Tichá pomoc

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání

Tichá pomoc (německy Die Stille Hilfe für Kriegsgefangene und Internierte; Tichá pomoc pro válečné zajatce a internované osoby) je organizace, která pomáhá zatčeným, souzeným a hledaným osobám z bývalých řad SS. Tuto organizaci zřídila Helena Elizabeth von Isenburg, manželka Wilhelma von Isenburg a Büdingen, v roce 1951.

Své aktivity započala již v roce 1946, jakožto tajná skupina pomáhající bývalým nacistům (např. Adolf Eichmann, Johann von Leers, Walter Rauff nebo Josef Mengele) v útěku do zemí Jižní Ameriky. O pět let byla oficiálně zaregistrována pod název Tichá pomoc jako humanitární organizace. Poté již mohla výrazněji pomoci např. při soudních procesech na právní náklady, zdravotní péči apod.

Činnost organizace aktivně podporovala neschválená strana DTSNP, která je známa svou minulostí a vlivem na Západní Berlín a hlavně Gudrun Burwitzová, poslední žijící dcera Heinricha Himmlera.[1]

Od roku 2012 se Tichá pomoc veřejně neprojevuje. Výraz Stille Hilfe je v němčině používán v obrazném smyslu pro podporu (finanční) přívrženců národně socialistických ideologií a popíračů holokaustu.

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Stille Hilfe für Kriegsgefangene und Internierte na německé Wikipedii.

  1. Blonďatá princezna Třetí říše dodnes pomáhá nacistickým zločincům

Související články[editovat | editovat zdroj]