Teorie rozbitého okna

Rozbitá okna v průmyslovém areálu ZETOR, Brno

Dlouho chátrající Barrandovské terasy před rekonstrukcí (2014)

Podle teorie rozbitých oken (anglicky: Broken windows theory) může zanedbané prostředí, odpadky, posprejované zdi a rozbitá okna podporovat další protispolečenské jednání a drobnou i vážnější kriminalitu. V prostředí, o něž se zjevně nikdo nestará, ztrácejí lidé zábrany, které by jim v čistém a uklizeném prostředí bránily odhazovat odpadky nebo ničit cizí majetek. Mají totiž oprávněný pocit, že ve špinavém a zanedbaném prostředí si toho nikdo nevšimne, případně je to každému jedno. Tuto hypotézu poprvé publikovali politolog James Q. Wilson a kriminolog George Kelling roku 1982 v časopise The Athlantic Monthly a od té doby byla několikrát experimentálně ověřena, ale také kritizována.

Případové studie

Než tuto teorii představili Wilson a Kelling, v roce 1969 zorganizoval stanfordský psycholog Philip Zimbardo experiment, který měl otestovat teorii rozitého okna. Na ulici zaparkoval dvě ojetá auta bez poznávacích značek s pootevřenou kapotou – jedno v rušném sousedství v Bronxu v New Yorku, druhé v klidné obytné čtvrti kalifornského Palo Alto. V Bronxu se už po pár minutách na auto vrhla rodinka vandalů – otec, matka a malý syn – kteří odnesli chladič a baterii. Během 24 hodin zbyl z auta vrak s rozbitými okny, kde si hrály děti. Autu v Palo Alto se nic nestalo a po více než týdnu musel Zimbardo přijít a rozbít okna kladivem. Krátce poté se k ničení přidali i další lidé, ačkoli toto ztvrzení si vysloužilo kritiku, protože destrukce nastala až poté, co bylo auto přemístěno na kampus Stanfordovy univerzity, a prvními, kdo se k Zimbardovi připojili, byli jeho vlastní studenti. Zimbardo si všiml, že většina dospělých „vandalů“ v obou případech byli převážně dobře oblečení, běloši, upravení a zdánlivě slušní lidé. Předpokládá se, že v oblasti jako Bronx, kde je historie opuštěných nemovitostí a krádeží častější, dochází k vandalismu mnohem rychleji, protože komunita se obecně jeví jako lhostejná. Podobné události mohou nastat v jakékoli civilizované komunitě, když se sníží společenské bariéry – pocity vzájemného respektu a závazků k slušnému chování – vlivem činů, které naznačují apatii.

V roce 2005 spolupracovali výzkumníci z Harvardovy univerzity a Suffolkské univerzity s policií v Lowellu v Massachusetts na identifikaci 34 „kriminálně rizikových oblastí“. V polovině těchto lokalit úřady odstraňovaly odpadky, opravovaly pouliční osvětlení, vynucovaly dodržování stavebních předpisů, odrazovaly od zdržování se na ulicích, prováděly více zatčení za přestupky a rozšiřovaly služby duševního zdraví a pomoc pro bezdomovce. V druhé polovině identifikovaných lokalit se rutinní policejní služby nezměnily. Oblasti, kterým se dostalo zvýšené pozornosti, zaznamenaly 20% snížení počtu volání na policii. Studie dospěla k závěru, že fyzický úklid prostředí byl účinnější než zatýkání za přestupky.

Společenští vědci z univerzity v Groningenu provedli experiment, při němž na zaparkovaná jízdní kola připevnili reklamní plakáty. Na čistém a dobře udržovaném parkovišti lidé plakáty odnášeli do koše a jen 33 % je hodilo na zem, kdežto 69 % majitelů kol odstavených u posprejované zdi hodilo plakátek na zem. Jejich článek byl otištěn 2008 v prestižním vědeckém časopise Science.

Teorie

Drobná kriminalita a protisociální jednání nejsou ovšem jevy monokauzální, kde by se dal prokázat jednoduchý kauzální vztah mezi příčinou a důsledkem. Experimenty se také obtížně objektivizují a opakují, takže řada badatelů význam odstraňování „rozbitých oken“ pro omezování kriminality zpochybňuje. Pokud tu však nějaký vliv je, jak ukazují zmíněné experimenty, může mít trojí důvod:

1. konformitu se společenskými normami, potřebu člověka, spolehnout se na jednání druhých i naopak;
2. prezence nebo absence pravidelného dohledu a monitorování veřejných prostor;
3. sociální signalizace, kdy samo prostředí člověku dává najevo, co je v něm možné a co není.

Aplikace

Autoři teorie doporučují

• zlepšovat prostředí k životu v problémových oblastech: zasklít a umýt okna, uklízet parky, chodníky a průchody, odstraňovat grafitti atd.
• zajistit pravidelný dohled a kontrolu, včetně například kontroly černých pasažérů;
• podporovat důvěru občanů navzájem i vůči policii;
• posilovat zájem občanů o stav veřejných i opuštěných prostorů.

Odkazy

Literatura

• ZIMBARDO, Philip G. Moc a zlo. Praha: Moraviapress, 2005. 200 s. ISBN 80-86181-80-4. S. 52–54. 
• ZIMBARDO, Philip G. The human choice: Individuation, reason, and order versus deindividuation, impulse, and chaos.. S. 237–307. Nebraska Symposium on Motivation [online]. 1969 [cit. 9.1.2012]. Roč. 17, s. 237–307. Dostupné online. 

Externí odkazy

• Obrázky, zvuky či videa k tématu teorie rozbitého okna na Wikimedia Commons
• Teorie rozbitého okna: Pořádkem proti zločinnosti, Martin Valenta, 7. 9. 2015, Manipulatori.cz