Takeda-rjú

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Takeda-rjú
Takeda Šingen
Takeda Šingen
Nadřazené odvětví
bojové umění
Disciplíny
Aikidžudžucu (Aikido), Aikinodžucu, Aikidžucu, Aiki-in-yo-ho, Iaidó (Iaidžucu), Kendó (Kendžucu), Sobukendo, Tači kendo), Džódó (Džodžucu), Džukenpo, Šurikendžucu, Šugidžucu (Tanbodžucu), Tessendžucu, Nindžucu (Šinobidžucu), Gunpo, Hidžucu, Kyubadžucu (Kyuha, Kišadžucu, Kjúdžucu, kjúdo), Kusarigamadžucu, Gunkai (jingaidžucu), Džúdžucu, Tsue, Gunra, Kiaidžucu, Suidžucu, Sodžucu, Bodžucu, Kyuba-gunrei Kodžicu, Jindaiko, Kjúšó Kijožucu, Naginatadžucu, Džitte-džucu, Hanbodžucu a Hodžucu

Takeda-rjú (japonsky 武田流, v překladu „styl/škola Takedy“) je více než 1000 let japonské bojové umění a škola tradičních válečných umění, které se předávalo v rodině Takeda až do počátku 20. století. Většina odvětví Takeda-rjú patří do skupiny japonských bojových umění založených na principu Aiki a zahrnuje mnoho disciplín. Se smrtí Óba Ičia[1] v roce 1959 hlavní linie školy vymřela.

Disciplíny[editovat | editovat zdroj]

Takeda-rjú vyučuje Aikidžudžucu (Aikido): umění používající princip Aiki, Aikinodžucu: měkký styl používající princip Aiki, Aikidžucu: tvrdý styl používající princip Aiki, Aiki in yo ho[2][3]: využití spojené síly kladné a záporné energie[4], Iaidó (Iaidžucu, Battodžucu)[5]: umění tasení meče, Kendó (Aiki ken[6], Kendžucu, Sobukendo, Tači kendo): umění používající japonský meč, Džódó (Aiki džo[6], Džodžucu): umění používající středně velkou hůl Džo, Džukenpo: Box (název lze přeložit jako „Cesta měkké pěsti“), Šurikendžucu: umění házení hvězdic (šurikenu) a speciálních jehel (bo-šurikenu) a Šugidžucu (Tanbodžucu ): bojové umění využívající krátké hole Tanbo/Tandžo. [7] Některé historické odnože také vyučovali Tessendžucu[8]: umění boje s železným vějířem, Nindžucu (Šinobidžucu, styl Takeda)[9]: umění špionáže, Gunpo: umění vojenských věd, Hidžucu: umění ohně, Kyubadžucu a Kjúdo (Kyuha, Kišadžucu, Kjúdžucu)[10]: umění lukostřelby a jízdní lukostřelba, Gunkai (jingaidžucu): umění bitevního volání pomocí rohů, Džúdžucu: umění používající přehozů a pák na kosti[11], Tsue, Gunra, Kiaidžucu: umění využívající energii ki a válečných pokřiků tzv. Kiai, Suidžucu (suiču-džucu): umění plavání[12], Sodžucu: umění oštěpu, Bodžucu[10]: bojové umění využívající dlouhou hůl Bo[13], Kyuba-gunrei Kodžicu[14]: specíální styl lukostřelby, Džindaiko[15]: umění válečného bubnování, Kijodžucu: umění oklamat protivníka[16], Džitte-džucu (Džutte-džucu):[14] bojové umění  používání zbraně jitte[17], Naginata-džucu:bojové umění  používání zbraně naginata, Kusarigamadžucu:[18] bojové umění se srpem na řetězu, Kjúšó: bojový styl používající tlakové body na těle člověka, Hanbodžucu[19] (Sanšakubodžucu): bojové umění používající hůl Hanbo[19]/Sanšakubo, Budžucu Ido: tradiční medicína[20] a Hodžucu: dělostřelba, Takeda budo je také předchůdcem mnoha dnešních bojových umění (Budō).

Historie[editovat | editovat zdroj]

Legendy o původu[editovat | editovat zdroj]

Jamato Takeru no Mikoto[editovat | editovat zdroj]

Jamato Takeru no Mikoto (82-113) je považován za praotce (Taiso) Takeda-rjú. V jeho době se tak umění ještě nejmenovalo. V roce 97, za vlády císaře Keikó, došlo ke vzpouře muže jménem Kumaso. Jamato Takeru, následník trůnu císaře, proto dostal rozkaz zahájit trestnou výpravu. Cestou prošel očistným obřadem u vodopádu Kamijo. Dal nohy na dno vodopádu, otevřel ruce, naplnil se silou ducha a shromáždil všechnu sílu těla do konečků svých prstů. Tváří v tvář obloze několikrát plácl nahoru, načež sklonil ruce a provedl několik silných úderů paží. Poté, co princ tento čin vykonal, rozhodl se zaútočit na Kumasoa. V přestrojení za ženu se vkradl do nepřátelského tábora a vystopoval jejich vůdce, který v tu dobu spal. Když se na něj chystal zaútočit, princ otevřel náruč, naplnil se duchovní silou a shodil vůdce Kumasa dolů, poté, co mu vytrhl meč. Tato technika natahování paží a klanění byla počátkem Aiki. Princ poté pilně studoval a prohlásil, že je schopen chránit palác Takeda no Kimi no Mikoto. Oba (Jamato Takeru a císař Keikó) jsou tedy patrony této školy.[20]

Sadazumi a Minamoto no Cunemoto[editovat | editovat zdroj]

Další zmínky můžeme nalézt v devátém století (850-880). Princ Teidžin Sadazumi Fudžiwara vyvinul metodu, jak v boji zatlačit holýma rukama do otvorů v brnění samurajů. Jeho syn Cunemoto tento systém rozšířil a kladl zvláštní důraz na nalezení správné vzdálenosti (Ma-Ai) k nepříteli, což bylo rozhodující v soubojích proti různým zbraním. [19]

Minamoto Jošimicu[editovat | editovat zdroj]

Další informace jsou Minamoto Jošimicuovi. Šinra Saburo Minamoto no Jošimicu prováděl pečlivé anatomické studie na bojištích a popravištích. Pitval mrtvá těla a pravděpodobně testoval údery, držení, kloubové zámky a tlakové body na zločincích, kteří měli být popraveni a válečných obětí.  [21][22]

Historie[editovat | editovat zdroj]

Od Císaře Keikó po Takeda Nobutoru[editovat | editovat zdroj]

Toto umění začalo vznikat již za císaře Keikó . Tehdy se však ještě nejednalo o ucelený styl. Toto umění se předávalo po generacích od roku 130 až do roku 1045. Takeda-rjú vytvořil (jako ucelený systém) v letech 1045-1127 jeho zakladatel Minamoto no Jošimicu[23], který zavedl všechny tyto principy do výcvikového programu všech samurajů z klanu Takeda.[20] Jeho syn Takeda Kaja Jošikijo také vymyslel nějaké techniky, které se vyučovaly jako tajné techniky "Takeda No Heiho" (Neplést se spisy Heiho Hidenšo z 16. století od Jamamota Kansukeho, stratéga armády Takedy Šingena.)[24].[25] V Jošikijovo době se začali vyskytovat základy Šurikendžucu. Poté se (od Jošikija) umění předávalo po 24 generacích až k Takedu Nobutorovi. Mezi tím se už oddělila linie lukostřelby. Takeda Nobutora měl tři žáky Takedu Šingena (syn), který se proti svému otci postavil a stal se vládcem klanu místo něj, druhým žákem byl Takeda Nobutomo (syn[26]) a posledním byl Takeda Kunicugu (vnuk).

Rozdělení a linie T. Šingena[editovat | editovat zdroj]

Umění se tedy rozdělilo do tří linií. První z nich byla linie Takedy Šingena. Tuto linii pak předal Takedovi Kacujorimu, ale tato linie zanikla po Kacujoriho smrti v roce 1582.[27] Tato linie se někdy nazývá Takeda-rjú (kde je Šingen považován za 25. soke a Kacujori za 26. soke) a někdy Šingen-rjú (kde je Šingen považován za 1. soke a Kacujori za 2. soke).

Linie Daito-rjú aiki-džudžucu[editovat | editovat zdroj]

Druhá linie byla Daitó-rjú aiki-džúdžucu[28][12][29][30][31][32]. Toto umění se od roku 1574 vyučovalo jako sebeobrana na hradě Aizu (také známý jako: hrad Aizu-Wakamacu/hrad Curuga).[3] Lordi a jejich tělesní strážci Daito-rjú praktikovali jako tajné umění klanu Aizu a předávali jej až do pádu šógunátu. Podle historiků se tomuto umění směli učit pouze hlavní samurajové s příjmem vyšším než 500 koku, pážata, dvorní dámy a ti, kteří sloužili přímo pod šógunem. Bylo to v době, kdy se tento bojový systém spojil s bojovým uměním klanu Aizu a stal se tím, co nyní známe jako Daito-Rjú. Tato linie byla tvořena ze dvou podskupin a to z hlavní linie Daito-rjú a skupiny Aizu Takeda. Tyto skupiny byly rozděleny po několika generacích, ale byly znovu sjednoceny Takeda Sokakuem[33][34][35], který se naučil linii Aizu Takeda od svého otce Takedy Sokičiho a od svého dědečka Takedy Soemona. Hlavní linii Daito-rjú se poté naučil od svého mistra Hošina Čikanoriho. Sokaku byl také první kdo začal Daito-rjú vyučovat veřejně.[36] Tato linie se následně předávala po dvě generace až do současnosti. Hlavní linii Daito-rjú dnes vede Takeda Masanobu, ale existuje mnoho linií vycházející od Takedy Sokakua, které nevede Takeda Masanobu.

Hlavní linie Takeda-rjú[editovat | editovat zdroj]

Třetí linie je pokračováním Takeda-rjú pod Takeda Nobutomem. Toto umění se pak předávalo po dalších 18 generací až k Óba Ičiovi, který je 43. soke Takeda budo. Jeho učitel Okiči Nakamura, který působil v ultranacionalistické organizaci Genyjoša (Společnost Černého oceánu)(V Genyjoše učil už Takeda Tadakacu. Tudíž Óba Ičio byl třetím kdo tam učil.)[8], měl i jiné žáky, ti však neučili dále (a hlavně se nestaly soke). Mezi nimi byli: Óba Mino (někdy Minoru a starší bratr Ičia), Mijagawa Ikkan, Učida Rijohei (zakladatel Kokurijukai), Nakano Seigo, Ogata Taketora, Kuzu Jošihisa.[37] Během těchto osmnácti generacích (začátek kolem let 1603-1867) se začalo přidávat Džodžucu: umění používající středně velkou hůl džo.*[17] Poté co Óba zemřel, umění v hlavní linii zaniklo, protože Óba Ičio jmenoval jako nástupce osobu, která odmítla převzít školu. Škola ale úplně neskončila díky jeho studentům Jamamurovi, Sato Kinbeiovi a Nakamurovi Hisašimu[38], kteří založili tři umění pocházející z Hlavní linie Takeda-rjú. Nakamura Hisaši vytvořil Takeda-rjú Nakamura Ha, kterou v současnosti vede jeho syn 2. soke Takeda-rjú nakamura ha: Nakamura Šúdži[39]. Z které vzápětí vznikly Takeda-rjú Kobilza ha (Siegfried Kobilza)[40] a Takeda-rjú Maroto Ha (Roland Maroteaux)[40]. Druhá škola byla Jamamurova škola. Konkrétně Mušin-rjú Aikisogobudo a třetí byla Sato Kinbeivo Daiwado (Jamato do). Óba měl dalších sedm žáků. Kterými byli: Takakura Ken , Rikidozan, Óba Mino (nebo Minoru a starší bratr Ičia), Óba Takejuki (syn Ičia), Morimoto Kazuo, Azuma Čijosuke .[37] Tito však dále umění neučili, byl tam ale ještě jeden a to Kazuaki Ikeda. Ten učil umění dál a podle některých zdrojů byl čtyřicátým čtvrtým soke Takeda-rjú. Tyto zdroje také uvádí, že jeho následníkem byl poté "45. Soke" Wataru Hikage.[41] Titul 44. soke Takeda-rjú si tak nárokuje/nárokovali, Nakamura Hisaši, Sato Kinbei a právě Kazuaki Ikeda, který má podle některých historiků největší předpoklad být 44. Soke. Pravděpodobně, ale nikdo z nich si podle pravidel školy nemá nárok tvrdit, že je soke. Óba byl také první kdo začal umění učit veřejně. Zajímavostí také je že téměř všechny klany, které předávaly toto umění v jakékoli formě byli byli potomky klanu Minamoto. Tím jsou myšleny klany: Takeda, Macudaira, Hosokawa, Jonekura[42] a klan Hošina.[31][43]


* Džodo/Džodžucu v Takeda-rjú vznikali ve dvou způsobech.

-jeden byl založen na úderech, blocích inspirovaných také i z jiné školy: Kukišin-rjú (Škola 9 démonů). Existují důkazy o výměnách technik těchto škol.

-další následoval tajnou strategii rodiny Takeda – AIKI – myšlenka harmonie, použití protivníkova KI, přesně jako v boji s mečem nebo s prázdnýma rukama – Aikidžo

Džodo se většinou používalo, když se zlomilo kopí, halapartna atd.

Šugidžucu – to je další velmi duležitá bojová disciplína Takeda-rjú, která používala jeden nebo dva obušky střední délky k ochraně před útoky jiných zbraní a začala se vyvíjet v té době. Ve skutečnosti musí být obušek používán jako prodloužení těla a ne jako předmět oddělený od těla. Šugidžucu se pravděpodobně používá ve chvíli, kdy byl v boji rozbit obušek, kopí nebo halapartny na menší kousky a přežití se stalo vyšší prioritou než porazit protivníka.

    Na technické úrovni v Šugidžucu najdeme prvky z Aikidžudžucu, Džukenpo a Džodo, s jiným ovládáním vzdálenosti - MA AI (větší než Aikidžudžucu a Džukenpo, menší než Džodo). [17]

Vývoj[editovat | editovat zdroj]

Během několika etap se znalosti generála jménem Minamoto Jošimicu (dříve Šinra Saburo) prosadily a od té doby byla škola spojena se jménem Minamoto a jmenovala se Minamoto-rjú. První shrnutí všech technik a systematické učení samurajů klanu Takeda začalo za Takedy Jošikija (1075-1149), syna Jošimicua. Od té doby je Takeda Jošikijo uznáván jako druhý soke Takeda-rjú. V době Takeda Nobutora (s bojovým jménem Tokušusai) zůstalo Takeda-rjú v klanu. Kolem roku 1570 předal Takeda Nobutora své znalosti svému devátému synovi Takeda Kozukunosukemu Nobutomovi (s bojovým jménem Ósai). Nobutora učil Takedu Šingena asi o 10 let později. Poté byl Šingen vyhoštěn z rodiny. Nobutora se podrobil šógunovi Imagawovi Jošimotovi v Suruze. Takeda Kozukenosuke Nobutomo zase předal své znalosti svému prvnímu synovi Takeda Kacučijovi, který odešel na Kjúšú k rodině Kurodů, protože se bál, že ho Takeda Šingen zavraždí a tam tajně učil Takeda-rjú. To zajistilo přežití školy. Toto odvětví Takeda-rjú je Daitó-rjú aiki-džúdžucu[30].

Krátké shrnutí[editovat | editovat zdroj]

Takeda-rjú (Takeda-ryū/Takeda ryu Aiki no džucu/Takeda budo/Minamoto Budo) je staré bojové umění (Kobudó nebo Korjú) vytvořené Minamotem no Jošimicuem. Z této školy vzešly dvě další školy, Takeda-rjú Nakamura Ha (Nakamura Hisaši) a Daitó-rjú aiki-džúdžucu (Takeda Kunicugu). Takeda-rjú existovalo po 43 generací. Od Šinra Saburoa po Óbu Ičio. Óba Ičio je poslední soke [43. soke (Soke je hlava stylu)], protože nejmenoval svého nástupce. Toto bojové umění se předává po generace v rodinách Takeda a Minamoto

Linie nijak nenavazující na hlavní linii[editovat | editovat zdroj]

Takeda-rjú košu-rjú[editovat | editovat zdroj]

Jako Šingen-rjú se také někdy nazývá Košu-rjú/Takeda-rjú založené Obata Kanbe Kagenorim. Obata Kagenori sloužil pod Takedou Šingenem a umění se naučil od Šingenový příbuzných a proto se mu někdy také říká Šingen-rjú Ten toto umění založil ze starých učení klanu Takeda, nejde ale o bojové umění, ale umění strategie. Obata však neměl potomka a tak umění předal svému synovci Norjuki Obatovi. Dále už neexistijí (nebo nejsou dostupné) záznamy, že by se umění předávalo dále a tak pravděpodobně v hlavní linii zaniklo.[44] Vzešly z ní ale školy Hódžó-rjú a Jamaga-rjú.[45]

Takeda-rjú suidžucu[editovat | editovat zdroj]

Suidžucu znamená umění plavání a to založil (ve stylu Takeda) v éře Bunse (1818-1830) Takeda Johei Jasunobu. Šlo o umění plavat třeba i s brněnín a Jasanobu ho založil na zíkladě učení jeho mistra Misono Čoemona Močiokiho z Kawai rjú.[46]

Takeda-rjú nindžucu[editovat | editovat zdroj]

Umění nindžucu se začalo vyvíjet v době Takedy Šingena a vycházelo z dradic Iga-rjú nindžucu, Koga-rjú nindžucu, strategie vymyšlené Takedou Šingenem a také ze spisů o strategii o Jamamota Kansukeho.[47] Je to jediný styl Takeda-rjú, který klan Takeda využíval, ale příslušníci rodiny Takeda se jej učili jen zřídka. V té době vzniklo také Koga Takeda-rjú nindžucu. Toto uměni vzniklo v klanu Takeda žijícím v provincii Koga a to tím že se smísilo s Koga-rjú. Dále byli na rozkaz Takedy Šingena založeny styly nindžucu Kojo-rjú a Ninko-rjú ty však ale nespadají do kategorie Takeda-rjú.[48]

Takeda-rjú džudžucu[editovat | editovat zdroj]

Toto umění založil generál Takeda Goro Jošimasa. Jedná se o moderní bojové umění a vychází ze starých stylů džudžucu a nemá nic společného s aikidžudžucu nebo džudžucu ostatních linií Takeda-rjú.

Historická odvětví[editovat | editovat zdroj]

[10][49][50]

  • Takeda-rjú (hidžucu) - ohnivé umění.
  • Daito-rjú (aikidžudžucu) - první v této odnoži byl Takeda Kunicugu
  • Takeda-rjú (kyubadžucu ) - Jízdní lukostřelba.
  • Takeda-rjú (kyuho) - lukostřelecké metody spojené s "Kagejama-rjú iai".
  • Takeda-rjú (gunpo) - umění vojenských věd.
  • Takeda-rjú (gunba) - vojenské jezdectví.
  • Takeda-rjú (hodžucu) - dělostřelba
  • Takeda-rjú (gunkai) - umění bitevního volání pomocí rohů tedy jingaidžucu.
  • Takeda-rjú (džudžucu) - založil Takeda Goro Jošimasa (moderní umění).
  • Takeda-rjú (aiki, džudžucu, tsue, tessen) – Tuto linie založil Takeda Nobutoki a Takeda Nobumune.
  • Takeda-rjú (gunra) - umění bitevního volání pomocí spirálových rohů.
  • Takeda-rjú (suidžucu) - plavecké umění. Založil Takeda Johei Jasunobu
  • Takeda-rjú (gunpo) – Koshu-rjú - vojenské vědy (vojenská strategie rodiny Takeda). Založil Obata Kanbe Kagenori
  • Takeda-rjú (nindžucu) - průzkumné umění obsažené v Koshu-rjú gunpo.
  • Takeda-rjú (kendžucu, džudžucu)
  • Takeda-rjú (sodžucu) - umění oštěpu.
  • Takeda-rjú (jindaiko) - umění válečného bubnování
  • Takeda-rjú (kendžucu) - umění šermu.
  • Takeda-rjú (šurikendžucu)
  • Takeda-rjú (hodžucu) - dělostřelba.
  • Koga Takeda-rjú nindžucu

Linie[editovat | editovat zdroj]

[51][27]

Patroni[editovat | editovat zdroj]
  1. Keikó (císař)
  2. Jamato Takeru
  3. Císař Seiwa
  4. Teidžin Sadazumi Fudžiwara
  5. Minamoto no Cunemoto
  6. Minamoto no Micunaka
  7. Minamoto no Jorinobu
  8. Jorijoši Minamoto
  9. Minamoto no Jošimicu Šinra Saburo

Takeda-rjú[editovat | editovat zdroj]

Linie soke[editovat | editovat zdroj]

Soke je vůdce nebo ředitel stylu a následující lidé jsou vedoucími hlavní linie.

  1. soke Takeda Kaja Jošikijo
  2. soke Takeda Kurogenta Kijomicu
  3. soke Takeda Taro Nobujoši
  4. soke Takeda Goro Nobumicu
  5. soke Takeda Kotaro Nobumasa
  6. soke Takeda Nobutoki
  7. soke Takeda Nobunaga
  8. soke Takeda Masacuna
  9. soke Takeda Nobuie
  10. soke Takeda Tokicuna
  11. soke Takeda Jaroku Nobumune
  12. soke Takeda Nobutake
  13. soke Takeda Gjobudaju Nobunari
  14. soke Takeda Udžinobu
  15. soke Takeda Šurinosuke Nobuharu
  16. soke Takeda Motonobu
  17. soke Takeda Taro Nobumicu
  18. soke Takeda Taro Nobušige
  19. soke Takeda Jasaburo Nobumori
  20. soke Takeda Nobusuke
  21. soke Takeda Motocune
  22. soke Takeda Nobumasa
  23. soke Takeda Goro Nobucuna
  24. soke Takeda Nobutora
  25. soke Takeda Kozukenosuke Nobutomo
  26. soke Takeda Kacučijo
  27. soke Takeda Takedžijo Nobukacu
  28. soke Takeda Nobutaka
  29. soke Takeda Takajoši
  30. soke Takeda Džiro Kijokata
  31. soke Takeda Goro Nobuhide
  32. soke Takeda Micuharu
  33. soke Takeda Nobutada Hisamiki
  34. soke Takeda Terujo Kogecuni
  35. soke Takeda Micunobu
  36. soke Takeda Takasumi
  37. soke Ohara Masakacu
  38. soke Ohara Micumasa
  39. soke Takeda Masaaki
  40. soke Takeda Morinosuke
  41. soke Takeda Tadakacu
  42. soke Nakamura Okiči
  43. soke Óba Ičio

44. soke Kazuaki Ikeda/Sato kinbei/Nakamura Hisaši *

45. soke Wataru Hikage*

* Není jisté kdo je 44. a 45. soke a nebo zda nějaký vůbec je (spíše nikdo)!!! Viz. Historie→Historie→Hlavní linie Takeda-rjú

Linie Takedy Šingena[editovat | editovat zdroj]
  1. soke Takeda Kaja Jošikijo
  2. soke Takeda Kurogenta Kijomicu
  3. soke Takeda Taro Nobujoši
  4. soke Takeda Goro Nobumicu
  5. soke Takeda Kotaro Nobumasa
  6. soke Takeda Nobutoki
  7. soke Takeda Nobunaga
  8. soke Takeda Masacuna
  9. soke Takeda Nobuie
  10. soke Takeda Tokicuna
  11. soke Takeda Jaroku Nobumune
  12. soke Takeda Nobutake
  13. soke Takeda Gjobudaju Nobunari
  14. soke Takeda Udžinobu
  15. soke Takeda Šurinosuke Nobuharu
  16. soke Takeda Motonobu
  17. soke Takeda Taro Nobumicu
  18. soke Takeda Taro Nobušige
  19. soke Takeda Jasaburo Nobumori
  20. soke Takeda Nobusuke
  21. soke Takeda Motocune
  22. soke Takeda Nobumasa
  23. soke Takeda Goro Nobucuna
  24. soke Takeda Nobutora

  1. soke Šingen Takeda
  2. soke Kacujori Takeda

Vedlejší linie[editovat | editovat zdroj]

[27] [52]

Daito-rjú[editovat | editovat zdroj]

V době 26. soke vznikla vedlejší linie. Druhá linie se nazývala Daito-rjú[53] a byla založena v době 25. soke Takeda budo a 1. soke Daito-rjú Takeda Kunicugu. Druhá linie byla rozdělena na Daito-rjú a Aizu Takeda.

Hlavní linie Daito-rjú[editovat | editovat zdroj]

1. soke Takeda Kunicugu

2. soke Hošina Masajuki (dříve Hošina Masamicu)

3. soke Hošina Masacune

4. soke Macudaira Masajoši

5. soke Macudaira Jošizumi

6. soke Macudaira Jošičika

7. soke Macudaira Jošitaka

8. soke Macudaira Jošijasu

9. soke Hošina Čikanori (rodné jméno: Saigo Tanamo)

10. soke Takeda Sokaku

11. soke Takeda Tokimune

12. Takeda Masanobu

Rod Aizu Takeda[editovat | editovat zdroj]

1. soke Takeda Kunicugu

2. soke Takeda Čikara

3. soke Takeda Nobucugu

4-6 žádné informace

7. soke Takeda Soemon

8. soke Takeda Sokiči

9. soke Takeda Sokaku

10. soke Takeda Tokimune

11. Takeda Masanobu


Linie Takeda-rjú lukostřelby[editovat | editovat zdroj]

1. soke Šinra Saburo

2. soke Takeda Kaja Jošikyjo

3. soke Takeda Kurogenta Kyjomicu

4. soke Takeda Tarou Nobujoši

5. soke Takeda Gorou Nobumicu

6. soke Takeda Kotarou Nobumasa

7. soke Takeda Nobutoki

8. soke Takeda Nobunaga

9. soke Takeda Masacuna

10. soke Takeda Nobuje

11. soke Takeda Tokicuna

12. soke Takeda Jaroku Nobumune

13. soke Takeda Nobutdži

14. soke Takeda Nohidi

15. soke Takeda Nohidoši

16.soke Takeda Nohido

17. soke Takeda Uhidoši

18. soke Takeda Uhed

19. soke Takeda Nobukata

20. soke Takeda Kuninobu

21. soke Takeda Nobučika

22. soke Takeda Motonobu

23. soke Takeda Motomicu

24. soke Takeda Nobutojo

25. soke Takeda Nobutoki

26. soke Takeda Jošimune

27. soke Takeda Jošičika Nobunao

28. soke Fudžitaka Hosokawa

29. soke Jusai Hosokawa

30. soke Tadatoši Hosokawa

31. soke Korešige Takehara

32. soke Korehide Hosokawa

33. soke Korekimi Hosokawa

34. soke Koreaki Hosokawa

35. soke Korekijo Hosokawa

36. soke Korečika Hosokawa

37. soke Korejuki Hosokawa

38. soke Korečo Hosokawa

39. soke Koretoši Hosokawa

40. soke Koredži Hosokawa

41. soke Okimasu Hosokawa

42. soke Jusai Hosokawa

43. soke Jacuširo Macui

44. soke Masafumi Takehara

45. soke Jodžiro Takehara

46. soke Kouta Takehara

Tento styl se později také jmenoval Hosokawa-rjú a někdy Takehara-rjú. Tento styl vychází z lukostřelby rodiny Minamoto stejně jako styl klanu Odawara (Ogasawara-rjú) a právě Ogasawara-rjú začlenilo Takeda-rjú (linie lukostřelectví) do svého stylu a poté Ogasawara-rjú v hlavní linii vymizelo a zůstalo pouze v Takeda-rjú.

Takeda-rjú Košu-rjú[editovat | editovat zdroj]

Škola vojenských věd rodiny Takeda (využíval Takeda Šingen).

Počátky- Strategie klanu Takeda

  1. soke Obata Kanbe Kagenori
  2. soke Norijuki Obata

Nástupci škol[editovat | editovat zdroj]

Z Daito-rjú[54] vznikla bojová umění, většinou moderní bojová umění (Gendai budó), Aikido (Morihei Uešiba), Hakko-rjú (Okujama Ryhuho):[55] "škola osmi světel"[56] [57](doslovný překlad), Hakko Denšin-rjú[58], Renzoko Karate Kobudžicu-rjú[59], Janagi-rjú Aiki Bugei[60][61], Hwarangdo (zakladatel neznámý), Jišukan-Rjú (Šuho Sugita)[62], Gyokušin-rjú Džudžucu (Pravděpodobně, zakladatel neznámí), Fudošin-Rjú (zakladatel neznámí)[63] , Saigo Ha Takeda-Rjú (Saigo Širo)[3], Saigo-ha Šukikan (Sogawa Kazuoiči), Senso-rjú Aiki-džudžucu[64][65], Kaze Araši-Rjú (Širo Našijama)[66], Hontai Hakkei-Rjú Aikidžudžucu[67][68], Joseikan Budo a Daito Aikibudo[69]., z původní linie Takeda-rjú vznikly Daiwado (Jamamura) Mušin-Rjú Aikisogobudo (Sato Kinbei) a Takeda-Rjú Nakamura Ha (Nakamura Hisaši)[70]. V historii se také oddělila linie lukostřelby z které vznikly Takeda-rjú Kamakura (Japonské sdružení tradiční lukostřelby na koni), Takeda-rjú Kiša Jabusame [71][72] a škola Takeda jízdní lukostřelby. Dále z Takeda-rjú košu-rjú vžešly školy Hódžó-rjú Udžinaga, Hódžó-rjú Awa no Mamoru a Jamaga-rjú Soko Jamaga.[45]

Princip Aiki[editovat | editovat zdroj]

"Tajemství aiki je mentálně přemoci soupeře na první pohled a vyhrát bez boje."[29]

Takeda Sokaku

"Aiki představuje univerzální spojující prvek zasahující do oblasti bojové, mentální i spirituální.

Rozdělme si tedy princip aiki do několika vrstev a rovin. Pokud chci dobře vnímat či pracovat s energií soupeře, musím ovládnout svoji vnitřní energii a bedlivě ji naslouchat a vnímat."[73]

Obrázky[editovat | editovat zdroj]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. ADMIN. Oba Ichio - Last Soke [online]. [cit. 2023-01-17]. Dostupné online. (anglicky) 
  2. LI, Christopher. Solo Training for Kokyu-ryoku and Ki in Daito-ryu Aiki Budo [online]. 2015-05-16 [cit. 2023-01-24]. Dostupné online. (anglicky) 
  3. a b c Saigo Ha Takeda Ryu [online]. [cit. 2022-12-12]. Dostupné online. 
  4. Icho Ryu Aikijutsu / Aikido. TAMA Martial Arts [online]. [cit. 2023-01-24]. Dostupné online. (anglicky) 
  5. Iaido & Kenjutsu Takeda-Ryu | Japonský šerm Olomouc. Iaido [online]. [cit. 2023-01-17]. Dostupné online. 
  6. a b Aiki Ken a Aiki Jo. www.aikidoklubpraha.cz [online]. [cit. 2023-01-24]. Dostupné online. 
  7. Accueil | TAKEDABUDO NAKAMURA HA - NIPPON SOBUDO RENGOKAÏ - SPORTS DE COMBAT. takedabudo [online]. [cit. 2023-01-17]. Dostupné online. (francouzsky) 
  8. a b Oba Ichio - Takeda Ichizoku. sites.google.com [online]. [cit. 2023-01-29]. Dostupné online. 
  9. SMITH, R. J.; BRYANT, R. G. Metal substitutions incarbonic anhydrase: a halide ion probe study. Biochemical and Biophysical Research Communications. 1975-10-27, roč. 66, čís. 4, s. 1281–1286. PMID: 3. Dostupné online [cit. 2023-01-17]. ISSN 0006-291X. DOI 10.1016/0006-291x(75)90498-2. PMID 3. 
  10. a b c Takeda-ryu / Ichio Oba (Seibuden) & Nakamura Hisashi (Nakamura-ha) [Archive] - E-Budo.com. www.e-budo.com [online]. [cit. 2023-01-18]. Dostupné online. 
  11. Takeda Ryu Kobilza Ha France. www.takeda-budo.fr [online]. [cit. 2023-01-29]. Dostupné online. 
  12. a b The Daito Ryu Aiki Bujutsu Web Site - Nihon Eiho: Samurai Swimming. www.daitoryu.ca [online]. [cit. 2023-01-17]. Dostupné online. 
  13. Jodo and Shugi Jutsu in Takeda Ryu Samurai Traditions. www.takeda.ro [online]. [cit. 2023-01-24]. Dostupné online. 
  14. a b Daito-ryu - Gendai or Koryu?. www.e-budo.com [online]. [cit. 2023-01-18]. Dostupné online. 
  15. JINDAIKO - Tambores de guerra | Acompañamos con otro vídeo cultural donde tratamos el instrumento musical japonés taiko. Este instrumento de percusión ha tenido muchos usos a lo largo... | By European Bugei Society | Facebook. ne-np.facebook.com [online]. [cit. 2023-01-17]. Dostupné online. (nepálsky) 
  16. Shuriken Jutsu in Takeda Ryu Samurai Traditions. www.takeda.ro [online]. [cit. 2023-01-24]. Dostupné online. 
  17. a b c Jodo and Shugi Jutsu in Takeda Ryu Samurai Traditions. www.takeda.ro [online]. [cit. 2023-01-24]. Dostupné online. 
  18. Takeda-ryu Jojutsu (Uchida-ryu Tanjo & Kukishin-ryu Hanbo) [Archive] - E-Budo.com. www.e-budo.com [online]. [cit. 2023-01-24]. Dostupné online. 
  19. a b c Daitoryu [online]. [cit. 2023-01-18]. Dostupné online. (anglicky) 
  20. a b c History of Takeda Ryu Samurai Traditions ( Aikijutsu, Iaido, Kenjutsu, Jukenpo). www.takeda.ro [online]. [cit. 2023-01-24]. Dostupné online. 
  21. GAINESVILLE, Aikido of. Sokaku Takeda Daito-Ryu Jujutsu Master. AIKIDO OF GAINESVILLE ... (352) 494-7816 [online]. [cit. 2023-01-31]. Dostupné online. (anglicky) 
  22. Historie Aikidó | Aikidó Klub Sei Shin České Budějovice. www.aikido-budejovice.cz [online]. [cit. 2023-01-31]. Dostupné online. 
  23. ADMIN. From Seiwa to Minamoto [online]. [cit. 2023-01-17]. Dostupné online. (anglicky) 
  24. A, Curtis. Heiho Hidensho. Light in the Clouds [online]. [cit. 2023-01-29]. Dostupné online. (anglicky) 
  25. Minamoto no Yoshikiyo - Takeda Ichizoku. sites.google.com [online]. [cit. 2023-01-29]. Dostupné online. 
  26. Takeda Nobutomo「武田信友」 | Sengoku Jidai. sengokujidai.org [online]. [cit. 2023-01-29]. Dostupné online. 
  27. a b c ADMIN. Aiki Lineage Chart [online]. [cit. 2023-01-17]. Dostupné online. (anglicky) 
  28. Daito-ryu Aikijujutsu Documentary (2/6) Takeda Tokimune and the Daito-kan. [s.l.]: [s.n.] Dostupné online. 
  29. a b Lineage. Daito Ryu Aiki Jujutsu - Bokuyokan USA [online]. [cit. 2023-01-17]. Dostupné online. (anglicky) 
  30. a b History. Daito Ryu Aiki Jujutsu [online]. [cit. 2023-01-17]. Dostupné online. (anglicky) 
  31. a b History - Daito-ryu Aikibudo - official website of Sokaku Takeda Dojo Prague. en.daito-ryu.cz [online]. [cit. 2023-01-17]. Dostupné online. 
  32. Page on the history of the Daito-ryu | Original writings by Tokimune Takeda. www.daito-ryu.com [online]. [cit. 2023-01-17]. Dostupné online. 
  33. Our History / Takeda Sokaku | Daito-ryu Aikijujutsu. 大東流合気柔術本部道場 | 大東流合気柔術本部道場(東京 両国)は見学随時受付中 [online]. 2020-08-24 [cit. 2023-01-17]. Dostupné online. (japonsky) 
  34. The Aikido FAQ: Biography of Sokaku Takeda. www.aikidofaq.com [online]. [cit. 2023-01-17]. Dostupné online. 
  35. Sokaku Takeda Sensei [online]. [cit. 2023-01-17]. Dostupné online. (anglicky) 
  36. www.aikidokralupy.cz - Historie Aikido. www.aikidokralupy.cz [online]. [cit. 2023-01-29]. Dostupné online. 
  37. a b Takeda-ryu / Ichio Oba (Seibuden) & Nakamura Hisashi (Nakamura-ha) [Archive] - E-Budo.com. www.e-budo.com [online]. [cit. 2023-01-24]. Dostupné online. 
  38. サイバー綜武館へようこそ!. www.takedaryu.jp [online]. [cit. 2023-01-17]. Dostupné online. 
  39. History of Takeda Ryu Nakamura HA. www.takedabudo.co.uk [online]. 2022-08-15 [cit. 2023-01-24]. Dostupné online. (anglicky) 
  40. a b TAKEDARYUBEHEERDER. Historical Preface – Takeda-Ryu [online]. 2013-11-28 [cit. 2023-01-17]. Dostupné online. (nizozemsky) 
  41. 日本古武道協会 | 武田流合氣之術(武田流兵法). www.nihonkobudokyoukai.org [online]. [cit. 2023-01-24]. Dostupné online. 
  42. PAPINOT, Jacques Edmond Joseph. NOBILIAIRE DU JAPON. www.unterstein.net [online]. [cit. 2023-1-31]. Dostupné online. 
  43. Takeda clan samourais history. Ryumeikan Dojo - Arts martiaux traditionnels (Aikido/Jodo/Iaido/Jukempo) [online]. [cit. 2023-01-17]. Dostupné online. (francouzsky) 
  44. 日本国語大辞典,世界大百科事典内言及, 日本大百科全書(ニッポニカ),デジタル大辞泉,精選版. 甲州流(こうしゅうりゅう)とは? 意味や使い方. コトバンク [online]. [cit. 2023-01-31]. Dostupné online. (japonsky) 
  45. a b 日本国語大辞典,世界大百科事典内言及, 精選版. 信玄流(しんげんりゅう)とは? 意味や使い方. コトバンク [online]. [cit. 2023-01-31]. Dostupné online. (japonsky) 
  46. 日本国語大辞典,デジタル大辞泉,世界大百科事典内言及, 精選版. 武田流(たけだりゅう)とは? 意味や使い方. コトバンク [online]. [cit. 2023-02-01]. Dostupné online. (japonsky) 
  47. NinjutsuDensho.com. www.ninjutsudensho.com [online]. [cit. 2023-01-31]. Dostupné online. 
  48. Entrar no Facebook. Facebook [online]. [cit. 2023-02-01]. Dostupné online. (portugalsky) 
  49. Takeda Ryu Jingai-jutsu - Kanno Daisaku - Meiji Jingu Kobudo Demonstration 2019. [s.l.]: [s.n.] Dostupné online. 
  50. 3 Martial Arts Lessons From A Takeda Ryu Ninja - Yamamoto Kansuke | Secrets of Japanese Warfare. [s.l.]: [s.n.] Dostupné online. 
  51. Historie školy Takeda Ryu [online]. [cit. 2023-01-17]. Dostupné online. 
  52. History - Daito-ryu Aiki-jujutsu - Shikoku Hombu. daitoryu-shikoku-hombu.com [online]. [cit. 2023-01-17]. Dostupné online. 
  53. Daito-ryu Aiki-budo [online]. [cit. 2023-01-17]. Dostupné online. 
  54. DICKER, Leigh. History of Daito-ryu [online]. 2007-03-21 [cit. 2023-01-17]. Dostupné online. (anglicky) 
  55. O Hakkoryu [online]. Brno: Otokodate dojo (oddíl Otokodate) [cit. 2022-12-10]. Dostupné online. 
  56. » Hakko ryu jujutsu [online]. [cit. 2023-01-17]. Dostupné online. 
  57. History of Hakko Ryu Jujutsu. www.hakkojujutsu.com [online]. [cit. 2023-01-17]. Dostupné online. 
  58. hakko denshin ryu history | Hakko den shin Ryu Ju jutsu. Hakko den shin Ryu [online]. [cit. 2023-01-23]. Dostupné online. (nizozemsky) 
  59. Is Daito-ryu the only style of Aikijujutsu? - Page 2. www.e-budo.com [online]. [cit. 2023-01-23]. Dostupné online. 
  60. Yachigusa-ryu Aiki Bugei (Gary Moro) [Archive] - E-Budo.com. www.e-budo.com [online]. [cit. 2023-01-23]. Dostupné online. 
  61. Yanagi Ryu Aikijujutsu 柳流合気柔術 – Aikido Journal [online]. [cit. 2023-01-31]. Dostupné online. (anglicky) 
  62. history. www.jerraweb.com [online]. [cit. 2023-01-24]. Dostupné online. 
  63. Dojo Fudoshin ryu | Aiki jujutsu | Kempo. fudoshinryu.nl [online]. [cit. 2023-01-23]. Dostupné online. (anglicky) 
  64. "Senso ryu" Aikijutsu/ Theodore Hanulak. www.e-budo.com [online]. [cit. 2023-01-23]. Dostupné online. 
  65. Sensokan Dojo Indianapolis Martial Arts & Zen for Adults Only (18+). Blog Page [online]. [cit. 2023-01-23]. Dostupné online. (anglicky) 
  66. Kaze Arashi Ryu - Schools of classical Japanese martial arts. Kaze Arashi Ryu [online]. [cit. 2023-01-23]. Dostupné online. (anglicky) 
  67. Hontai Hakkei Ryu Aikijujutsu New York (New York, NY). Meetup [online]. [cit. 2023-01-23]. Dostupné online. (anglicky) 
  68. Hontai Hakkei Ryu Aikijujutsu with Bojutsu and Taijutsu. www.e-budo.com [online]. [cit. 2023-01-23]. Dostupné online. 
  69. Aikibudo [online]. Muni.cz [cit. 2023-01-24]. Dostupné online. 
  70. History :: Sobukai Praha. www.sobukai-praha.cz [online]. [cit. 2023-01-17]. Dostupné online. 
  71. English - 武田流流鏑馬保存会. yabusame.main.jp [online]. [cit. 2023-01-17]. Dostupné online. 
  72. Yabusame.or.jp→公社 大日本弓馬会Japan Equestrian Archery Ass.. Yabusame.or.jp→公社 大日本弓馬会Japan Equestrian Archery Ass. [online]. [cit. 2023-01-17]. Dostupné online. (japonsky) 
  73. Zápisky z dojo - AIKI | Škola tradičních bojových umění Chrudim. www.kidoryu.cz [online]. [cit. 2023-01-17]. Dostupné online. 

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • KODET, Roman. Příběh samurajů: život a svět válečníků starého Japonska. Praha: Epocha, [2018]. ISBN 978-80-7557-159-5