Tramvaje Graz série 1–41 (Brno)

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Tramvaje Graz série 1–41
Jediná dochovaná tramvaj této série
Jediná dochovaná tramvaj této série
Výrobce Vagónka Graz
Výroba v letech 1899–1900
Vyrobeno kusů 41
Technické údaje
Délka (bez spřáhel) 7 500 mm
Šířka 2 070 mm
Výška skříně 3 250 mm
Pohotovostní hmotnost 9 400 kg
Max. rychlost ? km/h
Rozchod 1435 mm
Obsaditelnost
Míst k sezení 20
Míst k stání 18
Motory a elektrická výzbroj
Motory GE 58
Počet a výkon motorů 2x25,74 kW
Elektrická výzbroj odporová
Napájecí napětí 600 V

Tramvaje Graz série 1–41 (později přečíslovány na 8–48) jsou typem dvounápravové obousměrné tramvaje vyrobené podnikem Grazer Wagen- und Waggonfabriks - Actien - Gesellschaft, vormals Johann Weitzer ve Štýrském Hradci (něm. Graz) pro Brno. Tyto vozy vyráběné v letech 1899–1900 a zařazené v letech 1900–1901 zahajovaly provoz elektrické tramvaje v Brně.[1]

Popis[editovat | editovat zdroj]

Tramvaje byly na tehdejší dobu obvyklé konstrukce s otevřenými plošinami. Skříň vozu byla dřevěná, vně oplechovaná se základnou v podobě roštu z válcovaných ocelových profilů. Dolní část bočnice byla obložena pásem dřevěných peřejek. Střecha a nástřešek byly zhotoveny z dřevěných palubek pokrytých plátnem. Na nástřešku se nacházel tyčový sběrač, který byl později nahrazen lyrovým. V interiéru, který byl od plošin oddělen jednoduchými přepážkami s posuvnými dveřmi, se nacházely podélné laťkové lavice. Pojezd vozu tvořil dvounápravový podvozek s rozvorem 1800 mm, který byl za první světové války prodloužen na 2200 mm. Pohon zajišťovaly dva motory typu GE 58, napojenými na nápravy pomocí převodu z ozubených soukolí s převodovým poměrem 1ː6.[2] Regulace výkonu byla prováděna pomocí odporů, umístěných pod podlahou. Ovládání zajišťovaly kontroléry B 6-8 s 9-ti jízdními stupni (z toho 5 pro sériové zapojení motorů) a 7-mi stupni elektrodynamické brzdy. Vnitřní osvětlení a osvětlení linkové orientace bylo žárovkové, s žárovkami na 120 V, vždy s 5-ti zapojenými do série. Čelní osvětlení bylo zprvu realizováno petrolejovou lampou, aby bylo zajištěno osvětlení i při výpadku proudu, později bylo nahrazeno elektrickým.[2][1]

Dodávky[editovat | editovat zdroj]

V letech 1899 – 1900 bylo vyrobeno celkem 41 vozů tohoto typu.

Současný stát Město Článek Výrobce Roky dodávek Počet vozů Evidenční čísla
při dodání
Poznámky Zdroj
ČeskoČesko Česko Brno článek Graz 1900–1901 41 1–41 Vozy 1–7 později přečíslovány na 42–48 [3]

Provoz[editovat | editovat zdroj]

V průběhu provozu bylo v souvislosti s dodávkami vozů čísel 1–5 a 6–7 z Královopolské strojírny prvních sedm vozů přečíslováno na čísla 42–48. Mezi lety 1906–1910 byly všechny vozy přelakovány z původního hnědého nátěru do červeno-bílé kombinace. Tramvaje jezdily pravidelně až do poloviny 20. let 20. století, kdy se začalo projevovat jejich stáří, nízká kapacita, a vyšší poruchovost oproti nově dodávaným vozům z Královopolské. Od druhé poloviny 20. let 20. století začaly být vozy vyřazovány, či převáděny do služebního stavu. Přesto bylo posledních devět vozů vyřazeno z osobní přepravy až v roce 1954. Od 60. let 20. století byly vyřazovány i služební vozy. Jako poslední dojezdil v roce 1971 vůz původního ev. č. 10, který byl ihned poté předán TMB.[1]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b c 10 - El. motorový vůz [online]. sabdigital.cz [cit. 2018-05-16]. Platí vždy pro celý odstavec. Dostupné online. 
  2. a b Katalog vozidel a lodí. [s.l.]: Dopravní podnik města Brna, a. s. S. MV3. 
  3. Evidence DPMB: vozy mv1 [online]. Bmhd.cz [cit. 2018-05-16]. Dostupné online. 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]