Tolice dětelová

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Jak číst taxoboxTolice dětelová
alternativní popis obrázku chybí
Tolice dětelová (Medicago lupulina)
Vědecká klasifikace
Říše rostliny (Plantae)
Podříše cévnaté rostliny (Tracheobionta)
Oddělení krytosemenné (Magnoliophyta)
Třída vyšší dvouděložné (Rosopsida)
Řád bobotvaré (Fabales)
Čeleď bobovité (Fabaceae)
Rod tolice (Medicago)
Binomické jméno
Medicago lupulina
L., 1753
Synonyma
  • tolice jetelová
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Zobrazení tolice dětelové

Tolice dětelová (Medicago lupulina) je nižší, hustě větvená, drobnými žlutými květenstvími kvetoucí jetelovina, jeden z více než deseti druhů rodu tolice vyrůstajích v české přírodě. Svým vzrůstem patří mezi nimi k nejmenším.[1]

Rozšíření[editovat | editovat zdroj]

Původní areál je rozsáhlý, zaujímá převážnou část mírného pásu Eurasie. Sahá od Britských ostrovů, Francie a Španělska na západě až po Koreu a Tchaj-wan ve východní Asii, na jihu po severní Afriku a dále přes Jihozápadní Asii, Kavkaz, Arabský poloostrov po střední Čínu a severní Indii a Pákistán. Druhotně byla jako výživná pícnina, nenáročná na přírodní podmínky, rozšířena i do oblastí s mírným klimatem v Jižní Africe, Severní a Jižní Americe, Austrálii i na Novém Zélandu.

České republice je tento autochtonní druh hojný na celém území. Roste planě od nížin do podhůří a současně bývá na polích pěstován ve směsích s travinami jako krmivo.[2][3]

Ekologie[editovat | editovat zdroj]

Roste na suchých, teplých místech s dostatkem slunečního svitu ve většině travních porostů, na sečených loukách, pastvinách, úhorech, v zahradách, po okrajích cest, polí, v lesních lemech, na rumištích, rozličných náspech a jinde. Hluboko sahajícím kořenům vděčí za odolnost proti suchu, při dlouhodobém však zpomaluje růst. Je rostlinou krátkověkou, planě rostoucí rostliny se na stanovištích úspěšně obnovují ze semen a působí dojmem vytrvalých rostlin.[1][2][4][5]

Popis[editovat | editovat zdroj]

Postupně kvetoucí květenství

Tolice dětelová je dvouletá až krátce vytrvalá bylina s poléhavou nebo vystoupavou, od báze silně větvenou lodyhou dlouhou 10 až 60 cm. Lodyha je tupě hranatá a pokrytá jednoduchými i žláznatými chlupy a vyrůstá z tlustého, kuželovitého, až 60 cm hluboko sahajícího kořene s rozvětvenou hlavou. Listy lodyhy jsou trojčetné a mají řapíky, které jsou u spodních listů dlouhé až 8 cm a směrem ke konci lodyhy se silně zkracují. Obvejčité lístky bývají velké 6 až 18 × 3 až 12 mm, oba krajní jsou téměř přisedlé a střední má asi 2 mm dlouhý řapíček. Lístky bývají u báze po obvodě hladké a na konci jemně zubaté, na vrcholu v malé prohlubni vyrůstá drobná špička, oboustranně jsou tmavě zelené a porostlé přitisklými chloupky. Kopinaté palisty jsou vejčité, průměrně asi 1 cm dlouhé a na vrcholu zašpičatělé.

Květenství je zkrácený hrozen, někdy bývá považované za hlávku. Je velké asi 0,5 cm a vytvořené 10 až 40 žlutými květy. Chlupatá, až 5 cm dlouhá stopka květenství vyrůstá z úžlabí listu. Květy na krátkých stopkách mají zelený, zvonkovitý, asi 2 mm velký kalich s pěti kopinatými zuby. Jasně žlutá koruna, asi 3 mm dlouhá, má lístky vespod srostlé, pavézu obvejčitou, křídla kratší než pavézu a člunek kratší než křídla. V květu je deset dvoubratrých tyčinek (9 + 1). Pestík je vytvořen z jednoho plodolistu, vejčitý semeník s tenkou čnělkou je přisedlý. Květenství vyrůstají a kvetou postupně od května do října. Květy opyluje hmyz slétající se za pylem a nektarem. Ploidie druhu je 2n = 16.

Opylením vzniklé plodenství obsahuje tmavě hnědé plody, což jsou vytrvalým kalichem obalené, asi 2,5 mm dlouhé lusky ledvinovitého až srpkovitého tvaru. Ze strany smáčknutý, těžce pukavý lusk je lysý nebo chlupatý a obsahuje obvykle jedno zelenožluté, vejčité, hladké semeno asi 2 mm dlouhé a 1 mm široké. Hmotnost tisíce semen činí 2 gramy. Rostliny se rozmnožují výhradně semeny.[1][2][4][5][6][7][8]

Význam[editovat | editovat zdroj]

pícninářství je považována za kulturní doplňkový druh, její využití na orné půdě je v současnosti omezeno. Jako krmivo se vysévá na teplých a slunečných místech obvykle ve směsích s jílky, hlavně jílkem vytrvalým a mnohokvětým. Rostlina je bohatá na bílkoviny, má vysokou stravitelnou a lze ji úspěšně využívat při dvou až třech sečích, je vhodná též pro krmení nepřežvýkavců a drůbeže. Její význam byl v minulosti mnohem větší, v současnosti klesá.

Kořeny tolice dětelová navazují symbiotický vztah s hlízkovými bakteriemi. Ty jsou schopné jímat vzdušný dusík a následně ho poskytují rostlině k využití a obohacují jím půdu. Rostlina je také považována za medonosnou, dává včelám a čmelákům hodně pylu a nektaru.[5][7][9]

Galerie[editovat | editovat zdroj]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b c RYBKA, Vlastík. Vlhké louky. Ilustrace Radka Josková Jedličková. Praha: Ottovo nakladatelství, 2014. 550 s. ISBN 978-80-7451-441-8. Kapitola Tolice dětelová, s. 138-139. 
  2. a b c KRÁSA, Petr. BOTANY.cz: Tolice dětelová [online]. O. s. Přírodovědná společnost, BOTANY.cz, rev. 04.09.2007 [cit. 2017-03-29]. Dostupné online. (česky) 
  3. US National Plant Germplasm System: Medicago lupulina [online]. United States Department of Agriculture, Beltsville, MD, USA [cit. 2017-03-29]. Dostupné online. (anglicky) 
  4. a b BERTOVÁ, Lydia. Flóra Slovenska IV/4: Lucerna ďatelinová [online]. VEDA, Vydavateľstvo Slovenskej akadémie vied, Bratislava, SK, 1988 [cit. 2017-03-29]. S. 265-267. Dostupné online. (slovensky) 
  5. a b c KREJČÍ, Petra; ZELENÁ. Systematická botanika: Tolice dětelová [online]. Agronomická fakulta, Mendelova univerzita, Brno, rev. 19.01.2005 [cit. 2017-03-29]. Dostupné online. (česky) 
  6. NOVOTNÁ, Romana; KOBES, Milan. Jeteloviny: Tolice dětelová [online]. Zemědělská fakulta, Jihočeská Univerzita, České Budějovice [cit. 2017-03-29]. Dostupné online. (česky) 
  7. a b FUKSA, Pavel et al. Multimediální výuková databáze: Tolice dětelová [online]. Česká zemědělská univerzita, Fakulta agrobiologie, KPT, Praha-Suchdol [cit. 2017-03-29]. Dostupné online. (česky) 
  8. LI, Shugang; XU, Langran; CHEN, Dezhao et al. Flora of China: Medicago lupulina [online]. Missouri Botanical Garden, St. Louis, MO & Harvard University Herbaria, Cambridge, MA, USA [cit. 2017-03-29]. Dostupné online. (anglicky) 
  9. Prairie Wildflowers of Illinois: Medicago lupulina [online]. Illinois Wildflowers, John Hilty, USA [cit. 2017-03-29]. Dostupné online. (anglicky) 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]