Thylacoleo carnifex

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Jak číst taxoboxThylacoleo carnifex
Stratigrafický výskyt: Pleistocén
alternativní popis obrázku chybí
Rekonstrukce
Vědecká klasifikace
Říše živočichové (Animalia)
Kmen strunatci (Chordata)
Podkmen obratlovci (Vertebrata)
Třída savci (Mammalia)
Nadřád vačnatci (Marsupialia)
Řád dvojitozubci (Diprotodontia)
Čeleď Thylacoleonidae
Rod Thylacoleo
Binomické jméno
Thylacoleo carnifex
(Owen, 1859)
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Thylacoleo carnifex, zvaný „vačnatý lev“, je vyhynulý druh dravého vačnatce, představitel australské megafauny. Většina nálezů pochází z oblasti Nullarboru, kde byly fosilie dobře konzervovány suchým podnebím: nejstarší jsou z doby před 1 600 000 lety a stáří nejmladších se odhaduje na 46 000 let. Na zánik druhu měl pravděpodobně rozhodující vliv příchod prvních lidí na australský kontinent, který vedl k odlesňování krajiny i k poklesu populací lovné zvěře: o tom, že se domorodci s vačnatými lvy setkali, svědčí skalní rytiny s vyobrazením tohoto zvířete, objevené v severozápadní Austrálii.[1] Tento druh poprvé popsal Richard Owen na základě částí lebky. Sám jej označil za jednoho z „nejsilnějších a nejničivějších predátorů”.[2]

Způsob života[editovat | editovat zdroj]

Thylacoleo carnifex měl postavení vrcholového predátora, s délkou těla okolo 1,5 metru, výškou v kohoutku 75 cm a váhou 100–160 kg byl největším masožravým vačnatcem v Austrálii. Měl zatažitelné drápy (jako jediný známý vačnatec) a prodloužené, až šesticentimetrové třenové zuby, jeho čelisti dokázaly vyvinout stisk, který byl silou srovnatelný se stiskem dvojnásobně většího lva. Na rozdíl od recentních šelem používal při zabíjení kořisti převážně trháky, špičáky se vyvinuly drobné, velké měl potom naopak řezáky, díky kterým mohl částečně připomínat nějakého hlodavce.[2] Podle tohoto stylu lovu tvořili jeho kořist převážně větší živočichové, jako byl Diprotodon nebo Protemnodon.[3] Podle robustní stavby těla nebyl příliš rychlým běžcem, dokázal však možná šplhat po stromech. Podobně jako současní levharti si možná své úlovky vynášel do korun stromů nebo do jeskyní.[2] Protože paleontologové často nalezli pohromadě kostry jedinců různého stáří, předpokládá se, že vačnatý lev žil rodinným životem. Osudnou se tomuto druhu zřejmě stala změna klimatu.[4]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Josef Querelle: Rytina v australské jeskyni znázorňuje vyhynulého vačnatého lva. 21.století, 18. 5. 2009
  2. a b c PIPER, R. Extinct Animals - An Encyclopedia of Species That Have Disappeared during Human History. Connecticut; London: GREENWOOD PRESS, 2009. Dostupné online. ISBN 978-0-313-34987-4. S. 139-142. (anglicky) 
  3. Jan Robovský: Byl „vačnatý lev“ masožravý? Vesmír 11/2008
  4. Archivovaná kopie. infosurhoy.com [online]. [cit. 2018-10-22]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2018-10-22. 

Literatura[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]