica : Knižní klub, 2007. ISBN 978-80-242-1876-2. Strana 336 – 337

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]