Tarbagataj

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Tarbagataj
Тарбағатай
塔尔巴哈台山
Nejvyšší bod 3816 m n. m. (Muztau)
Délka 300 km

Nadřazená jednotka Alpsko-himálajský systém
Sousední
jednotky
Altaj, Džungarská pánev, Ťan-šan, Balchašsko-alakolská pánev, Kazašská pahorkatina
Podřazené
jednotky
Vlastní Tarbagataj, Saur

Světadíl Asie
Stát Kazachstán Kazachstán
Čína Čína
Horniny žula, vápenec
Povodí Irtyš
Souřadnice
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Tarbagataj (kazašsky Тарбағатай, Tarbağataj, rusky хребет Тарбагатай, hrebet Tarbagataj, čínsky 塔尔巴哈台山, Tarbagatay Shan, pinyin Tǎěrbāhātái shān, český přepis Tcha-er-pa-cha-tchaj-šan) je horské pásmo ležící ve Východním Kazachstánu a v severozápadní části Ujgurska. Pohoří je bohaté na krasové jevy. V jeho nižších partiích se nacházejí polopouště a stepi, vyšší oblasti jsou skalnaté. Stromy se vyskytují jen vzácně.

Tarbagataj na severozápadě navazuje na Kazašskou pahorkatinu. Na severu je zřetelně oddělen od Altaje kotlinou řeky Irtyš a jezera Zajsan. Na čínském (ujgurském) území nese název Tarbagatay Shan také pásmo navazující v šikmém jihozápadně-severovýchodním směru podél čínsko-kazašské hranice. Oba hřbety tak svírají ostrý úhel, v němž je až u hranice uzavřeno čínské město Tcha-čcheng (Tacheng, Qoqek). Průsmyk Džungarská brána na jihozápadním konci odděluje Tarbagataj od Džungarského Alatau. Průsmyk spojuje kotlinu kazašského jezera Alakol na severozápadě s Džungarskou pánví na čínském území na východě; z kazašské strany sem vede silnice a železnice.

Některé prameny[1] řadí Tarbagataj pod Východní Ťan-šan.

Členění[editovat | editovat zdroj]

V užším smyslu se název Tarbagataj vztahuje na horské pásmo, které se táhne rovnoběžkovým směrem mezi kotlinou jezera Zajsan na severu a Alakol na jihu. U kazašského města Ajaguz navazuje na Kazašskou pahorkatinu, kulminuje horou Tastau (2992 m n. m.) Zhruba v polovině délky, severně od čínského města Tcha-čcheng (Qoqek), se potká s kazašsko-čínskou hranicí, která sem přichází z jihu, a stává se hraničním hřebenem. Asi 50 km jižně od města Zajsan se potkává s masívem Saur.

V ostrém úhlu k tomuto vlastnímu Tarbagataji, ze severovýchodu na jihozápad, se táhne řetěz několika více méně oddělených horských skupin, které přinejmenším z čínské strany nesou také název Tarbagatay Shan.[2] Starší ruské prameny je vyčleňují jako samostatné pohoří Saur.[3]

Nejdále na severovýchod leží vlastní skupina Saur (kazašsky Sauyr žotasy). Nachází se jihovýchodně od kazašského jezera Zajsan a města Ajnabulak. Z jihozápadu na sever jí prochází kazašsko-čínská hranice. Tato skupina kulminuje horou Muztau (čínsky Musi Daoshan, 3816 m n. m.), která je současně nejvyšším bodem celé tarbagatajské oblasti.

Na jihozápadě na Saur volně navazuje další skupina, která leží východně od čínských měst Tcha-čcheng (Qoqek) a Emin, jihozápadně od města Hoboksar, a nachází se téměř celá na čínském území. Dosahuje nadmořských výšek přes 2400 m.

Nejjižnější skupina, rovněž převážně na čínském území, leží jižně od Tcha-čchengu, východně od kazašského jezera Alaköl a severovýchodně od Džungarské brány, která ji dělí od Džungarského Alatau. Dosahuje nadmořských výšek kolem 3200 m (Ba'erlu Keshan).

Geologie[editovat | editovat zdroj]

Ve stavbě masívu převládá žula, místy s výlevy dioritu a jaspisu. Jílovitá břidlice se nachází pouze na některých horách, mezi jinými i na Tas-tau. Velmi rozšířená je mastková břidlice a krystalický vápenec. V podloží hory Maral-čeku převládá porfyr, na východním konci Tarbagataje u průsmyku Borgussutaj jsou hory tvořeny z pískovce a v oblasti Sebety z konglomerátů.

Fauna[editovat | editovat zdroj]

V pustých soutěskách žijí horské ovce (Ovis argali), koroptve, a vysoko v horách mnoho svišťů (kyrgyzsky se svišť řekne тарбага (tarbaga), odtud název pohoří). Také zde žijí zajíci, tarbíci, vlci, nevelký jelen (místními obyvateli nazývaný елик / jelik). V polovině 80. let 20. století zde ještě bylo možné potkat medvěda. V rozsedlinách kamenných svahů žije zvláštní druh myší; mnohaleté nánosy jejich trusu se podílejí na vzniku proslulého mumia.

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Тарбагатай (горы) na ruské Wikipedii.

  1. Jiří Šlégl et al.: Světová pohoří: Asie. 288 pp. Euromedia Group, k.s., Praha, 2001. ISBN 80-242-0291-3 Str. 105.
  2. Velký atlas světa. Geodetický a kartografický podnik v Praze, n.p., Praha, 1988. Str. 74.
  3. Dostupné online.