Tono Stano

Tono Stano
	Tono Stano (2025)
Narození	24. března 1960 (65 let); Zlaté Moravce
Alma mater	Akademie múzických umění v Praze; Filmová a televizní fakulta Akademie múzických umění v Praze
Povolání	fotograf
Webová stránka	www.tonostano.com
	multimediální obsah na Commons
	citáty na Wikicitátech
	Seznam děl v databázi Národní knihovny
	Některá data mohou pocházet z datové položky.

Tono Stano, celým jménem Tono Anton Stano (* 24. března 1960, Zlaté Moravce) je československý umělecký fotograf, žijící a působící v Praze. Zabývá se figurativní a portrétní fotografií. Mezi jeho nejznámější díla patří fotografie Smysl z roku 1992, Čekání na pohlazení (1993), Pohádková figura (1995), portréty filmových osobností (např. Morgan Freeman, Scarlett Johannson) a také návrh ceny Křišťálový glóbus pro MFF Karlovy Vary (2000).^[1]

Život

Tono Stano prožil dětství na venkově jižního Slovenska, které ovlivnilo i jeho pozdější tvorbu. Již na základní škole projevoval mimořádný výtvarný talent a dostal doporučení k dalšímu studiu. Roku 1975 se přihlásil ke studiu grafiky na Střední uměleckoprůmyslové škole v Bratislavě, ale Milota Havránková^[2], která v té době na škole působila jako pedagožka, ho přesvědčila, aby se věnoval fotografii. Po absolvování školy působil jeden rok jako filmový fotograf a v letech 1980 až 1986 studoval na pražské FAMU u Freda Kramera. Na FAMU se sešli někteří slovenští fotografové, kteří byli později řazeni k tzv. Slovenské nové vlně a představují jeden z prvních projevů fotografické postmoderny v Československu. Tono Stano vystavuje samostatně od roku 1984 a od roku 1986 působí jako volný fotograf.

Od roku 1991 používá ve svém ateliéru deskovou velkoformátovou fotografickou kameru 24 x 30 cm Josefa Sudka. Pro nedostatek vhodného filmového materiálu experimentuje se snímáním na fotografický papír, který zobrazí negativ skutečnosti.^[3] V letech 1997-2003 měl díky grantu firmy Kodak možnost zřídit si zázemí a pracovat s modely v přírodních scenériích v blízkosti vodní nádrže Želivka. Aby mohl s modely tvořit venku i v zimě, navrhl vlastní model pojízdné sauny. Tak vznikly například fotografie Prorok (2000) a Mimo (2000). Kolem roku 2010 začal používat digitální techniku a fotografovat barevně. V letech 2016-2017 vytvořil sérii Polaroid.

Několik let také fotografoval herce během karlovarského filmového festivalu (Morgan Freeman, Scarlett Johannson, Woody Harrelson, Sharon Stone, John Malkovich, ad.). Roku 2024 otevřel MFF Karlovy Vary stálou expozici Stanových portrétů v Galerie Sparkasse s názvem STARS (publikace Stars 2006, Stars 2009).

Dílo

Studentské práce

Tono Stano již během studia patřil k průkopníkům fotografického experimentu.^[4] Jeho inscenované fotografie oslovovaly uvolněností, hravostí, i ironií.

Stanovy studentské práce vytvořené během formativních let na Akademii múzických umění jsou často z prostředí studentských kolejí či školy (Možnosti pokoje I a II, 1982), Amore, 1984), pracují s humorem (Klenoty I a II, 1984)), a jejich konkrétnost je na pomezí teatrálnosti (Autoturbulence podoby 1981, Před pokáním, 1984), Radost v omezeném prostoru, 1985).

Tono Stano i někteří další autoři Slovenské nové vlny upoutali pozornost inscenovanými fotografiemi, které se vyznačovaly spontánní dynamikou, hravostí, nespoutaností a otevřenou erotičností námětů. Jejich přístup nijak nenavazuje na romantismus, exaltovaný expresionismus až manýrismus předchozí generace fotografů, kteří se zabývali ženským aktem a nahrazuje ho koncepčností a realismem.^[5] Výsledkem této etapy práce byl fiktivní kalendář vzniklý na půdě FAMU, kde jsou formou živých obrazů tematizovány různé obory lidské činnosti (Zemědělství, Kultura, Průmysl, Zdravotnictví).

Ke společné výstavě The Body publikoval text, ve kterém charakterizuje vlastní tvorbu: „Moje fotografické práce jsou většinou aranžované, vznikají koncepčním způsobem a jsou to jednoduchou stylizací odlehčované realizace širokého spektra možností člověka. Využívám v nich část z kvanta optimismu, který mi poskytuje, až vnucuje současnost. Snažím se o koncentraci uměleckých kvalit, které nepřestanou koketovat s humorem.“^[6] V konceptuálním projektu Hra na čtvrtého(1986), na kterém spolupracovali Rudo Prekop a Michal Pacina, byly výsledkem náhodné variace, vzniklé spojením částí lidské figury, které každý z fotografů zaznamenával samostatně.^[7]

Studiová tvorba

Autor se při inscenaci nahých ženských aktů snaží vyhnout přílišné estetizaci a vychází spíše z divadelních principů. Navazuje na tradici tzv. živých obrazů dada, surrealismu nebo nových uměleckých forem 70.let a na reklamní fotografii se znaky postmoderny. Již na počátku své tvorby pracoval se známými modelkami (Eva Herzigová, Renata Vacková, Jaroslava Rytychová). Při práci s nahým tělem bourá dobové konvence a nastoluje „novou přirozenost“, skutečnější než realita. Tělo redukuje na siluetu s nasvíceným detailem, eliminací tváře se vzdává podpůrné síly jejího výrazu a klade důraz na komunikativnost samotného torza.^[8]

Specifickým teritoriem znakové řeči těla se může stát tělo samotné, používané jako podklad pro výtvarné intervence. Takový je např. autoportrét z roku 1984 (Sklo, porcelán), aranžování ženského torza do pravoúhlých tvarů za pomoci plastových trojúhelníků (Útěk do pravého úhlu, 1985-86), iluze elektrického svícení modelky (Elektrifikace, 1994) nebo deformace pohledu na ženské tělo přes soubor skleněných lup (Kompilace, 2016).

Tono Stano se zpočátku soustředil na fotografování nahého nebo oblečeného těla v situacích, které kladly na modely vysoké fyzické nároky a zároveň se prostřednictvím kompozice snažil sdělit příběh. Kromě napětí svalů či mimiky, které jsou hlavním výtvarným prostředkem, mají na výsledku vlastní podíl také schopnosti a herecký talent aktérů. Půvaby ženského těla zachycuje jako fascinující přírodní úkaz a ponechává modelkám prostor pro inteligentní obrazovou hru. Součástí snímků je často lehká ironie, mystifikace, tajemství nebo humor.^[9] Koncem 80. let se Stano zabýval portrétní fotografií (Bočanová, Geislerová) a ve fotografiích, které jsou na pomezí portrétu, volně cituje různé výtvarné žánry (Secese už pozdě, 1986).

Charakteristickým rysem fotografií Tono Stana je jeho smysl pro plasticitu a kreativní užití silného kontrastu nahého těla a černé drapérie (Smysl, 1992) nebo plného světla a neobvyklé konfigurace lidského těla zobrazeného v obrysu (Člověk a kříž, 1993) nebo v zástinu (Nahoře, 1994, Dole, 1994). Jako "absolutní bílou" v kontrastu k lidské pokožce použil mléko v sérii aranžovaných fotografií z 90. let (Lokální napouštění).

Ve svých fotografiích klade důraz na detail jako je lesk oka, struktura pokožky, vlasů nebo ochlupení. Pracuje téměř výhradně s černobílou fotografií. Barevná fotografie, kterou užívá paralelně s ostatní tvorbou, je v jeho díle spíše výjimkou a vynikne zejména při kreativní práci s přirozeným světlem (Malý zlý pán, 2010).

Od roku 1997 působí jako „oficiální“ portrétista Karlovarského filmového festivalu. Jeho spolupráce začala spontánně a dodnes si sám vybírá, koho a v jakém prostředí bude fotografovat. Pro zvolenou postavu, podobně jako v každé své komponované fotografii, vytváří speciální prostředí, situaci, „filmový“ moment odehrávající se nejčastěji přímo v Grandhotelu Pupp. Většina hereček, herců, filmařek či filmařů se Stanovým originálním přístupem souhlasí a ochotně rozvíjí jím připravenou situaci či hru.^[10]

Sochařská tvorba a malba

Tono Stano od roku 2003 spolupracuje s porcelánkou Thun a realizuje figurativní porcelánovou sérii. Mezi lety 2004-2013 navrhoval geometrické objekty do krajiny pro svůj projekt Kosmos. Zhotovila je rodinná firma Jana Podzimka. Pro výstavu Pietas – Skleněná duše v Uměleckoprůmyslovém muzeu navrhl roku 2023 skleněnou plastiku Box. Na své retrospektivní výstavě v Galerii hlavního města Prahy instaloval trubkové gauče z nalezených funkcionalistických komponentů.

Zastoupení ve sbírkách

Uměleckoprůmyslové museum v Praze
Institut umění v Chicagu
Francouzská národní knihovna
Maison européenne de la photographie, Pažíž
Musée de l'Élysée, Laussanne
Muzeum Ludwigových, Kolín nad Rýnem
National Science and Media Museum, Bradford
Slovenská národní galerie, Bratislava
Moravská galerie v Brně

Výstavy

Autorské (výběr)

1984 FAMU, Lažanský palác, Praha, Galeria fotografií Okno, Legnica
1986 Fotochema, Praha
1987 Galerie Fabrik, Hamburg
1988 Galerija Ars, Ljubljana
1989 Musée Lapidaire, Lectoure, Galerie G4, Cheb
1990 Le pont neuf Gallery, Paris, Centre Culturel des Prémontrés, Pont-à-Mouson, Galerie G4, Cheb, Mala gallery, Warsaw, Fondation Nationale de la Photographie, Lyon
1992 Galerie U Řečických, Praha
1992 Palác Metro, Praha
1995 Národní technické Muzeum, Praha
1996 Galerie Marzee, Nijmegen, Nizozemsko
1996 Dom kultury, Bratislava
2000 Schoren, St. Gallen, Švýcarsko
2001 Tono Stano: Fascinace, Pražský dům fotografie, NoD, Praha
2001 Photo Los Angeles, booth of Waldburger Gallery/photofront
2002 Waldburger Gallery, Slovak Institute and Czech Centre, Berlín
2004 Galerie Baudelaire, Antwerpy
2004 Institut Français, Budapešť
2012 Pace/MacGill Gallery, New York^[11]
2013 Leica Gallery Prague, Moje barvy, Praha

Společné (výběr)

2000 Akt v české fotografii, Císařská konírna Pražského hradu
Hra na čtvrtého, Fotochema, Praha, 1986

Reference

↑ Chtěli jsme vyvolat dojem, že existuje od pradávna, říká fotograf Tono Stano o Křišťálovém glóbu, Moser
↑ Milota Havránková, životopis
↑ Tono Stano, publikace k výstavě v GHMP, 2025, str.61)
↑ Fišerová LL, Pospěch T, 2014, s. 193
↑ Dufek A, 1986
↑ Tono Stano, in: William A. Ewing (ed.), The Body, Thames and Hudson, London 1994
↑ Pospěch T, 2014, s. 11
↑ Fišerová LL, 2014, s. 161
↑ Juříková M, 2005, s. 17
↑ Helena Musilová, Tono Stano, 2025, publikace k výstavě v GHMP, 2025, s. 74
↑ Tono Stano slaví úspěch Bílým stínem v prestižní newyorské galerii, iDNES, 2012

Literatura

Katalogy

Tono Stano, kat. Galerie G4, Cheb, 1989
Tono Stano (text Václav Macek), kat. 95 s., Osveta Bratislava 1990, ISBN 80-217-0231-1
Tono Stano, kat. Národní technické muzeum, Praha 1995
Tono Stano, kat. PosAm, Praha 1996
Tono Stano: Fascinace, kat. Pražský dům fotografie, Praha 2001
Tono Stano: Stars, kat. Karlovy Vary 2003
Tono Stano, text Magdalena Juříková, Torst Praha 2005, ISBN 80-7215-247-5
Tono Stano, Brusel, text Tereza Matějčková, Tono Stano, 55 s., Trafo Gallery, Praha 2022

Souborné publikace

Anna Fárová, kat. Hra na čtvrtého, Fotochema, Praha, 1986
William A. Ewing, The Body, Thames and Hudson, London 1994, ISBN 9780500277812
Fišerová Lucia L., Pospěch Tomáš, Slovenská Nová vlna, vyd, Karel Kerlický-KANT, Praha 2014, ISBN 978-80-7437-123-3
Antonín Dufek, Tělo v československé fotografii 1900-1986, Muzeum Kroměřížska, Kroměříž 1986

Články

Zdeněk Kirschner, Tono Stano, Revue fotografie 1988, č. 1
Václav Macek, Tono Stano, Osveta, Martin 1990
Petr Volf, Pražská slovenská vlna – MF Dnes 3. 4. 1991
Josef Ridilla, Černobiele sny Tono Stana, Dotyky 1993, č. 7, s. 20-23
Lucia L. Fišerová, Tono Stano, Fotograf, 2009, č. 14, s. 52-61

Externí odkazy

[1] Chtěli jsme vyvolat dojem, že existuje od pradávna, říká fotograf Tono Stano o Křišťálovém glóbu, Moser

[2] Milota Havránková, životopis

[3] Tono Stano, publikace k výstavě v GHMP, 2025, str.61)

[4] Fišerová LL, Pospěch T, 2014, s. 193

[5] Dufek A, 1986

[6] Tono Stano, in: William A. Ewing (ed.), The Body, Thames and Hudson, London 1994

[7] Pospěch T, 2014, s. 11

[8] Fišerová LL, 2014, s. 161

[9] Juříková M, 2005, s. 17

[10] Helena Musilová, Tono Stano, 2025, publikace k výstavě v GHMP, 2025, s. 74

[11] Tono Stano slaví úspěch Bílým stínem v prestižní newyorské galerii, iDNES, 2012

[1]

[2]

[3]

[4]

[5]

[6]

[7]

[8]

[9]

[10]

[11]