Transaktinoidy

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Transaktinoidy
 
 
 
 
               
               
                                   
                                   
                                                               
                                                               

Transaktinoidy jsou chemické prvky, které se (podle svého protonového čísla) nacházejí v periodické tabulce za aktinoidy a před teoreticky předpovězenými superaktinoidy, jejich protonová čísla jsou (či mají být) 104 až 120.

Prvním, kdo přišel s představou aktinoidů, která následně vedla k uznání řady aktinoidů, byl držitel Nobelovy ceny za chemii Glenn Seaborg. Předpověděl také existenci transaktinoidů pro protonová čísla 104 až 121 a superaktinoidů pro protonová čísla 122 až 153. Podle něj byl pojmenován transaktinoid seaborgium.[1][2]

Transaktinoidy současně patří mezi transurany, jelikož jsou jejich protonová čísla větší než u uranu (92).

Všechny transktinoidy mají v základním stavu valenční elektrony v podslupce 6d a 7s. S výjimkou rutherfordia a dubnia mají všechny, i ty nejstabilnější, izotopy jednotlivých transaktinoidů velmi krátké poločasy přeměny, často kratší než 1 sekunda.

Transaktinoidy se nevyskytují v přírodě, jsou vyráběny uměle v laboratořích. Žádný z těchto prvků nebyl dosud izolován v makroskopickém množství. Tyto prvky mají názvy podle fyziků či chemiků nebo podle míst, kde byly syntetizovány.

IUPAC definuje prvek jako existující, pokud existuje déle než 10-14 sekund, což je doba nutná k vytvoření elektronového obalu.[3]

Seznam známých transaktinoidů[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Transactinide element na anglické Wikipedii.

  1. IUPAC Provisional Recommendations for the Nomenclature of Inorganic Chemistry (2004) Archivováno 27. 10. 2006 na Wayback Machine (online draft of an updated version of the "Red Book" IR 3-6)
  2. The Chemistry of the Actinide and Transactinide Elements. Redakce Morss Lester R.. 3rd. vyd. Dordrecht, The Netherlands: Springer, 2006. ISBN 978-1-4020-3555-5. (anglicky) 
  3. [1]