Takin čínský

Takin čínský (zlatý)
	Takin čínský, ZOO Liberec
Vědecká klasifikace
Říše	živočichové (Animalia);
Kmen	strunatci (Chordata);
Podkmen	obratlovci (Vertebrata);
Třída	savci (Mammalia);
Řád	sudokopytníci (Artiodactyla);
Podřád	přežvýkaví (Ruminantia);
Čeleď	turovití (Bovidae);
Podčeleď	kozy a ovce (Caprinae);
Rod	takin (Budorcas);
Druh	takin (Budorcas taxicolor)
Trinomické jméno
	Budorcas taxicolor bedfordi; Thomas, 1911
	Některá data mohou pocházet z datové položky.

Takin čínský (Budorcas taxicolor bedfordi), někdy také nazývaný zlatý podle barvy dlouhé husté srsti, je poddruhem takina (Budorcas taxicolor). Jde o turovitého sudokopytníka z podčeledi koz a ovcí. Jedná se o stádové zvíře obývající horské oblasti Himálaje, Indie a západní Číny (Ásám, Mišmí, S’-čchuan, Šen-si) v nadmořské výšce až 2000-4500 m.^[zdroj⁠?] Jako nový druh byl takin čínský objeven teprve v roce 1950.^[zdroj⁠?]

Popis[editovat | editovat zdroj]

Tito kopytníci dorůstají výšky 170 - 220 cm, samice jsou menší než samci. Váha dosahuje až 350 kg a věk dožití 12-16 let. Takini čínští se vyznačují především svou typickou dlouhou "zlatou" srstí a mohutnými zatočenými rohy až 64 cm dlouhými. Jeho končetiny jsou uzpůsobené svým tvarem a stavbou k pohybu v jeho běžném životním prostředí - jsou krátké a zavalité s širokými kopyty pro snadný pohyb v hustém podrostu.

Chování[editovat | editovat zdroj]

Takini nejsou příliš společenská zvířata a jejich ochočení je nepravděpodobné. Zdržují se v malých stádech o obvykle osmi jedincích, ovšem v době nedostatku potravy se stáda zvětšují až na počty o stovkách jedinců. Staří jedinci pak žijí převážně samotářským životem.

Rozmnožování[editovat | editovat zdroj]

Březost samic trvá 7-8 měsíců a rodí se zpravidla jedno nebo výjimečně dvě mláďata.

Chov v zajetí[editovat | editovat zdroj]

Jakožto národní dědictví Číny jsou takini čínští udržování téměř výhradně na jejím území. Proto je jen velice málo zoologických zahrad, které je chovají. Kromě dvou japonských zoologických zahrad vlastní takiny čínské pouze Zoo v Liberci^[1]. Tam se také podařil vůbec první odchov tohoto druhu mimo Asii. Chovný pár (samec Adam, samice Eva) byl získán ze Zoo v Pekingu roku 2002 - roku 2004 se narodilo první mládě. K 13. dubnu 2012 bylo už v Liberecké zoo odchováno 12 těchto vzácných zvířat a některá z nich pak transportováno do Zooparku Chomutov nebo do Berlínské zoo^[2]. Na Slovensku je nekolik jedincu chováno v Zoo Bojnice. V roce 2021 je již chová 14 zoo v EU; třetím chovatelem v ČR se stala Zoo Plzeň.