Taifská království

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
taifské státy
ṭawā'if
طوائف
 Córdobský chalífát
 Almorávidé
 Almohadský chalífát
tři taifská období:
10091110

11401203
12321287
Almorávidé 
Almohadský chalífát 
Granadský emirát 
Kastilská koruna 
Aragonská koruna 
Portugalské království 
geografie
Mapa
Mapa taifských států v roce 1031
Mapa2
Mapa taifských států v roce 1080
místní
obyvatelstvo
národnostní složení:
státní útvar
vznik:
10091031Córdobský chalífát se rozpadá na větší počet malých nezávislých taifských států
zánik:
1147 – druhé období taifských států ukončeno vpádem Almohadů po dobytí Lisabonu křesťanskými vojsky
státní útvary a území
předcházející:
Córdobský chalífát Córdobský chalífát
Almorávidé Almorávidé
Almohadský chalífát Almohadský chalífát
následující:
Almorávidé Almorávidé
Almohadský chalífát Almohadský chalífát
Granadský emirát Granadský emirát
Kastilská koruna Kastilská koruna
Aragonská koruna Aragonská koruna
Portugalské království Portugalské království

Taifské státy (arabsky طوائف, tj. ṭawā'if, singulár taifa, arabsky طائفة, tj. plurál ṭā'ifa), častěji však taifská království (španělsky Reinos de Taifas), jsou označení pro drobná muslimská knížectví na Pyrenejském poloostrově, která vznikala během rozpadu Córdobského chalífátu v letech 10091031. Označení „taifská království“ není přesné, neboť se nejednalo o království v evropském slova smyslu, ale různorodé emiráty, kde měli vládci obvykle titul emíra a pouze v několika mála případech titul málika (krále).

Taifské státy často mezi sebou bojovaly o vojenskou, mocenskou i kulturní prestiž, avšak bez politické jednoty se nemohly vojensky rovnat křesťanským monarchiím na severu poloostrova.

První období taifských států ukončila invaze Almorávidů po pádu Toleda roku 1085. Poté nastalo druhé období taifských států, které bylo ukončeno vpádem Almohadů po dobytí Lisabonu křesťanskými vojsky (1147). Přes snahu těchto reformních berberských hnutí postupem času byla stále větší část muslimských území získávána do rukou křesťanů. Posledním z těchto samostatných knížectví byla Granada, kterou dobyla křesťanská vojska až roku 1492.

Seznam taifských států[editovat | editovat zdroj]

Jména států jsou v moderní portugalštině nebo španělštině.

  • Albarracín: 1011–1104 (dobyto Almorávidy)
  • Algeciras: 1035–58 (dobyto Sevillou)
  • taifa Almería Almería: 1011–91 (dobyto Almorávidy); 1145–47  (na krátko připadlo Kastílii a poté Almohadům)
  • Alpuente: 1009–1106 (dobyto Almorávidy)
  • Arcos: 1011–91 (dobyto Almorávidy); 1143 (dobyto Almohady)
  • Taifa Badajoz Badajoz (Batalyaws): 1009–1094 (dobyto Almorávidy); 1145–50 (dobyto Almohády)
  • Baeza: 1224–26 (dobyto Kastílií)
  • Beja a Évora: 1114–50 (dobyto Almohady)
  • Carmona: 1013–91 (dobyto Almorávidy); osud tohoto státu během druhého taifského období je neznámý
  • Ceuta: 1084–1147 (dobyto Almorávidy)
  • Constantina a Hornachuelos: data i osudy tohoto státu jsou neznámé
  • Taifa Córdoba Córdoba (Cordova) (vytvořena a spravována jako republika): 1031–91 (dobyto Sevillou)
  • Dénia: 1010/12–76 (dobyto Zaragozou); 1224–1227 (dobyto Almohady)
  • Granada (Garnata): 1013–90 (dobyto Almorávidy); 1145 (dobyto Almohady?); 1237–1492 (toto období se většinou nezapočítává do období taifských království; dobyto Kastílií); 1568–71 (povstání Las Alpujarras, které vypuklo poté, co byly zakázány arabské a muslimské zvyky; pouze dva králové byli dosazeni rebely na trůn)
  • Guadix a Baza: 1145–51 (dobyto Murcií)
  • Jaén: 1145–1159 (dobyto Murcií); 1168 (dobyto Almohady)
  • Jérica: data a osudy tohoto státu jsou neznámé
  • Lisabon (Lisboa): 1022–? (dobyto Badajozem)
  • Lorca: 1051–91 (dobyto Almorávidy); 1240–65 (dobyto Kastílií)
  • Málaga: 1026–57/58 (dobyto Granadou); 1073–90 (dobyto Almorávidy); 1145–53 (dobyto Almohady)
  • taifa Mallorca Mallorca nebo též Baleáry: 1018–1203 (dobyto Almorávidy)
 
  • Menorca: 1228–87 (dobyto Aragonií)
  • Mértola: 1033–91 (dobyto Almorávidy); 1144–45 (dobyto Badajozem); 1146–51 (dobyto Almohady)
  • Molina: ?–1100 (dobyto Aragonií)
  • Morón: 1013–66 (dobyto Sevillou)
  • taifa Murcia Murcia: 1011/12–65 (dobyto Valencií); 1065–78 (dobyto Sevillou); 1145 (dobyto Valencií); 1147–72 (dobyto Almohady); 1228–66 (dobyto Kastilií)
  • Murviedro a Sagunto: 1086–92 (dobyto Almorávidy)
  • Niebla: 1023/24–91 (dobyto Sevillou); 1145–50? (dobyto Almohady); 1234–62 (dobyto Kastilií)
  • Orihuela: 1239/40–49/50 (dobyto Murcií nebo Kastílií)
  • Purchena: data a osudy tohoto státu jsou neznámé
  • Ronda: 1039/40–65 (dobyto Sevillou); 1145 (dobyto Almorávidy)
  • Saltés a Huelva: 1012/13–51/53 (dobyto Sevillou)
  • Santa María del Algarve: 1018–51 (dobyto Sevillou)
  • Santarém: ?–1147 (dobyto Portugalskem)
  • Segorbe: data a osudy tohoto státu jsou neznámé
  • Segura: 1147–? (osud tohoto státu je neznámý)
  • taifa Sevilla Sevilla: 1023–91 (dobyto Almorávidy)
  • Silves: 1040–63 (dobyto Sevillou); 1144–55 (dobyto Almohady)
  • Tavira: data a osudy tohoto státu jsou neznámé
  • Tejada: 1145–50 (dobyto Almohady)
  • Toledo: 1010/31–85 (dobyto Kastilií)
  • Tortosa: 1039–60 (dobyto Zaragozou); 1081/82–92 (dobyto Deniou)
  • Valencia: 1010/11–94 (dobyto El Cidem, který byl nominálně vazalem Kastílie); 1145–72 (dobyto Almohady); 1228/29–38 (dobyto Aragonií)
  • Zaragoza (Saragossa): 1018–46 (vládl zde rod Banu Tujib; poté vláda přešla na rod Banu Hud); 1046–1110 (dobyto Almorávidy; roku 1118 připadla Zaragoza Aragonii); zároveň vláda v Ruedě do roku 1030 (dobyto Aragonií)

Historie[editovat | editovat zdroj]

Rozpad chalífátu[editovat | editovat zdroj]

Mešita v Toledu, po dobytí města Alfonsem VI. roku 1085 se zde konaly bohoslužby
Ukázka architektury z dob taifských království (konec 11. století)

Po svržení posledního umajjovského chalífy se kdysi mocná muslimská říše rozštěpila na větší množství suverénních knížectví či emirátů. Státy, které takto vznikly, měly hranice uspořádány buď na základě původních okresů či jiných administrativních jednotek, nebo podle rozdělení vládnoucích špiček státu mezi Araby, Berbery, španělské muslimy (tzv. Muládíe, kterých byla v Al-Andalusu téměř většina) a bývalé slovanské otroky z východní Evropy. Během rozkvětu taifských států v 11. století mezi sebou emírové (vládci) těchto států soutěžili nejen o vojenskou, ale i o kulturní převahu. Snažili se tedy získat na své dvory co nejvýznamnější a nejznámější básníky a řemeslníky. V době chalífátu často platily severní křesťanské státy svému mocnějšímu jižnímu sousedovi vynucené dávky. Nyní se situace obrátila a taifské státy se často musely zavázat k placení poplatků křesťanským státům, zejména pak království Leónu (později Kastílie).

Almorávidé a Almohadé[editovat | editovat zdroj]

Související informace naleznete také v článcích Almorávidé a Almohadé.
Území ovládané Almohady a jeho dobývání španělskými křesťanskými státy
Dějiny Španělska

Španělský státní znak

Kvůli svému slabému vojenskému potenciálu se taifská knížata obrátila na bojovníky ze severní Afriky (Almorávidy a Almohady) a po pádu Toleda (1085) pozvala Almorávidy do Al-Andalusu. Avšak místo pomoci muslimským státům Almorávidé většinu taifských států obsadili a začlenili do své říše. Později se i moc Almorávidů postupně začala vytrácet a jejich území na pyrenejském poloostrově se opět rozpadlo na řady menších nezávislých států jako dřív. Po pádu Lisabonu (1147) byli na Pyrenejský poloostrov tentokrát pozváni Almohadové a celý scénář se opakoval. Vojska severních křesťanských států posléze dobývala zbytky muslimského panství na poloostrově. Posledním z těchto států byla Granada, která padla roku 1492 do rukou katolických králů Isabely Kastilské a Ferdinanda Aragonského.

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Taifa na anglické Wikipedii.

Literatura[editovat | editovat zdroj]