Trnucha říční

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Jak číst taxoboxTrnucha říční
alternativní popis obrázku chybí
Trnucha říční
Stupeň ohrožení podle IUCN
Status iucn3.1 EN cs.svg
ohrožený,
Vědecká klasifikace
Říše živočichové (Animalia)
Kmen strunatci (Chordata)
Třída paryby (Chondrichthyes)
Nadřád rejnoci (Batoidea)
Řád praví rejnoci (Rajiformes)
Čeleď trnuchovití (Dasyatidae)
Rod trnucha (Himantura)
Binomické jméno
Himantura chaophraya
Mapa výskytu (modře)
Mapa výskytu (modře)
Synonyma
  • Dasyatis chaophraya, Monkolprasit & Roberts 1990[1]
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Trnucha říční, též trnucha thajská (Himantura chaophraya), dříve známá pod binomickým jménem Urogymnus polylepis, je obří sladkovodní rejnok z rodu Himantura, čeleď trnuchovití. Žije ve větších řekách a v říčních ústích v Indočíně a na Borneu. Patří k největším sladkovodním rybám na světě[2] – dorůstá průměru disku 1,9 až 2,4 m, celkové délky (včetně ocasu) okolo 5 m a může dosáhnout hmotnosti více než 300 kg.[3]

Trnucha říční obývá písčité a bahnité dno a loví zde malé ryby a bezobratlé. Je živorodá. V jednom vrhu mohou být až čtyři mláďata. Tento druh čelí velkému rybářskému tlaku hlavně kvůli masu, zejména ve středním Thajsku a v Kambodži. Řada trnuch končí také v akváriích. Proto také Mezinárodní svaz ochrany přírody (IUCN) označil tento druh za ohrožený.

Taxonomie[editovat | editovat zdroj]

Trnuchu říční poprvé popsal ichtyolog Pieter Bleeker v roce 1852 v časopisu Verhandelingen van het Bataviaasch Genootschap van Kunsten en Wetenschappen. Jeho práce byla založena na úlovku mladého jedince, který měl 30 cm v průměru a pocházel z indonéské Batávie (dnes Jakarta). Bleeker tento nový druh pojmenoval polylepis. Jeho popis byl však dlouho přehlížen. V roce 1990 byl druh přezkoumán znovu, tentokrát Supapem Monkolprasitem a Tysonem Robertsem. Dali mu název Himantura chaophraya, který se používá nejčastěji.[2]

Popis[editovat | editovat zdroj]

Tělo je uzpůsobeno přisedlému životu na mořském dně, je zploštělé v horizontálním směru, s vystupující hlavou, což trnuše umožňuje pozorovat okolí, když je zahrabána v písku.[4] Má tvar relativně tenkého oválného disku s ostrým zakončením na stranách, kde se nacházejí ploutve, jež umožňují pohyb. Na vrcholku těla se nacházejí dvě malé oči. Na hřbetě se táhne vystouplá část těla, která přechází do tenkého hladkého ocasu, jenž má vzhled biče, měří 1,8 až 2,5krát tolik co tělo. Vpředu má protáhlý špičatý čumák. Tento druh je na hřbetě šedohnědý a na břiše bílý, okraje disku jsou černé.[2][5] Jedovatý trn se nachází na vrchní straně ocasu poblíž kořene a dosahuje délky až 38 cm, což je nejvíce ze všech trnuch.

Paryba dosahuje šíře disku až okolo 2 metrů.[2] Celková délka může přesáhnout 4,6 metru.[5] Samci dosahují pohlavní dospělosti při šířce disku asi 107 cm.[2] Hmotnost dospělých kusů se pohybuje okolo 100 až 300 kg a podle zpráv rybářů to může být i 500 až 600 kg.[3][2]

Rozšíření[editovat | editovat zdroj]

Tento druh se nachází v říčních systémech a ústí velkých řek v Indočíně, jako jsou Mekong, Čao Praja, Nan, Meklong, Bangpakong, Prachin Buri, Tapi, Kinabatangan a Buket, a na Borneu v řece Mahakam.[6][7]

Je možné, že žije i v deltě Gangy, Iravádí a dalších řek jižní a jihovýchodní Asie.[7]

Biologie[editovat | editovat zdroj]

Potrava[editovat | editovat zdroj]

Trnucha říční se běžně živí potravou, kterou nachází na říčním dně. Tomu jsou uzpůsobena i její ústa s dvojicí čelistí, jež slouží k drcení, a malými zuby, které rozmělňují stravu na jemno. Jejich strava se skládá převážně z menších ryb a bezobratlých, především korýšů.[3][6] Zřejmě se živí i žížalami žijícími při okrajích řek.[7]

Chování, biotop[editovat | editovat zdroj]

Obří sladkovodní rejnoci jsou usedlí společenští živočichové. Jejich usedlost se projevuje tím, že obecně zůstávají žít v rámci určité skupiny ve stejném říčním systému, v němž se zrodili.[8] Pravděpodobně jsou schopni vzájemně komunikovat prostřednictvím elektrických impulzů vysílaných tělem, podobně jako je tomu u jiných druhů rejnoků.[9] Tito sladkovodní rejnoci se obvykle nacházejí nad bahnitým nebo písčitým dnem ve velkých řekách, v eustuáriích a brakických vodách, v hloubce 5 až 20 metrů. Neexistují žádné záznamy o výskytu druhu na mořských stanovištích, avšak nelze vyloučit, že přes moře trnuchy migrují.[6][7]

Trnucha říční v bazénku

Rozmnožování[editovat | editovat zdroj]

Samice trnuchy si zřejmě vybírají samce tak, že využívají svůj elektrosenzorický systém, který reaguje na sexuálně specifické signály vysílané samci. Jakmile je samice oplodněna, opouští samce a společně s ostatními samicemi pobývá v brakických vodách, kde také rodí mláďata. Samci mají na každé břišní ploutvi umístěn párový kopulační orgán nazývaný pterygopod. To jim umožňuje vyhledat po oplodnění první samice druhou a také ji oplodnit. Samci produkují a střádají sperma po celý rok, aby si tak zajistili jeho dostatečné množství v období páření.[8]

O reprodukčním cyklu říčních trnuch ve volné přírodě toho víme jen málo. V zajetí bývají v jednom vrhu jedno až dvě mláďata. Nicméně informací z chovných programů je málo a většina jich byla ukončena.[10] Samice odchycená v roce 1983 vážící 300 kg v sobě měla čtyři mláďata, která následně porodila. Každé mělo průměr disku okolo 30 cm.[2] Samci se po spáření dál o své potomstvo nestarají, samice pečují o mláďata až do jejich dospělosti, přičemž říční estuária mohou sloužit, jako jakési školky. Dospělost nastává, doroste-li mladá trnucha do třetiny matčiny velikosti. Mladý jedinec pak opouští brakické vody a dál žije ve sladkovodním prostředí.[3][5][7][8]

Dožití, nepřátelé[editovat | editovat zdroj]

O délce života tohoto druhu existuje málo informací, nicméně jiní členové rodu Himantura se ve volné přírodě dožívají 5–10 let.[6] Trnuchy říční se špatně chovají v zajetí vzhledem k obtížím s poskytováním správné potravy a dostatečného prostoru.

Dospělé trnuchy mají jako největší živočichové ve svém okolí jen málo přirozených nepřátel. Díky usedlému životu a ochrannému zbarvení jsou i menší jedinci dobře chráněni před predátory, neboť splývají s říčním dnem. Silná, pilovitá a jedovatá horní část ocasu může sloužit k sebeobraně.[6]

Hospodářský význam, hrozby[editovat | editovat zdroj]

Trnuchy říční slouží v některých asijských městech jako potrava, a to i přesto, že je jejich lov vzhledem k ohrožení druhu zakázán. Odchytávají se také pro mořská akvária a jsou též oblíbeným cílem mnoha sportovních rybářů.[7][11]

Další hrozbou je degradace kvality vody v řekách Asie, ať už v důsledku kácení lesů nebo znečištění. Někdy na přelomu let 2008/2009 bylo v řece Bangpakong nalezeno 30 uhynulých exemplářů, které byly otráveny únikem škodlivých látek.[7]

Zajímavosti[editovat | editovat zdroj]

  • Český rybář Jakub Vágner chytil velký exemplář trnuchy, která měřila 220 cm a vážila přibližně 150 kg.[12]

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Giant freshwater stingray na anglické Wikipedii.

  1. https://www.biolib.cz/cz/taxon/id139389/
  2. a b c d e f g MONKOLPRASIT, Supap; ROBERTS, Tyson R. Himantura chaophraya, a New Giant Freshwater Stingray from Thailand. Japanese Journal of Ichthyology. 1990, roč. 37, čís. 3, s. 203-208. Dostupné online. 
  3. a b c d Last, P.R.; White, W.T.; Caire, J.N.; Dharmadi; Fahmi; Jensen, K.; Lim, A.P.F.; Manjaji-Matsumoto, B.M.; Naylor, G.J.P.; Pogonoski, J.J.; Stevens, J.D.; Yearsley, G.K. (2010). Sharks and Rays of Borneo. CSIRO Publishing. pp. 208–209. ISBN 978-1-921605-59-8.
  4. Ichthyology at the Florida Museum of Natural History - SOUTHERN STINGRAY [online]. [cit. 2008-08-07]. Dostupné online. (anglicky) 
  5. a b c CARPENTER, Kent E., (ed.). The Living Marine Resources of the Western Central Pacific Volume 3: Batoid fishes, chimaeras and bony fishes part 1 (Elopidae to Linophrynidae). www.fao.org [online]. FAO, 1999 [cit. 2019-05-05]. Dostupné online. 
  6. a b c d e THOMPSON, Kelsey. Himantura chaophraya (Freshwater whipray). Animal Diversity Web [online]. 2012 [cit. 2019-05-05]. Dostupné online. (anglicky) 
  7. a b c d e f g VIDTHAYANON, C., a kol. Urogymnus polylepis. IUCN Red List of Threatened Species [online]. IUCN, 2016 [cit. 2019-05-06]. Dostupné online. 
  8. a b c Johnson, M., F. Snelson. 1996. Reproductive life history of the Atlantic stingray, Dasyatis sabina (pisces, Dasyatidae), in the freshwater St. Johns River, Florida. Bulletin of Marine Science, 59/1: 74-88.
  9. Vidthayanon, C., I. Baird, Z. Hogan. 2011. "Himantura chaophraya"
  10. Fowler, S., R. Cavanagh, M. Camhi, G. Burgess, G. Cailliet, S. Fordham, C. Simpfendorfer, J. Musick. 2005. Sharks, Rays and Chimaeras: The Status of the Chondrichthyan Fishes. Status Survey. Gland, Switzerland and Cambridge, UK: IUCN/SSC Shark Specialist Group.
  11. Compagno, L., S. Cook. 1995. "Status of the giant freshwater stingray (whipray) Himantura chaophraya (Monkolprasit and Roberts 1990)"
  12. Trnucha říční - Thajsko. Rybí legendy Jakuba Vágnera [online]. 2015 [cit. 2019-05-06]. Dostupné online. (česky)