Tisovské rybníky

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Zdroje k infoboxuPřírodní rezervace
Tisovské rybníky
Datum vyhlášení 15. října 1990
Vyhlásil Okresní národní výbor Tachov
Kód ÚSOP 1268
Lokalita Staré Sedliště, Tisová
Výška 477 - 500 m n. m.
Výměra 83,15 ha
Seznam CHÚ v okrese Tachov
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Souřadnice
Tisovské rybníky
Tisovské rybníky
Přírodní rezervace v Česku

Tisovské rybníky jsou přírodní rezervace ev. č. 1268 severovýchodně od obce Staré Sedliště v okrese Tachov. Oblast spravuje Krajský úřad Plzeňského kraje. Vodní soustava Tisovské rybníky byla založena pány ze Švamberka pravděpodobně ve 13. století. Patří k jedné z nejvýznamnějších rybničních soustav v Plzeňském kraji.[1] Rozkládá se na náhorní planině podhůří Českého lesa v nadmořské výšce 470 až 500 metrů jižně a východně od Tisové a Starého Sedliště. Přírodní rezervace zahrnuje několik rybníků, kterými jsou Andělský, Bezděkovský, Borský, Malý a Velký Podveský a Velký Jemnický. Rybníky Borský, Bezděkovský a Andělský leží v přítoku potoka Suchá, zbývající rybníky v prameništní oblasti potoka Tisovka. Celková rozloha PR je 83 ha, přičemž největší plochu zaujímá rybník Borský (cca 25 ha). Na březích rybníků se nacházejí úseky, které tvoří tzv. ochranné pásmo. Převážná část ochranného pásma tvoří zemědělsky využívané plochy. Příkladem mohou býti rozsáhlé zatravněné plochy využívané jako pastviny na březích Velkého a Malého Podveského rybníka.[2]

Rybníky[editovat | editovat zdroj]

  • Andělský (6 ha)
  • Borský (25 ha)
  • Bezděkovský (8 ha)
  • Velký Podveský (8 ha)
  • Malý Podveský (2 ha)
  • Velký Jemnický (20 ha)

Charakteristika rybníků[editovat | editovat zdroj]

Andělský rybník je typický svými plochými břehy, které jsou obklopeny rákosinami a orobincem. Jedná se o mělký rybník, na jehož úsecích směřujících ke středu hladiny vynikají porosty tvořené žabníkem jitrocelovým (Alisma plantagoaquatica). Z ptáků zde můžeme spatřit početná hejna hus velkých (Anser anser), jeřáby popelavé (Grus grus), čírky obecné (Anas crecca), lysky černé (Fulica atra) a v brzkých ranních hodinách i chřástaly vodní (Rallus aquaticus), kteří se nenápadně pohybují v hustém rákosí.

Bezděkovský rybník (také Dlouhý) je již poněkud hlubší a rozsáhlejší. Převažují zde porosty orobince a bahničky jehlovité (Eleocharis acicularis). Na jeho břehu se nachází pruh pravidelně kosených luk, za kterým již následuje orná půda. Hráz rybníka je poměrně dlouhá a je hustě porostlá stromy .

Borský rybník (také Choboty) je největší z této kaskády rybníků. Je poměrně hluboký, v litorálu je porostlý orobincem a skřípincem jezerním (Schoenoplectus lacustris). Nechybí zde ovšem ani ostřice a sítiny. Bentos tvoří velké množství mlžů, převážně škeble rybníčná (Anodonta cygnea), jejíž ulity zde dosahují obdivuhodných velikostí. Při hrázi rybníka se nachází pás kamenů, na kterých je možnost pozorovat pisíky obecné (Actitis hypoleucos). Zároveň se Borský rybník může pyšnit nejvyšší biodiverzitou ptáků ze skupiny bahňáci, mezi kterými dominuje především vodouš bahenní (Tringa glareola), vodouš šedý (Tringa nebularia) a kulík říční (Charadrius dubius).

Velký Podsveský rybník není příliš hluboký a jeho severní břeh je poměrně kolmý. Biodiverzita bylin v litorálu je velmi nízká. Tvoří ji pouze měnší porosty orobince a třtiny rákosovité (Calamagrostis arundinacea). Podél břehů se nacházejí pastviny a nekosené mokřinaté louky.

Malý Podveský rybník je plochou nejmenší ze soustavy rybníků. Je zarostlý orobincem a obklopují jej louky.

Velký Jemnický rybník je plošně větší a hlubší. Při severním břehu je porostlý ostřicemi a třtinou rákosovitou (Calamagrostis arundinacea). Na hrázi rybníka je porost vysokých listnatých stromů, mezi kterými převažuje dub letní (Quercus robur). Z ptáků se zde hojně vyskytuje hohol severní (Bucephala clangula), labuť velká (Cygnus olor), kachna divoká (Anas platyrhynchos) a čírka obecná (Anas crecca).[2]

Předmět ochrany[editovat | editovat zdroj]

Hlavním předmětem ochrany je v případě Tisovských rybníků nejen soustava rybničních a přilehlých mokřadních ekosystémů, ale především vodní ptactvo. V současné době je však stav rybníků v nepříliš pozitivním stavu, tudíž kvantita i kvalita vodních ptáků vysoce ubývá. Negativním faktorem je především vysoké množství chovaných ryb, jejichž výskyt snižuje potravní zdroje pro ptáky. Dalším problémem je nedostatečné množství prostorů možných k hnízdění. Před několika lety došlo ke zregenerování porostů orobince, jehož odumřelé zbytky zahušťují trvalé porosty. Ty jsou pak nevhodné pro stavbu hnízd mnohým vodním ptákům (lysky, potápky,...). V dřívějších dobách bylo pro ptáky také velkým nebezpečím nedostatečné napouštění rybníků na jaře. Dnes už se však rybníky letní a to přináší vyšší biodiverzitu např. skupiny bahňáků. Ovšem krom bekasiny otavní (Gallinago gallinago) zatím nebylo prokázáno hnízdění žádného z nich. Vzhledem k tomu, že na okolních rybnících (např. Pískový rybník) je povolen chov a následný lov uměle odchovaných kachen, bylo velmi dobrou zprávou, když se založením přírodní rezervace byl chov zakázán.[2]

Fauna[editovat | editovat zdroj]

Kopřivka obecná (Anas strepera)

Ornitologie[editovat | editovat zdroj]

V rezervaci bylo zjištěno více než 150 druhů ptáků, z nichž 18 zde pravidelně hnízdí. Z vodního ptactva patří k vzácnějším ostralka štíhlá (Anas acuta) a potápka černokrká (Podiceps nigricollis), jejichž jarní výskyt naznačuje stále patřičnou možnost návratu do PR. Dále se pravidelně vyskytují druhy jako husa velká (Anser anser), hohol severní (Bucephala clangula), lžíčák pestrý (Anas clypeata), kopřivka obecná (Anas strepera), polák chocholačka (Aythya fuligula), polák velký (Aythya ferina), potápka roháč (Podiceps cristatus), volavka bílá (Ardea alba), husice nilská (Alopochen aegyptiaca), husice liščí (Tadorna tadorna), racek chechtavý (Chroicocephalus ridibundus), slípka zelenonohá (Gallinula chloropus), lyska černá (Fulica atra), kachna divoká (Anas platyrhynchos), čírka modrá (Anas querquedula), čírka obecná (Anas crecca), potápka malá (Tachybaptus ruficollis) a řada dalších. Na jarním či podzimním tahu je možnost se zde setkat také s řadou ptáků ze skupiny bahňáci. Z nich tvoří největší počty vodouš bahenní (Tringa glareola), vodouš šedý (Tringa nebularia), čejka chocholatá (Vanellus vanellus), kulík zlatý (Pluvialis apricaria), jespák obecný (Calidris alpina), vodouš kropenatý (Tringa ochropus), vodouš tmavý (Tringa erythropus), kulík říční (Charadrius dubius), pisík obecný (Actitis hypoleucos), jespák bojovný (Philomachus pugnax) a mimořádně i kulík bledý (Pluvialis squatarola).

V rákosinách na okrajích rybníků byl potvrzen hnízdní výskyt slavíka modráčka středovevropského (Luscinia svecica), chřástala vodního (Rallus aquaticus), strnada rákosního (Emberiza schoeniclus), bekasiny otavní (Gallinago gallinago) a jeřába popelavého (Grus grus). Z pěvců je v okolí nejvíce zastoupen budníček menší (Phylloscopus collybita), budníček větší (Phylloscopus trochilus), bramborníček hnědý (Saxicola rubetra) a sýkora koňadra (Parus major). K dutinovým hnízdičům patří strakapoud velký (Dendrocopos major) a žluna zelená (Picus viridis).[2][3]

Ropucha obecná (Bufo bufo)

Batrachologie, ichtyologie, mammalogie a herpetologie[editovat | editovat zdroj]

Předmětem zájmu nejsou pouze ptáci, ale i například obojživelníci a plazi. V rezervaci se vyskytuje především ropucha obecná (Bufo bufo) a 3 druhy skokanů, které se zde rozmnožují. Patří mezi ně skokan zelený (Pelophylax kl. esculentus), skokan krátkonohý (Pelophylax lessonae) a skokan ostronosý (Rana arvalis). Z plazů se zde můžeme setkat pouze s užovkou obojkovou (Natrix natrix).

V rezervaci žije mimo jiné několik desítek jedinců ohrožené ryby slunky obecné (Leucaspius delineatus).

Ze savců stojí za zmíňku především myška drobná (Micromys minutus), rejsec černý (Neomys anomalus) a hraboš mokřadní (Microtus agrestis).[2][3]

Flóra[editovat | editovat zdroj]

V rezervaci je potvrzen výskyt několika druhů vyšších rostlin, mezi kterými se nachází i silně ohrožená rostlina kosatec sibiřský (Iris sibirica) či ohrožený hořec hořepník (Gentiana pneumonanthe). Mezi nejčastější rostliny patří rostliny vodní, kterými jsou orobinec širokolistý (Typha latifolia), rákos obecný (Phragmites australis), žabník jitrocelový (Alisma plantago-aquatica) či bahnička mokřadní (Eleocharis palustris). Podél hrází rybníků se nachází velké množství dubů letních (Quercus robur) a dubů zimních (Quercus petraea). Z keřů převládá střemcha obecná (Prunus padus).[2]

Střemcha obecná (Prunus padus)

Turismus[editovat | editovat zdroj]

Soustava rybníků je volně přístupná. Rybníky se nacházejí podél cest směřujících směrem od Stříbra k Tachovu. Koupání v rybnících není z důvodu znečištění vody doporučováno. Vhodnou dobou pro návštěvu je jaro, kdy se na hladinách rybníků pohybuje velké množství kachen a v okolí kvetou byliny a keře.

Obrázky[editovat | editovat zdroj]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Kudy z nudy - PR Tisovské rybníky [online]. Rev. 2018-11-14 [cit. 2018-11-12]. Dostupné online. 
  2. a b c d e f Plán péče o přírodní rezervaci Tisovské rybníky na období 2015–2024 [online]. [cit. 2018-11-12]. Dostupné online. 
  3. a b PR Tisovské rybníky [online]. Tisová: Obec Tisová [cit. 2018-11-12]. Dostupné online. 

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]