Tamara Černá

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Tamara Černá (SofiG)
Tamara Černá (foto: Lubomír Klimeš)
Tamara Černá (foto: Lubomír Klimeš)
Rodné jméno Tamara Černá
Narození 30. června 1965 (55 let)
Ostrava
ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Národnost česká
Vzdělání Janáčkova akademie múzických umění Brno obor Teorie umění
Povolání umělecká fotografka, choreografka, tanečnice, primabalerina a baletní mistr
Příbuzní syn: MSci. Sebastian Golat absolvent Kings College London, student Imperial College London
Významná díla Elegantia et motio, Liberalis, Děti Hrušova, Lidé v Pohybu, Several days in Israel, Lokomoce a emoce, Panta Rei, Ve víru tance,
Ovlivněná Serge Lifar, ruský balet
Ocenění Ceny za umění, nominace na cenu Thálie, GD AWARDS 2013
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Tamara Černá, umělecký pseudonym SofiG, (*30. června 1965, Ostrava) je česká umělecká fotografka, choreografka, tanečnice, primabalerína a baletní mistryně.

Život[editovat | editovat zdroj]

Dětství a studium[editovat | editovat zdroj]

Pochází z Ostravy. Její rodina se v období po bolševické revoluci v Rusku přistěhovala z haličského Lvova. Vyrůstala v prostředí rodiny sympatizující s uměním, zejména s divadlem, hudbou a výtvarným uměním. V Ostravě se od dětství věnovala tanci a umění obecně, navštěvovala zde baletní studio při Národním divadle v Ostravě a následně vystudovala konzervatoř v oboru balet. Zde se vedle všeobecného uměleckého vzdělání věnovala také školení v oboru sólového zpěvu.

Taneční kariéra[editovat | editovat zdroj]

Tamara Černá: Conversation with shadow

Již během osmiletého studia na konzervatoři vystupovala v mnohých baletních představeních Státního divadla v Ostravě[1] (nyní Národní divadlo moravskoslezské), které v tomto období čítalo mnoho členů baletního souboru a hostovalo v něm i nemálo významných zahraničních baletních sólistů, také choreografů a pedagogů. Kromě zajímavých setkání se světovou kulturou také často cestovala a spolupracovala s osobnostmi ruské i zahraniční baletní elity (Serge LifarParížská opera, Boris Bregvadze – Vaganovova akademie, Michail Messerer – Michajlovské divadlo, Irina Karlovna Strode – Lotyšská národní opera, Uran Azymov, Rafael Avnikjan, Janna Pavlovna Suchanovová, Derek Williams, Jeane Solan ad.). Po vysokoškolském studiu v Brně se stala sólistkou baletu Národního divadla moravskoslezské, interpretující nejprve menší, ale později i velké přední role baletního repertoáru.[1]

Podle Vladimíra Nečase, člena herecké asociace a šéfa baletu divadla Ústí nad Labem, „...její kreativita dává vzniknout také nevšedním a zajímavým baletním a operním inscenacím. Byla nadaná uměním postihnout psychologii postav a schopná obdařit hrdinky hlubokým niterným prožitkem a zároveň s vysokou estetikou a technikou tance...“ Za zmínku stojí například její Anna Karenina a Carmen, Svanilda z Coppélie, ale také taneční inscenace Eva.[1]

Později velmi dlouho[kdy?] pracovala také ve funkci baletního mistra, ve stejném divadle a spolupracovala se sólisty na interpretaci jejich rolí. Své zkušenosti v tanečním oboru uplatnila také jako choreografka a jako asistentka a choreografka operních inscenací. Spolupracovala s režiséry světového věhlasu (například: Veniamin Borisovič Směchov – oepry Falstaff, Carmen, Alexandr Nikolajevič ZykovSněhurka). V té době vyučovala také hlavní obor (klasický tanec) na Janáčkově konzervatoři v Ostravě.

Jako tanečnice také absolvovala několik zahraničních zájezdů (Kanada, Německo, Lotyšsko, Polsko a další) a účastnila se několika festivalů (Festival des arts de Saint-Sauveur, Janáčkovy Hukvaldy ad.).

Za ztvárnění svých rolí byla oceněna několika významnými cenami. Mimo jiné za svůj strhující part v Toussaintově Requiem na Mozartovu hudbu byla nominována na Cenu Thálie.[1]

V roce 2014 se stala členem Mezinárodní rady Tance UNESCO (The International Dance Council, CID)

Fotografie[editovat | editovat zdroj]

Tamara Černá: Děti Hrušova
Tamara Černá: Divadelní fotografie
Její role nesly kromě exprese i určitou pečeť charizmatického tajemství a to můžeme najít i v jejích fotografiích. Nevyhledává samoúčelnou estetiku, ale vidí především lidi v různých okamžicích na scéně. Její fotografie nám poodhalí svět baletu tak, jak ho možná ještě neznáme.[2]
—  Severočeské divadlo opery a baletu, 2009

V období spolupráce s divadelním souborem se začala věnovat i práci umělecké fotografky. Její fotografie jsou především portrétní, reportážní, streetfoto, ale také inscenované a samozřejmě i ty ovlivněné divadlem a baletem – divadelní. Nasnímala portréty mnoha významných osobností z oblasti divadelní kultury (dirigenty, pěvce nebo sólisty baletu) nejen českých, ale i významných zahraničních umělců.

Miroslav Myška, odborník v oblasti fotografie, se o Tamaře Černé vyjádřil takto: „Podobně jako ve svých rolích, které tančila, tak i ve svých fotografiích inklinuje nenásilným způsobem k zobrazování lidských emocí a dramatických situací všedního dne člověka.“

K jejím známým cyklům patří série Děti Hrušova, ve kterém portrétovala nejmenší obyvatele této části Ostravy. Miroslav Myška přirovnal Tamaru Černou k takovým autorům jako byli Josef Koudelka, Fedor Gabčan nebo Petr Sikula, kteří se také zabývali romskou tematikou.[3] Podle Vojtěcha Bartka se autorka „přiklání k zobrazování krásy a lidskosti“. Neporovnatelná je však její práce v oblasti divadelní a baletní fotografie. Součástí jejího díla jsou také inscenované fotografie s využitím tanečnic, kde současně využívá svého odborného vzdělání v tanečním oboru. Zde autorka dokázala schopnost ovládat kreativně oba umělecké směry.

Opakovaně bývá autorka hostem fotografických festivalů (BFF – Polsko, OAFF – Český Krumlov ...) a neméně úspěšně proběhl master class autorky v Itálii (Le sessioni fotografiche dell’eccezionale fotografa Tamara Černa – SofiG per Arezzo).

V roce 2013 byla umělkyně nominovaná mezi významné světové umělce v oblasti baletu za obor baletní fotografie.[4]

Je členkou Mezinárodní asociace žurnalistů DFJ e. V.

Své fotografie často vystavuje na samostatných výstavách od ledna roku 2008 a to u nás i v zahraničí.

Baletní ocenění[editovat | editovat zdroj]

Její taneční umění bylo odměněno různými cenami. Například:

  • 1998 – NDM Cena za umění (Myrtha v Giselle)
  • 1999 – NDM Cena za umění (Mozartovo Requiem a Cikánka v Donu Quijotovi)
  • 1999 – nominace na cenu Thálie (za hlavní roli v baletu Requiem)
  • 2002 – Cena za umění (Swanilda v Coppélii)
  • 2005 – Širší nominace na Cenu Thálie (Carmen)
  • 2005 – NDM Cena za umění (Carmen)

Role[editovat | editovat zdroj]

Na scéně Národního divadla moravskoslezského i v zahraničí ztvárnila celou řadu rolí, převážně dramatického repertoáru.

Choreografie[editovat | editovat zdroj]

Výstavy[editovat | editovat zdroj]

Pod pseudonymem SofiG (který používala v období, kdy se věnovala aktivně i sólové taneční kariéře) a později i pod svým vlastním jménem a příjmením, vystavovala na mnoha místech České republiky, ale i v zahraničí.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b c d Almanach Národního divadla moravskoslezského 1919–2009, Vladimír Nečas, str. 24–25
  2. http://www.operabalet.cz/?page=txt&id=5498 Výstava fotografií z prostředí baletu
  3. Miroslav Myška, text k výstavě fotografií Děti Hrušova
  4. http://giornaledelladanza.com/home/al-via-il-gd-awards-2013/

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]