Tamara Černá

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Tamara Černá (SofiG)
Tamara Černá (foto: Lubomír Klimeš)
Tamara Černá (foto: Lubomír Klimeš)
Rodné jménoTamara Černá
Narození30. června 1965 (56 let)
Ostrava
ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Národnostčeská
VzděláníJanáčkova akademie múzických umění Brno obor Teorie umění
Povoláníumělecká fotografka, choreografka, tanečnice, primabalerina a baletní mistr
Příbuznísyn: MSci. Sebastian Golat absolvent Kings College London, student Imperial College London
Významná dílaElegantia et motio, Liberalis, Děti Hrušova, Lidé v Pohybu, Several days in Israel, Lokomoce a emoce, Panta Rei, Ve víru tance,
OvlivněnáSerge Lifar, ruský balet
OceněníCeny za umění, nominace na cenu Thálie, GD AWARDS 2013
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Tamara Černá, umělecký pseudonym SofiG, (* 30. června 1965, Ostrava) je česká umělecká fotografka, choreografka, tanečnice, primabalerína a baletní mistryně.

Život[editovat | editovat zdroj]

Dětství a studium[editovat | editovat zdroj]

Pochází z Ostravy. Její rodina se v období po bolševické revoluci v Rusku přistěhovala z haličského Lvova. Vyrůstala v prostředí rodiny sympatizující s uměním, zejména s divadlem, hudbou a výtvarným uměním. V Ostravě se od dětství věnovala tanci a umění obecně, navštěvovala zde baletní studio při Národním divadle v Ostravě a následně vystudovala konzervatoř v oboru balet. Zde se vedle všeobecného uměleckého vzdělání věnovala také školení v oboru sólového zpěvu.

Taneční kariéra[editovat | editovat zdroj]

Tamara Černá: Conversation with shadow

Již během osmiletého studia na konzervatoři vystupovala v mnohých baletních představeních Státního divadla v Ostravě[1] (nyní Národní divadlo moravskoslezské), které v tomto období čítalo mnoho členů baletního souboru a hostovalo v něm i nemálo významných zahraničních baletních sólistů, také choreografů a pedagogů. Kromě zajímavých setkání se světovou kulturou také často cestovala a spolupracovala s osobnostmi ruské i zahraniční baletní elity (Serge LifarParížská opera, Boris Bregvadze – Vaganovova akademie, Michail Messerer – Michajlovské divadlo, Irina Karlovna Strode – Lotyšská národní opera, Uran Azymov, Rafael Avnikjan, Janna Pavlovna Suchanovová, Derek Williams, Jeane Solan ad.). Po vysokoškolském studiu v Brně se stala sólistkou baletu Národního divadla moravskoslezské, interpretující nejprve menší, ale později i velké přední role baletního repertoáru.[1]

Podle Vladimíra Nečase, člena herecké asociace a šéfa baletu divadla Ústí nad Labem, „...její kreativita dává vzniknout také nevšedním a zajímavým baletním a operním inscenacím. Byla nadaná uměním postihnout psychologii postav a schopná obdařit hrdinky hlubokým niterným prožitkem a zároveň s vysokou estetikou a technikou tance...“ Za zmínku stojí například její Anna Karenina a Carmen, Svanilda z Coppélie, ale také taneční inscenace Eva.[1]

Později velmi dlouho[kdy?] pracovala také ve funkci baletního mistra, ve stejném divadle a spolupracovala se sólisty na interpretaci jejich rolí. Své zkušenosti v tanečním oboru uplatnila také jako choreografka a jako asistentka a choreografka operních inscenací. Spolupracovala s režiséry světového věhlasu (například: Veniamin Borisovič Směchov – oepry Falstaff, Carmen, Alexandr Nikolajevič ZykovSněhurka). V té době vyučovala také hlavní obor (klasický tanec) na Janáčkově konzervatoři v Ostravě.

Jako tanečnice také absolvovala několik zahraničních zájezdů (Kanada, Německo, Lotyšsko, Polsko a další) a účastnila se několika festivalů (Festival des arts de Saint-Sauveur, Janáčkovy Hukvaldy ad.).

Za ztvárnění svých rolí byla oceněna několika významnými cenami. Mimo jiné za svůj strhující part v Toussaintově Requiem na Mozartovu hudbu byla nominována na Cenu Thálie.[1]

V roce 2014 se stala členem Mezinárodní rady Tance UNESCO (The International Dance Council, CID).

Fotografie[editovat | editovat zdroj]

Tamara Černá: Děti Hrušova
Tamara Černá: Divadelní fotografie
Její role nesly kromě exprese i určitou pečeť charizmatického tajemství a to můžeme najít i v jejích fotografiích. Nevyhledává samoúčelnou estetiku, ale vidí především lidi v různých okamžicích na scéně. Její fotografie nám poodhalí svět baletu tak, jak ho možná ještě neznáme.[2]
—  Severočeské divadlo opery a baletu, 2009

V období spolupráce s divadelním souborem se začala věnovat i práci umělecké fotografky. Její fotografie jsou především portrétní, reportážní, streetfoto, ale také inscenované a samozřejmě i ty ovlivněné divadlem a baletem – divadelní. Nasnímala portréty mnoha významných osobností z oblasti divadelní kultury (dirigenty, pěvce nebo sólisty baletu) nejen českých, ale i významných zahraničních umělců.

Miroslav Myška, odborník v oblasti fotografie, se o Tamaře Černé vyjádřil takto: „Podobně jako ve svých rolích, které tančila, tak i ve svých fotografiích inklinuje nenásilným způsobem k zobrazování lidských emocí a dramatických situací všedního dne člověka.“

K jejím známým cyklům patří série Děti Hrušova, ve kterém portrétovala nejmenší obyvatele této části Ostravy. Miroslav Myška přirovnal Tamaru Černou k takovým autorům jako byli Josef Koudelka, Fedor Gabčan nebo Petr Sikula, kteří se také zabývali romskou tematikou.[3] Podle Vojtěcha Bartka se autorka „přiklání k zobrazování krásy a lidskosti“. Neporovnatelná je však její práce v oblasti divadelní a baletní fotografie. Součástí jejího díla jsou také inscenované fotografie s využitím tanečnic, kde současně využívá svého odborného vzdělání v tanečním oboru. Zde autorka dokázala schopnost ovládat kreativně oba umělecké směry.

Opakovaně bývá autorka hostem fotografických festivalů (BFF – Polsko, OAFF – Český Krumlov ...) a neméně úspěšně proběhl master class autorky v Itálii (Le sessioni fotografiche dell’eccezionale fotografa Tamara Černa – SofiG per Arezzo).

V roce 2013 byla umělkyně nominovaná mezi významné světové umělce v oblasti baletu za obor baletní fotografie.[4]

Je členkou Mezinárodní asociace žurnalistů DFJ e. V.

Své fotografie často vystavuje na samostatných výstavách od ledna roku 2008 a to u nás i v zahraničí.

Baletní ocenění[editovat | editovat zdroj]

Její taneční umění bylo odměněno různými cenami. Například:

  • 1998 – NDM Cena za umění (Myrtha v Giselle)
  • 1999 – NDM Cena za umění (Mozartovo Requiem a Cikánka v Donu Quijotovi)
  • 1999 – nominace na cenu Thálie (za hlavní roli v baletu Requiem)
  • 2002 – Cena za umění (Swanilda v Coppélii)
  • 2005 – Širší nominace na Cenu Thálie (Carmen)
  • 2005 – NDM Cena za umění (Carmen)

Role[editovat | editovat zdroj]

Na scéně Národního divadla moravskoslezského i v zahraničí ztvárnila celou řadu rolí, převážně dramatického repertoáru.

Choreografie[editovat | editovat zdroj]

Výstavy[editovat | editovat zdroj]

Pod pseudonymem SofiG (který používala v období, kdy se věnovala aktivně i sólové taneční kariéře) a později i pod svým vlastním jménem a příjmením, vystavovala na mnoha místech České republiky, ale i v zahraničí.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b c d Almanach Národního divadla moravskoslezského 1919–2009, Vladimír Nečas, str. 24–25
  2. http://www.operabalet.cz/?page=txt&id=5498 Výstava fotografií z prostředí baletu
  3. Miroslav Myška, text k výstavě fotografií Děti Hrušova
  4. http://giornaledelladanza.com/home/al-via-il-gd-awards-2013/

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]