Teorie objektních vztahů

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání

Teorie objektních vztahů je psychoanalytická teorie, která zdůrazňuje mezilidské vztahy, především v rodině, zejména mezi matkou a dítětem.

Základní koncepty:[1]

  • Objekt představuje člověka, který předmětem nebo cílem pocitů nebo záměrů.
  • Vztah označuje vazby mezi self a objekty, které ovlivňují osobu v přítomnosti a vychází ze zkušeností minulých vztahů.
  • Externí objekt je reálná fyzická osoba, ke které existují emoce / pocity
  • Interní objekt je fantazijní reprezentace externího objektu. Je to vzpomínka, myšlenka nebo fantazie o osobě
  • Self, já – vědomá a nevědomá mentální reprezentace sebe sama

Proudy teorie objektních vztahů:

  • Britská škola objektních vztahů
  • Americká škola objektních vztahů

Osobnosti, které se zabývaly teorií objektních vztahů:

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. http://web.sonoma.edu/users/d/daniels/objectrelations.html