Theo Angelopoulos

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Jump to navigation Jump to search
Theodoros Angelopoulos
Theodoros Angelopoulos Athens 26-4-2009-2.jpg
Narození 27. dubna 1935
Athény
Úmrtí 24. ledna 2012 (ve věku 76 let)
Pireus
Příčina úmrtí silniční dopravní nehoda
Místo odpočinku Próto Nekrotafeío Athinón
Alma mater Pařížská univerzita
Institut des hautes études cinématographiques
Athénská universita
Ocenění Sutherland Trophy (1975)
Best Screenplay Award (Cannes Film Festival) (1984)
Evropská filmová cena za nejlepší film (1989)
European Film Academy Critics Award (1995)
Zlatá palma (1998)
… více na Wikidatech
Web www.theoangelopoulos.gr
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Theodoros "Theo" Angelopoulos, řecky Θεόδωρος Αγγελόπουλος (27. duben 1935, Atény24. leden 2012, Atény) byl řecký filmový režisér, scenárista a producent. Jeho nejslavnějším filmem byl snímek Věčnost a jeden den (Mia aioniotita kai mia mera, Μια αιωνιότητα και μια μέρα), s Bruno Ganzem v hlavní roli smrtelně nemocného spisovatele. Za něj dostal Zlatou palmu na festivalu v Cannes roku 1998. Film Oddyseův pohled (To Vlemma tou Odyssea, Το βλέμμα του Οδυσσέα) s Harvey Keitelem v hlavní roli, natočený roku 1995, zařadil časopis Time mezi 100 nejlepších filmů všech dob.

Život[editovat | editovat zdroj]

Studoval nejprve práva, ale studia opustil a odjel do Paříže, kde začal studovat filozofii, ale především trávil hodiny v Cinémathèque Française. Film ho uchvátil a vystudoval nakonec Institut des Hautes Études Cinématographiques (zvaný dnes La Fémis). Poté se vrátil do Řecka, kde se krátce věnoval filmové kritice, v levicovém deníku Allagi, který byl však zakázán roku 1967 vojenskou juntou, která uchopila moc.[1] Roku 1970 natočil svůj první film nazvaný Rekonstrukce (Anaparastasi).

Dílo[editovat | editovat zdroj]

Řada jeho filmů se věnovala tématům nedávné řecké historie (německá okupace, občanská válka). K takovým patří Krajina v mlze (Topio stin omichli, 1988) či trilogie Dny roku 36 (Meres tou '36, 1972), Kočovní herci (O Thiassos, 1975) a Lovci (Oi kynigoi', 1977).

Typickým v jeho snímcích byly dlouhé scény bez dialogu a neobvyklé nakládání s filmovým časem (například prolínání minulosti do aktuální scény). Výjimkou také není stopáž přes tři hodiny.

Od roku 1986, od snímku Včelař (O Melissokomos), kde dal příležitost Marcello Mastroiannimu, s oblibou obsazoval proslulé herce, mezi nimiž nechyběli Willem Dafoe či Jeanne Moreauová.

New York Times ho označil za "jednoho z nejdůležitějších reřisérů 2. poloviny 20. století", "antitezi Hollywoodu", jehož "snivé, atmosférické a tajuplné" filmy "zkoumali lidskou situaci i situaci moderního Řecka s neodbytnou imaginací zakořeněnou v mýtech".[2]

Smrt[editovat | editovat zdroj]

Zemřel poté, co ho srazil motocykl, když přecházel ulici.[2] Právě natáčel svůj poslední film, Jiné moře, který měl pojednávat o řecké ekonomické krizi.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. http://www.theguardian.com/film/2012/jan/25/theo-angelopoulos
  2. a b http://www.nytimes.com/2012/01/26/movies/theo-angelopoulos-greek-film-director-dies-at-76.html?_r=0