tar (informatika)

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání

tar (anglická výslovnost [taː(r)]; akronymická zkratka z tape archiver, česky páskový archivovač) je souhrnný název jednak pro souborový formát sloužící k uložení mnoha jednotlivých souborů, jednak pro jednoúčelové programy, které s tímto formátem pracují. Formát samotný vznikl v počátcích Unixu a až později byl standardizován v rámci normy POSIX. Původně pomáhal při archivaci souborů na páskových jednotkách, ale později se jeho užívání rozšířilo a dnes je používán všude tam, kde je vhodné pro účely distribuce či archivace sloučit více souborů do jednoho tak, aby se zachovaly informace o adresářové struktuře, přístupových právech a dalších atributech, které běžně souborový systém obsahuje.

Klíčové implementace[editovat | editovat zdroj]

V minulosti byl tar implementován na mnoha systémech. Také mnohé archivační programy mají alespoň částečnou podporu formátu tar, používajíce jednu z níže uvedených implementací. Historii taru lze shrnout jako příběh nekompatibilit, známý jako tarové války (anglicky „tar wars“).

Klíčové implementace v chronologickém pořadí:

  • Solaris tar, založený na původním taru z UNIXu V7; v Solarisu je implicitní (default).
  • star (unique standard tape archiver), napsán roku 1982 (autor Jörg Schilling) pod licencí CDDL.
  • GNU tar je implicitní na většině distribucí Linuxu. Vychází z pdtaru vyvíjeného od roku 1987. Jeho současné verze si poradí s vícerem formátů (ustar, pax, GNU a v7).
  • FreeBSD tar (též BSD tar) se stal implicitním v systémemech založených na BSD, tedy včetně macOSu. Umí automaticky detekovat formát souboru a extrahovat obsah archivů tar, pax, cpio, zip, jar, ar, xar, rpm a ISO 9660 cdrom imág.

Navíc může většina implementací paxu číst i vytvářet mnoho typů souborů tar.

Přípony archivů a způsoby komprese[editovat | editovat zdroj]

Ikona pro tar soubory v prostředí KDE

Obvykle se pro tarové archivy používá přípona .tar. Velmi často jsou ovšem tyto soubory po zpracování tarem ještě předány kompresnímu programu, nejčastěji gzip, bzip2, compress či LZMA a pak se pro indikaci použitého kompresního programu používá dvojitá přípona, tedy například .tar.gz nebo .tar.bz2. Z doby používání souborového systému FAT16, kdy bylo možné používat jen jednu tříznakovou příponu, navíc přežívají zkrácené přípony, například .tgz, .taz či .tlz.

Přehled přípon komprimovaných tarových archivů
způsob komprese plná přípona zkrácená přípona
Gzip .tar.gz .tgz
bzip2 .tar.bz2 .tbz i .tb2
compress .tar.Z .taz
LZMA .tar.lzma .tlz
xz .tar.xz .txz

Běžné verze programu tar (například BSD a GNU) mají přepínače -z (pro gzip) a -j (pro bzip2), při jejichž použití program sám provede hned po zabalení kompresi.

Aktuální nestabilní verze 1.30.90 programu tar (březen 2018) přináší kompresi Zstd (vyvinul ji Facebook). Lze ji použít via přepínač --zstd; kompresní metoda Zstd se objeví ve stabilní verzi 1.31 programu tar.[1][2]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. JEŽEK, David. Tar přinese podporou komprese Zstd [online]. Internet Info, s.r.o., 2018-03-27 [cit. 2018-03-28]. Dostupné online. (česky) 
  2. LARABEL, Michael. Tar Picks Up Support For Zstd Compression [online]. Phoronix Media, 2018-03-26 [cit. 2018-03-28]. Dostupné online. (anglicky) 

V tomto článku byl použit překlad textu z článku tar (file format) na anglické Wikipedii.

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]