Teorie sklenice vody
Teorie „sklenice vody“ (rusky теория стакана воды) byl názor na pohlavní vztahy, jehož podstatou byla myšlenka, že sexuální potřeby mají být uspokojovány tak snadno, jako se žízeň hasí sklenicí vody.[1] Teorie „sklenice vody“ se rozšířila v Sovětském svazu v prvních porevolučních letech[2]:s.289 a neprávem se připisovala Alexandře Kollontajové. Lenin říkal, že požadavek „svobody v lásce“ je buržoazní, a nikoli proletářský, a je třeba mu čelit proletářským manželstvím z lásky.[2]:s.289
Odkazy[editovat | editovat zdroj]
Reference[editovat | editovat zdroj]
- ↑ PAVLÍK, Václav. První diplomatka propagovala volnou lásku jako teorii „sklenice vody“ [online]. Zpravodajský portál NášREGION.cz, 9.3.2020 [cit. 2022-08-05]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2020-03-26.
- ↑ a b Marxistická etika (původním názvem: Марксистская этика). Redakce : A. I. Titarenko; překlad : Stanislav Kučera; ilustrace : Oldřich Pošmurný (autor obálky). 1. vyd. Praha: Svoboda, 1979. 363 s. Kapitola „Morální aspekty lásky a manželství“, s. 285–290.
Literatura[editovat | editovat zdroj]
- Marxistická etika (původním názvem: Марксистская этика). Redakce : A. I. Titarenko; překlad : Stanislav Kučera; ilustrace : Oldřich Pošmurný (autor obálky). 1. vyd. Praha: Svoboda, 1979. 363 s. Kapitola „Morální aspekty lásky a manželství“, s. 285–290.
