Tomáš Kraus (právník)
| JUDr. Tomáš Kraus | |
|---|---|
.jpg) | |
| Rodné jméno | Tomáš Kraus |
| Narození | 19. března 1954 (70 let) Praha  Československo |
| Etnikum | Čech |
| Alma mater | Právnická fakulta Univerzity Karlovy |
| Povolání | právník |
| Titul | JUDr. |
| Nábož. vyznání | judaismus |
| Choť | Zuzana Krausová |
| Děti | David, Noemi, Daniel |
| Rodiče | František R. Kraus |
| Příbuzní | Ronald Kraus (sourozenec) |
| Funkce | tajemník (Federace židovských obcí v České republice; od 1991) |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Tomáš Kraus (* 19. března 1954 Praha) je ředitel Institutu Terezínské iniciativy a zástupcem Amerického židovského výboru (American Jewish Committee) pro ČR. V letech 1991–2022 byl tajemníkem Federace židovských obcí v ČR. V této funkci vybudoval novou infrastrukturu celé organizace. Zabýval se otázkami restitucí židovského majetku a odškodnění obětí holocaustu, a to jak na vnitropolitické,[1] tak na mezinárodní úrovni. Po pádu komunistického režimu se významnou měrou podílel na revitalizaci české židovské komunity a jejího odkazu jako jedna z jejích předních osobností.
Život[editovat | editovat zdroj]
Narodil se roku 1954 v Praze rodičům přeživším holokaust.[2] Od mládí se angažuje v pražské židovské obci. Jeho otcem byl český novinář, spisovatel a člen protinacistického odboje František R. Kraus.
V době středoškolského studia se Kraus věnoval práci v kulturním životě Prahy, působil zejména v Jazzové sekci Svazu hudebníků. Zajišťoval produkci hudebních festivalů (kupříkladu Pražských jazzových dnů) a přispíval články a recenzemi do Jazz Bulletinu a dalších časopisů (kupříkladu kniha o Johnu Lennonovi[3]). V letech 1975–1979 studoval Právnickou fakultu Univerzity Karlovy v Praze.
Po promoci pracoval v zahraničním oddělení podniku Supraphon, od roku 1984 jako vedoucí oddělení Music Video. V roce 1985 přešel do společnosti ART CENTRUM, kde nejprve spolupracoval na projektu EXPO 86. Později působil jako asistent generálního ředitele, a nakonec coby vedoucí obchodního oddělení zabývajícího se audiovizuálními prezentacemi, reklamou, výstavami a architekturou.
V rámci tzv. Akce Pavouk, což byl krycí název pro sledování židovského obyvatelstva v ČSSR složkami StB v období normalizace a jejímž cílem bylo omezení židovského náboženského a kulturního života za pomoci policejní šikany, zastrašování a represe,[4] se od roku 1977 ve složkách objevuje i Kraus, jehož StB evidovala v archivu bezpečnostních složek jakožto agenta pod krycím jménem Němec. V listopadu 1988 však byla spolupráce díky jeho pasívní rezistenci ukončena a jeho svazek byl archivován.[5]
V letech 1991–2022 vykonával funkci tajemníka Federace židovských obcí, kde se významně zasadil o navrácení konfiskovaného židovského majetku v období nacismu i komunismu.[6][7][8]
Je emeritním viceprezidentem Světového a Evropského židovského kongresu. Založil Centrum pro dokumentaci majetkových převodů kulturních statků obětí II. světové války, kde je předsedou správní rady, Aktivně se podílel také na vzniku Česko-německé deklarace a je zakladatelem a dlouholetým členem Diskusního fóra Česko-německého fondu budoucnosti.
Vyučoval židovská studia a historii holocaustu v českých pobočkách New York University, Western Michigan University a dalších.
- zakladatel Evropského institutu odkazu šoa (do r. 2017), předseda dozorčí rady;
- Společnost křesťanů a židů, předseda a místopředseda;
- předseda Garanční rady Památníku ticha, předseda Dozorčí rady Památníku Šoa (Bubny);
- člen Mezinárodní rady Státního muzea Auschwitz
- další spolková činnost: Společnost židovské kultury, B' nai B' rith Renaissance, zakladatel a dlouholetý prezident; Česká rada pro oběti nacismu (do 2009); Společnost Franze Kafky, viceprezident; Institut terezínských skladatelů, zakladatel; iniciátor projektu Musica Non Grata (Státní opera)
Je zároveň publicistou, přispíval články a recenzemi do hudebních časopisů, je kmenovým autorem měsíčníku Federace židovských obcí Roš Chodeš a je pravidelným hostem publicistických pořadů Českého rozhlasu a dalších rozhlasových a televizních stanic. Pravidelně se vyjadřuje do médií v otázkách židovské identity, antisemitismu či Izraele.
Jeho starším bratrem byl český textař a producent Ronald Kraus a vzdáleným příbuzným Moric Kraus.
Reference[editovat | editovat zdroj]
- ↑ KRAUS, Tomáš. The issue of restitution in the Czech Republic [online]. Středoevropská univerzita [cit. 2009-07-21]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2011-09-24. (anglicky)
- ↑ tomáš kraus | Centropa. www.centropa.org [online]. [cit. 2024-01-17]. Dostupné online.
- ↑ KRAUS, Tomáš a ŠONKA, Lubor. John Ono Lennon. [Praha]: Jazzová sekce SH, 1981. 56 stran, obrazová příloha Jazz Petit; číslo 6.
- ↑ 1/40 Akce Pavouk - Tajné akce StB | Česká televize. [s.l.]: [s.n.] Dostupné online.
- ↑ Jmenné evidence – Archiv bezpečnostních složek. www.abscr.cz [online]. [cit. 2021-01-14]. Dostupné online.
- ↑ Jak se vrací arizovaný majetek | Holocaust. www.holocaust.cz [online]. [cit. 2024-01-17]. Dostupné online.
- ↑ Přepis: Jak to vidí Tomáš Kraus – 21. března 2019. Dvojka [online]. 2019-03-21 [cit. 2024-01-17]. Dostupné online.
- ↑ "Nejde o majetek, ale morálku." Židé vnímají restituce jako kompromis. TÝDEN.cz [online]. 2012-07-14 [cit. 2024-01-17]. Dostupné online.
Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Tomáš Kraus na Wikimedia Commons 
Osoba Tomáš Kraus ve Wikicitátech- Paměť národa: JUDr. Tomáš Kraus
