Trnucha americká

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Wikipedie:Jak číst taxoboxTrnucha americká
alternativní popis obrázku chybí
Trnucha americká
Stupeň ohrožení podle IUCN
chybí údaje[1]
(jako Hypanus americanus)
Vědecká klasifikace
Říše živočichové (Animalia)
Kmen strunatci (Chordata)
Třída paryby (Chondrichthyes)
Nadřád rejnoci (Batoidea)
Řád praví rejnoci (Rajiformes)
Čeleď trnuchovití (Dasyatidae)
Rod trnucha (Dasyatis)
Binomické jméno
Dasyatis americana
Hildebrand & Schroeder, 1928
Areál rozšíření
Areál rozšíření
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Trnucha americká (Dasyatis americana Hildebrand & Schroeder, 1928) je druh paryby z čeledi trnuchovitých, která se řadí mezi rejnoky.[2] Dorůstá velikosti mezi 1,5 až 2 m a hmotnosti okolo 130 kg. Vyskytuje se převážně v západní části Atlantského oceánu, od USA až po Brazílii.

Jedná se o živočicha, který žije přisedlým způsobem života na mořském dně a v noci se vydává za potravou. Na svoji obranu používá dlouhý jedový trn umístěný v ocasní části těla, kterým je schopen bolestivě zranit i člověka. Útočí, pokud je v ohrožení nebo vyprovokovaný k útoku.[3]

Amerikaanse pijlstaartrog.jpg

Popis[editovat | editovat zdroj]

Vnější stavba[editovat | editovat zdroj]

Trnucha americká dorůstá maximální velikosti 1,5 m (jiné zdroje uvádějí délku až 2 m[4]) a může dosahovat hmotnosti až 136 kg. Průměrná délka života je neznámá.[5] U druhu se projevuje pohlavní dimorfismus ve velikosti jedinců - samice je větší než samec.[6]

Tělo je uzpůsobeno přisedlému životu na mořském dně, je zploštělé v horizontálním směru s vystupující hlavou, což trnuše umožňuje pozorovat okolí, když je zahrabána v písku.[2] Tehdy nad povrch vyčnívají pouze její spirakuly v podobě dvou otvorů.[3] Má tvar disku s ostrým zakončením na stranách, kde se nacházejí ploutve, které umožňují pohyb. Disk je přibližně 1,2 krát širší než delší.[2] Na vrcholku těla se nachází dvě oči. Na hřbetě se táhne vystouplá část těla, která přechází do ocasu, jenž je zakončen ostrým vroubkovaným trnem. Začíná přibližně v polovině ocasu, na spodní straně ocasu se nachází kožní lalok.[3] Trn má obrannou funkci[4] proti útokům žraloků,[3] trnucha v případě ohrožení zaútočí a vpraví do útočníka jed.[6] Takový útok může bolestivě poranit i člověka. V případě zasažení se doporučuje pro zmenšení účinku jedu okamžité ponoření do horké vody.[3] Délka ocasu dosahuje často až dvojnásobné délky vůči délce zbytku těla.[2] Na břišní straně těla se nachází ústa. Na každé čelisti je umístěno 52 až 80 zubů[2] a pět žaberních štěrbin.

Trnucha má v dospělosti většinou na hřbetní straně tmavě zelenou až olivově hnědou barvu. Mláďata jsou šedá. Na břišní straně je bílá.[4] Na této straně se současně nachází i ústa pro příjem potravy.

Vnitřní stavba[editovat | editovat zdroj]

Trnucha má celou kostru chrupavčitou. Kosti zcela schází, což je zajímavá skutečnost vzhledem k tomu, že předchůdci trnuchy měli vyvinuté kosti.[6]

Chování[editovat | editovat zdroj]

Trnuchy jsou často pozorovány jak osamoceně, tak i pohybující se v páru či ve velkém hejnu čítajícím desítky jedinců.[4]

Podobně jako manta obrovská využívá trnucha „čistící stanice“ na korálových útesech, kam cíleně připlouvá nechat si drobnými rybkami, jako jsou kněžík dvoupruhý a ostnatec ryšavý, odstranit parazity na své kůži.[4]

Pohled na břišní stranu trnuchy

Rozšíření[editovat | editovat zdroj]

Trnucha americká obývá převážně příbřežní vody západní části Atlantského oceánu od oblasti New Jersey v USA, přes Mexický záliv, Karibik (oblast Malých a Velkých Antil) až po jihovýchodní oblasti Brazílie. Preferuje oblasti s písčitým dnem, oblasti s mořskou trávou či korálové útesy. V letních měsících se hojně objevuje v oblasti Floridy, kde se často pohybuje v oblastech říčních ústí do moře.[5]

Trnucha byla pozorována do maximální hloubky 53 m.[5] Obývá pouze teplé vody, kde teplota dosahuje teploty 28 až 32 °C.[2]

Potrava[editovat | editovat zdroj]

Trnucha je dravá paryba, která se živí drobnými bezobratlými živočichy (např. červy) žijícími na dně a ve vrstvě usazenin či rybami z nadřádu kostnatých, které žijí na mořském dně. Za potravou se vydává převážně v noci.[3] Potravu loví tak, že se přiblíží ke kořisti a za pomocí pohybu ploutví vytvoří podtlak v písku, který ji obnaží z písčitého úkrytu.[4] Předpokládá se, že trnucha využívá pro vyhledávání potravy dobře vyvinutý čich a hmat ve spojení s elektro-receptory.[2][3]

Mezi její přirozené nepřátele vyjma člověka patří žraloci a velké ryby, které jsou schopny ji ulovit.[2]

Rozmnožování[editovat | editovat zdroj]

Trnucha americká je málo prozkoumaný druh. Z této skutečnosti vychází i nedostatek poznatků o jejích rozmnožovacích návycích. Doba, kdy jedinci dosahují pohlavní dospělosti není přesně prozkoumaná, ale odhaduje se, že je to při velikosti 75 až 80 cm u samice a 51 cm u samce.[5]

Vajíčka jsou po oplodnění uchovávána v těle samice, kde se líhnou do zvláštního vaku. Zárodky jsou zde chráněny před okolními predátory. Výživa je zajišťována trávením žloutkového váčku.[4] Samice po 4,5 až 7,5 měsících rodí 2 až 10 živých mláďat, která dosahují velikosti 17 až 34 cm. V zajetí je samice schopna rodit dvakrát ročně, ale v přírodě nejspíše jen jednou za rok.[5] Řadí se mezi vejcoživorodé.[4]

Trnucha nad písčitým dnem

Hospodářský význam[editovat | editovat zdroj]

Trnucha americká je lovena v oblastech Jižní Ameriky převážně v Brazílii a Venezuele. Zde se její lov začíná odrážet na stavu populace trnuch v této lokalitě. V pobřežních vodách USA není lovena a je zde hojně zastoupena. Pozorování naznačují, že není v této oblasti pod přímou hrozbou vyhubení. Na druhou stranu se jedná o málo prozkoumaný druh, u kterého není známo, jaké jsou dopady rybolovu na její výskyt a populaci. K roku 2008 neexistuje žádné ochranné opatření, které by mělo za cíl chránit tento druh.[5]

Druh byl přibližně do roku 1987 zcela na okraji veškerého vědeckého i veřejného zájmu.[6] V současnosti se jedná i o důležitou turistickou atrakci pro amatérské potápěče v oblasti Karibiku, kteří mohou snadno plavat v jejich přítomnosti, jelikož trnucha americká není na člověka agresivní (vyjma případů sebeobrany).[3][5]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Červený seznam IUCN 2017.1. Dostupné online. [cit. 2017-06-11]
  2. a b c d e f g h Ichthyology at the Florida Museum of Natural History - SOUTHERN STINGRAY [online]. [cit. 2008-08-07]. Dostupné online. (anglicky) 
  3. a b c d e f g h KOLEKTIV AUTORŮ. Oceán: Poslední divočina světa. 1. vyd. Bánská Bystrica : Knižní klub, 2007. ISBN 978-80-242-1876-2. S. 336-337.  
  4. a b c d e f g h Marinebio.org - Dasyatis americana [online]. [cit. 2008-08-07]. Dostupné online. (anglicky) 
  5. a b c d e f g Grubbs, D.R., Snelson, F., Piercy, A., Rosa, R.S. & Furtado, M. 2006. Dasyatis americana. In: IUCN 2007. 2007 IUCN Red List of Threatened Species. <www.iucnredlist.org>. http://www.iucnredlist.org/search/details.php/60149/all Citováno 7. srpna 2008.
  6. a b c d SPENDER, M.. Animald Diversity Web - southern atlantic stingray [online]. 2002, [cit. 2008-08-07]. Dostupné online. (anglicky) 

Literatura[editovat | editovat zdroj]

↑ KOLEKTIV AUTORŮ. Oceán: Poslední divočina světa. 1. vyd. Bánská Bystrica : Knižní klub, 2007. ISBN 978-80-242-1876-2. Strana 336 - 337

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]