Tarpan

Tarpan
Vědecká klasifikace
Říše	živočichové (Animalia);
Kmen	strunatci (Chordata);
Podkmen	obratlovci (Vertebrata);
Třída	savci (Mammalia);
Řád	lichokopytníci (Perissodactyla);
Čeleď	koňovití (Equidae);
Rod	kůň (Equus);
Binomické jméno
	Equus ferus; Boddaert, 1785
Poddruhy a formy
	tarpan lesní (E. f. silvestris); tarpan stepní (E. f. ferus);
Synonyma
	Equus caballus ferus; Equus gmelini;
	Některá data mohou pocházet z datové položky.

Tarpan (Equus ferus), evropský divoký kůň, obýval stepi a lesy východní Evropy. Byl loven pro maso a vybíjen kvůli ochraně úrody a domácích koní. Poslední tarpan uhynul 1887 v zoologické zahradě v Moskvě, poslední volně žijící tarpan zemřel na Ukrajině roku 1879 na následky zranění v důsledku uštvání místními obyvateli^[1].

Tarpani byli (spolu s koněm Převalského, Equus robustus a Equus gracilis) tradičně považováni za předky dnešních domácích koní (Equus caballus). Později bylo prokázáno, že domácí koně mají společný původ z koní označovaných jako linie DOM2 a tarpani začali být považováni spíše za zdivočelé koně domácí. Novější výzkumy ukazují, že šlo o samostatný druh vzniklý křížením koní linie DOM2 s vymřelými západo- a středoevropskými liniemi koní.^[2]

Popis[editovat | editovat zdroj]

Výška: 130–135 cm
Znaky: krátká stojatá hříva
Zbarvení: šedé nebo plavé, úhoří pruh, zebrování

Tento kůň měl oproti dlouholebým kertagům se zavalitým a poměrně hrubým utvářením těla ušlechtilejší hlavu, rovnou nebo mírně prohnutou v profilu a zřetelně kratší v obličejové části. Byl lehčí a měl štíhlejší končetiny. Jeho typická barva byla světlý nebo tmavý plavák a měl vrozené znaky: úhoří pruh, oslí kříž a zebrované nohy. Tento kůň byl rozšířen v jihoruských náhorních stepnatých planinách kolem Černého a Kaspického moře a na východ do Asie až k Aralskému jezeru.

Tarpan stepní[editovat | editovat zdroj]

Obýval stepi jihovýchodní Evropy a Kaspické oblasti.

Měli rovný profil hlavy.

Tarpan lesní[editovat | editovat zdroj]

Žil ve střední a západní Evropě. Byl huben zemědělci. Nejdéle vydržel v Litvě a Polsku. Žil do 1. poloviny 19. stol.

Protože v Polsku se poslední tarpani křížili s domácími koňmi, primitivní polské plemeno, konik, má mnoho znaků původního tarpana. Proto proběhlo zpětným křížením několik pokusů o regeneraci původního tarpana. Skutečně se podařilo získat zvířata, která se původním tarpanům velmi podobají, nemají ale stojací hřívu. Dnes jsou postupně vypouštěni zpět do volné přírody, převážně v Bělověžském národním parku.

Dalšími potomky tarpana jsou huculové žijící i na českém území. Používají se hlavně na agroturistiku a patří mezi genové zdroje Česka. U některých zástupců tohoto plemene jsou dodnes zachovány znaky původního tarpana.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

↑ DOLEŽAL, Vladimír; DOLEŽALOVÁ, Alena. Člověk a kůň. České Budějovice: Dona, 1995. ISBN 80-85463-52-0. Kapitola Známe se dva miliony let, s. 15.
↑ LIBRADO, Pablo; KHAN, Naveed; FAGES, Antoine. The origins and spread of domestic horses from the Western Eurasian steppes. Nature. 2021-10, roč. 598, čís. 7882, s. 634–640. Dostupné online [cit. 2023-04-17]. ISSN 1476-4687. DOI 10.1038/s41586-021-04018-9. (anglicky)