Tarko-Sale

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Tarko-Sale
Тарко-Сале
Radnice a centrum okresního úřadu
Radnice a centrum okresního úřadu
Tarko-Sale – znak
znak
Tarko-Sale – vlajka
vlajka
Poloha
Souřadnice
Nadmořská výška22 m n. m.
Časové pásmoUTC+5[1]
StátRuskoRusko Rusko
Federální okruhUralský
Autonomní okruhJamalo-něnecký
Tarko-Sale na mapě
Jamalo-něnecký autonomní okruh na mapě Ruska
Tarko-Sale
Tarko-Sale
Osada na mapě Jamalo-něneckého autonomního okruhu
Rozloha a obyvatelstvo
Rozloha44 km²
Počet obyvatel21 664 (2021 )
Hustota zalidnění492,4 obyv./km²
Etnické složeníRusové 53,64 %
Ukrajinci 22,17 %
Tataři 5,51 %
Něnci 4,91 %
Náboženské složenípravoslaví, islám
Správa
Statusměsto (od 2004)
StarostaAnatolij Ostrjagin
Vznik1932
Telefonní předvolba+734997
PSČ629850, 629851
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Tarko-Sale (rusky Тарко-Сале) je okresní město v Purovském okrese v Jamalo-něneckém autonomním okruhu v Ruské federaci. Žije zde 21 664 obyvatel (2021).

Geografie[editovat | editovat zdroj]

Tarko-Sale se nachází v Západosibiřské rovině, asi 550 km východně od Salechardu a 140 km jižně od Nového Urengoje. Město leží na pravém břehu řeky Pjakupur v rovinaté oblasti, v jeho okolí je bažinaté území a mnoho jezer. Převládá zde lesotundra a podél řeky jehličnaté lesy.

Etymologie[editovat | editovat zdroj]

Název města je z něnečtiny a znamená Mys na rozcestí případně Mys mezi dvěma řekami.

Historie[editovat | editovat zdroj]

Tarko-Sale je jedním z nejstarších míst na Jamale. V roce 1932 zde byla založena osada, která se rozrostla zejména s objevem zásob ropy a zemního plynu v regionu v 70. letech 20. století. Osada se od počátku vyvíjela chaoticky, bez jednotného plánu. Všechny stavby byly postaveny ze dřeva jako dočasné.[2] V roce 1976 Tarko-Sale získalo status sídla městského typu.[3]

V 80. a 90. letech začala ve městě rozsáhlá investiční výstavba. Nejvýznamnějšími objekty z tohoto období jsou kulturní a sportovní areál Geolog, hotel Geopur, První Škola a poliklinika.[2] Dne 23. března 2004 získalo Tarko-Sale městská práva.[3]

Na jaře 2022 začala výstavba nových bytových domů v jižní části města, do roku 2023 zde má být 880 nových bytů pro 3 000 obyvatel.[4]

Vývoj počtu obyvatel[editovat | editovat zdroj]

Rok Obyvatel
1939 423
1979 6 216
1989 17 400
2000 18 300
2021 21 664

Ekonomika a infrastruktura[editovat | editovat zdroj]

Hlavním průmyslovým odvětvím města je těžba a zpracování zemního plynu. Sídlí zde společnost Novatek, po Gazpromu druhý největší těžař zemního plynu v Rusku.

Asi 10 km západně od města je železniční stanice Purovsk na železnici Ťumeň - Surgut - Novyj Urengoj, která byla v tomto úseku otevřena v roce 1985.

Přes pontonový most bylo město spojeno silnicí se Surgutem a Novým Urengojem. Dne 1. září 2013 byl přes řeku Pjakupur otevřen nový silniční most pro celoroční využití.

Na řece je ve městě také malý říční přístav.

Město má své vlastní letiště s pravidelnými leteckými linkami do měst Ťumeně a Salechardu a vrtulníky do osad Krasnoselkup a Tolka.

Galerie[editovat | editovat zdroj]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Тарко-Сале na ruské Wikipedii.

  1. Ruský federální zákon 248-ФЗ Moskva: Правительство Российской Федерации, 2014-07-21 [cit. 2014-11-05]. (rusky) 
  2. a b Город Тарко-Сале. puradm.ru [online]. [cit. 2022-06-11]. Dostupné online. 
  3. a b Map - Tarko-Sale - MAP[N]ALL.COM. www.mapnall.org [online]. [cit. 2022-06-11]. Dostupné online. 
  4. САВИНА, Наталья. Шесть новых домов одновременно возводят в Тарко-Сале. Ямал-Медиа [online]. 2022-04-02 [cit. 2022-09-24]. Dostupné online. 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]