Tomáš Vosolsobě

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Tomáš Vosolsobě
Narození 7. března 1937
Praha
ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Úmrtí 10. ledna 2011 (ve věku 73 let)
Slaný
ČeskoČesko Česko
Národnost česká
Vzdělání Akademie výtvarných umění v Praze
Alma mater Akademie výtvarných umění v Praze
Nuvola apps bookcase.svg Seznam děl v databázi Národní knihovny
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.

Tomáš Vosolsobě (7. března 1937, Praha10. ledna 2011, Slaný) byl český malíř, filatelista a příležitostný fotograf.

Po ukončení studií na Akademii výtvarných umění v Praze pracoval jako výtvarník z povolání, věnoval se rovněž filmové tvorbě a navrhoval reklamní grafiku. V 70. letech pracoval jako fotograf pro Poštovní muzeum v Praze. Díky tíživým okolnostem v Československu odešel roku 1982 do Švýcarska, kde strávil 18 let života. Jeho umělecký styl je osobitý a jeho díla vždy reagovala na proměňující se dobu. Byl představitelem informelu, ve svých výtvarných dílech rozvíjel téma symetrie a nemalou část své tvorby zasvětil výrazným barevným kontrastům. Byl členem Svazu československých výtvarných umělců, Unie výtvarných umělců České republiky a Středočeského sdružení výtvarníků. Svá díla vystavoval na řadě samostatných i skupinových výstav.

Biografie[editovat | editovat zdroj]

Rodina a dětství[editovat | editovat zdroj]

Tomáš Vosolsobě se narodil v Praze jako jediný syn Ladislava a Marie Vosolsobě. Otec pracoval v Živnostenské bance a později se stal vedoucím průmyslových podniků, které banka ovládala. Díky častým přesunům jeho pracoviště se rodina několikrát stěhovala. Roku 1947 se Tomáš Vosolsobě s rodiči usadil v Uhříněvsi, kde otec přijal místo ředitele cihelny. V Uhříněvsi bydlel Tomáš Vosolsobě až do roku 1982. Umění bylo přirozenou součástí rodiny Vosolsobě, k zájmu o něj ho ovšem přivedl zejména výtvarný kroužek akad. mal. Jana Fořta, který navštěvoval v rámci střední školy v Uhříněvsi.

Vzdělání[editovat | editovat zdroj]

Od roku 1952 studoval Vyšší školu uměleckého průmyslu v Praze, kde byl žákem Demetera Livory. Po reorganizaci školy roku 1954 se stal žákem Výtvarné školy v Praze na Hollarově náměstí, kde ho ve třetím ročníku kresbu a malbu vyučoval prof. Karel Tondl, ve čtvrtém ročníku prof. Karel Müller. Po ukončení studia maturitou v roce 1956 byl přijat ke studiu na Akademii výtvarných umění v Praze. Nejprve navštěvoval všeobecný ateliér prof. Vladimíra Sychry. Od třetího ročníku nastoupil do ateliéru Vlastimila Rady, v letním semestru přestoupil k prof. Karlu Součkovi, u něhož roku 1962 absolvoval. Studia zakončil čestným rokem.

Léta 1963–1970[editovat | editovat zdroj]

Ve svých dílech hledá cestu pod optický povrch věcí. Snaží se zachytit jsoucno na paletě bytí s vědomím, že vidí pouze do prvního ohybu cesty.“ Pavel Čtvrtník

Již během studií se seznámil s tehdejší abstraktní malbou, ačkoliv se v 50. letech prosadila doktrína socialistického realismu a seznámit se s dobovým světovým uměním bylo velmi těžké. Velký vliv měl na Tomáše Vosolsobě článek kritika a teoretika umění Jiřího Padrty, uveřejněný v revue Výtvarné umění v roce 1957, který pojednával o tehdejším dění na výtvarné scéně v západní Evropě a Americe. Nepřipojil se k žádné ze vznikajících neformálních uměleckých skupin. V té době experimentoval a hledal vlastní cestu. Vyrovnával se s problematikou informelu. Experimentoval s litím a stříkáním tuše na papír. Jeho díla prostupovaly motivy karetních králů a pištců, psů, abstraktních krajin a ženských figur. Významnou součástí jeho tvorby se stala technika dekalku, zrcadlově symetrického otisku, která ho zaujala již v jeho uměleckých počátcích a kterou nadále rozvíjel. Pracoval s tuší, akvarelovými a kvašovými barvami. Od poloviny 60. let se v jeho tvorbě objevily i konkrétní předměty – papíry, mince, kovové a dřevěné destičky. V roce 1964 měl první samostatnou výstavu v Klubu Mánes v Praze. Účastnil se přehlídek mladých umělců v letech 1965, 1966 a 1967, které byly jedinečnou příležitostí k umělecké konfrontaci jeho generace – Výstavy mladých 65 v ÚLUV v Praze, Výstavy mladých v Moravské galerii v Brně a výstavy Nová jména v Galerii Václava Špály v Praze. Byl vášnivým filatelistou, zabýval se zejména aerofilatelií. Věnoval se plakátové tvorbě, stal se autorem a ilustrátorem publikací Umění gotické a Umění renesance, které vydalo Státní nakladatelství dětské knihy v roce 1966. Blízko měl k filmovému prostředí, stýkal se s Karlem Vachkem, Jozefem Ort-Šnepem či Jiřím Menzelem. Podílel se na vzniku dokumentárních filmů Hovory o krajině (1969) a Vladimíra Preclíka sochy (1970) pro Krátký film Praha. Koncem šedesátých let se uzavřela jedna etapa jeho uměleckého života, etapa učení, experimentování a hledání osobitého stylu.

70. léta[editovat | editovat zdroj]

V sedmdesátých letech nebylo na československé kulturní scéně pro umělce jeho typu místo – pro individualistu, trvajícím na svém výtvarném projevu a pevných životních postojích. Z důvodu neloajality ke komunistickému režimu nebyl součástí uměleckých elit tehdejší doby. Záchytným bodem se mu stala spolupráce s Poštovním muzeem v Praze, která započala již na konci 60. let, kdy vypracoval výtvarné řešení filatelistické expozice v rámci světové poštovní výstavy Praga 1968. Postupně byl pověřen fotodokumentací sbírkových předmětů a poštovního provozu. Vrcholem jeho fotografické činnosti se stalo v letech 1977 až 1979 portrétování výtvarných umělců a rytců, kteří se podíleli na tvorbě poštovních známek – Františka Grosse, Zdeňka Sklenáře, Josefa Lieslera, Kamila Lhotáka a dalších. Nesnadná situace vyvrcholila v roce 1982 odchodem do Švýcarska.

Švýcarská perioda[editovat | editovat zdroj]

Do Švýcarska odešel se svou ženou Ritou, která pocházela ze švýcarského Curychu. Nejdříve žili v městečku Schliern bei Köniz v bernském kantonu a od roku 1986 v Curychu. Vrátil se ke svobodné tvorbě, k otiskům a osové souměrnosti. Nejprve pracoval zejména s kvašovými barvami, později používal akrylové barvy na pavatexu. Vystupňoval barevnou intenzitu, jeho díla ovládl velmi jasný kolorit a kontrasty nelomených barev (červená, zelená, žlutá, modrá) jako reakce na prostředí, ve kterém se pohyboval. Inspirací se mu stala jasná obloha, barevné kontrasty a pestrost jižních zemí – Itálie a Španělska, které pravidelně navštěvoval. Jeho tvorbu ovlivnily zážitky a reálné situace, např. koncová světla aut jedoucích po dálnici, ale také symetričnost barokních staveb. Vystavoval převážně ve Švýcarsku, ale i v Německu a Itálii, výstavy zajišťoval i organizačně. Od roku 1992 navštěvoval Českou republiku, v roce 1993 své kresby a obrazy prezentoval v Poštovním muzeu v Praze – na své první výstavě v České republice po odchodu do Švýcarska. K výstavě navrhl rovněž příležitostné poštovní razítko a přítisk na propagační dopisnici. Průřez tvorbou Tomáše Vosolsobě následně představila řada českých muzeí a galerií.

Návrat do České republiky[editovat | editovat zdroj]

V roce 2000 se vrátil do České republiky natrvalo a usadil se spolu se svou ženou Ritou ve středočeských Velvarech. Věnoval se uspořádávání a prezentaci své celoživotní tvorby. Jeho díla se objevila v rámci samostatných nebo skupinových výstav v řadě českých muzeí a galerií. Na začátku roku 2011 Tomáš Vosolsobě zemřel ve věku nedožitých 74 let a byl pochován na hřbitově ve Velvarech. Roku 2012 vyšla platná poštovní známka s motivem jeho kresby.

Zastoupení děl v galeriích a institucích[editovat | editovat zdroj]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • heslo Vosolsobě Tomáš, in: Alena Malá (ed.), Slovník českých a slovenských výtvarných umělců 1950–2009. Vil–Vz, Ostrava 2009, s. 228–229. ISBN 978-80-86171-33-3
  • heslo Vosolsobe Tomas, in: Karl Jost et al., Künstlerverzeichnis der Schweiz 1980–1990, Frauenfeld 1991, s. 464. ISBN 3-7193-1045-0

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]