Přeskočit na obsah

Theodor Tyron

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Theodor Tyron
svatý Theodor Tyron
svatý Theodor Tyron
velkomučedník
Narození3. století
Amasya
Úmrtí17. únor 306
Amasea, Turecko
Příčina úmrtívhozen do ohně
Svátekpravoslavná církev: 17. únor a první velkopostní sobota; katolická církev: 9. listopad
ObdobíŘímská říše
Místo pohřbeníBrindisi; Gaeta
Státní občanstvístarověký Řím
EtnikumŘek
Vyznánípravoslavné
Významné zasvěcené kostelykostel sv.Theodora Tyrona a Theodora Stratelata, Serres, Řecko
Atributyoblečený jako voják, někdy ve dvorním oděvu, s emblémy jako: kopí, chrám, pochodeň, krokodýl nebo drak, pohřební hranice, trnová koruna.
Patronemvojáků, měst Benátek a Brindisi; proti bouřím, nalezení ztracených věcí
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Theodor Tyron – svatý Theodor (řec.Άγιος Θεοδώρος), také Theodor z Amasey, Theodor Rekrut (řec.Θεοδώρος ό Τήρων) je křesťanský světec a velkomučedník, uctívaný zejména v pravoslavné církvi, ale také v římském katolicismu a starobylých východních církvích.

Theodor byl voják, který sloužil v římské armádě jako rekrut – římské slovo tyron nebo tiron znamená rekrut, nový voják.[1] Do vojenské služby nastoupil v Marmarite a poté se jeho kohorta přesunula do města Amasya v Pontu na zimoviště.

Křesťanství bylo stále nezákonné a císař Galerius prosadil u spolucísaře Diokleciána další velké pronásledování křesťanů. Theodor však neskrýval svou křesťanskou víru a odmítl obětovat pohanským modlám, k čemuž byli všichni římští vojáci nuceni. Theodorovi dali několik dní na rozmyšlenou, aby změnil svůj názor, během nichž se intenzivně modlil. Poté ho obvinili z vypálení chrámu Kybelé a předvedli před městského správce Publia k soudu. Theodor trval nadále na své víře v Ježíše Krista, načež byl uvězněn a odsouzen k smrti hladem.

Po nějaké době Theodora nalezli stále živým a tak ho správce města opět nutil k modloslužbě. Theodor odmítl a proto ho podrobili mučení: jeho tělo drásali železnými zuby, ale světec i nadále vyznával Krista. Nakonec byl odsouzen k smrti upálením.

Jeho neporušené ostatky později přenesla křesťanka Eusebia do svého domu v Euchaitě, jeho pravděpodobného rodiště. Později byly Theodorovy ostatky převezeny do Konstantinopole a po pádu města jeho hlavu přenesli do italského města Brindisi a potom v Gaetu.[1] V současnosti se jeho ostatky nacházejí v monastýru Novo Hopovo v Srbsku.

Zázrak svatého Theodora

[editovat | editovat zdroj]
Kolivo (kuťa) z pšenice

Podle posvátné tradice odpadlík císař Julián Apostata během své vlády chtěl uškodit křesťanům, kteří nesmí požívat nic, co bylo obětováno modlám nebo potřísněno krví (Sk 15, 29 (Kral, ČEP), a tak v obzvláště přísném postním období – první týden Velkého půstu zvaný Čistý týden – nechal na městských tržištích poskvrnit modlářskou obětní krví všechny potraviny. Theodor Tyron se ve snu zjevil arcibiskupovi Eudoxiovi, varoval ho před císařovým plánem a přikázal, aby se v tyto dny jedlo kolivo – jídlo z pšenice a medu, které měl každý křesťan doma. A tak se křesťané vyhli velikému poskvrnění.[1]

Na památku té události se v pravoslaví slaví svátek ke cti svatého Theodora také v první sobotu Velkého půstu. V předvečer soboty (v pátek) se po liturgii předem posvěcených darů čte modlitební kánon k velkomučedníku Theodorovi, složený Janem Damašským, žehná se kolivo a rozdává věřícím. Tuto slavnost ke cti Theodora Tyrona popsal již patriarcha Nectarios Konstantinopolský (381-397).

O světci v bylinách

[editovat | editovat zdroj]
Freska Yılanlı Kilise, na níž svatí Theodor a Jiří zabíjejí draka.

"Příběh o hrdinských činech Feodora Tirinina" je apokryfem o Theodorovi Tyronu, který souvisí s tématem hlavního mýtu: hrdina zde vystupuje jako bojovník s drakem. "Příběh" je typem "mučednictví", nikoli plnohodnotnou životopisnou hagiografií: hrdinské činy svatého Theodora jsou pouze vnějškově spojeny s jeho životem, který jimi začíná. Alexandr Veselovský naznačuje možnou souvislost duchovního verše s bylinou Dobryňa a drak. Tradice pocházející z Kappadokie z 9. nebo 10. století zobrazuje svatého Theodora jako drakobijce spolu se svatými Demetriem a svatým Jiřím.

Uctívání

[editovat | editovat zdroj]
Svatý Theodor – detail na Campiello dell'Anconeta v Benátkách

Svatý Theodor se stal obzvláště důležitým světcem ve východní pravoslavné církvi, kde se jeho kult velmi rozšířil. Řehoř z Nyssy sděluje, jak Theodorův příběh ovlivnil životy svých posluchačů, a výslovně se zmiňuje o tom, že dokázal zasahovat do bitev. Theodor byl proto jedním z významných vojenských světců Byzance a nakonec měl v Konstantinopoli 15 kostelů na svou počest. Byl také hojně uctíván v Malé Asii, Sýrii a Palestině. Jsou mu zasvěceny chrámy v Jeruzalémě a Damašku.

V západní Evropě byl Theodor patronem Benátek a dóžecí kaple mu byla zasvěcena až do roku 828, kdy ho Benátky na znamení své rostoucí nezávislosti na Byzantské říši z velké části nahradily svatým Markem. San Teodoro v Římě byl papežem Felixem III. prohlášen za kolegiátní kostel a v roce 2000 jej papež Jan Pavel II. zpřístupnil pravoslavným, kteří zde začali sloužit bohoslužby v roce 2004.

V tomto článku byly použity překlady textů z článků Theodore Tiron na anglické Wikipedii a Феодор Тирон na ruské Wikipedii.

  1. a b c MALÍK, Vystavil Marek. Životy Svatých [online]. [cit. 2024-03-01]. Dostupné online. 

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]