Thabana Ntlenyana
| Thabana Ntlenyana | |
|---|---|
 Thabana Ntlenyana z náhorní plošiny Maloti | |
| Vrchol | 3482 m n. m. |
| Prominence | 2392 m |
| Izolace | 3003 km → Mount Loolmalasin, Tanzanie |
| Seznamy | Nejizolovanější hory Ultraprominentní hory Nejvyšší hory afrických zemí |
| Poznámka | nejvyšší hora Lesotha a nejvyšší vrchol jižní Afriky |
| Poloha | |
| Světadíl | Afrika |
| Stát |  Lesotho |
| Pohoří | Maloti (součást Dračích hor) |
| Souřadnice | 29°28′ j. š., 29°16′ v. d. |
  Thabana Ntlenyana | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Thabana Ntlenyana (v jazyce sesotho doslova „krásná malá hora“) je nejvyšší hora Lesotha a zároveň nejvyšší vrchol celé jižní Afriky.[1] Leží v pohoří Maloti, které tvoří nejvyšší část Dračích hor na hranici Lesotha a Jihoafrické republiky.[2] Vrchol dosahuje nadmořské výšky 3482 m a vyznačuje se výraznou prominencí asi 2392 m a izolací přibližně 3003 km vůči tanzanskému Mount Loolmalasin, takže je řazen mezi ultraprominentní a také velmi izolované hory světa.[1][3]
Geografie
[editovat | editovat zdroj]Thabana Ntlenyana se nachází na náhorní plošině Maloti v severovýchodní části Lesotha, v oblasti využívané k vysokohorské pastvě.[2] Podle topografických údajů používaných databází Peakbagger je vrchol nejvyšším bodem státu i okresu Mokhotlong.[1] Hora leží na hřebeni Mohlesi Ridge severně od horského sedla Sani Pass, v blízkosti lesothské hranice s jihoafrickou provincií KwaZulu-Natal.[2][4]
Thabana Ntlenyana leží v nejvyšší části systému Dračích hor, který se táhne podél východního okraje jižní Afriky a jehož nejvyšší vrchol leží právě v Lesothu.[5] V blízkosti hory pramení řada vodních toků, včetně horních přítoků řeky Orange (lesothsky Senqu), jednoho z nejdůležitějších vodních toků jižní Afriky.[6]
Geologie a reliéf
[editovat | editovat zdroj]Hory Maloti–Drakensberg jsou tvořeny mocnou sérií čedičových láv, které patří k jihoafrické části vulkanického systému Karoo. V okolí Thabana Ntlenyana převažují amygdaloidní povodňové bazalty svrchnotriadního až spodnojurského stáří, uložené během rozsáhlého vulkanismu spojeného s rozpadem jižní části Gondwany.[7] Vrchol má plochý, málo výrazný tvar a z okolní náhorní plošiny vystupuje jen mírně; jeho výrazná prominence plyne především z hlubokého zařezání okolních údolí a velké vzdálenosti k jiným vyšším horám.[1]
Reliéf nejvyšších partií pohoří nese stopy periglaciálních procesů z poslední doby ledové, včetně akumulací blokových sutí (blockfields) a kamenných moří. Tyto formy byly podrobně studovány v širším okolí Thabana Ntlenyana a slouží jako indikátor minulých klimatických podmínek v jihoafrických horách.[8]
Klima a ekologie
[editovat | editovat zdroj]Nejvyšší partie Maloti a Dračích hor, včetně Thabana Ntlenyana, jsou podle WWF součástí ekoregionu „Drakensberg alti-montane grasslands and woodlands“ (drakensberské vysokohorské trávníky a křoviny).[9] Pro tento ekoregion je typické chladné, větrné klima s poměrně vysokými srážkami, často přesahujícími 1000 mm ročně; většina srážek spadne v letním období, zatímco v zimě jsou časté sněhové srážky a mráz.[10]
Vegetaci v okolí Thabana Ntlenyana tvoří převážně vysokohorské travinné porosty a drobné erikoidní keře, přizpůsobené silnému větru, mrazům a periodickému zamrzání půdy. Regionální vegetační studie ukazují, že druhové složení společenstev se výrazně liší podle geomorfologie povrchu, zrnitosti a mocnosti půdního pokryvu a expozice svahů; typické jsou porosty drnovitých trav rodů Merxmuellera a Poa, ostřic (Carex) a dalších vysokohorských druhů.[11][12]
Ornitologický průzkum v okolí Thabana Ntlenyana zaznamenal relativně nízkou druhovou diverzitu ptačích společenstev (asi 23 druhů), přičemž více druhů hnízdí v podhůří než na samotném vrcholu. Dominují zejména hmyzožravé druhy, zatímco zrnožravci tvoří menší část hnízdních párů; častým druhem je například strnad kapský (Emberiza capensis) a několik druhů specializovaných horských pěvců vázaných na drakensberské travinné biotopy.[13]
Výstupy a přístup
[editovat | editovat zdroj]Thabana Ntlenyana je z hlediska technické náročnosti nenáročná pěší hora, většina výstupových tras má charakter delší horské túry po zvěřinových a pasteveckých stezkách. Výstup však ztěžuje nadmořská výška přes 3000 m a rychlé změny počasí typické pro Maloti–Drakensberg.[4]
Nejčastějším výchozím bodem bývá oblast u Sani Top Chalet nad sedlem Sani Pass na lesothské straně hranice, odkud vede neznačená, ale hojně používaná trasa po náhorní plošině směrem k severozápadu.[4] Vrchol lze také zařadit do vícedenního přechodu hřebene, tzv. „Grand Traverse“, který sleduje linii nejvyšších vrcholů Maloti–Dračích hor.[14][15]
Horu pravděpodobně po staletí navštěvovali místní pastevci a obyvatelé náhorní plošiny. První doložený výstup v tradici západního horolezectví proběhl o Velikonocích roku 1951, kdy vrchol dosáhla britsko-jihoafrická skupina vedená Desmondem Watkinsem; jedním z účastníků byl horolezec C. W. Jorgensen, který průběh výpravy popsal v časopise Yorkshire Ramblers' Club Journal.[16]
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Reference
[editovat | editovat zdroj]V tomto článku byl použit překlad textu z článku Thabana Ntlenyana na anglické Wikipedii.
- ↑ a b c d Thabana Ntlenyana [online]. Peakbagger.com [cit. 2025-11-28]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ a b c Thabana Ntlenyana [online]. PeakVisor [cit. 2025-11-28]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ Southern Africa [online]. World Ribus – Mountains with 1000 metres of topographic prominence [cit. 2025-11-28]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ a b c SHOOTER, Ian. Thabana Ntlenyana, the highest peak in the Drakensberg [online]. Drakensberg Hiker, 2022-12-04 [cit. 2025-11-28]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ Drakensberg [online]. PeakVisor [cit. 2025-11-28]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ COOKS, Johann, John H. Wellington; Phillip S. Hattingh; Veenu Setia. Orange River [online]. Encyclopaedia Britannica, 2024-03-17 [cit. 2025-11-28]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ SUMNER, P. D. Geomorphic and climatic implications of relict openwork block accumulations near Thabana-Ntlenyana, Lesotho. Geografiska Annaler: Series A, Physical Geography. 2004, roč. 86, čís. 3, s. 289–302. doi:10.1111/j.0435-3676.2004.00232.x. (anglicky)
- ↑ Southern African Geomorphology [online]. Sun Press [cit. 2025-11-28]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ OLSON, David M., Eric Dinerstein; Eric D. Wikramanayake; aj. Terrestrial Ecoregions of the World: A New Map of Life on Earth. BioScience. 2001, roč. 51, čís. 11, s. 933–938. Dostupné online. doi:10.1641/0006-3568(2001)051[0933:TEOTWA]2.0.CO;2. (anglicky)
- ↑ Drakensberg alti-montane grasslands and woodlands (AT1003) [online]. DOPA Explorer / WWF [cit. 2025-11-28]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ MUCINA, Ladislav, Michael C. Rutherford. Vegetation of South Africa, Lesotho and Swaziland. Pretoria: South African National Biodiversity Institute, 2006. ISBN 978-1-919976-21-1. (anglicky)
- ↑ KNIGHT, Jasper, Stefan W. Grab; Clinton Carbutt. Influence of mountain geomorphology on alpine ecosystems in the Drakensberg Alpine Centre, Southern Africa. Geografiska Annaler: Series A, Physical Geography. 2018, roč. 100, čís. 2, s. 140–162. doi:10.1080/04353676.2017.1418628. (anglicky)
- ↑ KOPIJ, Grzegorz. Avian assemblages in the area around Thabana Ntlenyana, the highest peak of Southern Africa. Zeszyty Naukowe Uniwersytetu Przyrodniczego we Wrocławiu – Biologia i Hodowla Zwierząt. 2010, roč. 60, čís. 577, s. 67–75. Dostupné online [cit. 2025-11-28]. (anglicky)
- ↑ SOMMER, Chris. Grand Traverse [online]. Vertical Endeavour [cit. 2025-11-28]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ Lesotho – Thabana Ntlenyana [online]. Country Highpoints [cit. 2025-11-28]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ JORGENSEN, C. W. Thadentsonyana, Basutoland, Easter 1951. Yorkshire Ramblers' Club Journal. 1952, roč. 7, čís. 26, s. 305–310. Dostupné online [cit. 2025-11-28]. (anglicky)
