Tetourové z Tetova
| Tetourové z Tetova | |
|---|---|
 | |
| Země |  Horní Lužice  České království  Moravské markrabství  Pruské království |
| Tituly | rytíři páni |
| Zakladatel | Lupoldus de Tettowe |
| Rok založení | kolem 1220 |
| Jiné jméno dynastie | Tettauer von Tettau |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Tetourové z Tetova (německy Tettauer von Tettau), starý rytířský rod původem z hornolužické vsi Tetova (Tettau v dnešním Braniborsku), který v Českém království povýšil do panského stavu a vymřel, ale v německých zemích existuje dodnes. Jeho postavení i přídomek si proto v důsledku podobnosti erbů přivlastnil koncem 16. století rod Kinských (Vchynských z Vchynic a Tetova).[1]
Historie
[editovat | editovat zdroj]Původ rodu
[editovat | editovat zdroj]V Horní Lužici je tento rod doložen už roku 1220, kdy je zmiňován v listinných dokumentech Lupoldus de Tettowe jako svědek. Název obce se zapisoval různě: Tetthaw (1451), Tetaw (1455), Tettaw (1499), Tetten (1590) a posléze Tettau (1604). Od roku 1370 byla obec Tettau součástí zemí České koruny.
Vztah obce Tetova s údajným obydlím kněžny Tety, druhé Krokovy dcery, je samozřejmě pouze romantickou legendou.
V českých zemích
[editovat | editovat zdroj]V první polovině 15.století se usazují v Čechách a v jeho druhé polovině i na jihovýchodní Moravě, kde získali významné majetky[2], ale již v 17. století se jejich jméno neobjevuje mezi domácí šlechtou. Na Moravě vlastnili Tetourové Zlín (1485 Vilém Tetour, 1516 Jan Jiří a Václav, po nichž ve správě majetku následovali Jindřich a Burian. Ti také své dědictví roku 1590 prodali), Luhačovice (1563 Jindřich Tetour, 1579 Burian Tetour, 1585 Václav a Vilém, kteří to roku 1590 prodali), Malenovice (1492 Vilém Tetour, 1498 Jan, Jiří a Václav Tetour – od roku 1547 nejvyšší zemský písař. Od roku 1563 Burian Tetour, který Malenovice roku 1570 prodal), Šarovy (1532 prodává Václav Tetour), Nový Světlov (1563 Jindřich, 1579 Burian, 1585 Václav, který panství roku 1594 prodává), Veselou (Václav a Vilém (1578–87)), Vizovice (Václav 1592–1600), Doubravy (1592 prodává Václav Tetour), Bánov (získal Burian Tetour, po kterém následovali 1560 František Kašpar a roku 1572 Bedřich, po kterém majetek vlastnili bratři Václav a Vilém až do prodeje roku 1589), Bezměrov, Hradisko a Zlobice (Václav 1500–1520).
Příchod z Horní Lužice do Čech není dostatečně doložen a prameny se tak v některých údajích rozcházejí. Podle některých měl být prvním Tetourem přistěhovaným do Čech Kašpar Tetour (též Tetaur), který zde držel roku 1440 Nejdek. Poté přišli nezávisle na sobě další příslušníci rodu, z nichž nejznámějším je Vilém Tetour z Tetova, který se svými pěti bratry koncem 15. století sloužil Rožmberkům a často je zakládal i finančně.[3] Podle dobového renesančního portrétu s erbem, který je dnes umístěn ve vstupním sálu zámku Hluboká, se nejméně jedna tetourovská dívka (dosud neurčená) vdala za některého Rožmberka. Na Moravě byli tehdy ve službách uherského krále Matyáše Korvína. Podle jiných zdrojů jsou Tetourové dokumentováni v Čechách již ve 14. století, jako hejtmani krále Jana Lucemburského.
| „ | Osvícenost knížectva, urozenost panstva, udatnost rytířstva svoboda, krása, mladost, spanilost, čestnost, mír a rozum. Když statku nemáš aneb jej snad marně zmrháš, z ničeho strach míti nebudeš, špatnějším mezi lidmi slúti budeš. | “ |
| — Nápis v Malovaném sále na hradě Malenovice, výzdoba z let, kdy hrad držel Václav Tetour z Tetova, L. P. 1541 | ||
Moravská linie
[editovat | editovat zdroj]Moravská linie rodu získala značný majetek na Zlínsku (Zlín, Malenovice, Kyjov, Otrokovice, Vizovice, Březolupy, Šarov, Lukov a další). Václav Tetour, jeden ze synů Viléma Tetoura, působil jako nejvyšší zemský písař Markrabství moravského a byl 28. září 1549 povýšen společně s Ferdinandem a Janem do panského stavu.[4]
Konec rodu v českých zemích
[editovat | editovat zdroj]Po smrti jednoho z představitelů rodu, mladšího Jana Tetoura ze Zátvoru a Středokluk, roku 1596[3] po kterém zůstalo několik nezaopatřených potomků, se poručníky těchto sirotků stali (pravděpodobně) vzdálení příbuzní z rodu Vchynských, konkrétně Radslav Vchynský († 1619), který započal aristokratický vzestup svého (baronského, později hraběcího i knížecího) rodu, když si v roce 1596 přivlastnil panský stav (potvrzený roku 1611) i přídomek rodu Tetourů.[3] Tento čin Radslava je zdokumentován v pramenech současníků i vzpomínkách rodu Kinských, ovšem nejednalo se tehdy o nic neobvyklého, vzpomeňme např. Rožmberky veřejně velmi prosazované, ale naprosto fiktivní, příbuzenství s římským knížecím rodem Orsini, také jen na základě podobnosti erbů atd. apod.
Rod Tetourů sídlil v Čechách i na Moravě až do počátků 17. století. V pozdějších letech se rozdělil do dvou zemských větví. Česká vlastnila statky ve středních a východních Čechách (Suchdol, Vrchlabí, Vlksice, Kácov, Středokluky a další). V polovině 17. století se přestává v dokumentech tato větev objevovat. Mnoho příslušníků rodu opustilo Čechy kvůli protestantské víře, jiní pak, přestože byli katolíky a nebyli pronásledováni, ztráceli majetek a vymírali ve vojenských aj. službách či splynuli s běžným obyvatelstvem.
V 19. století žili členové rodu Tetourů v Prusku a Sasku jako svobodní páni a považovali se za starou českou šlechtu (von Tettau). Část rodu se v 17. století odstěhovala do Bavorska, kde založila další vesnici, dnešní Tettau a Kleintettau. Byli vlastníky skláren a porcelánek. Počátkem 20. století žil tento rod jako svobodní páni z Tetova v zemích Pruského království.[5]
V českých zemích Tetourové z Tetova vymřeli a neuvádí jej proto ani oficiální Almanachy české šlechty. Stovky stejně či podobně znějících současných příjmení tak nelze (bez ověřeného genealogického důkazu) považovat za legitimní potomky tohoto rodu.[6][7][8]
Erb
[editovat | editovat zdroj]
Původní štít s tzv. vlčími zuby respektive třemi hroty, stříbrnými v červeném poli nebo naopak červenými ve stříbrném, byl polepšen při povýšení moravské větve rodu do panského stavu (tj. na barony) roku 1549, kdy přibylo druhé a třetí modré pole se zlatým břevnem, převýšeným zlatou šestihrotou hvězdou, opakující se ve čtvrceném štítě s prvotním znamením zubů (plamenných hrotů) v prvním a čtvrtém poli. Přilbovým klenotem byla čtvrcená křídla, opakující tinktury i znamení ze štítu. Přikrývadla červeno-stříbrná a modro-zlatá.[9]
Královským majestátem (listinou) z 21. března 1596 bylo vyhlášeno sjednocení erbu pro Karla, Zdeňka a Václava Tetoura z Tetova a Radslava a Jaroslava Vchynské z Vchynic v podobě: „Tři bílé zuby vlčí k levé straně skloněné v červeném poli, helm a dvě křídla proti sobě roztažená, pravé červené a levé bílé barvy, fafrnochy pak od helmu vytažené, po stranách z štítu pověšené, červené a bílé barvy.“[10] Příslušníci rodu Tetourů ale tento výnos nerespektovali a i v pozdějších dobách používali vlastní erb ve starších podobách, které se značně liší od údajů určených posledním majestátem.
Svou původní jednoduchostí erb dosvědčuje starobylost, protože se v nejstarší heraldice používaly jen prosté symboly[11] Důvody, proč rod Tetourů dostal do znaku tři vlčí zuby je dnes neznámý. Je možné polemizovat, šlo-li vůbec o vlčí zuby, nebo jen tři "trojúhelníky" čili heraldické hroty. Během staletí se v rodovém erbu místo vlčích zubů objevují také tři plameny. Do začátku 17. století zastávali příslušníci rodu Tetourů z Tetova přední místa v administrativě Českého království, jak dokládají malované erby na stropech a ostění sálů zemských desek a bývalého trůnního sálu ve Starém královském paláci na Pražském hradě.[12]
Osobnosti
[editovat | editovat zdroj]- Vilém Tetour z Tetova († asi 1496–1498) měl pověst dobrého válečníka. Působil ve službách Jana z Rožmberka a králů Matyáše Korvína a Vladislava Jagellonského.[13] V řadách Černého pluku bojoval proti Turkům na jižní hranici i u Vídně. Později se stal jedním ze zemských soudců.[11]
- Julius Arnošt z Tetova (1644–1711), generálpolmistr a generálporučík infanterie Spojeného Nizozemska, generálporučík a místokrál vlámský a pevností na Šeldě ve Vévodství brabantském, nadlesní země kassantské, rytíř pruského Řádu černé orlice, vrchní zastupitel pruský a hejtman braniborský v Trmavě a Kuckene
- Jan Jiří z Tetova (1650–1713), komoří Bedřicha III., generálmajor jezdectva, velitel královské gardy, rytíř pruského Řádu černé orlice
- Daniel z Tetova (1670–1709), pruský královský generálmajor jízdy a nejvyšší grenadýr královské gardy, padl v bitvě u Malplaquet a byl pohřben v berlínském Garnisonkirche.
- Abel Friedrich z Tetova (1688–1761), ruský generálporučík a vrchní velitel města Archangelsku[14]
- Hans z Tetova (1888–1956), německý generál jezdectva
- Otto z Tetova (1868–1946), německý generálporučík
Příbuzenstvo
[editovat | editovat zdroj]Spojili se sňatky s pány z Dubé a z Lipé,[15] ze Šumburka, se Žerotíny,[3] Rožmberky, Hodějovskými z Hodějova, Beřkovskými ze Šebířova.
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Reference
[editovat | editovat zdroj]- ↑ SEDLÁČEK, Augustin. Pýcha urozenosti a vývody u starých Čechův a Moravanův. V Praze: Nákladem Královské České společnosti nauk, 1914. 111 s. S. 11–13.
- ↑ Digitální knihovna Kramerius. www.digitalniknihovna.cz [online]. [cit. 2025-11-21]. Dostupné online.
- 1 2 3 4 Archivovaná kopie. leccos.com [online]. [cit. 2014-04-04]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2014-04-05.
- ↑ http://www.historie.hranet.cz/heraldika/zkgho/zkgho22.pdf
- ↑ Digitální knihovna Kramerius. www.digitalniknihovna.cz [online]. [cit. 2025-11-21]. Dostupné online.
- ↑ WWW.NASEJMENA.CZ. Příjmení Tetour. www.nasejmena.cz [online]. [cit. 2025-11-21]. Dostupné online.
- ↑ WWW.NASEJMENA.CZ. Příjmení Tetaur. www.nasejmena.cz [online]. [cit. 2025-11-21]. Dostupné online.
- ↑ WWW.NASEJMENA.CZ. Příjmení Tettauer. www.nasejmena.cz [online]. [cit. 2025-11-21]. Dostupné online.
- ↑ Index:August Sedláček - Českomoravská heraldika - II. část zvláštní - 1925.djvu – Wikizdroje. cs.wikisource.org [online]. [cit. 2025-11-21]. Dostupné online.
- ↑ http://www.historie.hranet.cz/heraldika/zkgho/zkgho23.pdf
- 1 2 Archivovaná kopie. hradmalenovice.sweb.cz [online]. [cit. 2014-04-04]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2014-04-07.
- ↑ http://www.visitpraha.cz/cz/prazsky-hrad-iii-nadvori-a-stary-kralovsky-palac/32/
- ↑ http://www.zlin.estranky.cz/clanky/stary-zlin/vilem-tetour-z-tetova.html
- ↑ Abel Friedrich v. Tettau (20.12.1688 - 01.07.1761) // vontettau.de
- ↑ Lumír: revue pro literaturu, umění a společnost, Volume 12 By Vitězslav Hálek
Literatura
[editovat | editovat zdroj]- HALADA, Jan. Lexikon české šlechty. Praha: AKROPOLIS, 1992. ISBN 80-901020-3-4. Kapitola Tetourové z Tetova, s. 162–163.
Související články
[editovat | editovat zdroj]Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Tetourové z Tetova na Wikimedia Commons
