Tabulky z Ebly
Tabulky z Ebly jsou sbírkou přibližně 1800 kompletních hliněných tabulek, 4700 fragmentů tabulek a mnoha tisíců drobných kousků nalezených v palácovém archivu starověkého města Ebla v Sýrii.[1] Tabulky objevil italský archeolog Paolo Matthiae a jeho tým v letech 1974–1975[2] během vykopávek v Tell Mardích.[3] Tabulky, které byly nalezeny in situ na zřícených policích, si zachovaly mnoho svých dobových hliněných štítků, které pomáhají s jejich identifikací. Všechny jsou datovány do období přibližně od roku 2500 př. n. l. do zničení města kolem roku 2250 př. n. l.[4] Tabulky byly uloženy v muzeích v Aleppu, Damašku a Idlibu.
Nález tabulek a archeologický kontext
[editovat | editovat zdroj]Tabulky byly nalezeny přesně v místech, kam dopadly poté, co dřevěné police shořely během posledního požáru tzv. Paláce G. Archiv byl umístěn ve dvou malých místnostech vedle velké audienční síně (s vyvýšeným pódiem na jednom konci) a tabulky byly pečlivě uspořádány. Jeden úložný prostor obsahoval pouze byrokratické ekonomické záznamy na charakteristických kulatých tabulkách. Druhý, větší, úložný prostor obsahoval rituální a literární texty, včetně pedagogických textů pro výuku mladých písařů. Mnoho tabulek nebylo původně vypáleno. Vypáleny byly až během požáru paláce, což přispělo k jejich zachování. Během požáru byl palác zničen, ale způsob, jakým byly tabulky uspořádány, umožnil jejich vypálení téměř stejně důkladně jako by k tomu došlo v kilnu. Tabulky byly v archivu uloženy ve svislé poloze v částečně zapuštěných dřevěných policích, lícní stranou směrem ven, nakloněny dozadu pod úhlem, aby byl incipit každé tabulky viditelný na první pohled. Odděleny od sebe byly úlomky vypálené hlíny. Hořící police se zhroutily a zachovalo se tak původní uspořádání tabulek.[5]
Jazyk
[editovat | editovat zdroj]V písmu na tabulkách se objevily dva jazyky: sumerština a dříve neznámý jazyk, který používal sumerské klínové písmo (sumerské logogramy neboli "sumerogramy") jako fonetickou reprezentaci místně mluveného jazyka Ebla.[6] Tento druhý jazyk byl původně identifikován profesorem Giovannim Pettinatem, který tabulky jako první rozluštil, jako protokanaanský, protože předcházel pozdějším semitským jazykům Kanaánu, jako je ugaritština a hebrejština. Pettinato později toto označení odvolal a rozhodl se jej nazývat jednoduše "eblaitština". Pod tímto pojmem je i nadále znám.[4]
Čistě fonetické použití sumerských logogramů představuje zásadní pokrok v historii písma.[7] Oproti dřívějšímu systému vyvinutému sumerskými písaři, který využíval smíšené použití logogramů a fonetických znaků, písaři v Eble používali snížený počet znaků ze stávajících systémů výhradně foneticky, což byl jak nejstarší příklad transkripce (vykreslování zvuků v systému vynalezeném pro jiný jazyk), tak i významný zjednodušující krok směrem ke "vstřícnosti pro čtenáře", který by umožnil širší šíření gramotnosti v palácovém, chrámovém a obchodním kontextu.
Obsah a důležitost
[editovat | editovat zdroj]Tabulky poskytují množství informací o Sýrii a Kanaánu v rané době bronzové[8] a zahrnují první známé zmínky o "Kanaánu, Ugaritu a Libanonu".[9] Obsah tabulek odhaluje, že Ebla byla významným obchodním centrem. Hlavním zaměřením byly ekonomické záznamy, inventáře zaznamenávající obchodní a politické vztahy Ebly s dalšími levantskými městy a záznamy o dovozních a vývozních aktivitách města. Například odhalují, že se v Eble vyráběla řada piv, včetně jednoho, které se zdá být pojmenováno jako "Ebla".[4] Ebla byla také zodpovědná za rozvoj sofistikovaného systému obchodní sítě mezi městskými státy v severní Sýrii. Tento systém seskupil region do obchodní komunity, což je i jasně doloženo v textech na tabulkách.[9]
Existují královské seznamy města Ebla, královská nařízení, edikty a smlouvy. Existují místopisné seznamy s místními názvy, včetně verze standardizovaného seznamu místních názvů, který byl nalezen také v Abú Salabihu (možná starověký Ereš), kdy byl datován do doby kolem roku 2600 př. n. l.[10] Literární texty zahrnují chvalozpěvy a rituály, eposy a přísloví.
Mnoho tabulek obsahuje sumerské i eblaitské nápisy s verzemi tří základních dvojjazyčných slovníků, které porovnávají slova v obou jazycích. Tato struktura umožnila moderním vědcům objasnit si své chápání sumerského jazyka, který byl v té době stále živým jazykem, protože až do objevení korpusu tabulek neexistovaly žádné dvojjazyčné slovníky se sumerštinou a dalšími jazyky, takže výslovnost a další fonetické aspekty jazyka byly nejasné. Jediné tabulky z Ebly, které byly napsány výhradně v sumerštině, jsou lexikální seznamy, pravděpodobně určené k použití při výcviku písařů.[4] Archiv obsahuje tisíce cvičení, seznamů pro učení relevantního žargonu a zápisníků pro studenty, což dokazuje, že Ebla byla významným vzdělávacím centrem specializujícím se na výcvik písařů.[9] Samostatně se slovníky byly uloženy také slabiky sumerských slov s jejich výslovností v eblaitštině.
Biblická archeologie
[editovat | editovat zdroj]Snaha spojit texty z Ebly s konkrétními místy nebo osobami v Bibli vyvolala kontroverze a zaměřila se na to, zda se tabulky mimo jiné nezmiňovaly o existenci Abraháma, Davida a Sodomy a Gomory, a tím jejich exitenci potvrzovaly.[9] Tato senzacechtivá tvrzení vznesl Giovanni Pettinato a byla spojena se zpožděním v publikaci kompletních textů a brzy se stala bezprecedentní akademickou krizí.[2] Politický kontext moderního arabsko-izraelského konfliktu také přilil do debaty olej a proměnil ji v debatu o "důkazech" sionistických nároků na Palestinu.[9]
Nicméně velká část počátečního mediálního nadšení ohledně údajných eblaitských spojení s Biblí, založeného na předběžných odhadech a spekulacích Pettinata a dalších, je v moderní době široce odsuzována, protože byla vyvolána "výjimečnými a nepodloženými tvrzeními" a "velkým množstvím dezinformací, které unikly na veřejnost".[11] Platný konsenzus je, že role Ebly v biblické archeologie je, striktně vzato, minimální.[2]
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Reference
[editovat | editovat zdroj]V tomto článku byl použit překlad textu z článku Ebla tablets na anglické Wikipedii.
- ↑ Numbers as in R. Biggs, "The Ebla tablets: an interim perspective", The Biblical Archaeologist 43 (1980:76–87); Palace G in the excavation reports.
- 1 2 3 MOOREY, P. R. S. A century of biblical archaeology. Louisville, Ken: Westminster [u.a.], 1991. 189 s. Dostupné online. ISBN 978-0-664-25392-9. S. 150–152.
- ↑ Hans Wellisch, "Ebla: The World's Oldest Library", The Journal of Library History 16.3 (Summer 1981:488-500) S. 488f
- 1 2 3 4 DUMPER, Michael; STANLEY, Bruce E. Cities of The Middle East and North Africa: a historical encyclopedia. Santa Barbara (Calif.): ABC-Clio, 2007. Dostupné online. ISBN 978-1-57607-919-5. S. 141.
- ↑ Wellisch 1981:492.
- ↑ The Semitic languages. Příprava vydání Robert Hetzron. New York: Routledge, 1997. 572 s. (Routledge language family descriptions). ISBN 978-0-415-05767-7. S. 101.
- ↑ Stephen D. Cole, in a letter "Eblaite in Sumerian Script" in The Biblical Archaeologist 40.2 (May 1977:49).
- ↑ Four volumes of essays on the Ebla language and the archives were published by the Center for Ebla Research, New York University, as the series Eblaitica, begun in 1988.
- 1 2 3 4 5 Cities of the Middle East and North Africa: a historical encyclopedia. Příprava vydání Michael Dumper, Bruce E. Stanley. Santa Barbara, Calif: ABC-CLIO, 2007. 439 s. Dostupné online. ISBN 978-1-57607-919-5, ISBN 978-1-57607-920-1. S. 142.
- ↑ Giovanni Pettinato, "L'atlante geografico del vicino oriente attestato ad Ebla e ad Abū Salābikh", Orientalia 47 (1978:50-73).
- ↑ Mesopotamia and the Bible: comparative explorations. Příprava vydání Mark W. Chavalas, K. Lawson Younger. Grand Rapids, Mich: Baker Academic, 2003. 395 s. (The Library of Hebrew Bible/Old Testament Studies). ISBN 978-0-567-08231-2, ISBN 978-0-8010-2420-7. S. 40–41.
Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Tabulky z Ebly na Wikimedia Commons
