The Cambridge History of Later Medieval Philosophy

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání

The Cambridge History of Later Medieval Philosophy (plným názvem The Cambridge History of Later Medieval Philosophy: From the Rediscovery of Aristotle to the Disintegration of Scholasticism, 1100-1600; v odborné literatuře často citovaná pod zkratkou CHLMP) je anglicky psaná publikace o dějinách středověké filosofie. Jejími hlavními editory jsou Norman Kretzmann (Cornell University, Ithaca, NY), Anthony Kenny (tehdy Balliol College, University of Oxford) a Jan Pinborg (Kodaňská univerzita); na novějších vydáních se podílela také Eleonore Stump. Kniha vydalo nakladatelství Cambridge University Press poprvé v r. 1982; kniha posléze vyšla v mnoha dalších nezměněných vydáních.

Obsah knihy[editovat | editovat zdroj]

Tuto více než tisícistránkovou knihu tvoří 46 samostatných studií předních odborníků na daná témata, dále část s biogramy mnoha středověkých myslitelů a velice obsáhlá, skoro stostránková bibliografie primární i sekundární lietartury.

Studie jsou rozděleny do 11 tematických celků a postupně jsou tedy probrána rozličná témata týkající se středověké filosofické literatury, postavení Aristotela a jeho spisů ve středověku, středověké logiky, metafyziky a epistemologie, přírodní filosofie, středověké filosofie mysli, etiky a politiky. Závěrečná část je pak věnována dalšímu vývoji středověké filosofie až k období tzv. druhé scholastiky.

Většina přispěvatelů patří do okruhu anglosaské filosofie analytické orientace; není tedy divu, že velký prostor je věnován středověké logice - jeden oddíl je věnován rané středověké logice do Abélarda (tj. tzv. logica vetus), další dva oddíly reflektují velký rozvoj logiky, k němuž došlo během období zvaného logica modernorum, při čemž jedna část je věnována sémantickým teoriím (zvláště proprietates terminorum, supozice, insolubilia a modistická spekulativní gramatika), druhá tématům toho, co dnes chápeme jako výrokovou logiku (probírají se zde tedy topiky, consequentiae, obligationes, středověká modální logika a logika tzv. budoucích nahodilých událostí.

Hodnocení a ohlas[editovat | editovat zdroj]

Dobová recenze Williama Courtenaye, která vyšla v r. 1985 v časopise Speculum byla velmi příznivá a dobře zachycovala nadšení v akademických kruzích, které kniha v 80. letech vyvolala. Od dřívějších publikací se jasně odlišovala novým přístupem ke středověké filosofii,[pozn. 1] kterým si patrně můžeme vysvětlit velkou oblibu, kterou kniha (nejen) v anglosaském světě dodnes má.

Tento nový přístup spočívá v tom, že kniha nepostupuje tradičním, víceméně chronologickým probráním obvyklých témat středověké filosofie ("opětovné objevení Aristotela, vzestup scholastiky ve 12. stol., křesťanský aristotelismus, Bonaventura, Tomáš Akvinský, Jindřich z Gentu, Jan Duns Scotus, Vilém Ockham"[1]), ale naopak volí tematický přístup, při čemž i výběr témat se odklání od tradičních ("ontologie, metafyzika, přirozená theologie, vztah víry a rozumu, jsoucno a esence, existence Boha, kauzalita" [1]) a přináší nová témata pro výzkum středověké filosofie (kterými jsou např. "lingvistická logika, epistemologie, přírodní filosofie a přidružená témata" [1]). Jelikož tato témata se rozvíjela nejvíce ve 14. století, je relativně velký prostor věnován autorům této doby.[pozn. 2]

Drobné nedostatky tohoto přístupu lze spatřovat v tom, že v knize není věnováno příliš mnoho místa středověké theologii ("navzdory zaměření [knihy] na dobu, ve které theologie, filosofie a věda byly úzce provázány" [1]) a prakticky se v ní také mlčí o "platonismu 12. století, sporu o věčnost světa nebo o rozvoji představy o absolutní a řádné moci[pozn. 3], které se stalo analytickým nástrojem pro středověkou filosofii stejně jako pro theologii"[2]).

Kniha se stala klasickou příručkou pro středověkou filosofii; v r. 2010 však vyšly v nakladatelství Cambridge University Press nové dvousvazkové dějiny středověké filosofie, které mají podobný název - The Cambridge History of Medieval Philosophy.

Seznam přispěvatelů a jejich příspěvků[editovat | editovat zdroj]

Do knihy přispěli těmito studiemi následující badatelé (řazeno podle pořadí jejich studií v knize):[3]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Poznámky[editovat | editovat zdroj]

  1. Tyto "nové", resp. bezmála 30 let staré přístupy ke zkoumání středověké filosofie dosud nedorazily do způsobu traktování středověké filosofie běžného v české akademickém prostředí.
  2. Filosofie 14. století bývala v tradiční historiografii středověké filosofie (a v česky psaných publikacích často doposud je) hodnocena jako období úpadku a rozpadu údajné jednoty scholastické filosofie prezentované především Tomášem Akvinským, kterou prý způsobil především nominalismus v čele s Vilémem Ockhamem. Rozsáhlé výzkumy středověkých textů provedené ve 20. století však ukázaly, nejen že žádná jednota filosofie patrně nikdy neexistovala, ale že navíc nominalismus 14. stol. otevřel některá témata v logice a přírodních vědách, na která posléze navázela věda novověká (Ockhama od nařčení ze zničení středověké filosofie očistil především Philotheus Boehner).
  3. Pro rozdíl mezi absolutní mocí (potestas absoluta) a mocí danou řádem a na něm závislou (potestas ordinata) viz HEINZMANN, Richard. Středověká filosofie. Olomouc, 2000, s. 253-255.

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b c d Courtenay, s. 166.
  2. Tamže, s. 167.
  3. http://www.cambridge.org/catalogue/catalogue.asp?isbn=9780521369336

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]