Trikarbonyl (cyklobutadien)železa

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Trikarbonyl (cyklobutadien)železa
Strukturní vzorec

Strukturní vzorec

Obecné
Systematický název trikarbonyl (butadien)železa
Funkční vzorec (C4H4)Fe(CO)3
Sumární vzorec C7H4O3Fe
Vzhled žlutá pevná látka
Identifikace
Registrační číslo CAS
SMILES c1ccc1.[Fe]([C]#[O])([C]#[O])[C]#[O]
InChI 1S/C4H4.3CO.Fe/c1-2-4-3-1;3*1-2;/h1-4H;;;;
Vlastnosti
Molární hmotnost 191,95 g/mol
Není-li uvedeno jinak, jsou použity
jednotky SI a STP (25 °C, 100 kPa).
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Trikarbonyl (cyklobutadien)železa je organická sloučenina se vzorcem Fe(C4H4)(CO)3, používaná v organické chemii jako zdroj cyklobutadienu, který nemůže být připraven přímo.[1]

Příprava a struktura[editovat | editovat zdroj]

Tuto látku poprvé připravil R. Pettit v roce 1965 reakcí 3,4-dichlorcyklobutenu a nonakarbonylu diželeza:[2][3]

C4H4Cl2 + 2 Fe2(CO)9 → (C4H4)Fe(CO)3 + 2 Fe(CO)5 + 5 CO + FeCl2

Vazby C-C mají v této molekule délku 142,6 pm.[4]

Vlastnosti[editovat | editovat zdroj]

Oxidační dekomplexace cyklobutadienu se provádí působením dusičnanu amonno-ceričitého na trikarbonyl. Uvolněný cyklobutadien je zachycován chinonem, který funguje jako dienofil.[5]

Trikarbonyl (cyklobutadien)železa vykazuje aromaticitu, což je patrné v několika jeho reakcích, které lze považovat za elektrofilní aromatické substituce;[6] vstupuje do Friedelovy–Craftsovy reakceacetylchloridem a chloridem hlinitým za vzniku acylového derivátu 2, s formaldehydem a kyselinou chlorovodíkovou na chlormethylový produkt 3, Vilsmeierovy-Haackovy reakceN-methylformanilidem a trichloridem fosforylu za tvorby formylového 4 a Mannichovy reakce za vzniku aminového derivátu 5.

Reakce trikarbonylu (cyklobutadien)železa

Mechanismus těchto reakcí je stejný jako u klasických elektrofilních aromatických substitucí:

Mechanismus elektrofilní aromatické substituce trikarbonyl (cyklobutadien)železa

Podobné sloučeniny[editovat | editovat zdroj]

V roce 1960 byl připraven (C4Ph4)Fe(CO)3 reakcí pentakarbonylu železadifenylacetylenem.[7]

S trikarbonylem (cyklobutadien)železa je izoelektronický trikarbonyl (butadien)železa.

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Cyclobutadieneiron tricarbonyl na anglické Wikipedii.

  1. D. Seyferth "(Cyclobutadiene)iron Tricarbonyl - A Case of Theory before Experiment" Organometallics 2003, volume 22, 2-20.
  2. Cyclobutadiene- and Benzocyclobutadiene-Iron Tricarbonyl Complexes G. F. Emerson, L. Watts, R. Pettit; Journal of the American Chemical Society; 1965; 87(1); 131-133. [1]
  3. R. Pettit; J. Henery. Cyclobutadieneiron Tricarbonyl. Organic Syntheses. 1970, s. 21. DOI 10.15227/orgsyn.050.0021. 
  4. P. D. Harvey; W. P. Schaefer; H. B. Gray; D. F. R. Gilson; I. S. Butler. Structure of tricarbonyl(η4-cyclobutadienyl)iron(0) at −45 °C. Inorganic Chemistry. 1988, s. 57–59. DOI 10.1021/ic00274a013. 
  5. L. Brener; J. S. Mckennis; R. Pettit. Cyclobutadiene In Synthesis: endo-Tricyclo[4.4.0.02,5]deca-3,8-diene-7,10-dione. Organic Syntheses. 1976, s. 43. DOI 10.15227/orgsyn.055.0043. 
  6. Cyclobutadieneiron Tricarbonyl. A New Aromatic System J. D. Fitzpatrick, L. Watts, G. F. Emerson, R. Pettit Journal of the American Chemical Society; 1965, vol. 87, 3254-3255 Abstract
  7. R. P. Dodge, V. Schomaker, "Crystal Structure of Tetraphenylcyclobutadiene Iron Tricarbonyl", Nature 1960, vol. 186, 798-799.DOI:10.1038/186798b0