Timón z Fleiuntu

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Timón z Fleiuntu
Idealizovaná podoba Timóna na rytině ze 17. století
Idealizovaná podoba Timóna na rytině ze 17. století
Narození 320 př. n. l.
Phlius
Úmrtí 230 př. n. l. (ve věku 89–90 let)
Athény
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Timón z Fleiuntu (taktéž Timón z Fliúntu), (Τίμων ὁ Φλιάσιος) byl řecký filozof helénistického období. Hlásil se ke skepticismu, byl žákem Pyrrhóna z Élidy, na kterého narazil při Pyrrhónově přednášce o lidské nevědomosti. Ta Timóna ohromila natolik, že s Pyrrhónem již zůstal.[1]

Narodil se okolo roku 320 př. n. l. v městečku Fleius (leželo severovýchodě Peloponésu).[1] Pocházel z chudých poměrů, živil se jako profesionální tanečník a divadelník. Díky tomu měl možnost procestoval velkou část antického světa, což ho dovedlo i ke studiu lékařství. Teprve po čtyřicítce se usadil v Athénách, kde působil jako skeptický filosof a rétor. Stal se velice váženým člověkem a získal nemalé bohatství. Timón z Fleiuntu se dožil vysokého věku, zhruba devadesáti let. Uvádí se, že ve stáří přišel o oko, což odbýval žertem, že aspoň vypadá jako Kyklop. Žil dlouho v Élidě, kde se oženil a zplodil dva syny. Starší syn – Xanthus – byl známým lékařem.[1] Mezi jeho žáky byl významný astronom Aratus. Timónovy verše často citují ve svém díle doxografové Sotion a Sextus Empiricus. Pozdější autoři však nejsou příliš věrohodní, protože ho často zaměňovali se známým misantropem Timónem Athénským. Timón nenašel žádného nástupce a tak s jeho smrtí zaniká i jeho filosofická škola.[1]

Pro jeho názory byla typická nedůvěra k autoritativně hlásaným pravdám a od života odtrženým teoriím. Nebyl však pouze skeptik, v oblibě měl také ironii a sarkasmus. taktéž byl známým pijanem vína.[1]

Dílo[editovat | editovat zdroj]

Podle Díogena Laertia byl velmi plodným autorem a úspěšným dramatikem, ale z jeho díla se zachovaly jen zlomky. Napsal kolem třiceti komedií a šedesáti tragédií.[1] Nejvýznamnější je rozsáhlá satirická báseň Silloi (Posměšky), psaná v hexametrech napodobujících Homérův styl. Timón v ní líčí tragikomickou „bitvu filozofů“, ironizuje výroky významných myslitelů od Xenofana po své současníky a dovádí jejich učení ad absurdum. Často napadal Arkesiláa z Pitany, avšak po jeho smrti napsal text pln uznání s názvem "Arkesiláova pohřební hostina". Napsal také spis O smyslovém vnímání (periaistheseos), spis Proti fyzikům (pros tús fysikúsú) a dialog Pythón (z toho se dochovalo jen několik veršů).[1]

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Anna Świderková: Tvář helénistického světa. Panorama, Praha 1983. S. 66-68

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b c d e f g HORYNA, Břetislav. Filosofie skepse. Ostrava: 1, 2008. ISBN 9788071822684. S. 31-32. 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]