Transtrabant

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Transtrabant cars at Legendy 2014.JPG
Transtrabant Egu at Legendy 2014.JPG
Transtrabant Babu at Legendy 2014.JPG
Transtrabant Jawa 250 at Legendy 2014.JPG

Transtrabant je cestovatelský projekt Dana Přibáně, který se rozhodl navázat na českou automobilovou cestovatelskou tradici, zejména pak na cesty manželů Elstnerových ve 30. a 40. letech 20. století uskutečněných různými vozy, především pak Aero Minor. A právě s vozem Aero Minor a jeho technickými parametry je srovnáván vůz použitý pro první a poté i všechny další expedice, tedy Trabant 601 Universal (Combi). Důvodem pro volbu tohoto vozu byly dle slov Dana Přibáně jednak důvody finanční, neboť na Land Rover[pozn. 1] prostě nebyly prostředky[ref. 1] a potom "Teprve velká cesta malým vozem je extraktem dobrodružství, na jaké se pomalu zapomíná."[ref. 2]

Záměrem projektu je během cesty nasbírat dostatečné množství materiálu ke vzniku dokumentárního filmu z této cesty a k další publikační činnosti, zejména přednáškové činnosti umožňující vyprávěním naplno zprostředkovat zážitky z cest[ref. 3].

Poznávacím znamením řádných vozidel expedic je jejich žlutá barva, pro kterou jsou expediční vozidla někdy nazývána "žlutý cirkus".

Výpravy[editovat | editovat zdroj]

Trabantem Hedvábnou stezkou[editovat | editovat zdroj]

První výprava v rámci se uskutečnila v roce 2007, tedy v roce několika výročí souvisejících s touto výpravou i projektem samým. Rok 2007 přinesl 50. výročí výroby prvních kusů automobilu Trabant, který byl použit jako expediční vozidlo, 60. výročí výpravy manželů Elstnerových se synem severozápadní Afrikou o délce 13 110 km za použití vozidla Aero Minor, které svými parametry je s Trabantem 601 víceméně srovnatelné. A pak rok 2007 přinesl i 60. výročí první cesty legendárních cestovatelů Hanzelky a Zikmunda s Tatrou 87.

Jako expediční vozidlo byl zvolen již zmíněný Trabant 601 Universal (Combi) po drobných technických úpravách (úprava interiéru, zesílení odpružení), vyrobený v roce 1986, pojmenovaný Egu[pozn. 2].

Posádku expedice tvořili Dan Přibáň (náčelník a řidič), Vladislav Růžička (fotograf a doktor) a Jan Martin Kozel (kameraman).

Expedice měla trvat přibližně 45 dnů a měřit 15 000 km. Trasa byla plánována z Evropy do Asie a měla z části kopírovat legendární Hedvábnou stezku.

Vlastní expedice byla započata 1.7.2007 v Praze na Vyšehradě u restaurace Na Hradbách. Odtud vedla cesta přes Slovensko, Maďarsko, Srbsko, Bulharsko a Turecko do Istanbulu, kde se expedice dostává na asijský kontinent. Dále cesta pokračuje přes Írán a Turkmenistán do Uzbekistánu, kde je 27. července 2007 dosaženo po 8112 km cesty v Samarkandu nejvýchodnějšího bodu expedice. Pokračování cesty vede přes Kazachstán, Rusko, Ukrajinu[pozn. 3] a Slovensko Zpět do České republiky, kde byla expedice po 6 týdnech a 15 422 kilometrech dne 19. srpna ukončena opět v Praze na Vyšehradě.

Z expedice byl mimo jiné pořízen 57 minutový dokument Trabantem Hedvábnou stezkou[ref. 4].

Trabantem napříč Afrikou[editovat | editovat zdroj]

Slavnostní odjezd expedice napříč Afrikou v Praze na Vyšehradě (2009).

Výprava se uskutečnila v roce 2009. Její délka až do Kapského Města resp. na Střelkový mys, byla plánována na 20 000 km a dva měsíce.

Jako expediční vozidlo byl opět použit Trabant 601 Universal (Combi) Egu a druhý Babu v pořizovací hodnotě 6000,- Kč za kus a dalších 60.000,- Kč bylo investováno do jejich opravy a úpravy na cestu[ref. 5].

Posádku expedice tvořili Dan Přibáň (náčelník, řidič a mechanik), Jan Martin Kozel (kameraman), Aleš Jungbauer (bocman)[pozn. 4], Pavel Šimek (fotograf a řidič), Klára Handrejchová (produkční a řidička).

Nejprve byla expediční vozidla přepravena po vlastní ose do Janova, kde se nalodila na trajekt do Tuniska. Dále expedice pokračovala do Libye a Egypta, kde se expedice v Káhiře kvůli poruše mírně (asi tři týdny) zdržela. Dále trasa vedla do Súdánu, Etiopie a Keni. Zde část cesty expediční vozidla kvůli nesjízdnosti cesty putují na nákladních autech[pozn. 5]. Výprava dále pokračovala do Tanzanie, Zambie, Botswany, Namibie a nakonec do Jihoafrické republiky. Expedice byla ukončena po 19 201 kilometrech[pozn. 6] u Střelkového mysu, nejjižnějším místě Afriky.

Celkem bylo během expedice projeto 14 zemí z toho 12 na africkém kontinentu, spotřebováno bylo 2389 litrů benzinu a 60 litrů dvoutaktního oleje při průměrné spotřebě 6,5 l/100 km a průměrné rychlosti 385 km za den. Celá výprava nakonec trvala 3 měsíce.

Z expedice byl mimo jiné pořízen 96 minutový dokument Trabantem napříč Afrikou[ref. 6].

Trabantem Jižní Amerikou[editovat | editovat zdroj]

Expedice realizovaná v roce 2012 si kladla za cíl projet na trase dlouhé 20 000 km během 4 měsíců od severu k jihu Jižní Ameriku.

Expediční vozidla se tentokrát rozrostla a tak ke žlutým Trabantům Egu a Babu přibyl i Fiat 126p lidově zvaný Maluch s polskou posádkou a Jawa 250[pozn. 7] zastupující v expedici Slovensko.

Expedici tvořili Dan Přibáň (vedoucí expedice), Dana Zlatohlávková (kameraman), Aleš Vašíček (mechanik a fotograf), Jakub Nahodil (fotograf a kameraman), Zdeněk Krátký (kameraman a řidič), Marek Slobodník (pionierista, jezdec na Jawě 250) ze Slovenska[pozn. 8], Tomasz Turchan a Radoslaw Jona (posádka Fiatu 126p) z Polska.

Expediční vozidla byla do Jižní Ameriky, konkrétně do Georgetownu v Guyaně, přepravena v kontejneru lodí, posádka pak letecky. Celá procedura převzetí vozidel a vyřízení další administrativy vč. vydání nového pasu pro Radka, trvalo dva týdny. Expedice dále zamířila do Brazílie, kde překročila rovník a vydala se pralesem na legendární, ale rovněž i opuštěnou brazilskou dálnici duchů BR 319. Dále cesta pokračovala do Peru, kde výprava nastoupala do nadmořské výšky 4868 metrů a i přes problémy s nízkým tlakem vzduchu překonala Andy[pozn. 9]. Jednalo se pravděpodobně o první přejezd Trabantů přes tento horský masiv i o jejich reálný provoz v této nadmořské výšce. Trasa dále pokračovala do Bolívie a Chile, kde se na pláži málem podařilo expediční vozidla utopit. Poté se podařilo expedici dosáhnout v Argentině nejjižnějšího města Ushuaia a následně i nejjižnějšího autem dosažitelného bodu Jižní Ameriky, radarové stanice argentinského námořnictva Moat. Výprava byla úspěšně zakončena v Buenos Aires.

Celkově bylo při expedici najeto 21 124 km.

Z expedice byl pořízen mimo jiné filmový dokument a dvanáctidílný dokumentární seriál.

Trabantem napříč Tichomořím[editovat | editovat zdroj]

Zatím poslední expedice, která proběhla v roce 2015 startovala v australském Perthu a přes Austrálii a jihovýchodní Asii (Východní Timor, Indonésii, Malajsii, Thajsko, Kambodžu, Vietnam, Laos a Kambodžu) měla skončit po přibližně 20000 km v Bangkoku.

Flotilu expedice tvořila již tradičně dvojice Trabantů 601 Egu a Babu, Fiat 126p, JAWA 250, ČZ 175 a nakonec vozík Kristína a Kuba, každý s výkonem dvou rukou.

Posádku výpravy tvořili Dan Přibáň (vedoucí a autor celé koncepce), Zdeněk Krátký (kameraman), zástupci polské části výpravy Radek Jona a Marcin Obalek[pozn. 10], ze Slovenska Marek Slobodník, Vojtěch Duchoslav (fotograf) a Dominika Gawliczková (na ČZ 175). Posádku doplnili i vozíčkáři Jakub Koucký a Kristína Madajová, kteří tvořili jednu z posádek Trabantu, neboť tento vůz je přímo z výroby předurčen k tomuto účelu[pozn. 11].

V průběhu expedice doplnil sestavu[pozn. 12] na základě operativního výběru z řad ochotných dobrovlníků Marek Duranský ze Slovenska.

Přeprava do Austrálie byla zahájena 17. února 2015 odjezdem kontejnerů, který putoval do Perthu 2 měsíce. Posádka za kontejnery odcestovala letadlem 31.3.2015.

Trasa vedla z Austrálie, kde cesta započala na západě v Perthu, přes Východní Timor do Indonésie. Odtud se však oproti plánu nepodařilo za smysluplné peníze přepravit automobily ani do Thajska, ani do Malajsie, kde měla expedice pokračovat. Po řadě úvah je rozhodnuto, že automobily budou kontejnerem odeslány domů a expedice dokončena na motorkách. Tedy jednak na expediční Jawě a ČZ a dále na tom, co se podaří v těchto končinách za přiměřený peníz sehnat. Nakonec se dívčí části expedice podařilo sehnat dva "skoroskútry" a pánské části "motorikšu" Honda a výprava pokračuje do Thajska a Bangkoku, kde cesta po 15 291 kilometrech a šesti měsících končí. Do Prahy se expedice vrátila 28. září 2015, vozidla do Hamburku 15.10.2015.

Filmový dokument z cesty byl pojmenován Trabantem až do posledního dechu a měl v kinech premiéru 17. března 2016,[ref. 7] seriál pojmenovaný Trabantem z Austrálie do Asie pak 14. prosince 2016.[ref. 8][ref. 9].

Trabantem tam a zase zpátky[editovat | editovat zdroj]

Expedice Trabantem tam a zase zpátky, která probíhala od února do srpna 2018, začala na jihu Indie a skončila v Praze. Účastníci urazili přibližně 17 tisíc kilometrů. Kromě dvou trabantů se expedice účastnil Fiat 126p a Jawa 350.[ref. 10]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Poznámky[editovat | editovat zdroj]

  1. Ačkoliv projet s kamarádem Land Roverem Afriku byl prapůvodní cestovatelský záměr Dana Přibáně.
  2. Pojmenování Egu je po prvním slově Anežky, dcery Dana Přibáně.
  3. V původním plánu byl i přejezd Moldávie, ovšem nakonec od něj bylo upuštněno.
  4. V Egyptě z rodinných důvodů expedici přerušil.
  5. 200 km a 3 dny.
  6. Klára Handrejchová v závěru pořízeného dokumentu uvádí 19 201 km z Prahy, v závěrečných titulcích je pak uvedeno 19640 km (zahrnující závěr cesty až do Kapského Města).
  7. Rok výroby tohoto stroje je 1957.
  8. Původně měl Marek Slobodník cestu absolvovat na Pionýru. S tím dokonce dorazil i na oficiální start expedice. Cestou se však ukázalo, že Pionýr Trabantům a Maluchovi rychlostně nestačí. Operativně je zakoupena JAWA 250, která prochází bleskovou úpravou. Odjezd a přeprava do Guyany se tím mírně komplikuje.
  9. Odhad specialistů z automobilové laboratoře TÜV však zněl, že se to spíš nepodaří, neboť s každými 1000 výškovými metry klesá už tak mizivý výkon motoru o 10 %.
  10. Výpravu z časových důvodů opustil na konci cesty po Austrálii před přesunem na Východní Timor.
  11. Pří od výrobce existovala originální automatická spojka Hycomat i ruční řízení.
  12. Za Marcina Obalka, který expedici opustil.

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. STANĚK, Luděk. Ženské do výpravy nepatří. Zpověď Dana Pribáně, muže, co projel svět trabantem. Reflex [online]. 2013 [cit. 2016-01-05]. ISSN 1213-8991. Dostupné z: http://www.reflex.cz/clanek/zajimavosti/50156/zenske-do-vypravy-nepatri-zpoved-dana-pribane-muze-co-projel-svet-trabantem.html
  2. Velká cesta: Proč a kam? Trans National Trabant: Tour 2007 [online]. 2007 [cit. 2016-01-05]. Dostupné z: http://transtrabant.cz/velka-cesta/
  3. Přednášky. Trabantem Jižní Amerikou [online]. 2014 [cit. 2016-01-05]. Dostupné z: http://amerika.transtrabant.cz/
  4. Trabantem Hedvábnou stezkou. CSFD.CZ: Česko-Slovenská filmová databáze [online]. 2009 [cit. 2016-01-05]. Dostupné z: http://www.csfd.cz/film/272747-trabantem-hedvabnou-stezkou/prehled/
  5. Trabantem napříč Afrikou [film]. Režie Dan PŘIBÁŇ, Dana ZLATOHLÁVKOVÁ. Česko, 2010.
  6. Trabantem napříč Afrikou. CSFD.CZ: Česko-Slovenská filmová databáze [online]. 2010 [cit. 2016-01-05]. Dostupné z: http://www.csfd.cz/film/282241-trabantem-napric-afrikou/prehled/
  7. Trabantem do posledního dechu [online]. Praha: ČSFD [cit. 2017-01-20]. Dostupné online. 
  8. Trabantem z Austrálie do Asie [online]. Praha: ČSFD [cit. 2017-01-20]. Dostupné online. 
  9. Příští výprava bude bez žen, říká Dan Přibáň, který objel svět trabantem. Auto.iDnes.cz [online]. Praha, 2015 [cit. 2016-01-06]. Dostupné z: http://auto.idnes.cz/dan-priban-on-line-trabant-091-/auto_testy.aspx?c=A151006_100229_auto_testy_fdv
  10. Trabantem tam a zase zpátky. Expedice cestovatele Dana Přibáně se vrátila z Indie [online]. iRozhlas, 2018-08-25 [cit. 2018-09-21]. Dostupné online. 

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]