Topol šedý

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Šedý topol

Topol šedý ( Populus canescens) je silný, statný strom z čeledi vrbovitých, 25 – 35 m vysoký, s korunou nejprve kuželovitou, později značně širokou (až 30m), kulovitou, na vysokém tlustém kmeni i 1 m širokém. Je hybridním druhem ( P. alba x tremula), nese znaky obou rodičů. Je to velmi proměnlivá dřevina, zejména ve tvaru a stupni odění listů. Uměle vzniklí kříženci P. alba x tremula vytvářejí klíčivá semena. V přírodě však u tohoto křížence nacházíme plody neobyčejně vzácně.

Popis[editovat | editovat zdroj]

Koruna je tvořena několika málo, avšak velice masivními, stoupavými hlavními větvemi. Největší šíře dosahuje v horní třetině. Borka je u mladších stromů s korkovými lištami, které se s přibývajícím věkem zvětšují v černé drsné pukliny. Základní barva v mládí zelenošedá, ve stáří černavá s vodorovnými pruhy lenticel. Letorosty jsou slabě šedavě plstnaté, olysávající, pupeny žlutohnědé, slabě pýřité.

Listy dlouze řapíkaté, na makroblastech trojúhelníkovitého tvaru, na krátkých větévkách vejčitě okrouhlé. Čepel 3-6 cm dlouhá, 3-5 cm široká, nepravidelně zubatá, většinou se 3-6 zuby na každé straně. V mládí většinou tence plstnatá, v dospělosti pak oboustranně lysá nebo olysávající. Řapík z boku smáčknutý a lysý. Listy na dlouhých větévkách vejčité, čepel 6-8(-10) cm dlouhá, hrubě zubatá nebo mělce laločnatá, svrchu tmavozelená, olysalá, na rubu šedavě plstnatá. Řapík 1,5-5 cm dlouhý, téměř oblý a pýřitý.

Samčí jehnědy jsou 4-9 cm dlouhé, květní listeny hnědé a vějířovité, 3-4mm dlouhé, nepravidelně zubaté. Zuby hustě dlouze brvité. Tyčinek 8-15, prašníky červené. Samičí jehnědy 4-6 cm dlouhé, květní listeny jsou v obrysu klínovité, až do jedné třetiny dřípené, zuby řídce brvité. Semeník vejcovitě kuželovitý, se 4-6 čárkovitými bliznovými laloky asi 0,8mm dlouhými

Topol šedý je dvoudomý, samčí a samičí květy nejsou na jedné rostlině, ale odděleně na různých jedincích. Květy topolů jsou velmi nenápadné a nepatrné, a nemají žádná výstavní opatření k lákání hmyzu, jelikož přenos pylu zajišťuje vítr. Doba květu únor až duben.

Ekologie[editovat | editovat zdroj]

Má podobné ekologické nároky jako topol bílý, je však odolnější k suchu a snáší kyselejší půdy, přednost dává vlhkým kyprým půdám a roste proto s oblibou na říčním štěrku nebo podél břehů vod.

Využití[editovat | editovat zdroj]

Vyskytuje se roztroušeně od nížin do pahorkatin, zpravidla jen jednotlivě. Občas je též vysazován, sadovnicky pěstován jen zřídka, především jako solitér. V rozlehlých oblastech Evropy se hojně vysazuje, protože je vhodný zejména pro větrolamy a jako ochrana proti půdním erozím. V kultuře se vyskytuje několik kultivarů, např. cv. Aureovariegata se žlutě pestrými listy, cv. Pyramidalis s širokou kuželovitou korunou nebo cv. Pendula s převislými větvemi.

Rozšíření[editovat | editovat zdroj]

Střední, východní a jižní Evropa (včetně ČR), západně po jihovýchod Anglie, západní část Asie.

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Botanika: ilustrovaný abecední atlas : 10 000 zahradních rostlin s návodem, jak je pěstovat. 1. vyd. Praha: Slovart, 2007, 1020 s. ISBN 978-80-7209-936-8.
  • KREMER, Bruno P. Stromy: v Evropě zdomácnělé a zavedené druhy. Praha: Knižní klub, 1995, 287 s. ISBN 80-7176-184-2.
  • Květena České republiky, 2. díl. Praha : Academia, 1990.
  • VLASÁK, Martin. Okrasné dřeviny.1. vyd, Vyšší odborná škola zahradnická a Střední zahradnická škola ve spolupráci s nakl. Rebo, Mělník, 2012, 376 stran, ISBN:9788090478299

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]