Západní Tatry
| Západní Tatry | |
|---|---|
 | |
| Nejvyšší bod | 2248 m n. m. (Bystrá) |
| Délka | 42 km |
| Rozloha | 400 km² |
| Nadřazená jednotka | Tatry, Západní Karpaty, Karpaty |
| Sousední jednotky | Vysoké Tatry, Podtatranská kotlina, Chočské vrchy, Podtatranská brázda, Skorušinské vrchy, Oravicko-vitovské vrchy |
| Podřazené jednotky | Červené vrchy, Liptovské Tatry, Liptovské kopy, Roháče, Sivý vrch, Osobitá, Lúčna, Kasprov vrch, Červené vrchy, Ornak |
| Světadíl | Evropa |
| Stát |  Slovensko Polsko |
  Západní Tatry | |
| Povodí | Orava, Visla, Váh, Dunajec |
| Souřadnice | 49°12′4″ s. š., 19°49′47″ v. d. |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Západní Tatry (slovensky Západné Tatry, polsky Tatry Zachodnie) jsou podcelkem geomorfologického celku Tater na Slovensku a v Polsku. Rozkládají se na území o rozloze zhruba 400 km² a z toho 260 km² leží na území slovenského Tatranského národního parku a část na území polského Tatranského národního parku. Západní Tatry náleží do horského systému Karpat, do geomorfologické provincie Západní Karpaty. Celkový charakter pohoří je spíše holnatý, pouze skupina Roháčů a Giewontu má alpinský až subnivální ráz. Nejvyšší vrchol je Bystrá (2 248 m n. m.), ležící celý na Slovensku.
Název[editovat | editovat zdroj]
Název Tatry pravděpodobně pochází z praslovanského slova Tritri, což znamená skály či skalní štíty. Další možností je odvození od keltského slova tamtra (hnědý či tmavý). Pojmenování též připomíná ukrajinský výraz pro kamen či štěrk – toltry. Tatry by pak znamenaly skalnaté hory. První zmínka s tímto názvem pochází z roku 999, kdy český kníže Boleslav II. na smrtelné posteli vzpomíná na dobu, kdy české knížectví sahalo až po „Tritri montes.“[1]
Polský název Tatry Zachodnie je populární v polské literatuře až po roce 1868, dříve se jako název používalo Hale Liptowskie, Hale Liptowsko-Orawskie nebo Hale Liptowsko-Nowotarskie.[2]
Poloha[editovat | editovat zdroj]
Západní Tatry se nalézají na severním Slovensku a v jižním Polsku. Na východě sousedí s podcelkem Východní Tatry, od kterých je odděluje Ľaliové sedlo (1947 m n. m.), sedlo Závory a Kôprová dolina. Na jihu hraničí s Podtatranskou kotlinou, na západě je od Chočských vrchů oddělen Kvačianskou dolinou a Hutianským sedlem (1185 m n. m.). Na severozápadě hraničí s Podtatranskou brázdou, ze severozápadu jsou od Skorušinských vrchů odděleny údolím Hutianska dolina, Blatná dolina a Mihulčia dolina a průsmyky Bôrik a Maňová priehyba.
Na severu od Oravicko-vitovských vrchů je oddělují údolí Dolina Cicha Orawska a údolí Brama Orawska. Další hranici stanovuje okraj Zakopanské kotliny, ohraničený turistickou cestou pod Reglami. Všechny tyto průsmyky a údolí okolí Západních Tater z severozápadní a severní části vytváří tzv. Podtatranskou brázdu, která se na polské straně se skládá z brázd Rów Kościeliski a Rów Zakopiański. Na polské straně se hranice mezi Vysokými Tatrami a Západními Tatrami táhne spodní částí údolí Dolina Gąsienicowa a Dolina Suchej Wody Gąsienicowej (Údolí suché vody).
Geologie[editovat | editovat zdroj]
Západní Tatry jsou součástí systému Fatransko-tatranská oblast (jádrových pohoří). Centrální část geomorfologického podcelku patří ke krystaliniku Vnitřních Západních Karpat a je tvořena hercynskými žulami a granodiority a z období svrchního devonu až spodního permu. Jižní část území (Liptovské Tatry) je budována pararulami, svory a migmatizovanými rulami s výskyty amfibolitů z období proterozoika až staršího paleozoika a také ortorulami a migmatity stejného geologického věku. Území na nejzápadnější (Sivý vrch) a na nejsevernější části (Osobitá a Červené vrchy), na styku s flyšovým pásmem je geologicky velmi pestré, objevuje se zde mezozoikum Vnitřních Západních Karpat s výskyty vápenců, slínitých vápenců, slínovců, jílovců a pískovců spodní až střední křídy, dále vápenců, dolomitů, lokálně i břidlic a pískovců středního až svrchního triasu. Krystalinikum a mezozoikum nejsevernější části odděluje úzké pásmo budované vápenatými břidlicemi, jílovci, pískovci a kvarcity spodního triasu.
Geografie[editovat | editovat zdroj]
Západní Tatry jsou průměrně o 400 m nižší než Vysoké Tatry. Průměrná nadmořská výška vrcholů v hlavním hřebeni dosahuje 2000 - 2100 metrů. Tento hřeben je dlouhý 42 kilometrů a táhne se ve směru západ - východ s mírným vyosením k jihu. Z hlavního hřebene vybíhá na sever i jih mnoho vedlejších rozsoch, v nichž leží mnoho vysokých vrcholů spolu s nejvyšším vrcholem Západních Tater - Bystrou (2248 m n. m.). Tyto rozsochy jsou od sebe odděleny hlubokými a velmi dlouhými údolími.
Asi 25 % plochy Západních Tater se nachází v Polsku, zbytek na Slovensku[3].
Geomorfologické členění[editovat | editovat zdroj]
Tatry se z geomorfologického hlediska dělí na 6 okrsků na slovenské straně a na 4 na polské (u každého je uveden i nejvyšší vrchol):
Slovenské Západní Tatry[editovat | editovat zdroj]
- Osobitá (Osobitá, 1687 m n. m.)
- Sivý vrch (Sivý vrch, 1805 m n. m.)
- Roháče (Baníkov, 2178 m n. m.)
- Liptovské Tatry (Bystrá, 2248 m n. m.)
- Červené vrchy (Kresanica, 2122 m n. m.)
- Liptovské kopy (Veľká kopa, 2052 m n. m.)
Polské Západní Tatry[editovat | editovat zdroj]
- Lúčna (polsky Grześ) (Grześ, 1653 m n. m.)
- Kasprov vrch (polsky Kasprowy Wierch) (Kasprov vrch, 1987 m n. m.)
- Červené vrchy (polsky Czerwone Wierchy) (Kresanica, 2122 m n. m.)
- Ornak (Zadni Ornak, 1867 m n. m.)
Nejvyšší vrcholy[editovat | editovat zdroj]
V Západních Tatrách najdeme 33 vrcholů s nadmořskou výškou přesahujících 2000 metrů. Následuje seznam 10 nejvyšších vrcholů v Západních Tatrách:
| Obrázek | Slovenské jméno |
Polské jméno |
Nadm.
výška |
Místo a pozn. |
|---|---|---|---|---|
 |
Bystrá | Bystra | 2248 m | Liptovské Tatry, nejvyšší vrchol slovenských Západních Tater |
 |
Jakubina | Raczkowa Czuba | 2194 m | |
|
Baranec | Baraniec | 2185 m | |
 |
Baníkov | Banówka | 2178 m | nejvyšší vrchol hlavního hřebene |
 |
Klin | Starorobociański Wierch |
2176 m | Na hlavním hřebenu, nejvyšší vrchol v polských Západních Tatrách |
 |
Blyšť | Błyszcz | 2159 m | oblast Bystrá |
 |
Pachoľa | Pachola | 2167 m | Na hlavním hřebenu |
 |
Hrubá kopa | Hruba Kopa | 2166 m | Na hlavním hřebenu |
 |
Nižná Bystrá | Zadnia Kopa | 2162 m | |
 |
Štrbavý | Szczerbawy | 2144 m |
Sedla[editovat | editovat zdroj]
- Pálenica (1 570 m n. m.)
- Parichvost (1 870 m n. m.)
- Baníkovské sedlo (2 045 m n. m.)
- Smutné sedlo (1 965 m n. m.)
- Žiarske sedlo (1 917,1 m n. m.)
- Jamnícke sedlo (1 908 m n. m.)
- Račkovo sedlo (1 958 m n. m.)
- Gáborovo sedlo (1 890 m n. m.)
- Bystré sedlo (1 960 m n. m.)
- Pyšné sedlo (1 791,6 m n. m.)
- Tomanovské sedlo (1 686 m n. m.)
- Ľaliové sedlo (1 952 m, jinde uváděno 1 947 m n. m.)
Vodstvo[editovat | editovat zdroj]
Výrazné stopy za sebou nechal ústup skandinávského ledovce po poslední době ledové. Během poslední doby ledové bylo v Západních Tatrách na 18 ledovců z toho 5 na severní straně a 13 na jižní. Sněžná čára se pohybovala v nadmořské výšce od 1400 - 1500 m. Největší ledovce se nacházely v Ráčkové, Roháčské, Tiché, Žiarské a Bystré dolině. Tehdejší ledovcové splazy dosahovaly délky kolem 5 - 9 kilometrů a mocnost byla až 200 m. Dodnes jsou patrné důsledky tohoto jevu ve formě karů, morén a ledovcových jezer (ples). Drtivá většina západotatranských jezer má karový či morénový charakter.
_a1.jpg)
Významná jezera[editovat | editovat zdroj]
V Západních Tatrách je zhruba 20 až 32 jezer, která nevysychají. Přesný počet je obtížné stanovit, jelikož je sporné tvrzení co je ještě pleso a co již nikoli. Na slovenské straně je největší jezero Velké Roháčské pleso (zvané též Dolné Roháčské pleso) a na polské straně je to jezero Smreczyński Staw.
| Obrázek | Název | Plocha (ha) | Nad.výška (m n. m.) |
Hloubka (m) | Stát |
|---|---|---|---|---|---|
|
Dolné Roháčské pleso | 2,22 | 1563 | 6,3 | Slovensko |
 |
Horné Roháčské pleso | 1,45 | 1718 | 8,1 | Slovensko |
 |
Nižné Jamnícke pleso | 1,13 | 1732 | 8,2 | Slovensko |
|
Horné Bystré pleso | 0,86 | 1875 | 12,5 | Slovensko |
 |
Smreczyński Staw | 0,75 | 1226 | 5,3 | Polsko |
 |
Horné Račkovo pleso | 0,74 | 1717 | 10,0 | Slovensko |
 |
Tretie Roháčské pleso | 0,61 | 1653 | 3,7 | Slovensko |
 |
Vyšné Jamnícke pleso | 0,41 | 1839 | 3,6 | Slovensko |
 |
Spodné Bystré pleso | 0,34 | 1837 | 4,0 | Slovensko |
 |
Pleso pod Zverovkou | 0,31 | 983 | 1,2 | Slovensko |
 |
Ťatliakovo pleso | 0,28 | 1370 | 1,2 | Slovensko |
 |
Druhé Roháčské pleso | 0,28 | 1650 | 1,3 | Slovensko |
| Horné Tomanovo pleso | 0,19 | 1592 | 1,0 | Slovensko | |
 |
Žiarske pleso | 0,11 | 1833 | 0,9 | Slovensko |
 |
Kobylie pleso | 0,10 | 1742 | 1,5 | Slovensko |
 |
Biele Bobrovecké pleso | 0,10 | 1502 | 1,5 | Slovensko |
Toky[editovat | editovat zdroj]
Nejvydatnějšími toky pohoří Západní Tatry jsou: Jalovecký potok, Smrečianka, Račkový potok, Kamenistý potok, Jamnický potok a Tichý potok. Na polské straně to jsou např. Kościeliski potok či Chocholowski potok. Jižní část pohoří patří do povodí Váhu, severní potom odvodňují Dunajec a Orava. Probíhá zde tedy hranice dvou úmoří - Černého a Baltského moře.
Podnebí[editovat | editovat zdroj]
Západní Tatry mají podnebí kontinentálního charakteru. To znamená studené zimy a teplá léta. Průměrná roční teplota v pohoří je 2 °C a v nejvyšších polohách kolem 0 °C. V podhůří jsou průměrné teploty vyšší, jako např. v Liptovském Mikuláši činí 7°C. Nejvyšší teploty jsou zaznamenávány v červenci a srpnu, nejnižší potom v lednu. Častým jevem jsou zde inverze. Sníh leží na horských svazích přibližně 160 - 200 dní v roce a v severních karech či žlebech se udrží po celý rok. Průměrné roční srážky v Západních Tatrách činí 1400 - 1600 mm. Nejvíce jich spadne v červnu, červenci a prosinci. Nejméně potom v září, říjnu a březnu.
Ochrana přírody[editovat | editovat zdroj]
Národní parky[editovat | editovat zdroj]
Na území Západních Tater leží dva národní parky:
- Tatranský národný park (TANAP) na Slovensku
- Tatrzański Park Narodowy (TPN) v Polsku
TANAP byl vyhlášen v roce 1948 s účinností od 1. ledna 1949, TPN v roce 1954, s účinností od 1. ledna 1955. Vlastní slovenské území Západních Tater bylo k parku přičleněno s účinností k 6. únoru 1987. Rozloha TANAPu je v současnosti 1045 km², z toho vlastní území 738 km², ochranné pásmo 307 km². TPN má rozlohu 212 km².
Flora[editovat | editovat zdroj]
Západní Tatry příslušejí do oblasti západokarpatskej flóry (Carpaticum occidentale), obvodu flóry vysokých (centrálních) Karpat (Eucarpaticum) a okresu Tatry. Z fytogeograficko-vegetačního hlediska jsou součástí zóny jehličnatých lesů.
Z endemitů zde roste např. jestřábník roháčský a koniklec slovenský, z glaciálních reliktů např. pryskyřník ledovcový a koniklec slovenský.
Geomorfologická část Sivý vrch je přechodnou zónou mezi rostlinstvem fatranské a tatranské oblasti, fatranský ráz však převažuje. Rostou zde druhy, které nelze najít nikde jinde v Tatrách: trýzel Wittmanův, rozchodník bílý a hvozdík lesklý.
Fauna[editovat | editovat zdroj]
Podcelek je součástí provincie Karpaty, subprovincie Západní Karpaty, vnitřního obvodu a jeho západního okrsku. Ze zoogeografického hlediska patří do provincie středoevropských pohoří, subprovincie karpatských pohoří a západokarpatského úseku.
Podobně jako ve zbytku Tater se zde hojně vyskytují různé druhy savců: medvěd hnědý, rys ostrovid, kočka divoká, vlk, jelen lesní, srnec obecný, prase divoké, ve vyšších polohách vzácnější svišť horský a kamzík horský, ve zdejších potocích i vydra říční. Z ptáků zde lze nalézt zejména orla skalního, tetřeva, sojku obecnou a mnohé jiné.
Turistika[editovat | editovat zdroj]
.jpg)
Na území Západních Tater je 7 turistických chat (4 v Polsku, 3 na Slovensku).
Turistika ve slovenských Západních Tatrách[editovat | editovat zdroj]
Na slovenské straně uvnitř pohoří se nacházejí pouze čtyři lokality s koncentrací cestovního ruchu. Na severní straně jsou to rekreační střediska Zverovka, Brestová a okolí Ťatliakové chaty, zatímco na jižní straně je to jen Žiarska chata. Ostatní střediska zimní i letní turistiky leží po okraji pohoří: Oravice, Zuberec, Bobrovecká Vápenice, Žiar, Koňská, Jakubovany-Studená dolina, Pribylina a Podbanské.
Turistika v polských Západních Tatrách[editovat | editovat zdroj]
- Turistické chaty: chata PTTK Hala Kondratowa, chata PTTK Hala Ornak, chata PTTK na Polanie Chochołowskiej a horský hotel PTTK Kalatówki;
- k dispozici pro turisty jsou přístupné jeskyně:
- osvětlené, s průvodcem a vstupným: Jaskinia Mroźna,
- pro samostatný průzkum: jeskyně Mylna, Raptawicka jeskyně, jeskyně Obłazkowa, Smocza Jama a Dziura.
Polské Západní Tatry jsou součástí Tatranského národního parku. Jako vstupné se platí malý poplatek pro TDI a organizaci Wspólnotę Leśna Uprawnionych Ośmiu Wsi, jejímž majetkem je část Západních Tater v regionu údolí Kościeliska, Lejowa a Chocholowska.
Odkazy[editovat | editovat zdroj]
Reference[editovat | editovat zdroj]
V tomto článku byly použity překlady textů z článků Tatry Zachodnie na polské Wikipedii a Západné Tatry na slovenské Wikipedii.
- ↑ KELE, František; LUČANSKÝ, Milan. Tatry. Praha: Knižní klub, 2001.
- ↑ RADWAŃSKA-PARYSKA, Zofia; PARYSKI, Witold Henryk. Wielka encyklopedia tatrzańska. Poronin: Wydawnictwo Górskie, 2004. ISBN 83-7104-009-1.
- ↑ KONDRACKI, Jerzy. Geografia regionalna Polski. Warszawa: Wyd. Naukowe PWN, 1998. ISBN 83-01-12479-2.
Literatura[editovat | editovat zdroj]
- Západní Tatry, Roháče (Turistický průvodce, Otakar Brandos, Nakladatelství SKY) - ISBN 80-901902-3-5
Související články[editovat | editovat zdroj]
Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Západní Tatry na Wikimedia Commons - Galerie Západní Tatry na Wikimedia Commons
- Geomorfologické členění Západních a Východních Tater na Treking.cz
