Tahrír al-Šám

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Haját Tahrír al-Šám
هيئة تحرير الشام
Účast na Občanské válce v Sýrii
vlajka
vlajka
Mapa aktuálního rozložení vojenských sil v Sýrii      Syrská vláda spásy (Tahrír al-Šám)      vláda Syrské republiky      Syrská opozice      Rojava (Syrské demokratické síly)      Islámský stát      sporná území
Mapa aktuálního rozložení vojenských sil v Sýrii
     Syrská vláda spásy (Tahrír al-Šám)
     vláda Syrské republiky
     Syrská opozice
     sporná území
Základní info
Aktivní 28. ledna 2017 – současnost
Vznik jako An-NusráAn-Nusrá An-Nusrá
Operační 
území
SýrieSýrie Sýrie
LibanonLibanon Libanon (do srpna 2017)
Ideologie sunnitský islamismus
saláfistický džihádismus
wahhábismus
Velitel Abú Muhammad Džulání (emír)
Abú Džaber Šajch (představený rady šúry)
Abú Khajr al-Masrí (zástupce al-Káidy)
Abú Ubejdah al-Kansafra (vrchní velitel)
Základny Sýrie provincie Idlib, Sýrie
Síla cca 31 000 (odhad 2017)
15 000–30 000 (odhad 2018)
12 000–15 000 (odhad 2020)
Spojenci TureckoTurecko Turecko (částečně)
Ansar al-IslámAnsar al-Islám Ansar al-Islám
Kavkazský emirátKavkazský emirát Kavkazský emirát
Turkestánská islámská stranaTurkestánská islámská strana Turkestánská islámská strana
Syrská opozice Armáda slávy
Jund al-IslámJund al-Islám Jund al-Islám
Oponenti SýrieSýrie Sýrie
ÍránÍrán Írán
RuskoRusko Rusko
LibanonLibanon Libanon
Spojené státy americkéSpojené státy americké Spojené státy americké
TureckoTurecko Turecko (částečně)
Syrská opozice Syrská svobodná armáda (částečně)
HizballáhHizballáh Hizballáh
Islámský státIslámský stát Islámský stát
Konflikty/boje Občanská válka v Sýrii

Haját Tahrír al-Šám (arabsky: هيئة تحرير الشام, v českém překladu „Organizace pro osvobození Levanty“), běžně označovaná Tahrír al-Šám, je aktivní sunnitská islamistická militantní skupina zapojená do syrské občanské války. Skupina byla založena 28. ledna 2017 sloučením Jabhat Fateh al-Sham (dříve Fronta an-Nusrá), fronty Ansar al-Din, Jaysh al-Sunna, Liwa al-Haqq a hnutí Nour al-Din al-Zenki. Po oznámení se připojily další skupiny a jednotlivci. Sloučenou skupinu v současné době vedou Jabhat Fatah al-Sham a bývalí vůdcové Ahrar al-Sham, ačkoli nejvyšší velení se skládá z vůdců z jiných skupin. Mnoho skupin a jednotlivců přišlo z Ahrar al-Sham, což představovalo jejich konzervativnější a salafistické prvky. V roce 2019 měla odhadem 20 000 členů.

Přes fúzi byl Tahrir al-Sham obviněn z toho, že pracoval jako syrská pobočka al-Káidy na skryté úrovni, a je považován za jednu ze svých poboček  a že mnoho osobností skupiny, zejména Abu Jaber, zastávalo podobně extrémní názory.  Tahrir al-Sham však oficiálně popřel, že je součástí al-Káidy, a ve svém prohlášení uvedl, že skupina je „nezávislým subjektem, nikoli rozšířením předchozích organizací nebo frakcí“.  Navíc některé frakce, jako Nour al-Din al-Zenki, které byly součástí fúze, byly jednou podporovány Spojenými státy.

Hay'at Tahrir al-Sham přísahal věrnost syrské vládě spásy , která je alternativní vládou syrské opozice usazené v guvernéru Idlibu. Místopředsedou vlády pro vojenské záležitosti je Riad al-Asaad, zakladatel Svobodné syrské armády.

Historie[editovat | editovat zdroj]

Na vytvoření skupiny pracovali Abdullah al-Muhaysini , Abú Taher al-Hamawi a Abd ar-Razzaq al-Mahdi .  [je potřeba lepší zdroj ] Nová formace byla vyhlášena 28. ledna 2017.

Podle analytika Sýrie Charles Lister, Ahrar al-Sham ztratil asi 800 - 1 000 bojovníku HTS, ale získal alespoň o 6 000 - 8 000 více bojovníku do svých řad Suqor al-Sham , Jaish al-Mujahideen , Fastaqim Union a východní Jednotky Aleppo Levantského frontu a jednotky Jaysh al-Islam založené v Idlíbu . Mezitím JFS mezitím ztratil několik stovek bojovníků s Ahrarem al-Šámem, ale spojením s Harakat Nourem al-Dínem al-Zinkim, Liwou al-Haqem, Džishem al-Sunnou a Jabhatem Ansarem al-Dínem do HTS získal 3 000 až 5 000 bojovníků.

Dne 28. ledna 2017, v den, kdy byl vytvořen Tahrir al-Šám, skupina oznámila vytvoření svých elitních jednotek, „Inghimasi“, z nichž někteří byli rozmístěni ve městě Idlib , podle pro-vládních médií


Útoky (začátek roku 2017)[editovat | editovat zdroj]

Dne 25. února 2017 zaútočilo 5 sebevražedných atentátníků Tahrir na al-Šám na velitelství syrské vojenské zpravodajské služby v Homsu a zabilo tucty bezpečnostních sil, včetně hlavy vojenské bezpečnosti v Homsu.  Fotografie útočníků byly zveřejněny na Twitteru. Jedním z útočníků byl chán Shaykhun, rodák jménem Abu Hurayra (Safi Qatini), podle zdrojů sociálních médií.  Podle zdrojů sociálních médií zemřel při útoku šéf pobočky Státní bezpečnosti a šéf vojenské bezpečnosti.K útoku došlo současně se začátkem Ženevských čtyř rozhovorů.Útok byl oceněn vůdcem brigády Liwa Omar al-Farouq v Ahrar Al-Sham , Abu Abdul Malik (Mahmoud Nemah).

Dne 11. března 2017 provedl Tahrir al-Šám dvojitý bombový útok v oblasti Bab al-Saghir ve starém městě Damašku, zabil 76 a zranil 120. Počet obětí zahrnoval 43 iráckých poutníků. Útoky byly ve svatyni, kterou navštěvovali šíitští poutníci a milicionáři. Byly popsány v prohlášení přičítané Tahriru al-Šámovi jako cílení na íránské milice a Syrské vládní vojáky

Začátek úpadku[editovat | editovat zdroj]

Od září do listopadu 2017 došlo k řadě atentátů na vedoucí představitele HTS, zejména k zahraničním duchovním spojeným s nejnáročnějšími prvky, jako jsou Abu Talha al-Ordini, Abu Abdulrahman al-Mohajer, Abu Sulaiman al-Maghribi, Abu Yahya al -Tunisi, Suraqa al-Maki a Abu Mohammad al-Sharii, jakož i někteří místní vojenští vůdci, včetně Abu Eliase al-Baniasi, Mustafa al-Zahri, Saied Nasrallah a Hassan Bakour. Spekulovalo se, že atentáty provedli buď pro-turečtí pachatelé, vzhledem k nepřátelství mezi Tureckem a HTS v Idlibu.V prosinci HTS zatkla několik prominentních džihádistických aktivistů, bývalých členů al-Nusry, kteří zůstali věrní al-Káidě, a odmítli odvrátit HTS.

HTS oznámil 1. října 2017 rezignaci Abu Jabera na pozici vedoucího skupiny. Na jeho místo nastoupil zakladatel Nusra Front Abu-Muhammad al-Julani, který již byl de facto vojenským velitelem.

V říjnu 2017 Rusko tvrdilo, že při leteckém náletu zranilo Abu Mohammeda al-Joulaniho,v to HTS zamítl.

V listopadu 2017 došlo k prudkým střetům mezi hnutím Nour al-Din al-Zenki a Tahrir al-Sham v severním Idlibu a západním Aleppu, zejména v oblasti mezi Atme a Khan al-Asal. HTS založila v Idlibu vládu Syrské spásy jako rivala vůči syrské prozatímní vládě uznané jinými rebely.

Na začátku roku 2018 byly zprávy, že HTS byl významně oslaben, a nyní měl „malou přítomnost ve východní Ghoutě a klesající vliv v provincích Idlib, severní Hama a západní Aleppo“

HTS byla vyloučena z dohody o příměří z Východní Ghouty z 24. února. Na konci února skupina ozbrojených frakcí, včetně Failaq al-Rahman a Jaysh al-Islam , napsala OSN, v níž prohlásila, že je připravena „evakuovat“ zbývající bojovníky HTS z východní Ghouty do 15 dnů.  Ve stejnou dobu v provincii Idlíb vstoupil Ahrar al-Sham, Nour al-Din al-Zinki a Soqour al-Sham do konfliktu s HTS , přičemž zajal významné území.

Na konci roku 2017 a začátkem roku 2018 spolupracovala s Tureckem v Idlibu, což vedlo k prohlubování napětí mezi pragmatičtějším vedením a tvrdšími (zejména zahraničními bojovníky) prvky nepřátelskými pro spolupráci s Tureckem. Některé z nich se v únoru 2018 rozdělily na Huras al-Din . Vedení HTS také zakroutilo zbývající štěpící buňky ISIS aktivní v Idlíbu. V srpnu, kdy HTS zahájila (neúspěšná) jednání s Ruskem a Tureckem, se odhadovalo, že HTS má asi 3 000–4 000 zahraničních bojovníků, včetně nesýrských Arabů, z celkem 16 000 bojovníků HTS. 31. srpna Turecko prohlásilo HTS za teroristickou organizaci.

Obnova a vítězství v Idlibu[editovat | editovat zdroj]

V lednu 2019 se HTS podařilo zajmout desítky vesnic od soupeřů a poté bylo dosaženo dohody, v níž měla být HTS vedena civilní správa v celém povstalecké provincii Idlíb. Po pátém konfliktu mezi povstalci z Idlíbu HTS získala kontrolu nad téměř celou kapsou Idlibu poté, co porazil tureckou národní frontu za osvobození .

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Hayat Tahrir al-Sham na anglické Wikipedii.