Tokajícká tragédie

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Památník „Návrat do vypálené obce“ stojící na hřbitově v Tokajíku.

Tokajícká tragédie nebo masakr v Tokajíku byl masakr, který se odehrál 19. a 20. listopadu 1944 v katastrálním území obce Tokajík na Slovensku jako odvetná akce německých jednotek za pomoc místního obyvatelstva partyzánům. 19. listopadu nejprve příslušníci německých jednotek soustředili muže z obce u místního kostela a odvedli je severně od obce, kde je postříleli. Zahynulo 32 mužů, 2 raněným se náhodou podařilo masakr přežít. Následujícího dne (20. listopadu) nacisté obec vypálili a vydrancovali, ženy a děti rozehnali.

Předehra

Obec Tokajík měla v roce 1940 na začátku války 185 obyvatel.[1] Od léta 1944 místní obyvatelstvo navazovalo styky s partyzány. Obec byla spolu s dalšími 22 obcemi součástí území, na němž působil partyzánský svazek Čapajev, konkrétně oddíl Za vlasť, jemuž velel sovětský důstojník Roman Stěpanovič Strelcov, ale i jednotky Požarskij a Majorov. Obyvatelé obce poskytovali partyzánům zásoby i zpravodajské informace. V říjnu 1944 Němci v obci ubytovali několik desítek zajatých sovětských vojáků. Partyzáni pod velením Rudolfa Jánošíka v obci přepadli německé hlídky a zajatce osvobodili. Na podzim 1944 se boje mezi partyzány a německými vojsky vyostřily a partyzáni, čelící tlaku německých jednotek, byli od poloviny listopadu nuceni ustoupit, nebo se probíjet k sovětským vojskům 4. ukrajinského frontu, která již v té době dosáhla Medzilaborců.

Odvetná akce

Pacifikací obce Tokajík byla pověřena jednotka Kommando ZbV 27 (ZbV – německy zkráceně zur besonderen Verwendung – „pro zvláštní účel“), spadající pod Einsatzgruppe H.[2] V noci z 18. na 19. listopadu 1944 německé jednotky o síle asi 200 mužů pod vedením oberfeldwebla Kumanna obklíčily obec a v neděli ráno sestoupily z lesů do vesnice. Následně začaly prohledávat jednotlivé domy a zatýkat muže, které spoutaly a shromáždily v zahradě u kostela. Následně vydaly rozkaz, aby jim jejich příbuzní zajistili teplé oblečení a stravu na 3 dny. Kolem jedenácté hodiny muži v trojstupech v doprovodu německých vojáků odešli směrem na sever údolím potoka. Muži kráčeli v přesvědčení, že je německé jednotky vedou na polní práce při budování zákopů.[3]

Asi 1 km od obce je velitel německé jednotky zastavil a přikázal přečíst rozsudek, který je za pomoc partyzánům odsuzoval k trestu smrti, jenž měl být vykonán okamžitě. Nacistická jednotka následně spustila palbu. Někteří ze zajištěných mužů se při tom pokusili o útěk, ale prakticky všichni byli zkoseni palbou. Ti, kteří nadále jevili známky života, byli zastřeleni ranou z pistole. Dva ranění muži zůstali na živu, protože oba byli v bezvědomí a probrali se až po odchodu německých vojáků. Byli to Andrej Stropkovský a Michal Medvedz, který ležel pod tělem svého mrtvého bratra. Poté, co se probrali, vzali potraviny, které zůstaly na místě masakru, a 10 dní se ukrývali v blízkém lese.[3]

Následujícího dne Němci rozehnali starce, ženy a děti z obce, tu pak vydrancovali a vypálili. Shořelo 27 domů a 28 hospodářských budov. Zůstal stát pouze místní kostel a jeden poškozený dům.[4]

Mrtvá těla postřílených mužů ležela na místě masakru severně od obce až do 12. prosince 1944.

Další odvetné akce

Vypálení Tokajíku bylo součástí širšího plánu boje proti partyzánům. Téhož dne byla v okrese Stropkov vypálena i obec Veľká Domaša. 21. listopadu stejný osud postihl Jakušovce, Kolbovce, Vojtovce a Soľník. Následujícího dne lehly popelem Turany a Potočky. 24. listopadu nacisté vypálili i obec Korunková a 28. listopadu Brusnici.[4]

Tokajík po vypálení

28. listopadu 1944 obec osvobodila sovětská vojska 4. ukrajinského frontu. 12. prosince byli s pomocí obyvatel sousední obce zastřelení muži pohřbeni do masového hrobu v místě jejich popravy. Po návratu obyvatel obce byla těla exhumována a 4. dubna 1945 pohřbena na místním hřbitově do samostatných hrobů.[3]

Pozůstalí obyvatelé žili ve skromných podmínkách až do roku 1946, kdy stát přispěl na obnovu obce.

Památník

V roce 1959 byl na místě masakru odhalen kamenný obelisk a na místním hřbitově památník. Jeho autorem je František Gibala. V roce 1969 byla v obci instalována pamětní místnost.[1] Později zde bylo založeno i muzeum, které bylo ale v roce 1995 přesunuto do Svidníku.[5] Po rekonstrukci začalo muzeum fungovat v květnu 2009.

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Tokajícka tragédia na slovenské Wikipedii.

  1. a b Žišková-Moroňová, K. a kolektív: Dejiny Slovenského národného povstania 1944 - 5. svazek. Bratislava, Nakladateľstvo Pravda 1985, s. 561
  2. Lacko, M.: Slovenské národné povstanie 1944. Bratislava, Slovart, 2008, s. 174-175
  3. a b c Gojdič, P.: Tokajík varuje! Bojovník, 55, 1, 2009, s. 5
  4. a b Halaj, D. a kolektív: Fašistické represálie na Slovensku. Obzor, Bratislava, 1990, 150 s.
  5. PASTIRČÁK, F. Pred 60 rokmi Tokajík ľahol popolom [online]. korzar.sme.sk, 22.06.2004 [cit. 2014-03-24]. Dostupné online. (slovensky) 

Související články