Teplice

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
(přesměrováno z Teplice (okres Teplice))
Další významy jsou uvedeny na stránce Teplice (rozcestník).
Statutární město Teplice
Znak statutárního města TepliceVlajka statutárního města Teplice
znakvlajka
Lokalita
Statusstatutární město
Pověřená obecTeplice
Obec s rozšířenou působnostíTeplice
(správní obvod)
OkresTeplice
KrajÚstecký
Historická zeměČechy
StátČeskoČesko Česko
Zeměpisné souřadnice50°38′ s. š., 13°49′ v. d.
Základní informace
Počet obyvatel50 843 (2023)[1]
Rozloha23,78 km²[2]
Nadmořská výška229 m n. m.
PSČ415 01
Počet domů4 585 (2021)[3]
Počet částí obce7
Počet k. ú.7
Počet ZSJ37
Kontakt
Adresa magistrátuMagistrát města Teplice
náměstí Svobody 2/2
415 95 Teplice
posta@teplice.cz
PrimátorJiří Štábl (ANO)
Oficiální web: www.teplice.cz
Teplice na mapě
Teplice
Teplice
Další údaje
Kód obce567442
Geodata (OSM)OSM, WMF
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Jak číst infobox Zdroje k infoboxu a českým sídlům.
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Teplice (německy Teplitz, v letech 1895–1946 Teplitz-Schönau, v letech 1945–1946 Teplice-Šanov) jsou lázeňské statutární město v okrese Teplice v Ústeckém kraji. Leží patnáct kilometrů západně od Ústí nad Labem v široké kotlině mezi Krušnými horami a Českým středohořím. Dominantou města viditelnou zdaleka je Doubravská hora. Teplice mají přibližně 51 tisíc[1] obyvatel a jsou známé jako lázeňské město i svým fotbalovým klubem FK Teplice. Do druhé světové války se městu pro jeho vysokou kulturní úroveň i klasickou architekturu přezdívalo Malá Paříž.[4]

Historie[editovat | editovat zdroj]

Městská pečeť Teplic z poloviny 18. století s hlavou Jana Křtitele, patrona místního benediktinského kláštera

Archeologické vykopávky dosvědčují, že na území města sídlili pravěcí lovci před 10–40 tisíci roky. Ve 4. století př. n. l. zde sídlili Keltové a po nich germánské kmeny Markomanů a Kvádů.

Termální prameny zde byly podle Hájkovy kroniky objeveny roku 762, ale první důvěryhodná zmínka o části města Trnovany pochází z roku 1057, další pak z konce 12. století. V blízkosti starší slovanské vesnice založila kolem roku 1160 královna Judita, manželka Vladislava II., klášter benediktinek. Po zhruba stovce let vzniká opevněné gotické město na obdélném půdoryse. Teplicemi procházela významná obchodní cesta do Saska. Klášter zanikl v závěru nebo brzy po skončení husitských válek, po bitvě u Ústí nad Labem roku 1426 a před rokem 1436, kdy se klášterní budovy stávají majetkem Jakoubka z Vřesovic.

Vrchnost se v Teplicích často střídala, na místě kláštera vznikl renesanční zámek a dále se rozvíjelo lázeňství. Poslední český majitel Teplic Vilém Kinský z Vchynic a Tetova byl zavražděn spolu s Albrechtem z Valdštejna v únoru 1634 v Chebu. Panství bylo zkonfiskováno císařem a věnováno Janovi z Aldringenu. Ten umřel za záhadných okolností ještě téhož roku, dříve než panství spatřil. Panství zdědila Janova sestra, která jej věnem přinesla Jeronýmu Clarymu.

Po třicetileté válce, v době rekatolizace tepličtí evangelíci uprchli do Altenbergu, v jehož blízkosti si založili kolonii Georgenfeld – společně s exulanty z jiných míst českého pohraničí. Usazovali se i na jiných místech v okolí, např. v Gottgetreu a Geisingu.[5] Na jejich konfiskátech byli usazeni Habsburky ocenění rakouští kolonisté, jejichž potomci Teplice obývali až do odsunu v roce 1945. Z roku 1680 pocházejí první seznamy lázeňských hostů, nejstarší u nás. Claryové přestavili v barokním slohu zámek, roku 1718 také vznikly barokní sloup Nejsvětější Trojice (morový sloup) z dílny Matyáše Bernarda Brauna, dodnes stojící na Zámeckém náměstí.

Pohled na Teplice, malba z roku 1798

V 18. století se rozvíjel průmysl. Po roce 1742 vznikly v okolí Teplic první hnědouhelné doly a vzkvétala také výroba punčoch. Dne 2. srpna 1762 se u obce Hudcov nedaleko od města odehrála bitva u Teplic mezi prusko-saskou armádou pod velením generálů Fridricha Viléma von Seydlitze a Friedrich Wilhelm von Kleista a rakouským císařským vojskem pod velením generála Christiana Löwenstein-Wertheima závěrečné fázi tzv. sedmileté války, ve které rakouské vojsko zvítězilo. V roce 1793 převážně dřevěné Teplice podlehly z větší části požáru, obnovovány byly již v klasicistním slohu.

Teplice byly místem, kde v roce 1813 panovníci Rakouska, Pruska a Ruska podepsali dohodu proti Napoleonovi.

Roku 1895 byly Teplice sloučeny se sousedním městem Šanov.[6] Nová obec získala název Teplice-Šanov (německy Teplitz-Schönau), který nesla až do roku 1946.

V roce 1938 byly Teplice připojeny jakožto součást Sudet k Třetí říši.

Od 1. ledna 2003 jsou Teplice statutárním městem.

Lázně a jejich návštěvníci[editovat | editovat zdroj]

Léčivé vlastnosti teplických pramenů byly známé už ve vrcholném středověku. Už ve Vincentiově zprávě o založení místního kláštera se uvádí, že byl založený ad aquas calidas, čili u teplých vod. Výběr zasvěcení kláštera svatému Janu Křtiteli byl dán i skutečností, že je tento světec patronem vody. Nadační listiny ze začátku 15. století dokládají existenci lázní v blízkosti klášterního kostela.[7]

V 16. století se teplické lázně pozvolna dostávaly do povědomí za hranicemi Čech. Například Paracelsus je zařadil mezi deset nejvýznamnějších lázní v Evropě. Jejich rozkvět nastal po roce 1543, kdy panství Teplice koupil Volf z Vřesovic od rodu Třeštíků z Hyršova a započal s jejich zásadní přestavbou. Hlavní pramen, dnes nazývaný Pravřídlo, se tehdy jmenoval Aukrop a ležel na předměstí poblíž Lázeňské brány. Podobu lázní v polovině 16. století zachytil humanistický básník Tomáš Mitis z Nymburka. V roce 1579 teplické lázně poprvé navštívil saský kurfiřt August.[8]

Zhoubný požár města 1. června 1793 znamenal katastrofu i pro lázně. Kromě Krupské, Dlouhé a Židovské ulice shořely všechny lázeňské budovy ve městě a na předměstí. Zhruba za půldruhé hodiny lehlo popelem kolem dvou set budov. Pro lázně to znamenalo jejich kompletní novou výstavbu, ať už se jednalo o Pravřídlo, Dámské lázně, Knížecí lázně, Štěpánovy lázně, Chrámové lázně a Písečné lázně.[9]

Císařská návštěva v Teplicích, malba Eduarda Gurka z roku 1835

Ve druhé polovině 19. století se provoz lázní dostával do určitého konfliktu s rostoucí industrializací města. Lázeňská zóna začala být obklopována průmyslovými podniky. Přesto návštěvnost lázní stále stoupala. V roce 1878 je navštívilo 10 736 osob. Rok nato však lázně postihla katastrofa, když došlo k zaplavení Döllingerovy šachty. Přestalo tryskat Pravřídlo a prameny v nejbližším okolí, jen šanovské vývěry zůstaly nepoškozeny.[10]

ulice U Kamenných lázní, asi 1870

Teplické lázně hostily v minulosti množství osobností, které se zapsaly jak do českých, tak i evropských dějin. Jedním z prvních známých návštěvníků v 17. století byl Vilém Slavata z Chlumu a Košumberka, jeden z aktéru defenestrace z 23. května 1618. Další významnou postavou, která v 17. století navštívila Teplice, byl učený jezuita Bohuslav Balbín. Pravidelnými lázeňskými hosty byli v 17.–19. století saští kurfiřti. Mezi evropské panovníky, kteří se v Teplicích léčili, patří mj. car Petr Veliký (1712). V roce 1764 zde pobývali budoucí císaři Josef II. a Leopold II., pravidelně sem v letech 1812–1839 zajížděl pruský král Fridrich Vilém III. V roce 1804 zde absolvoval léčbu švédský král Gustav IV. V roce 1812 se v Teplicích během lázeňského pobytu poprvé setkal Ludwig van Beethoven s Johannem Wolfgangem Goethem.

Pokud jde o příjezdy významných osobností kulturního života, prožívaly teplické lázně dobu největšího rozkvětu v 1. polovině 19. století. Z hudebníků – kromě zmíněného Beethovena – lázně navštívili mimo jiné Fryderyk Chopin, Robert Schumann, Franz Schubert, Richard Wagner, Carl Maria von Weber, Josef Slavík, Václav Jan Tomášek, Vojtěch Jírovec či František Škroup. Rovněž mnozí představitelé národního obrození zde pobývali: Josef Dobrovský, Josef Jungmann, Václav Hanka, Josef Kajetán Tyl, František Palacký, Karel Havlíček Borovský, František Ladislav Čelakovský, Pavel Josef Šafařík a další. Významní hosté do Teplic přijížděli i ve 2. polovině 19. století. Díky tomu se pro ně vžil název Malá Paříž.[11]

Přírodní poměry[editovat | editovat zdroj]

Pohlednice Teplic a Doubravky, kolem roku 1903.

Teplice leží v nadmořské výšce 189 m n. m. (jihovýchodní okraj města) až 397 m n. m. (vrchol Doubravské hory), v teplé klimatické oblasti České republiky. Průměrná lednová teplota za roky 1961–2000 činí −1,8 °C, červencová pak 18,2 °C. Průměrné roční srážky 563 mm. V Teplicích se velmi často vyskytují, především v období od října do března, teplotní inverze spojené se zhoršenou kvalitou ovzduší. Stav ovzduší se zde však po roce 1990 postupně a výrazně zlepšil, stejně jako v celé Podkrušnohorské pánvi.

Zdrojem termálních vod je kra teplického ryolitu (dříve teplického křemenného porfyru),[12] která je narušena soustavou zlomů. Podle nich proniká voda z oblasti Krušných hor a v puklinovém systému se ve velké hloubce se ohřívá a shromažďuje v termálním sifonu. Roku 1879 došlo v hnědouhelném dole Döllinger k průvalu důlních vod, v jehož důsledku poklesla výtlačná hladina podzemních vod a povrchové prameny se ztratily. Vzápětí se proto začaly hloubit šachty, ve kterých byly znovu zachyceny vody Pravřídla a dalších méně využívaných pramenů. Od roku 1978 se jediným zdrojem lázeňsky využívané vody stal 972 metrů hluboký vrt. Voda z něj se poté ochlazovala vodou z jiného vrtu hlubokého padesát metrů. Podle rozboru z roku 1978 měla voda z hlubšího vrtu teplotu 45,8 °C a celkovou mineralizaci 1,5 g·l−1. Měla zvýšený obsah fluoridů a kyseliny metakřemičité. Starý Horský pramen s radonovou termální minerální vodou měl v roce 1971 teplotu 36 °C a celkovou mineralizaci 0,93 g·l−1.[13]

Obyvatelstvo[editovat | editovat zdroj]

V roce 1800 v Teplicích žilo 2 130 obyvatel a v roce 1854 již 3 584 obyvatel.[14] Největší nárůst v počtu obyvatel byl v 19. století díky rychlému rozvoji průmyslu a přistěhovalectví. Teplice i celé severní Čechy se nacházely až do čtyřicátých let 20. století v německém sociokulturním okruhu. Oproti jiným částem tzv. Sudet byly zde ale byla relativně silná česká menšina, podle sčítání z roku 1930 se k československé národnosti hlásilo okolo 27 % obyvatel. Dalších cca 6 % se hlásilo k židovské národnosti, zdejší komunita hovořila převážně německy. V okolních městech a vesnicích byl podíl česky mluvících ještě výrazně větší, až poloviční.[15]

Podle průzkumu žilo v roce 1930 v Teplicích-Šanově 30 799 obyvatel (z toho 5 232 osob národnosti Československé, 12 osob národnosti Maďarské, 23 127 osob národnosti Německé a 667 osob národnosti Židovské).[16]

Po záboru Sudet v roce 1938 byli místní Židé a Češi zfanatizovanými Němci vyhnáni do českého vnitrozemí. Většina Židů během holocaustu nepřežila koncentrační tábory. Po druhé světové válce byla naprostá většina Němců z této oblasti vysídlena. Ze Šanova bylo do 23. května 1945 vypraveno šest lazaretních vlaků s 2 600 německými zajatci a dvanáct vlaků s patnácti až dvaceti tisíci deportovanými.[17] Okresní správní komise v Šanově vydala již 16. května 1945 směrnice, podle nichž měli do 28. května všichni říšští Němci opustit československé státní území.[18] Zřejmě podle ústních informací vedoucího evakuačního oddělení Národního výboru pro Teplice-Šanov a okolí předaných 30. května 1945 tajemníkovi ministra Noska Gríšovi Spurnému pobývalo na Teplicku po skončení války na čtyřicet tisíc říšských Němců, z toho ve městě asi polovina. Do 29. května bylo vystěhována po železnici zhruba čtyři tisíce a pěšky kolem osmi tisíc osob. V nemocnicích jich zůstávaly ještě asi dva tisíce a na transport čekalo přibližně dva tisíce dalších.[19] Poté se do téměř vylidněného města postupně z vnitrozemí přistěhovávali Češi, ale také Slováci, Maďaři, Ukrajinci, Rusíni, Poláci a Romové.[zdroj?]

Českou národnost v roce 1991 tvořilo 91,2 % trvale bydlících, o sto let dříve jich bylo jen 12,9 %. Počty ovlivnilo i poválečné administrativní slučování obcí. Pokles počtu obyvatelstva v posledních 20 letech byl způsoben i špatným životním prostředím (exhalace).

Podle sčítání lidu v r. 1921 zde žilo v 1 604 domech 28 892 obyvatel, z nichž bylo 15 815 žen. 4 406 obyvatel se hlásilo k československé národnosti, 22 489 k německé a 396 k židovské. Žilo zde 22 561 římských katolíků, 1 909 evangelíků, 59 příslušníků Církve československé husitské a 3 128 židů.[20] Podle sčítání 1930 zde žilo v 1 900 domech 30 799 obyvatel. 5 232 obyvatel se hlásilo k československé národnosti a 23 127 k německé. Žilo zde 22 942 římských katolíků, 2 089 evangelíků, 414 příslušníků Církve československé husitské a 3 213 židů.[21]

Vývoj počtu obyvatel a domů města Teplice[22][23]
Rok 1869 1880 1890 1900 1910 1921 1930 1950 1961 1970 1980 1991 2001 2011 2021
Obyvatelé 15 469 23 649 31 056 44 626 50 896 52 655 56 088 41 891 49 360 52 941 53 964 53 004 51 060 49 640 48 428
Domy 1 222 1 533 1 804 2 424 2 833 3 058 3 801 4 318 4 098 4 125 4 165 4 119 4 123 4 481 4 585
Vývoj počtu obyvatel a domů města Teplice bez místních částí[22][23]
Rok 1869 1880 1890 1900 1910 1921 1930 1950 1961 1970 1980 1991 2001 2011 2021
Obyvatelé 11 850 17 050 20 575 24 780 27 180 29 283 31 219 24 438 29 841 28 438 27 112 21 200 19 630 19 541 19 441
Domy 855 1 028 1 112 1 310 1 503 1 650 1 950 2 139 3 405 2 141 2 245 2 090 2 059 2 227 2 237

Struktura obyvatelstva[editovat | editovat zdroj]

  • Věková struktura obyvatel obce Teplice roku 2011
    Věková struktura obyvatel obce Teplice roku 2011
  • Rodinný stav obyvatel obce Teplice roku 2011
    Rodinný stav obyvatel obce Teplice roku 2011
  • Vzdělání obyvatel obce Teplice roku 2011
    Vzdělání obyvatel obce Teplice roku 2011

Židovská komunita[editovat | editovat zdroj]

Reklama z r. 1892 z dobového teplického periodika Teplitz-Schönaeur Anzeiger, na prodej košer masa od místních šochetů Wilhelma Flussera a Ludwiga Kleina.

V předchozích stoletích ve městě žila velmi početná a hospodářsky důležitá židovská menšina, poprvé zmiňovaná k roku 1414 (tzn. druhá nejstarší v Českém království hned po Praze), která měla jak svou vymezenou část – ghetto, tak svou Starou synagogu, hřbitov, náboženskou školu, rituální lázně, košer masné krámy, sirotčinec, chudobinec, nemocnici a další charitativní organizace a spolky. V druhé půlce 19. století vystavěli tepličtí Židé také Novou synagogu, která byla jednou z největších staveb tohoto druhu na světě, a symbolicky reprezentovala důležitost této minority.[24]

Při sčítání lidu v roce 1921 a 1930 se k židovské národnosti přihlásilo asi tři tisíce teplických Židů, ale ještě větší počet, asi tři a půl tisíce, se přihlásilo k německé národnosti. Drtivá většina teplických Židů (podobně jako kdekoliv jinde v Sudetech) používala jako svůj rodný jazyk němčinu. Míra asimilace zde navíc byla velmi vysoká, tudíž rozdělit tehdejší teplické rodiny na čistě české, německé nebo židovské je téměř nemožné.[25] Přesný počet nelze tedy určit na základě toho, jakou kdo udal při sčítání národnost či jazyk, ale spíše porovnáním obou údajů. Běžně se lze setkat s počtem tří tisíc osob, ve skutečnosti to ovšem bylo víc než šest tisíc.

Po záboru Sudet nacistickým Německem však byli takřka všichni tepličtí Židé nuceni uprchnout do vnitrozemí. Celkem šlo o asi šest tisíc osob. V březnu 1939 pak byla Nová synagoga nacisty vypálena. Většina teplických Židů však během války stejně zkáze neunikla, protože po okupaci zbytku ČSR byli nejprve odvezeni do ghetta v Terezíně a posléze vyvražděni ve vyhlazovacích táborech. Zkázu židovských Teplic dokonalo spojenecké bombardování na konci války, kdy bomby dopadly do prostor bývalého ghetta, které bylo následně kompletně asanováno. Dnes existuje v Teplicích malá židovská obec (obnovena v roce 1945). Většinu z nemnoha členů tvoří právě přeživší holocaust, avšak obec je velmi kulturně a sociálně činná i dnes. Mezi dochované židovské památky ve městě patří nový židovský hřbitov a židovský hřbitov v Sobědruhách – oba chráněné jako kulturní památky.

V roce 2011 byly v Teplicích poprvé položeny Stolpersteine, tzv. Kameny zmizelých,[26] a od té doby ještě několikrát. S jejich další instalací ve městě se počítá i do budoucna.[27]

Římskokatolická farnost[editovat | editovat zdroj]

Podrobnější informace naleznete v článcích Římskokatolická farnost Teplice a Komunita salesiánů (Teplice).

Římskokatolická farnost v Teplicích patří mezi velmi aktivní. Nedělních bohoslužeb se pravidelně účastní mezi 250 a 300 lidmi, z čehož polovina se ve farnosti aktivně angažuje.[28] Správu teplických farností zajišťuje teplická salesiánská komunita. K bohoslužbám jsou využívány všechny tři katolické kostely a komunitní kaple v budově děkanství. Vedle Oblastní katolické charity farnost spolupracuje se Salesiánským střediskem Štěpána Trochty, které zřizuje Salesiánská provincie Praha. Ve spolupráci se salesiánským střediskem jsou pro mládež nejen z farnosti organizovány víkendové pobyty (tzv. víkendovky) a delší letní táborové pobyty, salesiánské chaloupky. Hluboké kořeny má v Teplicích ekumenická spolupráce mezi různými církvemi a sbory.[29]

Městská správa a politika[editovat | editovat zdroj]

Katastrální území Teplic

Místní části[editovat | editovat zdroj]

Pohled na čtvrť Prosetice z vrchu Letná
  • Teplice
  • Prosetice (jihovýchodně od centra)
  • Nová Ves (jihozápadně od centra)
  • Řetenice (západně od centra)
  • Hudcov (nejzápadnější část Teplic)
  • Trnovany, původně zemědělská obec, kde se v 19. století usadil mohutný průmysl, zejména keramický. Během 1. poloviny 20. století byly samostatným městem, pak sloučeny s Teplicemi. V 70. letech probíhaly plošné demolice staré zástavby, která uvolnila místo panelovým sídlištím.
    • Anger (Angrovy lázně, Angerteich), část Trnovan
  • Sobědruhy

Sousední obce[editovat | editovat zdroj]

Sousedními obcemi sídla jsou Proboštov, Jeníkov, Modlany, Krupka, Lahošť, Novosedlice, Srbice, Újezdeček, Zabrušany, Bystřany, Dubí, Kladruby a Košťany.

Městské symboly[editovat | editovat zdroj]

Druhá vlajka byla statutárnímu městu udělena rozhodnutím předsedkyně Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky dne 4. října 2012.[30]

  • Vlajka statutárního města Teplice (do 3. října 2012) Poměr stran: 2:3
    Vlajka statutárního města Teplice (do 3. října 2012)
    Poměr stran: 2:3

Hospodářství[editovat | editovat zdroj]

Služby[editovat | editovat zdroj]

Kamenné lázně

Mimo oblast lázeňské péče má město rozsáhlou síť ordinací praktických i odborných lékařů, pět domů s pečovatelskou službou, krajskou nemocnici s poliklinikou na Duchcovské třídě a jedenáct lékáren v různých částech města.

Ve městě a jeho okrajových částech mají zastoupení svými obchodními domy všechny velké obchodní řetězce. Některé z nich jsou součástí obchodních center. V letech 2013 a 2014 byla v centru města postavena obchodní centra Fontána a Galerie, která výrazně rozšířila nabídku služeb v centru města a zlepšila i možnosti parkování vozidel.

Lázně[editovat | editovat zdroj]

Mozartova socha (u domu Beethoven)

V Teplicích se léčí v prvé řadě kardiovaskulární choroby, dále pak problémy spojené s onkologickými onemocněními, nemoci z poruch výměny látkové a žláz s vnitřní sekrecí (cukrovka), nemoci pohybového ústrojí a nervová onemocnění.

Lázeňské domy[editovat | editovat zdroj]

Doprava[editovat | editovat zdroj]

Automobilová doprava[editovat | editovat zdroj]

Masarykova třída, hotel de Saxe

V Teplicích se stejně jako v jiných městech začala v posledních letech zahušťovat automobilová doprava, neproblematičtějším místem je dlouhodobě Masarykova třída v Trnovanech, kudy prochází jak lokální, tak tranzitní doprava, v tomto směru chybí obchvat města a jakákoli mimoúrovňová křížení. V roce 2014 se zahustila díky novým obchodním centrům doprava i v Alejní ulici. Výhodný je severojižní průtah městem s mimoúrovňovým křížením místních komunikací, zejména u zámecké zahrady ale chybí sjezdy a nájezdy, a tudíž je jeho využitelnost v rámci města omezená. Historické centrum je uzavřeno pro průjezd vozidel a díky tomu se zahušťuje doprava v blízkosti centra. Přibylo několik kruhových objezdů, majoritní ovšem nadále zůstávají světelně řízené křižovatky. Přibývá i ulic s jednosměrným provozem z důvodu řešení parkování a zklidňování lokalit, což má i negativní efekt v podobě prodloužení průjezdů.[zdroj?]

Železniční doprava[editovat | editovat zdroj]

První železnice přišla do Teplic z Ústí nad Labem roku 1858 a od roku 1867 byla po úsecích prodlužována přes Duchcov do Chomutova. Nyní je elektrifikovaná, s taktovou dopravou a v jízdním řádu pro cestující je uvedena pod číslem 130. Hlavní teplické nádraží nese název Teplice v Čechách. Je to rychlíková stanice na trati Ústí nad Labem – Chomutov s možností přestupu na vlaky dvou dalších tratí, sama však není železničním uzlem. Vlaky odbočujících tratí se oddělují v jiných stanicích. Stanice Teplice v Čechách a Řetenice jsou tak uváděny na tratích 097, 130 i 134. Na okraji katastrálního území Teplice-Trnovany se nachází i zastávka, nazvaná po sousední obci Proboštov.

Další teplické trati jsou:

Městská hromadná doprava Teplice[editovat | editovat zdroj]

Související informace naleznete také v článcích Arriva Teplice, Tramvajová doprava v Teplicích, Trolejbusová doprava v Teplicích a Městská autobusová doprava v Teplicích.

Historie[editovat | editovat zdroj]

MHD se v Teplicích objevila v roce 1895. Tehdy vyjely do teplických ulic poprvé tramvaje. Jednalo se o první provoz elektrickými tramvajemi na území dnešního Česka (pokud nepočítáme zkušební a propagační Křižíkovu elektrickou dráhu na Letné v Praze). Po letech rozvoje (např. meziměstská trať do Dubí) přišel úpadek v padesátých letech 20. století. Tramvajová doprava byla v Teplicích zrušena v roce 1959.

Teplický trolejbus Škoda 26Tr

Trolejbusy měly původně tramvaje doplňovat. První trolejbusová trať byla otevřena v roce 1952, brzy ale tato vozidla tramvaje zcela vytlačila. Větší rozmach prodělaly trolejbusy v osmdesátých letech a v první polovině devadesátých let. Poté však nastala stagnace, kdy se dokonce uvažovalo o zrušení trolejbusové dopravy. Nyní jsou moderní trolejbusy opět důležitou součástí veřejností využívané dopravy.

První městské autobusy se v Teplicích objevily již ve dvacátých letech 20. století. Šlo však o linky soukromých dopravců. Ty byly na začátku třicátých let převzaty městskou společností, která provozovala tramvaje. Po druhé světové válce tyto linky převzala ČSAD. První autobusy dopravního podniku tak vyjely až v roce 1951, následoval prudký rozvoj tohoto typu dopravy.

V roce 2007 Dopravní podnik Teplice provozoval 27 linek autobusů po městě a okolí a deset linek trolejbusů. Tento podnik od roku 2008 převzala společnost Veolia transport Česká republika, člen francouzské firmy Veolia Transport. Dopravní podnik se přejmenoval na Veolia Transport Teplice a s ním byla převzata i dopravní obslužnost. Dne 1. července 2008 se změnil název DP Teplice na Veolia Transport Teplice a s tímto datem také navždy zmizelo ze všech vozidel, i dokumentů Dopravního podniku jeho žlutomodré logo. V létě 2013 proběhlo opětovné přejmenování společnosti. Od 1. července 2013 se Veolia Transport Teplice změnila na Arriva Teplice. Tu od 1. ledna 2024 nahradila příspěvková organizace Městská doprava Teplice.[31]

Společnost[editovat | editovat zdroj]

Teplice vyjadřují podporu Ukrajině - v dobách ruské invaze v roce 2022 (NC Galerie na Náměstí Svobody).

Školství[editovat | editovat zdroj]

Ve městě nyní funguje 16 základních, převážně příspěvkových škol a řada škol středních

Kultura[editovat | editovat zdroj]

Gymnázium Teplice

Hlavní, tradiční akcí je každoroční slavnostní zahájení lázeňské sezóny vždy poslední květnový víkend (výjimkou byl rok 2010, kdy bylo slavnostní zahájení lázeňské sezóny kvůli volbám o týden zpožděno).

Hlavními centry kultury jsou:

Sport[editovat | editovat zdroj]

David Vaněček v dresu FK Teplice
Stadion Na Stínadlech
Stínadla - hlavní vchod

Ve městě je několik desítek tělovýchovných jednot a klubů sportovního charakteru. Nejpopulárnější je prvoligový fotbalový FK Teplice založený v roce 1945, jehož nejlepší umístění je druhé místo ze sezóny 1998/99 a třetí místo ze sezóny 2004/05. Nejvyšší soutěž hrál v letech 1948-1952, 1964-1979, v sezóně 1983/84 a nepřetržitě v ní působí od sezóny 1996/97. Ve své historii třikrát vyhrál Český fotbalový pohár (1976/77, 2002/03, 2008/09).[32] Klub se podíval i do evropských pohárů, včetně toho nejprestižnějšího, Ligy mistrů, kde ovšem ihned narazil na německý velkoklub Borussia Dortmund, přes nějž do základní skupiny nepřešel (1999/00). Památnou je sezóna 2003/04 v Poháru UEFA, v níž tepličtí vyřadili dva evropské velkokluby, 1. FC Kaiserslautern a Feyenoord Rotterdam.[33] Dres Teplic oblékaly legendy českého fotbalu Josef Masopust a Přemysl Bičovský. Dále to byly například Pavel Horváth či Štěpán Vachoušek. Mezinárodní kariéru v Teplicích začal Edin Džeko. Své domácí zápasy sehrávají Tepličtí na stadionu Na Stínadlech s kapacitou 18 221 diváků. Je to třetí největší fotbalový stadion v Česku.[34] Otevřen byl roku 1973, rekonstruován byl v roce 2005. Do historie se zapsal také předválečný fotbalový klub Teplitzer FK, který byl řadu let účastníkem československé fotbalové ligy, a za který nastupovala řada tehdejších reprezentantů ČSR, např. Karel Koželuh.[35] Teplitzer hrával na stadionu U Drožďárny.

Dále futsalový FC Balticflora a Wolves Řetenice, dalšími jsou např. TJ Hvězda Trnovany, TJ Lokomotiva Teplice, TJ Bonex, TJ AGC nebo florbalový tým DDM Dynamo Teplice. Město má svůj areál Aquacentrum.

V roce 2019 zde byl postaven nový Zimní stadion Teplice, byl založen hokejový tým HC Teplice Huskies. Dříve zde působil hokejový tým HC Stadion Teplice.

V Teplicích od roku 2006 vždy v červnu probíhá jeden z nejsilnějších mezinárodních šachových turnajů v České republice TEPLICE OPEN, který pořádá Šachový klub Teplice.[36]

Mezinárodní šachový turnaj TEPLICE OPEN v Estrádním sále Domu kultury.

Od roku 2008 pak také pravidelně dubnový Evropský pohár v judu[zdroj?] spolupořádaný teplickým Pro Sport Teplice Judo a Českým svazem juda. V roce 2010 zde proběhlo také ME judistů kategorie U17.

Pamětihodnosti[editovat | editovat zdroj]

Děkanský kostel sv. Jana Křtitele od SV
Kostel svaté Alžběty Uherské
Kostel Nejsvětějšího Srdce Páně tzv. Červený kostel
Morový sloup od M. B. Brauna na historické fotografii z roku 1870.
Související informace naleznete také v článku Seznam kulturních památek v Teplicích.

Kostely[editovat | editovat zdroj]

  • Děkanský kostel sv. Jana Křtitele stojí v dolní části Zámeckého náměstí. Byl postaven po roce 1585 na místě starší stavby, věž byla dokončena 1594, ale roku 1645 byla průčelní západní věž zasažena bleskem. Požárem byly některé zvony zničeny. Roku 1659 sem byly dodány tři nové, které vyrobil zvonař Mikuláš Löw.[37] Jeden z nich je v kostele dodnes, druhý byl v důsledku válečných rekvizic přesunut do kostela svatého Cyrila a Metoděje v Praze na Karlíně,[38] třetí je nezvěstný. Dále se na věži nachází zvon z roku 1540 od Wolfa Hilgera a zvon z r. 1482 od Hanuše Konváře. Sanktusník kostela, lucerna i postranní věžička jsou prázdné. Nad zvonovým patrem se nachází byt věžníka, dnes pronajatý společnosti Visit Teplice. V kostele je cenné barokní zařízení z doby kolem r. 1730, obraz na hlavním oltáři a na bočních oltářích svatého Jana Nepomuckého a Čtrnácti svatých pomocníků jsou z okruhu Petra Brandla.
  • Kostel Povýšení svatého Kříže na Zámeckém náměstí mezi kostelem svatého Jana a zámkem je původně zámecká kaple, postavená po roce 1550 a v letech 1798–1806 romanticky zgotizovaná. Od roku 1950 slouží jako pravoslavný kostel. V boční severní věži se nachází zvon z roku 1477 s nápisem v gotické minuskuli a litinový zvon z bochumských oceláren. V západním okně věže v témže patře je zavěšen také zvonovinový hodinový cymbál, který má průměr 50 cm a kolem jeho horní části se vine rostlinný ornamentální pás, jinak je cymbál nezdobený. Loď kostela je zaklenuta křížovou klenbou, v boční kapli jsou dva italské mramorové oltáře z let 1420 a 1440, použité jako náhrobky
  • Kostel Prokopa Holého na Židovském vrchu, Chelčického 447/2, na křižovatce s ulicí Českobratrskou, s mohutnou věží, tvoří dominantu. Původně luteránský kostel sv. Bartoloměje z let 1861–1864 podle návrhu pruského architekta Friedricha Stülera, později v majetku Církve československé husitské, v 90. letech přeměněný na restauraci a dnes prázdný. Věž, dokončená roku 1882, je bez zvonu.
  • „Seumeho“ kaple Nalezení svatého Kříže, původně hřbitovní, z let 1728–1730. Drobná obdélná stavba bez věže stojí v Havlíčkových sadech. Sanktusník bez zvonu. Před kaplí je pomník básníka J. G. Seumeho.
  • Kostel sv. Alžběty v Šanově z let 1864–1867, vybudovaný podle návrhu vídeňského architekta Heinricha Ferstela, s vysokou zadní severní věží stojí v Šanovských sadech na Zeyerově náměstí. Ve věži se na ocelové konstrukci nachází zvon z roku 1888 od Petra Hilzera.
  • Kostel Nejsvětějšího Srdce Páně v Trnovanech je cihlová trojlodní basilika z roku 1910 při silnici do Ústí nad Labem. Ve vysoké jižní věži se na ocelové konstrukci nachází zvon z roku 1911 od Richarda Herolda a litinový zvon z bochumských oceláren.
  • Kostel Církve českobratrské evangelické, v ulici J. V. Sládka dostavěn v letech 1946-47. Sbor se nejdříve formoval jako kazatelská stanice, jako samotný sbor vznikl v roce 1926.

Ostatní budovy[editovat | editovat zdroj]

  • Teplický zámek je rozlehlý komplex budov, uspořádaný do pěti křídel s nádvořím otevřeným do zámeckého parku. V celé východní části zámku byly v 50. letech objeveny rozsáhlé zbytky románského kláštera benediktinek z poloviny 12. století a půdorys trojlodního kostela, který uzavíral zhruba čtvercový dvůr (dnes přístupné). Na něj navazuje hlavní trakt (do náměstí), který vznikl v polovině 16. století a byl několikrát přestavován. Roku 1787 bylo na západní straně přistavěno divadlo, spojené s hlavním traktem V zámku dnes sídlí muzeum s pozoruhodnou sbírkou soch.[39]
  • Zahradní a plesový dům je barokní patrová stavba, kterou roku 1732 postavil K. Lagler. Stojí volně na západ od zámku a v přízemí je dnes kavárna.
  • Hrad na Doubravské hoře se šesti baštami a příkopem z let 1478–1486, roku 1644 pobořený a opravený koncem 19. století.
  • Divadlo bratří Čapků s kinem a restaurací postavil v letech 1919–1924 architekt Rudolf Bitzan.[40]
  • Concordia je expresionistická budova postavená pro libereckou pojišťovnu Concordia (dokončena v roce 1931) podle návrhu architektů Maxe von Loose a Wilhelma Dorantha s Paulem Schaefterem-Hyrotsbergem.[41]

Sochy a pomníky[editovat | editovat zdroj]

  • Morový sloup Nejsvětější Trojice na Zámeckém náměstí je dílo Matyáše Bernarda Brauna a kameníka M. Blümela z roku 1719.
  • Řada barokních soch po městě.
  • Jubilejní kašna (lidově „u prasátek“ či "Kolostůjova kašna") v parku u divadla je šestiboká kašna s novorománským sloupem uprostřed z roku 1862, která připomíná pověst o založení lázní roku 762. Jako chrliče slouží prasečí hlavy.
  • Pravřídlo, kamenný výklenek s původním pramenem v ulici pod kostelem
  • Pomník německého básníka J. G. Seumeho, který v Teplicích roku 1810 zemřel, v Havlíčkových sadech.[42]
  • Památník zrušení roboty pod vodojemem, na vrchu Jalovčiny pod vodojemem na Nové Vsi.

Zaniklé stavby[editovat | editovat zdroj]

  • Při panském špitálu byla roku 1674 založena Loretánská kaple. Postavena byla v místech zaniklého kostela zasvěceného Panně Marii a jejím zakladatelem byl Jan Jiří Marek Clary-Aldringen. Santa Casa byla po roce 1924 zbořena.[43][44]

Paleontologické objevy[editovat | editovat zdroj]

V okolí Teplic byly v minulosti objeveny cenné fosilní pozůstatky křídových mořských plazů ze skupiny Plesiosauria.[45]

Osobnosti[editovat | editovat zdroj]

Související informace naleznete také v článku Kategorie:Lidé z Teplic.

V seznamu jsou uvedeny osobnosti, které v Teplicích delší dobu žily nebo je jejich působení s městem spjato hlouběji, než pouhým místem narození. Přehled rodáků je v patřičné kategorii.

Galerie[editovat | editovat zdroj]

  • Náměstí Svobody
    Náměstí Svobody
  • Teplická radnice v roce 1870
    Teplická radnice v roce 1870
  • Pohled na Teplice roku 1798
    Pohled na Teplice roku 1798
  • Pomník T.G. Masaryka
    Pomník T.G. Masaryka
  • Pomník německého spisovatele, básníka Johanna Gottfrieda Seumeho
    Pomník německého spisovatele, básníka Johanna Gottfrieda Seumeho
  • Památník padlých letců 15. letecké armády USA na Doubravce
    Památník padlých letců 15. letecké armády USA na Doubravce
  • Památník padlých Sovětských vojáků
    Památník padlých Sovětských vojáků
  • Císařské lázně
    Císařské lázně
  • Sadové lázně
    Sadové lázně
  • Lázeňský dům Beethoven
    Lázeňský dům Beethoven
  • Kamenné lázně
    Kamenné lázně
  • Nové lázně
    Nové lázně
  • Vojenské lázně
    Vojenské lázně
  • Hadí lázně (mimo provoz)
    Hadí lázně (mimo provoz)
  • Budova obchodní akademie v Teplicích
    Budova obchodní akademie v Teplicích

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. ↑ a b Český statistický úřad: Počet obyvatel v obcích – k 1. 1. 2023. Praha. 23. května 2023. Dostupné online. [cit. 2023-05-25]
  2. ↑ Český statistický úřad: Malý lexikon obcí České republiky - 2017. 15. prosince 2017. Dostupné online. [cit. 2018-08-28]
  3. ↑ Český statistický úřad: Výsledky sčítání 2021 – otevřená data. Dostupné online. [cit. 2022-04-18]
  4. ↑ Teplice prosluly jako salón Evropy, v lázních se léčili panovníci i umělci. E15.cz [online]. CN Invest a.s., 2010-07-06 [cit. 2023-06-10]. Dostupné online. 
  5. ↑ ŠTĚŘÍKOVÁ, Edita. Exulantská útočiště v Lužici a Sasku. 1. vyd. vyd. Praha: Kalich, 2004. 549 s. ISBN 80-7017-008-5. S. 45–46. 
  6. ↑ Vyhlášení c. k. místodržitele pro Čechy ze dne 8. srpna 1895, čís. 121666, 65/1895 č. z. z.
  7. ↑ BUDINSKÁ, Jitka; ZERJATKE, Petra. Kapitoly z dějin lázeňství. Teplice: Regionální muzeum v Teplicích, 2006. 164 s. ISBN 80-85321-43-2. Kapitola Počátky lázní, s. 69–72.  (dále jen Budinská 2006).
  8. ↑ KILIÁN, Jan a kol. Teplice. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 2015. 538 s. ISBN 978-80-7422-339-6. S. 94–98. 
  9. ↑ KOCOURKOVÁ, Květa; VILÍM, Karel. Zmizelé Čechy – Teplice. Litomyšl: Paseka, 2009. 77 s. ISBN 978-80-7185-966-6. S. 26–27. 
  10. ↑ URBAN, Jaroslav František. Severočeská historie. Most: Severočeské menšinové knihkupectví, 1924. 271 s. S. 132–133. 
  11. ↑ Budinská 2006, s. 102–103, 131.
  12. ↑ ELZNIC, Antonín; ZELENKA, Oldřich. Geologické a mineralogické vycházky západní částí Severočeského kraje II. Teplice: Krajské muzeum Teplice, 1987. 112 s. S. 9. 
  13. ↑ KAČURA, Georgij. Minerální vody Severočeského kraje. 1. vyd. Praha: Ústřední ústav geologický, 1980. 170 s. Kapitola Teplice, s. 108–115. 
  14. ↑ BURSA, Milan. Zeměpisné exkurze v Severočeském kraji. 3. vyd. Ústí nad Labem: Pedagogická fakulta UTEP v Ústí nad Labem, 1994. ISBN 80-7044-076-7. Kapitola Obyvatelstvo, s. 12. 
  15. ↑ GMBH (HTTPS://WWW.KLOKANTECH.COM/), Klokan Technologies. Národnostní mapa Československé republiky: podle sčítání lidu z 1. prosince 1930. www.oldmapsonline.org [online]. [cit. 2021-07-19]. Dostupné online. 
  16. ↑ Encyklopedie branné moci Republiky Československé, Jiří Fidler & Václav Sluka
  17. ↑ RADVANOVSKÝ, Zdeněk. Konec česko-německého soužití v ústecké oblasti 1945–1948. Ústí nad Labem: Univerzita Jana Evangelisty Purkyně v Ústí nad Labem, 1997. 204 s. ISBN 80-7044-180-1. S. 65. Dále jen Radvanovský 1997. 
  18. ↑ Radvanovský 1997, s. 63
  19. ↑ NA, f. MV-N, k. 254, rukopisná poznámka G. Spurného.
  20. ↑ Statistický lexikon obcí v Republice československé 1921. Díl I. Země Česká. Praha: Orbis, 1924. 598 s. S. 228. 
  21. ↑ Statistický lexikon obcí v Republice československé 1930. Díl I. Země Česká. Praha: Orbis, 1934. 613 s. S. 265. 
  22. ↑ a b Historický lexikon obcí ČR 1869–2005 (1. díl) [online]. 2007-03-03 [cit. 2014-12-11]. S. 412, 413, záznam 30. Dostupné online. 
  23. ↑ a b Výsledky sčítání 2021 – otevřená data [online]. [cit. 2022-04-18]. Dostupné online. 
  24. ↑ Něco o naší obci… [online]. Židovská obec Teplice [cit. 2017-02-28]. Dostupné online. 
  25. ↑ Archivovaná kopie. konference.kehila-teplice.cz [online]. [cit. 2017-02-27]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2017-02-28. 
  26. ↑ BENEŠ, Jan. V Teplicích se objevily kameny zmizelých [online]. Český rozhlas, 2011-06-17 [cit. 2017-02-28]. Dostupné online. 
  27. ↑ Kameny zmizelých [online]. Židovská obec Teplice [cit. 2017-02-28]. Dostupné online. 
  28. ↑ MÁLEK, Petr. Radomír Kuchař: Přeji lidem, aby našli nějaký pevný bod ve svém životě Zdroj: https://teplicky.denik.cz/zpravy_region/radomir-kuchar-rozhovor-knez-farnost-kostely-vanoce-20191207.html. teplickydenik.cz [online]. Vltava Labe Media, 2019-12-07 [cit. 2021-03-16]. Dostupné online. 
  29. ↑ GAJDŮŠKOVÁ, Věra. Základní funkce církve uskutečňované ve farnosti Teplice. Praha, 2014 [cit. 2021-03-16]. 75 s. bakalářská práce. Univerzita Karlova v Praze: Katolická teologická fakulta: Katedra pastorálních oborů a právních věd. Vedoucí práce DŘÍMAL, Ludvík. Dostupné online.
  30. ↑ Udělené symboly – Teplice [online]. 2012-10-04 [cit. 2022-06-09]. Dostupné online. 
  31. ↑ SŮRA, Jan. Teplice zavádí nedobrovolně jízdné zdarma v MHD. Pracovník Mikroelektroniky má volno. Zdopravy.cz [online]. Avizer Z, 2023-12-30 [cit. 2023-12-31]. Dostupné online. 
  32. ↑ BÍLEK, Marek; NEUMANN, Robert. Teplice vyhrály pohár, postupují do Evropy. iSport.cz [online]. 2009-05-27 [cit. 2022-08-03]. Dostupné online. 
  33. ↑ MIKEŠ, Pavel. Teplický zázrak. Jak podceňovaný tým vyzrál na Feyenoord a oslnil Evropu. Deník.cz. 2022-04-07. Dostupné online [cit. 2022-08-05]. 
  34. ↑ MINHA, Martin; MALINA, Jiří. Stínadla jsou žluto-modrý kolos, ve kterém se ztratí všichni fanoušci Teplic. Radiožurnál Sport [online]. Český rozhlas, 2021-09-17 [cit. 2022-08-03]. Dostupné online. 
  35. ↑ ŠÁLEK, Zdeněk. Slavné nohy. Praha: Práce, 1980. Kapitola Karel Koželuh, s. 155. 
  36. ↑ https://www.tepliceopen.com
  37. ↑ KOLEKTIV AUTORŮ. Kulturní památky Teplicka. Teplice: Město Teplice, 1960. S. 17. 
  38. ↑ KYBALOVÁ, Ludmila. Pražské zvony. Praha: Nakladatelství československých výtvarných umělců, 1958. 
  39. ↑ Hrady, zámky a tvrze v Čechách, na Moravě a ve Slezsku. Severní Čechy. Příprava vydání Rudolf Anděl. Svazek III. Praha: Nakladatelství Svoboda, 1984. 664 s. Kapitola Teplice – zámek, s. 465–469. 
  40. ↑ TEPLICE///TEPLITZ - architektura na severu Čech. teplice-teplitz.net [online]. [cit. 2021-07-28]. Dostupné online. 
  41. ↑ Umělecké památky Čech. T/Ž. Příprava vydání Emanuel Poche. Svazek IV. Praha: Academia, 1982. 640 s. Heslo Teplice, s. 48. Dále jen Poche 1982. 
  42. ↑ Poche 1982, str. 54
  43. ↑ BUKOVSKÝ, Jan. Loretánské kaple v Čechách a na Moravě. Praha: Libri, 2000. 164 s. ISBN 80-7277-015-2. S. 149. 
  44. ↑ KOVÁŘ, Pavel. Kostely v Teplicích [online]. iTeplice.cz [cit. 2016-01-21]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2016-01-27. 
  45. ↑ https://krkonossky.denik.cz/ctenar-reporter/ceska-lochneska-od-teplic-ma-dlouhou-historii-20200902.html

Literatura[editovat | editovat zdroj]

Faktografická[editovat | editovat zdroj]

  • POCHE, Emanuel. Umělecké památky Čech: T/Ž. Svazek IV. Praha: Academia, 1982. 640 s. Kapitola Teplice, s. 46–56. 
  • KILIÁN, Jan, a kol. Teplice. Redakce Ivana Ebelová. [s.l.]: Nakladatelství Lidové noviny, 2015. 542 s. (Dějiny českých měst). ISBN 978-80-7422-339-6. 
  • WOLF, Jiří; SOUKUP, Michal B. Nápisy okresu Teplice : Inscriptiones in districtu Tepliciensi repertae ab antiquissimo tempore usque ad annum 1800. Redakce Ivana Slunéčková. Duchcov: Muzeum města Duchcova, 2016. 240 s. 
  • HANZLÍK, Jan; ZAJONCOVÁ, Jana; HÁJKOVÁ, Lenka. Teplice: architektura moderní doby : 1860–2000. Ústí nad Labem: Národní památkový ústav. Územní odborné pracoviště v Ústí nad Labem, 2016. 360 s. ISBN 978-80-85036-66-4. 
  • MRÁČEK, Jakub. Teplická NEJ…. Ilustrace Magda Barabášová. Teplice: Jakub Mráček, 2017. 170 s. Dostupné online. ISBN 978-80-906665-1-1. 
  • BOUŠKOVÁ, Pavlína; CHLEBODÁROVÁ, Bohuslava; MICHLOVÁ, Jana; SPÁLA, Radek. Židovské osobnosti Teplicka. Redakce Tomáš Krákora, Jiřina Hejnová, Václava Perglerová; překlad Petra Králová. Teplice: Ulpan Teplice, 2019. 230 s. ISBN 978-80-270-6981-1. (cs, en) 

Fotografická[editovat | editovat zdroj]

  • BUDINSKÁ, Jitka. Srdečné pozdravy z Teplic a okolí. 1. vyd. Teplice: Ateliér V & V, 1994. 256 s. 
  • ZYKMUND, a kol. Turn, 100 let města Trnovany–Teplice. [s.l.]: Europrinty, 2010. ISBN 978-80-254-8772-3. 
  • ZYKMUND, Jan; NEUVIRT, Radim; KURANDA, Petr; ŠPAČEK, Petr. Teplice: Teplitz-Schönau. Svazek 1. [s.l.]: Europrinty, 2012. 437 s. ISBN 978-80-905175-2-3. 
  • ZYKMUND, Jan; NEUVIRT, Radim; KURANDA, Petr; ŠPAČEK, Petr. Teplice: Teplitz-Schönau. Svazek 2. [s.l.]: Europrinty, 2014. 437 s. ISBN 978-80-905175-9-2. 
  • ZYKMUND, Jan; NEUVIRT, Radim; KURANDA, Petr; ŠPAČEK, Petr. Teplice: Teplitz-Schönau. Svazek 3. [s.l.]: Europrinty, 2016. 437 s. ISBN 978-80-906336-1-2. 
  • BOUŠKOVÁ, Pavlína. Teplicko objektivem Františka Fridricha : Fotografie z ateliéru významného fotografa 2. poloviny 19. století. Teplice: Regionální muzeum v Teplicích, 2020. 152 s. ISBN 978-80-85321-91-3. 

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Teplice
Části města
Teplice (zahrnuje centrum a celky Šanov, Letná, Bílá cesta) • Hudcov • Nová Ves • Prosetice • Řetenice • Sobědruhy • Trnovany (zahrnují Anger)
Doprava
Historie
Kultura
Lázeňství
Náboženství
Pamětihodnosti
Sport
Školství
Osobnosti
Ostatní
Města, městys a obce okresu Teplice
Bílina • Bořislav • Bystřany • Bžany • Dubí • Duchcov • Háj u Duchcova • Hostomice • Hrob • Hrobčice • Jeníkov • Kladruby • Kostomlaty pod Milešovkou • Košťany • Krupka • Lahošť • Ledvice • Lukov • Měrunice • Mikulov • Modlany • Moldava • Novosedlice • Ohníč • Osek • Proboštov • Rtyně nad Bílinou • Srbice • Světec • Teplice • Újezdeček • Zabrušany • Žalany • Žim
legenda: město, městys.
Statutární města v Česku
100 000+ vlajka České republiky
70 000+
50 000+
30 000+
Primátoři Teplic
2002–2018: Jaroslav Kubera • 2018–2022 Hynek Hanza • 2022–dosud Jiří Štábl
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Teplice&oldid=23691760“