Temné hodinky
Jako temné hodinky (tenebrae) se označovaly (zásadně v jednom celku slavené) matutinum a laudy ve dnech od Zeleného čtvrtka do Bílé soboty. Oficium (neboli hodinky) ve dnech Velikonočního tridua mělo celou řadu zvláštností, které se právě v temných hodinkách koncentrovaly. Liturgická reforma Druhého vatikánského koncilu drtivou většinu těchto zvláštností odstranila, takže v pokoncilní liturgii hodin již temné hodinky v pravém slova smyslu neexistují.
Charakteristické prvky[editovat | editovat zdroj]
Stejně jako při ostatních hodinkách Velikonočního tridua - a na rozdíl od celého zbytku roku - temné hodinky začínaly rovnou první antifonou, bez úvodního verše. Před matutinem se nezpívalo ani invitatorium. Na konci žalmů ani v responsoriích se nezpívalo Gloria Patri. V laudách se nezpívalo capitulum ani hymnus.
Nejnápadnějším charakteristickým prvkem byl před oltářem umístěný trojhranný svícen s patnácti svícemi. Po každém žalmu (9 v matutinu + 5 v laudách) se jedna zhasla.
Jako čtení prvního nokturnu se četly tkzv. "lamentace" (podle latinského titulu Lamentationes Jeremiae Prophaetae), tj. lekce z knihy Pláč. Specifický charakter textu (dlouhá série krátkých úryvků stereotypně uvozovaných ohlášením hebrejského písmene - zpěvy pláče totiž tvoří alfabetický akrostich) si vyžádal zvláštní nápěvy, odlišné od těch, na které se jinak lekce matutina zpívaly.
Responsoria zpívaná po jednotlivých lekcích temných hodinek (každý den jich bylo celkem devět) rozjímala o Kristově utrpení.
Po posledním žalmu laud zůstala hořet jediná svíce na vrcholu trojhranného svícnu. Šest svící hořících přímo na oltáři bylo postupně zhasnuto během Zachariášova kantika. S poslední z nich se zhasla všechna světla v kostele, který se tak (pokud se temné hodinky slavily v noci) octl v úplné tmě, do níž svítila jen patnáctá svíce (obvykle interpretovaná jako symbol Krista). Tu někdo z přisluhujících vzal a schoval za oltář.
Po závěrečných zpěvech a modlitbách (které tu nejsou podrobně popsány, i s ohledem na to, že v první polovině 20. stol. prošly úpravami) celý chór chvíli dělal rámus (např. dupáním či tlučením okovanými antifonáři o chórové lavice), načež byla patnáctá svíce vynesena z úkrytu a všichni se v tichu (bez obvyklého závěrečného verše) rozešli.[1]
Zhudebnění[editovat | editovat zdroj]
Temné hodinky byly často hudebně zpracovávány. Mnoho význačných skladatelů napsalo liturgické celky na text "lamentací". Stejně bohatá je i nabídka zhudebnění responsorií pro tuto příležitost.
Překlady[editovat | editovat zdroj]
Temné hodinky patřily k těm částem oficia, které byly relativně populární a celkem běžně byly veřejně slaveny. Tomu vedle již zmíněného množství hudebních zpracování odpovídá také bohatá produkce překladů do češtiny. Výrazně upravené (krácení, nestandardní repertoár zpěvů i čtení) temné hodinky v češtině obsahuje Jistebnický kancionál.[2] V 19. a 20. stol. vznikla řada překladů, dílem určených ke sledování oficiální latinské liturgie, dílem ke zpívání temných hodinek v národním jazyce.[3]
Temné hodinky po druhém vatikánském koncilu[editovat | editovat zdroj]
Tradiční označení se někdy používá i pro modlitbu se čtením a laudy slavené ve Velikonočním triduu podle pokoncilního pořádku. S tím může být spojena snaha zachovat některé z charakteristických prvků tradičních temných hodinek, nejčastěji snad silný symbol postupně zhášených svící.
Značné oblibě se však i v dnešní době těší starobylá podoba temných hodinek. Modlí se je nejen katoličtí tradicionalisté, ale např. i čeští dominikáni,[4] kteří jinak po zbytek roku oficium slaví podle běžných pokoncilních knih a z větší části v českém jazyce. Temné hodinky se stále praktikují také ve starokatolické církvi.[zdroj?]
Odkazy[editovat | editovat zdroj]
Reference[editovat | editovat zdroj]
- ↑ popis průběhu podle Officium Majoris Hebdomadae et Octavae Paschae, Parisiis-Tornacii-Romae: Desclée 1925.
- ↑ VLHOVÁ-WÖRNER, Hana. Obsah a liturgie Jistebnického kancionálu. In: KOLÁR, Jaroslav; VIDMANOVÁ, Anežka; VLHOVÁ-WÖRNER, Hana. Jistebnický kancionál. 1. vyd. Brno: L. Marek, 2005. ISBN 80-86263-56-8. ISSN 1214-634X. Svazek 1. Graduale.
- ↑ PAVLÍK, Jakub. "Hodinky církevní." České překlady z Římského breviáře 1800-1971. , 2019 [cit. 2024-01-08]. Diplomová práce. Jihočeská univerzita v Českých Budějovicích, Teologická fakulta. . s. 61-63. Dostupné online.
- ↑ Dominikánská rodina. op.cz [online]. 2000- [cit. 2018-05-23]. Dostupné online.
Související články[editovat | editovat zdroj]
Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu temné hodinky na Wikimedia Commons
