Théodore Géricault
| Théodore Géricault | |
|---|---|
 | |
| Rodné jméno | Jean-Louis André Théodore Géricault |
| Narození | 26. září 1791 Rouen |
| Úmrtí | 26. ledna 1824 (ve věku 32 let) Paříž |
| Příčina úmrtí | osteoartikulární tuberkulóza |
| Místo pohřbení | Hřbitov Père-Lachaise (od 1828; 48°51′39″ s. š., 2°23′34″ v. d.) Grave of Théodore Géricault |
| Bydliště | Rouen |
| Alma mater | Národní vysoká škola krásných umění (od 1811) Lyceum Ludvíka Velikého Collège Stanislas |
| Povolání | malíř, grafik, sochař, litograf a projektant |
| Děti | Georges-Hippolyte Géricault |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Jean-Louis Andre Théodore Géricault [ʒɑ̃ lwi ɑ̃dʁe teodoʁ ʒeʁiko] (26. září 1791 Rouen – 26. ledna 1824 Paříž) byl francouzský malíř a grafik, hlavní představitel francouzského romantismu.
Život[editovat | editovat zdroj]
Théodore Géricault se narodil v Rouen ve Francii. Pocházel z bohaté rodiny a na malování byl materiálně zcela nezávislý. V dětství projevoval výtvarné nadání, které pak zdokonaloval v ateliéru slavného malíře Carla Verneta, byl přítelem jeho syna Horace Verneta, a později u Pierra Guerrina.
Roku 1811 se zapsal na École des Beaux-Arts v Paříži. Již následující rok podnikl na vlastní náklady studijní cestu do Itálie, kde jej ohromilo umění italské renesance a zejména dílo Michelangela. Byl též přitahován plátny Petera Paula Rubense. Po návratu do Francie tvořil stále pod vlivem školy Davidovy obrazy s tematikou koní, jezdecké scény, portréty prostých lidí, krajiny. Postupně však si vytvořil osobitý styl malování, z kterého vyzařuje i celá jeho duše – barevná, energická, extravagantní osobnost.
Z jeho děl sálá extatické napětí v kterém tvořil, kompozice vzbuzují vždy silné emoce. Pod vlivem politických událostí vytváří svá první nesmrtelná díla tvořící již přechod od neoklasicismu k romantismu (Raněný kyrysník roku 1814, Důstojník gardového jezdectva roku 1812).
Nejslavnějším dílem jeho života je Vor Medúzy (1819) dramaticky znázorňující skutečný příběh katastrofy lodě Medúza, která se roku 1816 potopila a cestující, kterých se zachránilo 147, byli opuštěni posádkou lodě a vydání bez jídla i pití napospas moři a podnebí. Po dvou týdnech plavby, během kterých se vyskytly i případy kanibalismu, se zachránilo 15 pološílených lidí (dalších pět zahynulo na palubě lodi Argus, která je zachránila). Příhoda, která měla velkou odezvu veřejnosti i politickou dohru, je na plátně podána s takovou drásavostí a smyslem pro tragiku, že dílo vyvolalo na Pařížském salonu roku 1819 společenský skandál.
V letech 1820–1821 pobýval Géricault v Anglii – odtud pochází série obrazů Dostihy v Epsomu (1821). Později maluje Géricault řadu portrétů duševně nemocných v psychiatrické léčebně (oleje i grafika). Dle svých oblíbených témat byl nazýván i malířem koní a bláznů. Některými experty je Géricault označován za nejnadanějšího malíře, jakého svět kdy měl.
Trpěl tuberkulózou páteře – tzv. mallum Potti, přesto rád jezdil na koni. A tento koníček mu byl osudný – zemřel na následky pádu z koně. Je pohřben na pařížském hřbitově Père-Lachaise (vpravo od centrální kaple), na jeho náhrobku je na měděné desce vyryt v malém formátu obraz Vor Medúzy.
Fotogalerie[editovat | editovat zdroj]
-
Vor medúzy, Le Radeau de la Méduse (1817–1818) -
Le derby d'Epsom (1821) -
Portrait of a Woman Suffering from Obsessive Envy -
L'Aliéné (1822) -
Le Chasseur de la Garde, 1812 -
La monomane du jeu, 1819–1822 -
Le monomane du commandement militaire, 1819–1822 -
Cuirassier blessé quittant le feu, 1814 -
Têtes de supplicies (1818) -
Cheval arabe gris-blanc
.jpg)
Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Théodore Géricault na Wikimedia Commons - (francouzsky) Théodore Géricault
