Přeskočit na obsah

Tomáš z Cantimpré

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Tomáš z Cantimpré
Narození1201
Sint-Pieters-Leeuw
Úmrtí1270 (ve věku 68–69 let)
Lovaň
Povoláníhagiograf, spisovatel, filozof, řeholník a katolický kněz
Nábož. vyznáníkatolická církev
Funkcekanovník (od 1217)
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.

Tomáš z Cantimpré (též Thomas Cantimpratensis či Cantipratensis, Thomas Brabantinus a Thomas van Bellenghem, okolo 1201 – 1270/1272) byl dominikánský teolog a spisovatel. Proslavil se především svou encyklopedií De natura rerum (O přírodě), pojednávající ve dvaceti knihách o živé i neživé přírodě.[1]

Život

[editovat | editovat zdroj]

Tomáš se narodil roku okolo roku 1201 v obci Sint-Pieters-Leeuw v dnešní Belgii do šlechtické rodiny de Monte.[2][3] Základní vzdělání v sedmi svobodných uměních nabyl v Lutychu, roku 1217 vstoupil do řádu augustiniánů kanovníků v Cantimpré (dnešní Cambrai ve Francii) a někdy mezi léty 1230 a 1232 přestoupil do dominikánského kláštera v Lovani.[2][4] Následně studoval pod vedením Alberta Velikého v Kolíně nad Rýnem, mezi léty 1237–1240 pak v Paříži.[3] Po studiu působil jako kazatel ve Francii i Německu. Roku 1246 se stal podpřevorem kláštera v Lovani a zřejmě v něm také o přibližně čtvrtstoletí později zemřel.[3]

Dílo

[editovat | editovat zdroj]

De natura (O přírodě) – tato encyklopedie o dvaceti knihách je Tomášovým neslavnějším dílem, její první verze vznikala v letech 1230–1245, mezi léty 1250 a 1256 se k ní Tomáš opět vrátil, některé části přepracoval a jiné rozšířil. První tři knihy jsou věnovány člověku, následujících šest knih živočichům (IV – čtvernožci, V – ptáci, VI – mořská monstra, VII – ryby, VIII – hadi, IX – červy), knihy X–XII se zabývají rostlinami a stromy, kniha XIII vodními prameny, ve knihách XIV a XV jsou rozebírány kovy a drahé kameny, posledních pět knih je pak zaměřeno na nebeská tělesa a počasí.[3] Nejvíce pozornosti Tomáš věnuje zoologii, knihy o živočiších zabírají přes polovinu celkového rozsahu díla, naopak moralizací a alegorických výkladů obsahuje encyklopedie na středověké poměry relativně málo. Mezi hlavní zdroje Tomášova zoologického výkladu patří Aristoteles, Plinius Starší, Solinus a Isidor ze Sevilly.[3] Encyklopedie si získala velkou popularitu, ještě ve středověku se dočkala zpracování i ve vernakulárních jazycích – stala se základem veršovaného holandského díla Van der Naturen Bloeme vlámského básníka Jacoba van Maerlanta a středohornoněmeckého spisu Buch von den natürlichen Dingen Konráda z Megenbergu.[2]

Vliv Tomášova díla lze vypozorovat i u autorů z českých zemí, jeho znalost je patrná například v Glosáři Bartoloměje z Chlumce (Klareta), v němž české názvy některých živočichů jasně odkazují na jejich popis v De natura rerum a bez obeznámenosti s tímto Klaretovým zdrojem není možné tvory identifikovat.[3] Tomášův spis sloužil také jako pramen pro encyklopedii Liber viginti artium Pavla Žídka, sepsanou v polovině 15. století.[1]

Celosvětově se dochovaly stovky rukopisů De natura rerum, v českých knihovnách je jich dnes uloženo nejméně 16 (mnohé opisy jsou však pouze částečné). Nejstarší exemplář na našem území vznikl zřejmě ve Francii ve 14. století a vyznačuje se četnými iluminacemi.[1] Tento rukopis, uložený dnes v Národní knihovně ČR pod signaturou XIV A 15, je plně digitalizován. Iluminace obsahují také dva rukopisy z počátku 15. století – taktéž digitalizovaný rukopis Národní knihovny X A 4 a rukopis L 11 uložený v knihovně Metropolitní kapituly u sv. Víta.[3]

Bonum universale de apibus (Obecné dobro dle včel) – po roce 1256 sepsané dílo o včelách, jejichž soužití slouží Tomášovi jako alegorie toho, jak má vypadat život v komunitě. V díle se vyskytují mnohá exempla ze života dominikánů.

Hagiografická díla – kromě přírodovědných témat se Tomáš z Cantimpré věnoval také hagiografii, po roce 1230 sepsal dílo o životě bekyně Marie z Oignies, které mělo sloužit jako dodatek k legendě o téže světici z pera Jacquesa z Vitry. V roce 1232 dokončil Tomáš dílo o laické světici Christině Mirabilis (Podivuhodné) a roku 1240 pak legendu o Margaret z Ypry, s jejímž zpovědníkem, dominikánem Sigerem z Lille, se Tomáš v Ypry seznámil. Dále je autorem hagiografických životopisů augustiniánského opata Johna z Cantimpré a cisterciácké vizionářky Luitgardy Vlámské, kterou osobně poznal v Cantimpré.

Odkazy

[editovat | editovat zdroj]

Reference

[editovat | editovat zdroj]
  1. ↑ a b c Liber de natura rerum Tomáše z Cantimpré – Encyklopedie knihy. encyklopedieknihy.cz [online]. [cit. 2025-02-26]. Dostupné online. 
  2. ↑ a b c BAUTZ, Friedrich Wilhelm, ed.; BAUTZ, Traugott, ed. Biographisch-Bibliographisches Kirchenlexikon. XVII. Band, Ergänzungen IV.. Herzberg: Traugott Bautz, 2000. S. col. 1367-1368. 
  3. ↑ a b c d e f g CANTIMPRATENSIS, Thomas. De monstris marinis (De natura rerum VI) = Mořská monstra (O přírodě VI). Překlad Hana Šedinová. 1. vyd. Praha: OIKOMYENH, 2008. S. 13–16, 88–89. 
  4. ↑ BETZ, Hans Dieter ed. et al. Religion past & present: encyclopedia of theology and religion. Volume XII, Sif–Tog. Leiden: Brill, 2012. ISBN 978-90-04-14666-2, ISBN 978-90-04-13980-0. S. 695. 

Literatura

[editovat | editovat zdroj]

Primární zdroje

[editovat | editovat zdroj]
  • Thomas Cantipratensis. Liber de natura rerum: editio princeps secundum codices manuscriptos. Berlin: de Gruyter, 1973.

Překlady

[editovat | editovat zdroj]

V češtině vyšel zatím pouze překlad šesté knihy De natura rerum:

  • Thomas Cantipratensis. De monstris marinis (De natura rerum VI) = Mořská monstra (O přírodě VI). Překlad Hana Šedinová. 1. vyd. Praha: OIKOYMENH, 2008.

Do angličtiny byla přeložena také Tomášova hagiografická díla (s výjimkou dodatku k legendě o Marie z Oignies):

  • Thomas Cantipratensis. The collected saints' lives: Abbot John of Cantimpré, Christina the Astonishing, Margaret of Ypres, and Lutgard of Aywières. Transl. Barbara Newman. Turnhout: Brepols, 2008.

V němčině je dostupné i Tomášova kniha o včelách:

  • Burkhardt, Julia. Von Bienen lernen: das Bonum universale de apibus des Thomas von Cantimpré als Gemeinschaftsentwurf: Analyse, Edition, Übersetzung, Kommentar. Regensburg: Schnell + Steiner, 2020.

Sekundární zdroje

[editovat | editovat zdroj]
  • Bautz, Friedrich Wilhelm, a Bautz, Traugott, ed. Biographisch-Bibliographisches Kirchenlexikon. XVII. Band, Ergänzungen IV. Herzberg: Traugott Bautz, 2000, col. 1367.
  • Betz, Hans Dieter, ed. et al. Religion past & present: encyclopedia of theology and religion. Volume XII, Sif–Tog. Leiden: Brill, 2012, s. 695.
  • Cerrito, Joann a Carson, Thomas, ed. New catholic encyclopedia, second edition. 14, Thi–Zwi. 2nd ed. Detroit: Gale, 2003, s. 32.
  • Cipriani, Mattia, a Polloni, Nicola ed. Fragmented Nature: Medieval Latinate Reasoning on the Natural World and Its Order. Taylor & Francis Group, 2022, s. 76. Dostupné z: https://ebookcentral.proquest.com/lib/cuni/detail.action?docID=6952772
  • Coakley, John. „Thomas of Cantimpré and Female Sanctity.“ In: Fulton, Rachel (ed.) a Holsinger, Bruce W. (ed.) History in the Comic Mode. New York Chichester, West Sussex: Columbia University Press, 2015, s. 45–55.
  • Cooper-Rompato, Christine. „Hearing, Seeing, Smelling, Tasting and Touching the Voice: Gender and Multimodal Visions in the Lives of Thomas of Cantimpré“ In: Powell, Hilary (ed.) and Saunders, Corinne (ed.). Visions and Voice-Hearing in Medieval and Early Modern Contexts. Springer International Publishing AG, 2020, s. 61–90. Dostupné z: https://ebookcentral.proquest.com/lib/cuni/detail.action?docID=6424422
  • Janoušek, Jan et al. Slovník latinských spisovatelů. Praha: Leda, 2004, s. 574.
  • Marek, Jindřich, Liber de natura rerum Tomáše z Cantimpré, Encyklopedie knihy [online], 2018, [citováno 18. 02. 2025] Dostupné z: <https://encyklopedieknihy.cz/index.php?title=Liber_de_natura_rerum_Tom%C3%A1%C5%A1e_z_Cantimpr%C3%A9&oldid=11503
  • Nechutová, Jana, a Stehlíková, Dana. Stručné dějiny latinské literatury středověku. Praha: Arista, 2013, s. 276-277.

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Tomáš_z_Cantimpré&oldid=25549009“