Titi Orbignův
 Titi Orbignův | |
|---|---|
_duetting.jpg) Pár titiů Orbignových | |
| Stupeň ohrožení podle IUCN | |
 málo dotčený[1] | |
| Vědecká klasifikace | |
| Říše | živočichové (Animalia) |
| Kmen | strunatci (Chordata) |
| Podkmen | obratlovci (Vertebrata) |
| Nadtřída | čtyřnožci (Tetrapoda) |
| Třída | savci (Mammalia) |
| Nadřád | placentálové (Placentalia) |
| Řád | primáti (Primates) |
| Podřád | Haplorhini |
| Infrařád | opice (Simiiformes) |
| Oddělení | ploskonosí (Platyrrhini) |
| Čeleď | chvostanovití (Pitheciidae) |
| Rod | titi (Callicebus) |
| Binomické jméno | |
| Callicebus donacophilus (d'Orbigny, 1836) | |
 Rozšíření titiho Orbingova (hnědě) | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Titi Orbignův (Plecturocebus donacophilus) je ploskonosá opice patřící mezi chvostanovití (Pitheciidae) a do rodu titi (Plecturocebus). Je druhem neotropické oblasti, obývá Bolívii a Brazílii. Jedná se o středně velkou opici. Dle Mezinárodního svazu ochrany přírody se řadí mezi málo dotčené druhy.
Výskyt[editovat | editovat zdroj]
Titi Orbignův je druhem neotropické oblasti, vyskytuje se v Bolívii a Brazílii. V Bolívii obývá především východní část země, tj. horní povodí řek Mamoré a Río Grande, areál výskytu se dále táhne severně do Brazílie, a to zřejmě až po Mato Grosso a Rondôniu. Druh galeriových lesů a podobných lesních oblastí poblíž bažinatých pastvin a podobných otevřených oblastí.[2]
Popis[editovat | editovat zdroj]
Titi Orbignův je středně velký druh opice, samci měří zhruba 31,1 cm, samice 34 cm; u tohoto druhu není výrazný pohlavní dimorfismus. Tělesná hmotnost se pohybuje od 800 do 1 200 gramů, přičemž samice bývají o něco lehčí. Ocas tohoto druhu je obvykle delší než hlava a tělo. Není chápavý. Dlouhé jsou rovněž zadní končetiny. Hustá srst má šedé-aguti až oranžové-aguti zbarvení, s oranžovým břichem a bílými ušními chomáčky.[3][4] Celkový zubní vzorec činí 2.1.3.3/2.1.3.3, jako u všech titiů
Chování[editovat | editovat zdroj]
Titi Orbignův je opice žijící v malých skupinkách o dvou až sedmi jedincích. Aktivní je od rozbřesku až po soumrak, aktivita také záleží na dostupnosti potravy; pokud je jí v teplejších měsících dostatek, probouzejí se opice i dříve. Ze svých 11,5 hodin aktivity vynakládají hledání potravy 2,7 h. Přesné složení jídelníčku tohoto druhu nebylo nikdy důkladně zkoumáno, ale zdá se, že jde o všežravce se zaměřením zvláště na ovoce; to tvoří až 70 % jeho stravy. Živí se však také listím (které tvoří důležitou část potravy v období sucha) či drobnými bezobratlými, jako jsou pavouci, motýli a mravencovití, přičemž dovedou některý hmyz polapit i v letu, pokud se k nim přiblíží dostatečně blízko. Během dne se pohybují především v nižších patrech lesa, avšak při cestování na delší vzdálenosti využívají vrcholky stromů, někdy rovněž chodí po zemi. Titiové spí na stromech ve výšce asi 15 m, odpočívají však i během dne. To obyčejně sedí namačkaní k sobě a s navzájem spletenými ocasy.
Teritorium tohoto druhu je malé a dosahuje rozlohy 0,005 až 0,14 km2. Přestože tlupu obvykle vede jeden samec, nepanuje v ní žádná hierarchie. Své území tato opice sdílí i s jinými opicemi, jako jsou někteří kosmani, kotulové, chápanovití, malpovití a mirikinovití.
Komunikace[editovat | editovat zdroj]
U tohoto druhu je známo mnoho různých volání, která lze však obecně rozdělit do dvou skupin. Vysoké zvuky titiové vydávají v konfliktních situacích, nebo pokud jsou rozrušeni. Hlasité a hluboké volání, slyšitelné na dlouhou vzdálenost, opice používají na vymezení svého území, či k udržení vzájemného kontaktu mezi jednotlivými členy tlupy. Titiové si teritorium vymezují brzy po probuzení, přičemž tuto aktivitu vždy zahajují samci. Pokud sousední skupina volání zaslechne, reaguje stejně, z čehož vznikají duety, do kterých se zapojují i samice.[2]
Rozmnožování[editovat | editovat zdroj]
.jpg)
Podobně jako všichni titiové, i tento druh je monogamní, mezi samcem a samicí se vytváří pevné celoživotní pouto. Oba členové páru spolu zůstávají v těsné blízkosti a při odděleni projevují známky úzkosti. Důkaz o síle párového svazku představuje i vzájemná péče, choulení k sobě s propletenými ocasy, vzájemné doteky. U těchto opic panuje žárlivost a samci, nejčastěji v přítomnosti dalších samců, drží pevně své partnerky, aby tím zabránili spáření s jiným samcem. Očekává se, že doba rozmnožování u tohoto druhu nastává na jaře, kdy začíná období dešťů, v zajetí se množí celoročně. Po zhruba 18 týdnech březosti se samici narodí jedno, zřídkakdy dvě mláďata. Samice je obvykle pouze kojí a o jejich nošení a ochranu se starají samci, od prvního měsíce života nejsou v blízkosti matky již téměř vůbec. Mláďata také vykazují větší míru nervozity, pokud není v jejich blízkosti otec, než matka. Pohlavní dospělosti je u tohoto druhu dosaženo u samic okolo 2 let, avšak obvykle se rozmnožují ještě o dva roky později. Dožívají se přibližně 25 let.[2]
Mezi přirozené nepřátele se řadí harpyje krahujová (Morphnus guianensis), orli ozdobní (Spizaetus ornatus), jaguáři (Panthera onca), mláďata zabíjejí rovněž malpy hnědé (Cebus apella).
Ohrožení[editovat | editovat zdroj]
Nebezpečí pro titiho Orbignova představuje především rozvoj zemědělství, kvůli kterému opice přicházejí o přirozené prostředí, zejména pak v příměstských oblastech, jako v blízkosti jihoamerického města Santa Cruz. Titiové však patří k mála primátům, kteří se dovedou zčásti přizpůsobit i životu ve městech, resp. okolí přilehlých venkovských komunit. Na základě rozsáhlého areálu výskytu, přizpůsobivosti a zřejmě relativně stabilní populace je titi Orbignův Mezinárodním svazem ochrany přírody hodnocen jako málo dotčený druh. Mimoto je zapsán na přílohu II Úmluvy o mezinárodním obchodu s ohroženými druhy volně žijících živočichů a rostlin (CITES) a chráněn v Biosférické rezervaci Beni a Národním parku Amboro.[5]
Odkazy[editovat | editovat zdroj]
Reference[editovat | editovat zdroj]
V tomto článku byl použit překlad textu z článku White-eared titi na anglické Wikipedii.
- ↑ Červený seznam IUCN 2022.2. 9. prosince 2022. Dostupné online. [cit. 2023-01-02]
- ↑ a b c VENTURELLI, Nicholas. Callicebus donacophilus (Bolivian titi). Animal Diversity Web [online]. [cit. 2021-09-18]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ FIELD MUSEUM OF NATURAL HISTORY.; HERSHKOVITZ, Philip. Titis, new world monkeys of the genus Callicebus (Cebidae, Platyrrhini) : a preliminary taxonomic review / Philip Hershkovitz.. Chicago, Ill. :: Field Museum of Natural History, Dostupné online. DOI 10.5962/bhl.title.2843.. DOI: 10.5962/bhl.title.2843.
- ↑ https://web.archive.org/web/20120303015631/http://pin.primate.wisc.edu/factsheets/entry/dusky_titi/taxon
- ↑ MOLLINEDO, Jesús Martínez; RÍMOLI, José; BUSS, Gerson. IUCN Red List of Threatened Species: Plecturocebus donacophilus. IUCN Red List of Threatened Species [online]. 2015-01-26 [cit. 2021-09-18]. Dostupné online.
Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Plecturocebus donacophilus na Wikimedia Commons 
Taxon Callicebus donacophilus ve Wikidruzích
